Pospíšilův soupeř Zahradil prozradil, co zachrání ODS před zánikem

Zahradil nechce nikoho vyzývat, aby nekandidoval. ODS podle něho musí mít předáky, kteří mají jasné názory na základní politické otázky, umí je komunikovat a nemají kostlivce ve skříni. Na kongresu by podle něj neměly probíhat „obchody“ mezi jednotlivými regiony, ale měli by být vybráni schopní kandidáti bez ohledu na to, jaké zastupují sdružení.

Ing. Jan Zahradil

ODS
Řekněme NE evropské federaci!
europoslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Souhlasíte se silnou a zásadní myšlenkou, že ODS podvedla voliče, ti jí přestali věřit a ve volbách jí to spočítali? Potom, co začala porušovat řadu zásadních věcí ze svého programu: Podpořila zvyšování daní, přímou volbu prezidenta...

Tím se dostáváme k příčinám volební porážky. To není záležitostí jenom posledních tří let a fungování Nečasovy vlády. ODS v Nečasově vládě působila tak, že je ve vleku někoho jiného, nejčastěji TOP 09, to je pravda. Slabý leadership a podřizování se agendě někoho jiného nám vyčítali naši příznivci, voliči i členové. Určitě nám oprávněně vyčítali rozpory mezi našimi praktickými kroky a naším programem. Najednou jsme dělali věci, které jsme slibovali, že dělat nebudeme.

Ale myslím si, že ta skutečná příčina leží ještě někde jinde a došlo k ní ještě dřív, možná už po roce 2006, to znamená v době Topolánkovy vlády. Když si uvědomíme, že v roce 2006 jsme dostali skoro 1,9 milionu hlasů a do roku 2010 nám to kleslo zhruba na 1,05 milionu, to znamená, že jsme přišli o tři čtvrtě milionu voličů, a svědčí to o tom, že ten základní pokles důvěry začal už tehdy.

A co bylo jeho příčinou?

Myslím si, že nebyl ani tak spojen s praktickou politikou vlády, jako spíše se ztrátou důvěryhodnosti ODS a se ztrátou důvěryhodnosti některých konkrétních politiků, ať už na úrovni celostátní nebo krajské. Když si lidé mezi sebou šuškali, že v některých regionech má nadměrný vliv ta vrstva lidí, kterým se eufemisticky říká „političtí podnikatelé“, tak to ODS neprospívalo. Lidé to vnímali a sečetli nám to v roce 2010 i v roce 2013. Určitě to nebyl jediný důvod, ty další důvody jsem již vyjmenoval, ale byl to jeden z podstatných důvodů.

Tímto jste narazil na otázku takzvaných kmotrů. Nebylo ale rozebírání otázky kmotrů pro ODS jistým sebemrskačstvím a trochu vlastním gólem? Politické podnikatele, nebo jak se říká kmotry, najdeme i v jiných stranách, jen se o nich tolik nemluvilo. Například do zastřelení pana Housky se o kmotrech ČSSD moc nehovořilo. Tedy jestli nebylo problémem, že ODS hlavně mluvila o svých „kmotrech“, a ne o těch cizích. A druhá věc je, jestli ty volební výsledky nejsou spíše o tom, co ta která strana dělá pro lidi. Protože když se podíváme na konkrétní příklady, tak například takzvaný kmotr Pavel Dlouhý je místostarostou Hluboké a ODS tam vládne již několik období a voliči ji podporují. Tak jsou asi se správou tohoto města spokojeni. V Praze se hovořilo o panu Palounkovi či Hrdličkovi, ale ODS na Praze 10 či Praze 4 také neměla nějak podprůměrné výsledky a radnice tam též dlouho držela...

Já mám odlišný názor. Na vládní stranu je vždy více vidět, je u centra moci, je u toho, kde se rozdělují veřejné prostředky, a tak z logiky věci tam ten výskyt politických podnikatelů bude častější. Další věc je, že pravicový volič je na tuto záležitost určitě citlivější než volič levicový. Vy jste tady zmínil zastřeleného pana Housku, ale já jsem si vůbec nevšiml, že by to s preferencemi ČSSD něco udělalo. Kdyby se něco podobného stalo v ODS, tak nás to definitivně dorazí.

Podobně kdyby se podobný skandál jako u pana Ratha provalil u ODS, tak ODS už neexistuje. Se sociální demokracií to ale nic neprovedlo. Lidé, kteří se motali okolo pana Ratha, tak ve středočeské ČSSD nějak působí dál. Takže opakuji: Pravicový volič je na tyto jevy citlivější, tyto jevy objektivně v regionech byly a lidé tyto osoby neviděli rádi. A ty vzkazy jsme slýchali. Nemůžeme nad tím přivírat oči. Takový ten argument, že jsme si to přivolali sami tím, že jsme o tom moc mluvili, já prostě nepřijímám.

