Souhlasíte jako právník s opatřeními, která vydala vláda k boji proti epidemii koronaviru? Nebo byste k nim měl nějaké právnické připomínky?

Jako právník vím, jak je to nepříjemné, když mne lidé, kteří v životě neotevřeli ústavu, poučují o prezidentských pravomocech. Jako právník, který ví o nemocech, epidemiích a jejich šíření kulový, nehodlám poučovat lékaře a epidemiology o tom, co je to epidemie a jak mají postupovat. Právníkům teď přísluší jediné: aspoň jednou v životě držet hubu a modlit se, aby zdravý rozum zvítězil nad komplikacemi, kterými v klidných dobách stihli zaneřádit a zbytečně zkomplikovat právní systém.

Je podle vás rozsah opatření přehnaný, jak si někteří stěžují? Obstojí přijatá opatření v „testu přiměřenosti“?

Ještě jednou: nemám žádné odborné znalosti k tomu, abych mohl odpovědně posoudit vážnost situace, resp. ověřit si tvrzení odborníků. Takže mám jen dvě možnosti: buď jim budu věřit, nebo jim budu nevěřit. V tom se mohu řídit jen svou intuicí a moje intuice mi říká, že situace je extrémně vážná – horší by byla už jen válka. Jestliže teď, když odpovídám na vaše otázky, víme o 344 nakažených, počítám, že reálně bude počet nakažených stokrát vyšší. A platí-li, že virus se nejvíce šíří předtím, než se zabydlí a projeví, člověk nemusí být žádný extra matematik, aby si dokázal představit, jaké situaci budeme čelit za 14 dní … nevidím jediný důvod, proč by to nemělo proběhnout stejně jako v Itálii a dalších evropských zemích. A i kdybych si nakrásně myslel, že je to planý poplach, nemohu to vědět jistě. A riziko spojené s nečinností je příliš vysoké, nedělat nic by byl hazard se životy druhých. Jejich životy patří jen jim a nikdo nemá právo s nimi hazardovat – to je můj test přiměřenosti.

A jako laik soudím, že opatření jsou přiměřená a mohla by být i razantnější – osobně jsem čekal izolaci Prahy, popř. Prahy a Středočeského kraje, od zbytku republiky, a jel jsem kvůli tomu v neděli na otočku na druhý konec republiky, abych dopravil neteř k rodině.