Vláda plánuje zrušit desítku daňových slev včetně slevy na manžela či manželku a na polovinu, tzn. na maximálních 1000 Kč ročně, zvažuje snížit státní příspěvky u stávajících smluv stavebního spoření. U nových smluv by se mohly zrušit úplně. Změní se i podpora důchodového spoření. Paní senátorko, co těmto novinkám říkáte?
Víte, stát má vždy tendenci nadstandardně utrácet – ty peníze nemusel vydělat, tak se mu snadno rozhazují – a to i po miliardách. Samostatným tématem jsou státní veřejné zakázky… Nákladný státní aparát… To, co by soukromá sféra vyřešila za polovic, stát přeplácí. Když se k tomu aktuálně přidají evropské sankce proti Rusku, které poškozují více evropské státy než to Rusko, velkorysá pomoc směrem na východ bez ohledu na naše reálné možnosti, a to, že tato vláda zoufale neumí hospodařit a ekonomicky uvažovat… Nejsem sice ekonomka, ale ekonomy kolem sebe mám, a pak je přece jasné, že když se to s utrácením přežene, bude potřeba někde brát. A stát nemá brát kde jinde, než svým občanům, jejich firmám, zkrátka vše, co stát rozházel, zaplatíme my z našich kapes. A protože stát rozhazuje astronomicky, musí brát ber, kde ber, aby to v tom součtu poskládal. Nestydí se proto sahat na důchody, na daňové a jiné podpory rodin, zvyšuje zátěž OSVČ, zvyšuje daň z nemovitosti, a tak dále – zkrátka musí brát všem, i těm nejslabším a nejzranitelnějším. A zatímco jemu se to může jevit směšné, ty položky, které jim bere, těm dotyčným, kam spadá už i střední třída, to těžce zasahuje do jejich rodinných rozpočtů v jedné z nejtěžších dob posledních desetiletí. A namísto toho, aby vláda svým občanům v této době pomáhala, chce jim brát. Musím se proto ptát – proč, když všechny evropské země čelí stejné době, nejsou na tom tak špatně, jako jsme na tom my? Mluvím o cenách energií, o cenách v obchodech, a tak dále. Musím proto nerada souhlasit s Miroslavem Kalouskem, že horší už to být opravdu nemůže.
Fotogalerie: - Dobré ráno, sněmovno
Tento týden jsme v Poslanecké sněmovně sledovali obstrukce kvůli valorizaci penzí. O čem to svědčí?
Obstrukce jsou nástrojem, jak upozornit na něco odsouzeníhodného, co nejde zastavit klasickou cestou, a také to bývá reakce na arogantní chování politické koaliční většiny. Tady se vzácně skloubilo obojí. Našla jsem odvahu sledovat kousek přenosu, a musím říct, že tak arogantní komentáře, jaké předváděla Markéta Pekarová Adamová jako předsedkyně Sněmovny, jsem už dlouho neslyšela. Ostatně netajím se dlouhodobě názorem, že někdo podobný nemá v čele Sněmovny co dělat, protože na to prostě nemá. Víte, když si někdo myslí, že když má početní většinu, může být bezohledný, znásilňovat právo i zdravý rozum, rozhodnout si kdy chce, co chce a jak chce, hluboce se mýlí. Typicky je to stav legislativní nouze, který zde byl hrubě a protiústavně zneužit, a posměšky paní předsedkyně Sněmovny na adresu opozičních kolegů na tom nic nezmění. Jsou jen vizitkou její politické zralosti. Obstrukce byly na místě, a smekám před výkonem některých řečníků. Mluvit sedm hodin v kuse prostě zaslouží obdiv, a s nadsázkou dodávám, že o to více, šlo-li o muže (úsměv).
Vláda chce připravit koncepční změny v systému sociálních dávek. Pomoc plánuje cílit adresně „ve vhodných případech“. Je to dobrá zpráva?
