Poslanci minulou středu ani na druhý pokus nezvolili nové radní ČT. Pětikoalice disponuje většinou 108 hlasů, přesto žádný z kandidátů nezískal ani potřebných 95. Překvapilo vás to? O čem to vypovídá?
Jste pro zbudování základny NATO na českém území?Anketa
O dvou věcech. První, že o veterány sametové revoluce a redaktory Svobodné Evropy už nikdo nestojí. Druhá, že těm rozumnějším vadí válcování a chtějí i nadále držet nepsanou dohodu o proporčním zastoupení ve všech orgánech a volených funkcích, platící od konstituování Sněmovny roku 1996 pod vedením Miloše Zemana a potvrzenou v hlasování těsně po televizní krizi, 13. ledna 2001 ve tři hodiny ráno. Tehdy už jako předseda vlády Miloš Zeman přistoupil k mikrofonu, ocenil konstruktivní pozici klubu ODS v čele s předsedou parlamentu Václavem Klausem a prohlásil vůči některým svým spolustraníkům sžíravou, ale památnou větu „Achillovou patou hloupého člověka je hlava.“ Koalice se totiž může stát opozicí velmi rychle, zvlášť v současné ekonomické situaci. Je to pikantní i vzhledem k tomu, že v minulém volebním období současná koalice musela hodiny a hodiny obstruovat, aby si ta volná místa mohla dovolit sama. Teď, se sto osmičkou, nemusela současná opozice ani obstruovat, koalice se zničila sama. Docela mne pobavil vášnivý tweet hlavního bojovníka s dezinformacemi Michala Klímy o tom, jak je potřeba se zbavit nekompetentního Pavla Matochy, současného předsedy Rady ČT. Twitterem se ale volby nevyhrávají. Kdepak asi udělal soudruh chybu a pochválil jej za to Petr Fiala?
Mimochodem, proč si podle vás Sněmovna neodhlasovala veřejnou volbu místo tajné? V předchozím období to tehdejší opozice opakovaně zkoušela s argumentem, že to musí být transparentní…
O personáliích se hlasovalo vždycky, až na pár výjimek, tajně. Pokud si pamatuju, tak veřejná volba byla pouze jednou jedinkrát a to v únoru 2004, a to na výslovnou žádost Štěpána Kotrby, který tak byl tehdy zvolen radním Českého rozhlasu a vzhledem k potřebě měnit rozhlasovou i televizí legislativu kvůli digitalizaci chtěl mít mandát veřejně deklarovaný a zjevný. Já jsem dlouho byla příznivcem veřejné volby, ale na druhé straně – půvab tajné volby spočívá v tom, že v plné nahotě ukáže pevnost dohod, sílu vyjednavačů a to, jak jsou ve skutečnosti pevné koalice a autorita radních je pravá. To, že koalice takto fatálně selhala při tajné volbě, se stává obvykle až na konci volebních období, kdy už se všichni mají plné zuby, vzájemně se viní z neúspěchů a přivlastňují si úspěchy. Půl rok po volbách je to unikát.
Už před volbou jsem slyšel, že není málo vládních poslanců, kteří mají s řadou kandidátů problém, ale jiné kluby na nich zase trvaly. Byl tohle podle vás hlavní důvod neúspěchu, anebo tomu jen nepřikládali takovou váhu, když stejně chystají změnu zákona a volbu kompletně nových rad ČT a ČRo?
Ano, je to tak. Předkladatel nekomunikuje ani s vlastními poslanci, ani s koalicí. Kdyby totiž komunikoval, nemůže vládou projít návrh novely, který už v této fázi vyvolává odpor a pátrá se po jeho smyslu.
Kdyby totiž komunikoval, nemůže se neúspěch v hlasování stát, zvážila by se pro a proti a ano, mohlo by se stát, že by někdo mohl být proti. Mohlo by se stát i to, že by nikoho nezvolili, ale pak by nám jistě řekli proč a postavili by se k tomu čelem, místo toho, aby začali panicky vyšetřovat, kdo „zradil“. Nikdo nezradil, projevil nesouhlas s touto podobou personální práce. Mandát je osobní a poslanec slibuje „na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ No, tak se asi někdo podle nejlepšího vědomí a vědomí zachoval, no. I to se v politice může stát.
Co se týče novely mediálních zákonů a změny systému volby radních veřejnoprávní televize a rozhlasu, návrhy již prošly připomínkami a vláda bude schvalovat konečnou verzi. Jaké zásadní změny ve finální verzi návrhu jsou a co z vašeho pohledu budou znamenat pro fungování rad i veřejnoprávních médií?
