Prezident Miloš Zeman byl během úterního telefonického rozhovoru s Donaldem Trumpem pozván do Bílého domu. Přitom často schytává kritiku za své vztahy s Ruskem a Čínou, že nás vytrhává ze Západu a směřuje na Východ, že ohrožuje naše spojenecké svazky. V jakém světle teď vypadají nářky těch, kdo tvrdí, že ho na Západě neberou vážně?
Ty, kdo Zemana kritizují, to neovlivní. To říkám jako člověk, který ho nevolil, respektuju však stav, že byl zvolen v přímé volbě. Ale často se stává, že ten, kdo sám sebe považuje za ryzího demokrata, v případě, že není po jeho, tak si s tou demokracií moc netyká. Pan prezident má nadstandardní vztahy s Ruskem a s Čínou a díky určité blízkosti je nyní bude mít i s prezidentem Spojených států. Nicméně si dovedu představit, že jeho odpůrci budou tvrdit, že má blízký vztah k Rusku, k Číně a jenom k Donaldu Trumpovi, který ale nezosobňuje a nereprezentuje Spojené státy. Přitom Miloš Zeman má jako prezident malé země unikátní pozici, že má dobré vztahy s Ruskem, Čínou a do budoucna i s Amerikou. Ale troufám si říct, že to tímhle způsobem v určitých strukturách vnímáno nebude, tam bude snaha oddělování Donalda Trumpa jako amerického prezidenta od USA coby nositele nějakého symbolu demokracie.
Miloši Zemanovi poklesla v polovině listopadu důvěra o osm procentních bodů, má o procento víc odpůrců než příznivců. Je to kauzou Brady, způsobem informování v médiích, jinými kroky prezidenta, nebo jen únavou ze Zemana?
Já na průzkumy moc nedám, a to nejen proto, že se na dvou hodně sledovaných hlasováních, jako byly Brexit a volba amerického prezidenta, ukázalo, že průzkum nerovná se skutečný výsledek voleb. Ale v případě, na který se ptáte, se možná projevila koncentrace negativních informací poslední doby, protože byla zhutněná do pár dnů, a to mohlo mínění některých lidí ovlivnit.
Jak hodnotit čerstvou aféru s Jindřichem Forejtem? Je to něco, co Hrad či přímo prezidenta nějak poškozuje?
Na to, co se děje kolem Jindřicha Forejta, nemám silné stanovisko, jen si neustále říkám, jestli to je vůbec možné. A pokud ano, tak mi přijde, že to je strašně špatná zpráva v tom smyslu, že člověk skutečně ztrácí jistoty. A sice jistoty v nějaké očekávání, v nějaké symboly, v něco předvídatelného. S ředitelem protokolu si všichni spojují způsob chování, způsob reprezentace a intuitivně vnímají, že na tom místě je člověk, který symbolizuje toto chování, tuto reprezentaci, když má tato pravidla u prezidenta na starosti. V okamžiku, kdy se dostávají ven ty informace, co se dostávají, tak člověk samozřejmě začne ztrácet jistotu, že někdo, kdo má definovat patřičné chování a jednání a pak se ve všech médiích o takovém člověku dozvídá to, co se dozvídá, tak ztrácí jistotu v ten symbol, že na takovém místě je vybraný nejlepší z nejlepších z hlediska chování, a to i v soukromém čase, samozřejmě. To není ledajaká pozice.
Samozřejmě je třeba se na to dívat i v kontextu toho, co se děje v médiích, že to má všechny znaky kampaně. To je druhá rovina téhož. Na jedné straně je to, co se člověk dozvídá, ale nelze si nevšimnout i toho, že je to nějaká kampaň vedená proti němu. I to je docela podstatný kontext. Aby to zase nebylo jen černobílé.
Co Miloši Zemanovi vzhledem k jeho případné obhajobě prezidentské funkce prospívá a co mu naopak pověst kazí?
