Souhlasíte jako právník s opatřeními, která vydala vláda k boji proti epidemii koronaviru? Nebo byste k nim měl nějaké právnické připomínky?
Jako právník vím, jak je to nepříjemné, když mne lidé, kteří v životě neotevřeli ústavu, poučují o prezidentských pravomocech. Jako právník, který ví o nemocech, epidemiích a jejich šíření kulový, nehodlám poučovat lékaře a epidemiology o tom, co je to epidemie a jak mají postupovat. Právníkům teď přísluší jediné: aspoň jednou v životě držet hubu a modlit se, aby zdravý rozum zvítězil nad komplikacemi, kterými v klidných dobách stihli zaneřádit a zbytečně zkomplikovat právní systém.
Je podle vás rozsah opatření přehnaný, jak si někteří stěžují? Obstojí přijatá opatření v „testu přiměřenosti“?
Ještě jednou: nemám žádné odborné znalosti k tomu, abych mohl odpovědně posoudit vážnost situace, resp. ověřit si tvrzení odborníků. Takže mám jen dvě možnosti: buď jim budu věřit, nebo jim budu nevěřit. V tom se mohu řídit jen svou intuicí a moje intuice mi říká, že situace je extrémně vážná – horší by byla už jen válka. Jestliže teď, když odpovídám na vaše otázky, víme o 344 nakažených, počítám, že reálně bude počet nakažených stokrát vyšší. A platí-li, že virus se nejvíce šíří předtím, než se zabydlí a projeví, člověk nemusí být žádný extra matematik, aby si dokázal představit, jaké situaci budeme čelit za 14 dní … nevidím jediný důvod, proč by to nemělo proběhnout stejně jako v Itálii a dalších evropských zemích. A i kdybych si nakrásně myslel, že je to planý poplach, nemohu to vědět jistě. A riziko spojené s nečinností je příliš vysoké, nedělat nic by byl hazard se životy druhých. Jejich životy patří jen jim a nikdo nemá právo s nimi hazardovat – to je můj test přiměřenosti.
A jako laik soudím, že opatření jsou přiměřená a mohla by být i razantnější – osobně jsem čekal izolaci Prahy, popř. Prahy a Středočeského kraje, od zbytku republiky, a jel jsem kvůli tomu v neděli na otočku na druhý konec republiky, abych dopravil neteř k rodině.
Fotogalerie: - Vymetený Hrad i podhradí
Hodně se mluvilo o aktivaci ústředního krizového štábu, kterému měl ze zákona velet ministr vnitra Jan Hamáček, ovšem poté byl jeho šéfem ustanoven náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. Souhlasíte s tím, aby v čele štábu stanul člověk, který je odborníkem, ale nikoliv v oblasti bezpečnosti?
V duchu jsem se divil, že je to divné, že by vláda ignorovala výslovné ustanovení zákona, a chystal jsem se vám odpovědět, že ten zákon je blbě napsaný a že je to vlastně stejně úplně jedno, protože faktickým šéfem je stejně premiér, který může kdykoli kteréhokoli ministra, popř. náměstka dát vyměnit, ale pak mne napadlo si ten zákon otevřít a pro jistotu si zjistit, jak to tam přesně je … no, a dobře jsem udělal. Z § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 240/2000 Sb., krizového zákona, se dozvíme, že „ústřední krizový štáb zřizuje vláda jako svůj pracovní orgán k řešení krizových situací“, a z § 24a se dále dozvíme, že „ústřední krizový štáb je pracovním orgánem vlády pro řešení krizových situací. Jeho složení a činnost upravuje statut ústředního krizového štábu, který schvaluje vláda.“ – To je vše. Takže ta informace – čert ví, kde se vzala –, že ze zákona má stát v čele ústředního krizového štábu ministr vnitra, je snadno vyvratitelná fáma.