Ten zákon je naprostý a účelový nesmysl. Celá novela se zabývá jen novým způsobem volby do veřejnoprávních rad, kdy do více sledované televize deset členů bude volit Sněmovna a pět Senát. Senátu se tak – díky tomu, že je dnes jako celek víceméně stejné politické orientace jako Sněmovna – splní letitý sen, totiž vrtat do médií veřejné služby. Rovněž se fakticky omezuje spektrum organizací, které mohou navrhovat kandidáty – musí existovat alespoň deset let. Jestli fungují nebo ne, to zákonodárce neřeší.
Novela má několik problémů - vzhledem k jednobarevnosti obou komor reálně ohrožuje vyváženost. Jednobarevná rada bude vyžadovat od médií veřejné služby „svůj“ pohled na svět. Nemějme iluze, že ne. Ostatně sám lobbista pro tento zákon, jímž je vládní zmocněnec pro média a dezinformace Michal Klíma, se ve svých textech a tweetech příliš netají tím, jaký má názor na ta která média. Nezaujatý rozhodně není.
Další pozoruhodnost tohoto zákona je podivná rychlost, se kterou chtějí zákon sfouknout. V době ekonomické krize není zákon o tom, jak volit rady, zrovna tím nejdůležitějším. Ale na podzim jsou doplňovací volby do Senátu, takže je asi třeba nové radní stihnout navolit ještě před tím. Kdo ví, s krizí je možné, že nás čekají předčasné volby. Pak bude záležet na tom, na čí straně budou média a jakou agendu budou upřednostňovat.
Psali jsme:
Tato novela je jen a jen o tom, jak získat kontrolu nad médii. Na jedny má Klíma novelu zákona, na druhé bič v podobě prokurátora Stříže. Současná koalice vždycky osočovala současnou opozici z „orbánizace“ médií. Ačkoliv se Andrej Babiš nikdy nevměšoval do jejich chodu a poslanci ANO nikdy neprosazovali agresivně jeho zájmy. Co je ale toto? Znásilnění médií veřejné služby jak vyšité.
Navíc se ukázalo, že Michal Klíma je sice bojovníkem proti dezinformacím a rád se chodí ukazovat do Sněmovny i Senátu, ale o médiích toho mnoho neví. Domnívá se totiž, že spolu s eurokomisařkou Věrou Jourovou (která toho o médiích také mnoho neví), „ve spolupráci s Evropskou komisí, která má podporu plurality jako jeden z cílů, by vláda měla najít způsob, jak finančně podporovat mediální scénu při zachování nezávislosti médií.“ Slyšel už vládní odborník na média ustanovení o nepovolené veřejné podpoře? Ozřejmit podrobnosti mu může Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Pojem státní podpory se vztahuje na jakoukoli přímo či nepřímo poskytnutou výhodu financovanou ze státních prostředků, poskytnutou státem jako takovým nebo zprostředkujícím subjektem jednajícím na základě svěřených pravomocí. Případně z moci vrchnostenské poskytnutou na základě zákona plátcem poplatku nebo daně. To se netýká institucí, poskytujících mediální veřejnou službu jako službu obecného hospodářského zájmu.
Základním předpokladem pro naplnění tohoto definičního znaku je ovlivnění veřejných rozpočtů resp. výdajů, přitom není rozhodující, zda jsou veřejné rozpočty ovlivněny přímo (vydáním finančních prostředků) či nepřímo (nerozšířením jejich příjmové stránky, ke kterému by za normálních okolností došlo). Za veřejné prostředky se považují i fondy a zdroje, které jsou kontrolovány či iniciovány orgány veřejné moci. Ví tento odborník, že nelze rozhazovat peníze na deformaci trhu? Nebo si představuje, že úslužným médiím veřejné služby i politicky vybraným soukromým médiím zajistí finanční podporu ze státního rozpočtu či peněz Evropské unie a koupí si tak jejich loajalitu?
„Pokud nechceme tvrdit, že média mají nulový vliv na informovanost, pak je jasné, že bez práce nezávislých a profesionálních novinářů by výsledky voleb byly jiné. Opačné.“
Autor tohoto výroku měl na mysli „plejádu nezávislých médií od levicového Deníku Referendum a A2larmu, přes Deník N, Magazín Reportér, Neovlivni.cz, Investigace.cz, Echo 24 a Hlídacího psa po FORUM 24 a Týdeník FORUM. Velmi významnou roli hrají Seznam a Seznam Zprávy a také vydavatelství Economia s Respektem a s Hospodářskými novinami."
Nejsou náhodou všechna Klímou vyjmenovaná média soukromá, nalézající se v tržním prostředí? Dost překvapuje, že něco takového hlásá poradce premiéra, notabene premiéra ze strany, vyznávající svobodný trh. Jak dopadnou volby bez a nebo s mediální masírkou, nesmí regulátora, ani poradce vlády pro média, zajímat. Jinak se potká se zastánci svobodného trhu u Evropského soudního dvora.