Dobře, ale jak potom odlišíte, kdo je, a kdo není kmotr? Máme tady třeba dvě osobnosti, které chtějí kandidovat do vedení ODS a jejichž jména byla či jsou spojována s takzvanými kmotry. O Jiřím Pospíšilovi se hovoří ve spojitosti s takzvaným kmotrem Romanem Jurečkem a o Bohuslavu Svobodovi se zmiňovalo, že ho přivedl do ODS Tomáš Hrdlička a že spolupracoval i s Ondřejem Palounkem. Jak rozlišit, kdo je a není kmotr?

Já žádná kritéria v tomto ohledu nastavovat nebudu a nehodlám se ani jakýmkoli způsobem vymezovat proti některým případným protikandidátům na kongresu ODS. Tohle si musí přebrat kongres, musí si to přebrat delegáti. Já pouze budu zdůrazňovat to, že jedním z důvodů, proč kandiduji, je, že jsem schopen stoprocentně zaručit a zajistit, že za mnou žádný politický podnikatel nestojí a nikdy nestál. Tato věc má obzvláštní důležitost, protože pokud těm lidem, které zvolíme na kongresu, nebudou voliči věřit, že za nimi nestojí nějaké podivné postavy, tak je celý pokus o obnovu ODS zbytečný.

Teď jsme narazili na vaši kandidaturu na prvního místopředsedu ODS. V Praze dostal oficiální nominaci pan Svoboda. Tak se chci zeptat, jestli to u kolegů z pražské ODS nevyvolalo nějaké negativní reakce, když kandidujete bez oficiální nominace.

Já jsem svou kandidaturu panu Svobodovi oznámil, aby se nedomníval, že je to nějaká hra namířená proti němu a řekl jsem to i oběma hlavním kandidátům na funkci předsedy, tedy panu Fialovi a paní Němcové. Já si myslím, že hra na regionální nominace je přesně věc, kterou si na tomto kongresu nemůžeme dovolit. Kongres nemůže probíhat ve znamení nějakých obchodů mezi regiony ve stylu „já ti podpořím toho a já podpořím tohohle“. Tady musí být vyprofilovaná sestava nějakých celostátně vnímaných kandidátů, kteří budou disponovat určitými vlastnostmi, tedy pevnou názorovou škálou, schopností komunikovat a samozřejmě osobní nezpochybnitelností a důvěryhodností.

A pak bych řekl, že už je jedno, jestli je někdo z Prahy, někdo z Moravy. Když budou čtyři geniální kandidáti z Moravy, tak ať dělají místopředsedy čtyři geniální kandidáti z Moravy, a nic proti tomu nebudu mít. Systém regionálních obchodů, který se často praktikoval na kongresech, nás podle mě zavedl do slepé uličky. Přestože jsem z Prahy, tak se nepovažuji za pražského kandidáta, ale za celostátního kandidáta ODS a snažím se objíždět sněmy i mimo Prahu, abych tam tu svou kandidaturu nabídl.

Též se objevila myšlenka, že by po volebním debaklu nikdo ze současného vedení již neměl kandidovat...

ODS je demokratická strana a jako demokratická strana má ve svých stanovách napsáno, že každý člen ODS má právo volit a být volen. Když se někdo rozhodne kandidovat, tak na to má právo, třeba i zvednout kandidaturu až na kongresu. Zakazovat někomu předem nějakými usneseními či výzvami, aby nekandidoval, protože se mi zrovna nelíbí, není možné. Zda se kongres rozhodne, že kompletně vymění celé vedení, to je skutečně věcí kongresu, který si vyhodnotí, zda ten člověk bude přínosem, nebo zátěží. Někomu zakazovat kandidaturu dle stanov nelze a bylo by to i nedemokratické.

A vy prozradíte, koho byste rád viděl ve vedení?

To neprozradím. Když jsem oznámil kandidaturu, tak s tím, že se nebudu vůči nikomu negativně vymezovat, ale přijdu s pozitivní vizí. Já si stoupnu před kongres, ale nebudu na někoho ukazovat prstem, že se mi líbí, nebo nelíbí. Na jednom oblastním sněmu jsem také dostal otázku, zda budu hlasovat pro Fialu, nebo pro Němcovou. Já jsem odpověděl, že takové otázky už jsem slýchal, když na předsedu ODS proti sobě kandidovali pánové Bém a Topolánek. Řekl jsem, že ten z těch dvou, pro kterého jsem hlasoval, se to dozvěděl, ale jinak že si vyhrazuji právo tajné volby jako kterýkoli delegát. Stejně tak i nyní ten z kandidátů, který dostane můj hlas, tomu to povím, ale nebudu nikde zveřejňovat, koho podporuji do této či oné funkce.