To se uvidí, až to hodí na papír. Osobně nemám se snahou vytvořit spravedlivější systém sociální podpory problém – právě naopak. Zastávám názor, že jinou výši podpory by měl mít člověk, který celý život cíleně nepracuje, a jinou člověk, který naopak pracoval stále, a přijde o práci například před důchodem. Nevím, co myslí vláda „vhodným“ případem, já bych to spíš formulovala tak, že sociální systém má být spravedlivý, protože absolutní rovnost nahrává zneužívání tohoto systému, a naopak nedostatečně podpoří ty, kteří by si o něco výraznější pomoc zasloužili s přihlédnutím ke svému dlouhodobému přístupu například k práci. Uvidíme, podobný úmysl není jednoduché realizovat, ale já bych ho uvítala.
Do jaké míry vláda překonává vaše očekávání a s čím počítat dál?
S ohledem na projekt pětikoalice, díky kterému se dostali do vlády lidé, kteří volby de facto nevyhráli, a s ohledem na to, že jako pamětnice většinu jmen dlouhodobě znám včetně jejich politické historie, nečekala jsem nic světoborného. Nicméně že to bude až taková katastrofa, to mě, přiznám, také nenapadlo. Ti lidé na to prostě nestačí – odborně, politickou zralostí, tam, kde by měli být za Českou republiku sebevědomí, tak nejsou, a tam, kde by měli krotit své vášně, bývají někteří hysteričtí a bulvární – to tehdy, kdy jim docházejí argumenty a někdo jim oponuje… Mnohé ovládá pýcha, mnozí jednají nedospěle... Někteří jsou zase neviditelní. Všechny tyto charakteristiky jsou odpovědí na to, proč jsme tam, kde jsme. Tato vláda není žádný kompaktní celek, žádný fungující tým. Poskládala se stylem „co dům dal“, a ten dům byl už v řadě politických stran dost vybydlený. Po setkání například s Ivanem Bartošem mohu sice říct, že je sympaťák a netrpí řadou politických neduhů svých kolegů, ale na postu ministra zkrátka nemá co dělat. Premiér Fiala by byl zase možná dobrý akademik a teoretik, ale pozici premiéra zkrátka hraje. Jeho slova ani gesta nejsou přirozená, ale naučená. Kdo to nevidí, je slepý. A tak bych mohla pokračovat. S nadsázkou tvrdím, že kdyby vládu poskládali ze zkušených starostů na základě losu, vládla by lépe. S čím počítat dál… To se na nás hrne dnes a denně. Budeme platit jako mourovatí každou zbytečně vyhozenou miliardu, každé strategicky špatné rozhodnutí, které tato vláda učinila. Přesto, že i dost zdědila, většina toho, proč jsme na tom dnes v porovnání s jinými zeměmi tak špatně, jde na její vrub. A protože to prostě nezvládá a neumí, měla by odejít.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
V minulém rozhovoru jste popsala, že se připravujete na demonstraci na Václavském náměstí v Praze, kterou pořádá strana PRO. Nějaké protesty už probíhají, přesto, do jaké míry mohou něco změnit?
Protesty samy nemohou změnit nic. Přesto jsou důležité v dobách, kdy jde opravdu o hodně, a kdy lze jednoznačně zaznamenat směr k autoritativnímu režimu. A v takové době se bohužel nacházíme. Jak někdo neopakuje pouze vládou hlásané pravdy, stává se stejně jako kdysi „třídním nepřítelem,“ je dehonestován, urážen, zesměšňován, někdy dokonce i členy vlády. Děkuji, nechci, to už tu bylo. Bohužel to pamatuji. Proto bránit ústavní pořádek a hájit základní lidská práva a svobody bylo mou motivací pro kandidaturu do Senátu. Víte, dvacet let říkám na přednáškách starostům, aby si od státu nenechali nic diktovat, aby hájili své právo na samosprávu a samostatné rozhodování, a v době covidu jsem v podstatě říkala totéž – jen jsem to směřovala vůči občanům, a pomáhala jim, když byli státem diskriminováni, omezováni v pohybu, dušeni v rouškách a nuceni do aplikace neznámé vakcíny. Celorepublikové shromáždění 11. března bude ale přesto jiné – nebude to už jen pouhý protest. Jsou formulovány jasné požadavky na vládu, a pokud nebudou plněny, dojde na další akce. Nejsem jejich organizátor, tedy o nich nechci mluvit. I na akci 11. března jsem jen host, nicméně mohu potvrdit, že na rozdíl od naší vlády je přípravný tým dokonale sehraný, a přesně ví, co a proč dělá. Tedy 11. března je jen začátek. Možná by čtenáře zajímalo, že na toto celonárodní shromáždění byl pozván i Petr Fiala.