Především prezidentovi prospívá, že pojmenovává věci celkem syrovým způsobem tak, jak si to lidé často myslí. To znamená, že není otrokem politické pseudokorektnosti, protože lidé chtějí slyšet, vidět a cítit, že tady je někdo jim bližší, kdo má podobný názor jako oni a nebojí se to vyjádřit. Škodí mu – podle mě – to, že by mohl být velkorysejší, že se v případě omylu omluví, to není přece nic proti ničemu. Je prezidentem, byl premiérem, dosáhl už všeho. Byl jsem zklamaný už u Václava Klause, že když je hlavou státu člověk, který v politice dosáhl všeho, nemá co ztratit, ani získat a může se chovat velkoryse, může být víc nad věcí, šířit víc ty pozitivní věci, že tak nečiní. To z mého úhlu pohledu pověst kazí i Miloši Zemanovi.
Psali jsme:
Prezident je na kordy s vedením mnoha vysokých škol, ale není to dáno spíš postojem druhé strany? Mám teď na mysli rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka, který mu svého času zakázal vystoupit na půdě univerzity s odůvodněním, že odmítá podporu politických akcí. Nyní si MU pozvala na přednášku o ruském vlivu v českých médiích Jakuba Jandu ze sdružení Evropské hodnoty. Ten přitom hrál v gay pornofilmu, navíc musel ukončit vysokou školu poté, co se dopustil plagiátorství, ale pro rektora zřejmě má dostatečný morální kredit, aby mohl přednášet na vysoké škole. Není něco shnilého ve vedení Masarykovy univerzity?
Navazuji na předchozí odpověď. Kdyby byl pan prezident velkorysejší, a mám tím na mysli právě jeho vztah k rektorům vysokých škol, tak by to pomohlo atmosféře té situace. Nemusí být přece člověk v jeho pozici v konfliktu s každým, s kým se stoprocentně neshodne. To by věci pomohlo a zároveň by vzal vítr z plachet touto politikou vůči reprezentantům vysokých škol v tom, že pak by rektoři v případě, že by prezidentovi dělali naschvál, tak by to nebylo vnímané jako reciprocita za pozvání – nepozvání na Hrad k 28. říjnu, ale bylo by to opravdu vnímané jako nesmíření se s tím, kdo zřejmě nebyl jejich favoritem v prezidentské volbě.
Ale ta přítomnost zrovna tohoto člověka z Evropských hodnot ukazuje něco o tom, kdo ho tam pozval. To však není jen o školách. Když se rozhlédneme, tak ty Evropské hodnoty mají obrovský mediální prostor, který nemá žádné jiné občanské sdružení nebo spolek, jenž má jiný názor, než mají Evropské hodnoty. O činnost pana Jandy se nezajímám, jenom vím, že ta mediální průraznost je obrovská a neodpovídá vážnosti Evropských hodnot. Ale mám zase pocit, že čím víc se bude tímhle způsobem tlačit na pilu tímhle jedním postojem, tak tím se logicky vyvolá protitlak a lidé budou mít na věc opačný názor, což se v rozhodnutích a volbách v roce 2016 jasně ukázalo. To není dobrá politika, protože když se přežene tlak, tak z toho vznikne silný protitlak. Je to také o tom trošku o těch věcech přemýšlet.
S morálkou či spíše s výchovou souvisí následující otázka. Ministerstvo školství chce vést děti k úctě k multikulturalismu, homosexualitě a podobně pod hlavičkou výchovy k demokracii. Patří tento typ ,,občanské výchovy“ do škol? Jak učit děti o politice, například o minulém režimu, o současné mezinárodní politice, aby se školy nestaly místem vymývání mozků, ale přitom děti byly poučeny? Ptám se vás i jako předsedy Výboru pro výchovu a vzdělávání Zastupitelstva Hlavního města Prahy.