Takže zákon je napsaný dobře, když šéfa ústředního krizového štábu neurčuje, protože existují různé typy krizových situací: čelíme-li epidemii, je logické, že v čele stojí šéf epidemiologů, pokud bychom čelili např. povodním či lesním požárům, byl by zřejmě v čele šéf hasičů, hrozil-li by teroristický útok, pak zřejmě nějaký policejní či armádní šéf … velmi oceňuji Hamáčka i Babiše, že se dokázali domluvit a nezačali se teď hádat.
Advokát Václav Vlk napsal, že první českou obětí koronaviru je ústavní systém. Považujete toto tvrzení za opodstatněné? A může to za nouzového stavu vůbec být jinak?
Váženému panu kolegovi pravděpodobně zůstal až do dnešního dne utajen ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, který je – jako každý jiný ústavní zákon – součástí ústavy v širším slova smyslu (ústavu s malým „ú“ tvoří Ústava, Listina základních práv a svobod a jednotlivé ústavní zákony). Ústavní zákon o bezpečnosti především v čl. 1 konstatuje, že: „Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu,“ a dále (protože existují situace, kdy rychlé rozhodnutí má větší cenu než nejlepší rozhodnutí, a není čas na dlouhé řeči) zavádí trojici výjimečných stavů, a to nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav; nouzový stav vyhlašuje vláda, v nebezpečí z prodlení premiér, Poslanecká sněmovna jej může kdykoli zrušit; stav ohrožení a válečný stav vyhlašuje Parlament. Ústavní systém s těmito stavy počítá, a proto s ním nemohou být v rozporu.
Vlkovi například vadilo, že vláda takto rozsáhlá opatření dostatečně nezdůvodnila a nesnažila se alespoň deklarovat, že základní lidská práva a svobody nepřestaly nastalou situací existovat, byť jsou dočasně omezené. Měla podle vás nějaká taková garance v rozhodnutí vlády být?
Myslíte něco takového: „Vážení občané, pozor, pozor! Právě neprobíhá státní převrat, je to jen nouzový stav, je to v souladu s ústavou a skončí to, jakmile to bude možné?“ Necítíte tu absurditu?
Obecně – máte obavy ze zneužití vyhlášených pravidel ze strany státní moci?
Ne. Nemá k tomu vůli, nemá k tomu prostředky, není po tom poptávka.
Právnička Klára Long Slámová vyjádřila obavy, že pokud budou opatření příliš striktní, lidé je nebudou dodržovat, a pokud navíc získají dojem, že jsou ohroženy jejich základní životní potřeby, může nastat úplná „džungle“ s anarchií a rabováním. Co říkáte na tyto obavy, že vystresovaná společnost může skončit i tak, že se jakékoliv právo zhroutí?
Význam práva se často přeceňuje. Právo je jen odrazem stavu společnosti – můžete ji jeho prostřednictvím trochu posunout, ale ne předělat. Nemůžete jít proti ní a vnucovat jí jeho cestou něco, na co není připravena nebo to vyloženě nechce. Právo, má-li být funkční, musí mít zhruba ten obsah, který od něj lidé očekávají, jinak ho budou v lepším případě ignorovat, v horším vás sesadí. Lidská přirozenost je dána zákony přírody, psané zákony se ji snaží regulovat, ale nikdy ji nemohou zcela potlačit. A čím víc právo tlačí na lidskou přirozenost, tím víc riskuje, že to celé „praskne“, protože koneckonců právo je jen fikce.
V této konkrétní situaci vláda balancuje – a balancuje dobře – mezi povinností minimalizovat ztráty na životech, snahou minimalizovat ekonomické ztráty a možným vypuknutím paniky. Zřejmě právě snaha předejít panice je důvodem, proč jsou jednotlivá opatření dávkována a nebyla zavedena všechna naráz. Ale to není záležitost práva, ale spíše psychologie a sociologie – to, co bylo ještě před týdnem naprosto nepřijatelné, dnes lidé akceptují, a dokonce si někteří stěžují, že to přichází pozdě. Všechno má svůj čas.