Co má nyní ODS udělat, aby získala zpět důvěru voličů?

Především musí představit věrohodný tým. Nerozlišuji staré a nové tváře. Rozlišuji to na lidi, kteří splní, či nesplní jistá kritéria. Ta jsou podle mě následující: Kandidát musí mít jasný politický názor na základní politické otázky. To znamená, že ti lidé nemusí být úplně na vše odborníci a znát odpověď na každou otázku třeba z makroekonomie, ale musí se orientovat v základních politických problémech a musí na ně mít svůj názor. Další kritérium je, že ti lidé musí umět svůj názor nějakým srozumitelným způsobem sdělit členské základně, voličům, veřejnosti. Kandidát na předsedu či místopředsedu musí umět napsat článek, musí umět udělat novinový rozhovor, musí umět vystoupit v televizi tak, aby to nebyla ostuda. Musí umět komunikovat s mnohdy velmi kritickými médii, ať je mu to, či není příjemné. Neměl by média považovat za nepřátele, ale ani ne za přátele.

Čili to chce trpělivou práci a mnoho let vynakládané úsilí. Toto nezařídí nějaká marketingová agentura ani rychlokvašená mediální strategie. Tomu člověku se to, co říká, buď věří, nebo nevěří. Třetí kritérium je, že u kandidáta musí být jistota, že v nějaké pomyslné skříni neodpočívá deset dobře uschovaných kostlivců, kteří se jednou s velkým rachotem vysypou a on bude jenom trnout hrůzou, kdy se tak stane. Pak je spousta přídavných kritérií, že každý by měl mít nějaké své bližší téma, kterému rozumí více, každý by měl mít na elementární úrovni manažersko-technické organizační schopnosti, protože když je někdo místopředsedou strany, tak tu stranu musí řídit či spoluřídit. Jsou i další vlastnosti, ale jako základní výčet to podle mě stačí.

Jak se díváte na koaliční smlouvu budoucí vlády z hlediska politiky ve vztahu k EU?

Prostudoval jsem ji velmi zběžně, protože mi připadá velmi vágní, nekonkrétní a neuchopitelná. S velkým gustem si pak přečtu programové prohlášení, o němž předpokládám, že bude detailnější. Co je napsáno ke vztahu k EU, je téměř legrační, protože tam není napsáno skoro nic. Je tam cosi o přistupování k euru, ale zase tak vágně a nekonkrétně, že vůbec nevíme, zda to vláda chce, či nechce. Je tam něco o využívání evropských fondů, což si tam jistě prosadil pan Babiš, protože to je jeho doména. Souhrnem: Těžko se kritizuje něco, co není.

Ministrem zahraničí by měl být Lubomír Zaorálek. Co od něj očekáváte?

Trochu se toho obávám. Kdysi jsme spolu seděli v zahraničním výboru Poslanecké sněmovny a on má velmi specifické názory na některé otázky zahraniční politiky. Já ho řadím do kategorie eurohujer. Je to člověk, který bere bezvýhradně cokoli, co se upeče v Bruselu, a je ochoten se tomu vždy podřídit. Paradoxně tato politika vůbec neodpovídá většinovému názoru voličů ČSSD, kteří jsou k EU výrazně rezervovanější a skeptičtější než vedení ČSSD a speciálně pan Zaorálek.

V koaliční smlouvě se píše, že vláda zváží přistoupení k bankovní unii EU. Není zde riziko pro české střadatele, že zahraniční matky pak budou moci přeměnit své dcery na své pobočky a tak vysát úspory českých občanů do zahraničí do svých centrál?

To je přesně ten důvod, proč jsme k tomu odmítali přistoupit. Jakkoli jsme si na začátku řekli k vládě Petra Nečase něco kritického, tak teď ji zase musím pochválit za to, že to byla za delší dobu první vláda, která měla odvahu postavit se některým integračním opatřením na úrovni EU, ať už to byla fiskální či bankovní unie, i když za to sklízela nevybíravou kritiku od médií i tehdejší opozice s ČSSD v čele. V politice k EU postupovala vláda správně a tyto naše rezervované postoje by měly být zachovány a do některých integračních projektů bychom se neměli vůbec zapojovat. Zejména do těch, které jsou riskantní a které nám mohou způsobit ekonomické potíže.

To se týká i eura. My říkáme, že podmínky vstupu do eurozóny se oproti našemu vstupu do EU velmi zásadně změnily a jsou s tím spojeny tak velké finanční a politické závazky, že je zcela na místě, aby se o tom hlasovalo v referendu. Vládu v tomto vezmeme za slovo, protože koalice prosazení referenda slíbila.