Psali jsme:
Prezidentské volby jsou za námi, Miloš Zeman končí v úřadu prezidenta po deseti letech. Jaké je vaše hodnocení? Jaký byl Miloš Zeman prezident?
Miloše Zemana znám od roku 1989, a jsem tím nepochybně ovlivněná, protože i on měl svůj politický vývoj. Co bych k němu řekla… Je to schopný, inteligentní člověk s vzácným smyslem pro humor, a na rozdíl od řady jiných si své „místo na slunci“ v politice tvrdě odpracoval. Svou politickou stranu dovedl z mizivých procent na politický vrchol, a v politice rozhodně nebyl kvůli hmotným statkům. V tomto směru je zcela skromný člověk. A když si chtěl vydělat peníze, napsal knihu, která byla bestseller (úsměv). Ať některý z někdy až vulgárních kritiků dokáže totéž. Samozřejmě měl slabší stránky tak, jako je má každý z nás, někdy mi nevyhovoval jeho styl, ale ono udržet se v politice a neříct sprosté slovo, když se do vás opírá kde kdo, o tom bych mohla vyprávět… Jsem také přesvědčena, že ve všem, co dělal, myslel v první řadě na Českou republiku, a to, že si dokázal sednout bez problémů k jednomu stolu i s politickým oponentem, mu budiž ke cti, když to srovnám s dneškem. Jeho silné období bylo to první, v druhém ho už trochu dohánělo zdraví, ale obdivuji dodnes jeho schopnost dát tzv. spatra jakýkoli projev, který má hlavu a patu, a že jeho úvahy jsou skutečně jeho, o tom rovněž nepochybuji. Miloš Zeman byl vždy svůj, nikoho jiného…
Ing. Miloš Zeman
Na které momenty v jeho kariéře vzpomínáte ráda a které naopak považujete za chybu?
Určitě bych našla věci, které bych Miloši Zemanovi vytknula, ale protože ve funkci prezidenta končí, neudělám to. Miloše Zemana si vážím, patří mezi výrazné politické osobnosti polistopadové éry, a kdyby byl institut oficiálního ukončení funkce, a my jako senátoři a poslanci byli při tom podobně jako při inauguraci, s úctou bych mu stiskla ruku. Setkali jsme se v průběhu těch třiceti let třikrát, a vždy to stálo pro jeho osobnost za to… Třeba se mi podaří ještě čtvrté setkání... (úsměv).
Myslíte si, že se generál Petr Pavel po inauguraci nějak změní? Co od něj očekáváte?
Petr Pavel se změnil už po volbě (úsměv). Myslím, že střídavě překvapil mnoho lidí, jednou tak, podruhé tak. Horlivostí, názory, změnou stylu… Takže si troufám říct, že jak jeho fanoušci, tak ti druzí, dnes zcela neví, co od něho mohou čekat… Což je trochu úsměvné. Jako občan od něho očekávám, že bude vždy hájit zájmy České republiky, nikoho jiného, a že bude, jak říkal, prezidentem všech. Očekávám, že bude komunikovat se všemi politickými subjekty, že bude vnímat přání občanů, a že bude udržovat úzkou komunikaci se samosprávou obcí, měst a krajů, protože samosprávu považuji za nejpevnější a nejrozumnější část veřejné správy. Pevně také věřím, že i kdyby koalice protlačila snížení valorizace důchodů, pro protiústavní postup zneužití legislativní nouze ten zákon nepodepíše. Protože zejména prezident by měl být garant základních principů právního státu. A jako poslední zmíním z mého pohledu samozřejmý požadavek – měl by ukončit veškeré své vazby na NATO bez ohledu na pozice, které zde zastával. Prezident země by zvláště v dnešní době neměl být voják, a to ani vnějším označením – ode dne inaugurace by proto neměl používat slovo generál. Měl by být výhradně a jen prezident České republiky, její zájmy reprezentovat a hájit.
