140 hlasů pro rozpuštění - je to moc, nebo málo?
140 hlasů mě trochu překvapilo. Čekal jsem, že návrh projde, ale nečekal jsem, že to bude o tolik hlasů.
Paní Němcová vzletně mluvila o tom, že sněmovna se přeci nemůže rozpustit, když na ni někdo zadupe a uváděla příklady z historie. I další poslanci ODS mluvili podobně. Co říkáte na dlouhou řeč paní Němcové? Ocení voliči tento postoj ODS?
Že se sněmovna nemá rozpustit, když na ni někdo zadupe, je sice pravda, ale otázka je, co je zadupání a co je cosi vážnějšího. Voliči to asi neocení, na řeč paní Němcové asi do dvou měsíců zapomenou a toto téma u voličů těžko obstojí. Volby budou o něčem jiném. Budou spíše o dalším směřování státu, o tom, jak daleko doleva se dostáváme a zda chceme autoritářský stát nebo občanskou a ekonomickou svobodu. Otázka odvolávání sněmovny a čí projev byl lepší v den, kdy se sněmovna rozpustila, bude těžko voliče zajímat.
Psali jsme:
Miroslav Kalousek v rozhovoru pro HN pronášel (a ve sněmovně to opakoval), že tématem voleb bude "svoboda", "ubránění parlamentní demokracie", "bránění kontinuity vývoje po roce '89" a že plně ČSSD ovládá Zeman, aby ji využil ke svému prospěchu. Stejné věty (téměř doslovně) opakoval i včera ve sněmovně. Když pan Kalousek bude takové věci takto opakovat celé příští tři měsíce, pomůže mu to? Co si o tom myslíte?
Toto téma jistě bude diskutováno. Je to v tuto chvíli vděčné téma, ale je silně na hraně negativismu - a pokud bude pan Kalousek příliš tlačit na pilu, může to být kontraproduktivní. Lidé nemají rádi negativní kampaně a pod agresivním a negativním projevem lehce přehlédnou i to, co je v něm racionálního. Jestli mu to pomůže? Může mu to pomoci, ale může na to i doplatit. Záleží na míře a na tónu. A samozřejmě i na tom, jestli podobné téma někdo uchopí lépe.
Co teď bude dělat Miloš Zeman, aby pomohl SPOZ a své "haškovské" skupině?
Obávám se, že bude dělat něco podobného jako teď - bude se snažit ovlivnit složení vlády a rozdělovat a opanovat ČSSD. Do jaké míry to bude možné, to ještě nevíme, záleží na výsledku voleb a na tom, zda se najde někdo, kdo jej bude schopen zastavit nebo zpomalit. V každém případě nemůžeme spoléhat na to, že existují nějaké ústavní zvyklosti.
Spekuluje se o návratu Václava Klause. Kdyby to byla pravda, byla by podle Vás šance na jakýsi "blitzkrieg"? Kolik procent by mohl dostat, jací voliči by ho volili a komu ze stávajících hráčů by ty hlasy chyběly?
Pokud se Václav Klaus vrátí, budeme asi překvapeni. Nedávno jsem četl cosi o tom, že si jeho návrat 75 procent nepřeje. Předpokládejme, že 8 procent z nich si jej "přeje", 18 procent si jej "spíše přeje". Podobně bych rozdělil i ty, kteří si jeho návrat nepřejí. Ti, kdo neví, budou kdesi na styčné hraně těch dvou množin. Ale záleží na úhlu pohledu: Ten výsledek totiž rovněž znamená, že i bez politického subjektu, který by jej do voleb vnesl a bez jakékoliv kampaně, již nyní má Václav Klaus 25 procent jistých a pravděpodobných voličů.
Porovnejme to s preferencemi dnešních politických stran a vychází nám, že už teď, předtím, než do voleb vstoupil, má za sebou druhou největší voličskou základnu. Přidejme k tomu politický "um" Václava Klause, vzpomeňme si na jeho postsarajevský návrat s výsledkem přes dvacet procent potom, kdy jej již média odepsala a máme zde fenomén, který může výsledekem voleb zamíchat tak, jako žádná jiná současná kauza nebo otázka.
Komu by ty hlasy chyběly? Zřejmě pravicovým stranám, jistě má hodně příznivců v ODS, jistě je mnoho těch, kteří před časem ODS opustili pro TOP 09, ale jeho osobnost by je mohla přitahovat, jsou tu voliči menších stran, které mají velmi pravicové postoje, ale mnoho jejich příznivců je volí s vědomím, že jejich hlas bude ve volbách jen "němým protestem", že se jejich strany do sněmovny pravděpodobně nedostanou. I ti by rádi svůj hlas spojili s projektem, v jehož čele by byl Václav Klaus.
Psali jsme:
Občany čeká volební kampaň. Jaká bude? Na co se má zodpovědný volič soustředit? Čeho si má všímat? Na co se má ptát, kam má chodit, co má číst, sledovat, konzumovat? Čemu nesmí naletět?
Ta kampaň bude krátká a proto bude intenzivní. A agresivní a negativní. A o to těžší bude postvolební sestavování vlády. Mně ty předčasné volby nijak nenadchly a nečekám od nich téměř nic dobrého a ze všeho méně nějaké pozitivní řešení problémů tohoto státu. Spíše další podivnou kombinaci polarizace a fragmentace, kteou u nás již dlouho známe. A stav se každými volbami horší. V posledních dvou volbách lidé dávali hlasy samodefinovaným spasitelům, ekonomické problémy byly zjednodušeně vykládány jako důsledek korupce a ze sněmovny právě odchází strana, která byla politickou odbočkou bezpečnostní agentury s byznysplánem proniknutí do politiky za účelem firemní prosperity a chtěla voliče sjednotit pod sloganem "všichni kradou, jen my ne" - až se nakonec rozpadla a její lídr skončil pro obvinění z korupce před soudem. A už zde jsou její následovníci, a dokonce s větším provozním kapitálem. Nenaplňuje mě to optimismem. To je to, na co by lidé měli být opatrní a o čem by měli přemýšlet. Ale budou? Nebo opět naletí? Nevím. Ale optimismem už nehýřím.
A teď bilanční otázka pro pamětníka: Kam zařadit právě rozpuštěnou Poslaneckou sněmovnu v žebříčku všech zákonodárných orgánů této země po roce '89? V čem byla jedinečná? V čem se na ni bude vzpomínat? Čím se zapsala do dějin?
Kam sněmovnu zařadit? Mezi ty ostatní, nebo spíše za ně. Začala jako sněmovna, v níž má vládnoucí koalice největší většinu v historii České republiky. Skončila tím, že koalice nebyla schopna dát dohromady 101 hlasů. Nikdy jsme neviděli tolik štěpení, přeskoků, politických veletočů a politického neumětelství. Vzpomínat na ni budeme proto, že nám ukazala, jací jsme. Zdálo se, že sněmovna je jakýmsi okénkem do úplně jiného světa. Bohužel to byl jen dojem a jak je to doopravdy, to budeme vědět po volbách. Už teď je zaseto na novou sněmovnu se starými problémy. Populismus vždy přináší nejistotu a populismus je na vzestupu. Potřebujeme nějakou pozitivní stabilizační sílu. Doufám, že ji najdeme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jpo
