Pane docente, dlouhodobě upozorňujete na špatný stav českého zdravotnictví, na plýtvání. Dříve jste použil i tvrdší výrazy o hrozícím krachu našeho zdravotnictví. Co je největší problém? Systém financování? 

Naše zdravotnictví se nesoustředí na to hlavní – na pacienta. Je udělané pro politiky, aby byla hustá síť, a pro lékaře, odboráře, aby byly relativně vyšší a přitom rovnostářské odměny. Je přeregulované – kdo co smí dělat; chybí konkurence a podnikatelský duch. Nikdo neřeší kvalitu péče, zda se pacienti uzdravili. Skoro nulový důraz je na primární prevenci, tj. aby lidé nebyli nemocní.

Výsledkem je, že máme skoro 4× více návštěv lékaře než Rakousko, ale žijeme kratší život a jsme více nemocní. V medicíně nejde o „dostupnost“, tedy jestli je lékař blízko jako hasiči. Jde o kvalitu. Dobrý stomatolog vám zachrání zub do konce života – ale špatný ho zničí rychleji než zubní kaz. Někdy je lepší lékaře nepotkat… Podstatná je kvalita a cena, ale to se v Česku moc neřeší. Je to zralé na naprosté předělání – z postsocialistického zmatku na skutečný systém pojištění, jako je v Rakousku nebo v Německu.

Teď přijdou velké změny. Jako prezidenta České stomatologické komory (ČSK) mě trápí, jak mě politici tlačí do toho, abychom napodobovali ve stomatologii socialismus s malými praxemi na vesnicích, zavřenými každou chvíli pro nemoc a dovolenou. Jenže přichází digitalizace... – a vše bude jinak. Spoustu věcí budou dělat stroje. No, pokud neprotlačím zlepšení pro všechny, nepochybně vydělám jako podnikatel – spousta lidí hledá cestu ke kvalitě za přijatelnou cenu. Jako ve zbytku ekonomiky.