Naposledy podobné intervenční nesmysly hlásal Jakub Patočka poté, co pro Deník Referendum chtěl koncesionářský poplatek jako pro médium tištěné veřejné služby. Všichni se mu vysmáli. Zleva i zprava.
Zdá se, že jediný, kdo se odvážil nazvat věci pravými jmény, je Ministerstvo spravedlnosti, které do připomínkového řízení napsalo: „Hlavním cílem předloženého návrhu zákona je umožnit volbu členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu oběma komorami Parlamentu České republiky. Ministerstvo spravedlnosti v této souvislosti konstatuje, že není bez bližší argumentace předkladatele zřejmé, v čem má spočívat přínos navržené změny, v čem naopak spočívají deficity stávající právní úpravy, a zda je tedy navrženou změnu možné považovat za natolik zásadní, aby ospravedlňovala urychlenou změnu zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlase. Tvrzení předkladatele obsažené v důvodové zprávě k návrhu zákona, podle něhož je Parlament České republiky jako celek reprezentantem veřejnosti, nelze interpretovat tak, že veřejnost reprezentuje pouze Parlament České republiky jako celek, nýbrž tak, že veřejnost samostatně reprezentují obě komory Parlamentu České republiky, tedy jak Poslanecká sněmovna, tak Senát. S ohledem na právě uvedenou skutečnost pak jako nikoliv výjimečná praxe platí, že je kreační pravomoc Ústavou ČR či zákony v řadě případů nadána pouze jedna z komor Parlamentu České republiky, když například pouze Poslanecká sněmovna vyslovuje důvěru vládě, zatímco pouze Senát vyslovuje souhlas s jmenováním soudců Ústavního soudu prezidentem republiky. Obdobně například platí, že pouze Poslanecká sněmovna navrhuje kandidáty na funkci prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto konstatujeme, že není zřejmé, z jakého důvodu lze považovat za nezbytnou či žádoucí změnu ve způsobu jmenování členů Rady České televize a Rady Českého rozhlasu.“
Na to ovšem odpovědělo Ministerstvo kultury, že „cílem navrhovaného zákona je splnění následujícího závazku vlády obsaženého v jejím Programovém prohlášení: „Do systému volby Rady ČT a ČRo zapojíme Senát. Příslušné změny právních předpisů prosadíme během roku 2022“, který vyplývá i z Koaliční smlouvy vládních stran a hnutí. Tento závazek je důvodem pro předložení návrhu změny zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu do připomínkového řízení.“
Ministerstvo kultury jako předkladatel – ať už faktický nebo jen přesouvající text někoho jiného – návrhu jaksi opomnělo, že zapojit Senát je něco jiného, než rozorat celý zákon. Zapojit Senát lze i tak, že by byl neopominutelným nominantem třetiny kandidátů, ze kterých by poté Sněmovna volila.
Po schválení zákona do určité lhůty automaticky zanikne mandát současným radním a poslanci a senátoři budou muset zvolit nové. Nabízí se otázka, co se bude dít, pokud by se opět nemohli shodnout a volby by dopadly jako ta středeční. Co by se dělo, kdyby Rady vůbec určitou dobu nebyly zvoleny a tedy de facto neexistovaly?
Nedělo by se nic. Byl by nenaplněn zákon. Ale záleželo by na tom, kdy by se situace odehrávala. Koncem roku schvalují Rady rozpočet obou médií veřejné služby a také nesmíme zapomenout, že Rady sestavují dvě zprávy pro Sněmovnu. Bez zpráv by se Sněmovna patrně obešla, ale bez rozpočtu obě média nikoliv. Nicméně zde by mohl generální ředitel postupovat s péčí řádného hospodáře analogicky jako v případě státního rozpočtu a pracovat s provizorním rozpočtem, o kterém by informoval Sněmovnu. Musel by ale pozastavit financování víceletých projektů a zůstaly by mu pouze provozní výdaje ve výši předchozího roku. Ovšem Českou televizi příští rok čeká volba generálního ředitele. Petru Dvořákovi končí funkční období. Ano, možná bude chtít být zvolen potřetí, což mu zákon umožňuje, ale třeba má Fialova koalice v kapse někoho jiného. Kdo ví, třeba Michala Klímu.
Mimochodem, v hluku této novely poněkud zaniklo, že ve Sněmovně je nyní Vládní návrh zákona o službách platforem pro sdílení videonahrávek, což je implementace směrnice EU. A hle, co v ní vidíme? Nově Radu pro rozhlasové televizní vysílání nejmenuje předseda vlády na návrh Sněmovny, ale přímo ji jmenuje a odvolává Sněmovna. To Evropská unie ve směrnici rozhodně neřeší. Senát si této novely nejspíš nevšiml. Zajímavé, že? Lámu si hlavu, pročpak to tam je a jediné, co mne napadá, je snazší odvolávání jejích členů. RRTV, tak zvaná „velká rada" je ale nezávislý regulátor a zároveň správní orgán a tudíž z ústavněprávní teorie náleží k exekutivě, stejně jako ČTÚ (RRTV se zabývá regulací obsahu vysílání, ČTÚ se zabývá rozdělováním kmitočtového spektra). Tak je to v souladu s doporučeními Rady Evropy, které tento systém nezávislých regulátorů pomáhaly konstituovat hned po roce 1989.