Fotogalerie: - Pražský krizový štáb
Stoupá v krizových situacích důležitost represivní stránky práva?
Na nedělní tiskovce po schůzi vlády padla i otázka, že to vypadá, jako by vláda lidi spíše prosila, aby zůstali doma, než že by jim to nařizovala, a co že tedy lidem za porušení omezení pohybu hrozí? Ministr Hamáček má u mne 100 bodů za svou odpověď, kterou si dovolím citovat: „… těm lidem hrozí to, že někoho nakazí a on pak umře a jim to bude celý život líto. To je to nejhorší, co jim hrozí.“
Obecně, právo se neobejde bez sankcí, ale ideální je, pokud jej lidé dodržují dobrovolně a k žádným sankcím se nemusí uchylovat. Stát, který stojí na represích, je slabý stát. Silný stát je dost rozumný na to, aby dělal rozumná opatření, tato rozumná opatření mu přinášela nikoli formální, ale přirozený respekt, kdy represe nastupuje jen v okrajových, mimořádných, výjimečných situacích a těší se obecnému souhlasu.
Když se na to podíváme z pohledu mezinárodního práva: Evropská unie ústy předsedkyně komise Ursuly von der Leyenové protestovala proti tomu, že jednotlivé státy řeší situaci zavíráním hranic. Považujete za správné, že k uzavření hranic došlo? Měla by takové věci vůbec řešit Evropská unie?
Evropská unie se celkem logicky bojí, že si lidé uvědomí, že nemuset ukazovat na hranicích pas je sice příjemné, ale ukázat ho není žádná tragédie. EU si z volného pohybu udělala své značkové zboží, ale koronavirus teď ukázal, že to zboží není až tak nezbytné. V plné nahotě se ukazuje, že EU umí vymyslet spousty krásných, dlouhých předpisů a dělat se hezká a potřebná rozdáváním finančních dárků, ale když o něco skutečně jde, tak je na nic. Předsedkyně komise zřejmě cítila potřebu se nám i s EU připomenout, abychom na ni nezapomněli.
Současně s tím došlo na vnější hranici EU k „šarvátce“ mezi řeckou armádou a desítkami tisíc migrantů, které posléze doplnila řádná armáda sousedního Turecka. I tuto záležitost řešilo Řecko zcela samo. Jsou tyto události, kdy členské státy v krizi postupují samy a neohlížejí se na Evropskou unii, začátkem konce EU jako suveréna nad členskými státy, jako tomu bylo v posledních letech?
Pro obsah a vymahatelnost mezinárodního práva platí v daleko větší míře to, co jsem řekl o právu obecně – na rozdíl od vnitrostátního práva v mezinárodním právu totiž není žádná společná autorita, která by disponovala represivní, donucovací mocí (což je dobře, protože celosvětový stát by se zákonitě zvrhl v celosvětovou totalitu). Ta situace mezi Řeckem a Tureckem – oba státy jsou členy NATO – je jen dalším dokladem toho, že mezinárodní smlouvy a mezinárodní normy vůbec mají svou váhu jen potud, pokud jsou pro všechny nějak výhodné, pokud se všem vyplatí, protože vynutit je není jak.
Byl rovněž zaznamenán případ, kdy si Rakousko a Švýcarsko objednaly od německého dodavatele zásilku roušek, ovšem tyto zásilky byly ještě na německém území zabaveny německými úřady. Jak popsat tuto situaci z pohledu mezinárodního práva?
To je jen další příklad téhož. Bližší košile než kabát. Navíc je to doklad toho, že nějaký evropský národ, nějaké společné evropské MY, neexistuje ani v zárodku. Když dojde na lámání chleba, najednou nejsme Evropané, ale především Němci, Francouzi, Švýcaři, Rakušané, Češi…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jakub Vosáhlo