Stále se věnujete práci advokátky, a není to dlouho, co jste zachránila jednomu svazku obcí asi 15 milionů korun po pěti letech sporů. Blahopřejeme. Řeknete k tomu podrobnější informace?
Z toho jsem měla opravdu radost, protože už jsme v to ani nedoufali. Jen to ještě doplním – ve skutečnosti to bylo skoro třicet milionů, protože stát by chtěl nepochybně ještě penále, tedy radost to byla opravdu velká. Otázka dotačních kontrol bude nepochybně mým tématem i v pozici senátorky – s kolegy v senátním výboru jsme dané téma již otevřeli, a shodli se na tom, že kontrolní formalismus u poskytnutých dotací, kontroly prováděné často až po mnoha letech, a vytýkání někdy až formálních banalit, je pro příjemce dotace nefér, a ve vztahu k dotovaným akcím to postrádá smyslu. Chci svých zkušeností z řady soudních případů využít k tomu, aby se tento formalistický systém, který zbytečně zaměstnává stovky lidí, a přivádí veřejnoprávní subjekty na řadu let do rozpočtové nejistoty, změnil směrem k smysluplnosti, logice a efektivitě. Věřím, že mě kolegové senátoři, mnohdy rovněž starostové, v této věci podpoří.
Znamená to, že se po tak trochu revoluční covidové době vracíte opět výrazněji ke svému oboru veřejného a ústavního práva, a ke svým obcím a městům, a to včetně práce na půdě Senátu?
Svůj obor jsem nikdy neopustila, ono „revoluční“ probíhalo po nocích a víkendech, ale ano, lze to takto vnímat. Samospráva je třicet let moje parketa, troufám si říct, že o ní docela dost vím, a proto její zájmy v oblasti legislativy hodlám hájit jak na půdě Senátu, tak ve své advokátní praxi, což lze nejen skloubit, ale jedno může efektivně pomáhat druhému. Se starosty se hodlám radit o zákonech, jak nám jako senátorům přijdou na stůl, chci je také občas na půdě Senátu přivítat, a jistě uspořádám i nějaké vzdělávací akce v regionech. Budu samozřejmě dál bedlivě hlídat dodržování základních ústavních práv a vůbec nakládání s ústavou, sledovat a komentovat legislativní kroky vlády, ať tam bude jakákoliv, což je dle mého názoru úkolem každého senátora. Zkrátka jsem a budu vždy více právnička než politička, a tak to už zůstane – tuto svobodu mi dává má nezávislost, nejsem a nebudu už členkou žádné politické strany.
Čekáte nyní nějakou zajímavou kauzu?
Hned v úterý následujícího týdne. Ani ne tak zajímavou, jako skoro neuvěřitelnou. U Krajského soudu v Brně proběhne odvolací řízení v případu, kdy okresní soud nařídil proti vůli matky očkování její malé dcery vakcínou proti covidu. V době, kdy řada zemí od očkování dětí již zcela ustoupila, a v době, kdy se začínají pojmenovávat rizika vakcinace obecně, něco podobného nařídit soudně malému dítěti je neobhajitelné. Věřím, že odvolací soud bude mít stejný názor jako já. Návrh na očkování dcery podal otec, protože matka dceru nechat očkovat odmítla, a přes velmi dobrou práci právní zástupkyně na straně matky mu okresní soud vyhověl. Dohodli jsme se s kolegyní, že odvolací řízení převezmu já, a jednání nás čeká právě toto úterý. Případ bude jistě mediálně sledovaný, tedy se čtenáři výsledek dozví.
Psali jsme:
autor: Daniela Černá
Hůe