Fotogalerie: - Politické podnikání
Za minulé vlády tehdejší opozice (a dnešní pětikoalice) hlasitě dávala najevo svůj nesouhlas s výběrem radních, kteří podle nich měli špatné názory na ČT, špatnou minulost apod. s tím, že jde o ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií a že tehdejší sněmovní většina válcuje opozici a chce tato média ovládnout. Neděje se dnes to samé v ještě větší míře? A proč nikdo, ani mnohá média jako tehdy nebijí na poplach?
Děje. No, média nebijí na poplach, protože namnoze jsou nakloněna této vládě. Boj o média probíhal proti koalici ANO a ČSSD. Byl to AntiBabiš. Proti této vládě žádný ryk na záchranu demokracie před oligarchizací probíhat nebude. A ano, je to ohrožení nezávislosti médií veřejné služby. Kandidáty budou navrhovat organizace, které jsou přímo placené z rozpočtu nebo do něj mají vsunutý sosáček. Přesně tohle kritizují mediální odborníci v Německu, kde mají ten tak některým srdcím blízký a již příslovečný „německý model“. A znovu opakuji – proč je lepší miliontá genderová organizace, která existuje deset let a ne ta, která se stará o nemocné děti a existuje rok? Stále opakuji, že nejtransparentnější model pro funkční parlamentní zastupitelský model státu je přímá stranická nominace. Pak by klidně mohli například Piráti nominovat Moniku Pajerovou a všichni by věděli, čí tentokrát je.
Je za aktuální snahou sněmovní většiny pouze využít své převahy a dostat do mediálních rad „své” lidi, anebo se můžeme obávat i toho, že ČT a ČRo následně nebudou pod takovou kontrolou a být vládě víc nakloněna?
Pokud obě média budou pod většinovou taktovkou lidí názorově totožných s vládou, myslíte, že budou nenakloněna? Ale absolutně nechápu, že si to poslanci neuvědomují. Já už zažila pochod rozzlobeného lidu na Kavčí Hory a dodnes mne z toho mrazí. Ti lidé tam klidně půjdou znovu. Bude pak policie střílet do davu jako četníci u Duchcovského viaduktu? Já jsem a budu vždycky zastánce médií veřejné služby. Jsou potřebná, měla by být ostrovem stability na mediálním trhu, kde může koupit každý každého.
Děsí mne představa, že si z médií veřejné služby někdo bude chtít udělat služku. I když teď může kdekomu připadat, že Česká televize neplní svou povinnost neutrality a objektivity stejně, jako neplnila dlouhodobě požadavky politické vyváženosti. Ale nebyl to tlak zvenčí, bylo to vždy vlastní přesvědčení redaktorů, jakýsi kolektivní či generační bias. Pokud se zákony o obou médiích prvně zabývají tím, jak nad nimi převzít kontrolu a ne tím, jak zařídit, aby co nejlépe fungovala, není to dobré. A může to být ukryto pod závojem řečí o stabilizaci jakkoliv hustým a blyštivým. Česká televize ani Český rozhlas stabilizaci nepotřebují. Nejsou destabilizované víc, než tato společnost.
Co podle vás potřebují?
Dlouhodobou finanční stabilitu i v případě inflace. Televize výši poplatku odpovídající kupní síle 135 Kč v roce 2008 spolu s inflační doložkou. Rozhlas výši poplatku odpovídající kupní síle 50 Kč v roce 2008 spolu s inflační doložkou. V roce 2008 dosáhla průměrná hrubá měsíční nominální mzda výše 23 542 Kč, v roce 2022 38 911 Kč To je 65% nárůst. Výše televizního poplatku pro rok 2022 by měla teoreticky být 223 Kč, výše rozhlasového poplatku 82 Kč za situace, kdy by struktura plátců zůstala stejná.
Osobně bych se přimlouvala za konstrukci odvíjející se od občana, nikoliv od domácnosti a definice přijímače, osvobození důchodců, zaměstnanců i OSVČ a přesunutí platby na firmy podle velikosti, dané obratem či počtem zaměstnanců. Pak by stačilo, aby firma potvrzení o zaplacení poplatku přidala jako průvodní doklad k přiznání daně z příjmu. Uvolnění programových možností s ohledem na jiné cílové skupiny v rozvíjejícím se digitálním prostředí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