Obecně si myslím, že se mají děti učit toleranci k jinakosti, o tom není pochyb, a každý rozumný člověk takhle vychovává i své vlastní děti, tedy k toleranci, pomoci druhým, nezesměšňování jiných lidí, jiných názorů, jinakosti. To přece každý uzná, že v tom takhle vychovávat děti škola nějakou roli má. Výchova k toleranci by ale neměla přejít do extrému, který tu toleranci k jinakosti bude překládat jako adoraci, oslavu té jinakosti, nebo dokonce nadřazení jinakosti v tom, že někdo má najednou větší práva jenom proto, že si je vydobyl třeba z náboženských důvodů. Tak jestli ten respekt k jinému názoru a tolerance k jiným dětem se přerodí v něco takového, to není dobře.
Jenom varuju před tím, aby se to nepřešvihlo jako s politickou korektností, která ale může způsobit to, že se věci vrátí do politické nekorektnosti a do skutečného rasismu a skutečné nesnášenlivosti. Tam jsou úzké hranice, a když něco přeženeme jedním směrem, najednou vznikne nálada a protitlak druhým směrem, že to skočí zase úplně na druhou stranu. Nehoruji za politickou nekorektnost, jenom kritizuji, že politická korektnost je dnes v absurdních rozměrech. Z toho nevyplývá, že lidé mají v přímém přenosu nadávat nebo že nemají tolerovat jiný názor, člověka s jiným náboženstvím a tak dále. Ale jakmile se vyvine ten nepřirozený tlak jedním směrem, tak z toho přirozeně vyjde protitlak, který to pak stáhne úplně na druhou stranu. Abychom se za tři čtyři roky nedivili zase opačnému stavu.
Ing. Miloš Zeman
Českem hýbala v minulých dnech debata o skupině Ortel. Radek Banga protestoval, chodily mu sprosté nadávky, byly odhaleny jeho rané sprosté písňové texty, náměstkyně pražské primátorky Petra Kolínská ho chtěla navrhnout na udělení Ceny hlavního města Prahy, v předsálí koncertu Ortelu se hajlovalo, Tomáš Ortel sám neonacismus odmítl, Lucie Bílá dostala naloženo za to, že ho neodsoudila. Co nám tohle všechno řeklo o naší společnosti?
Já bych si zase ohřál tu svou polívku, protože to přesně naplňuje tu moji Dalmatinskou výzvu, kterou bych tím oprášil, ten tzv. dalmatinismus, to znamená nevidět ten svět černobíle. Někdo to má prostě tak, že kapela Ortel je to zlo a Radek Banga to dobro. A když někdo řekne jiné stanovisko, třeba i to, že Ortel nikdy neslyšel, ale přijde mu to, že tady si někdo hraje na morální autoritu, což je ten Radek Banga, tak to hned schytá, to je přesně ten černobílý svět. Najde se spousta lidí, co s Radkem Bangou nesouhlasí, ale skupinu Ortel neposlouchají, ani jí neposlali hlas, přesto jsou nálepkováni jako rasisté nebo fanoušci té údajně neonacistické skupiny. Důležitý je i kontext, kdo to říká. Samozřejmě pak každého napadne, že se podívá na „uměleckou“ tvorbu pana Bangy, na slova, která má ve svých písních, a začne se divit, o čem všem tam zpívá a jaké vulgarity používá.
Já Českého slavíka nesleduji, ani v něm nehlasuji, moc mě to nezajímá, zvlášť je to nezajímavé, když tam deset let vyhrávají pořád ty samé figury, tak to přestává být zajímavé, asi jako když vyhrával Michael Schumacher pořád Formuli 1. Ale je to nějaká soutěž, která má svoje příznivce, má svoje pravidla. Pokud je do ní skupina Ortel zařazena a ti, co tvoří pravidla, nerozhodnou, že by tam skupina Ortel býti neměla, protože „něco“ porušuje, že její texty vyvolávají nenávist, tak tím vlastně ten Banga a ti kritici říkají, že ti, co pro Ortel hlasovali, jsou xenofobové. S touhle paušalizací nesouhlasím a troufám si říct, že kdyby tady nebyl ten absurdní tlak, který tu je, tedy to šíření jen té jedné „pravdy“, tak by ten Ortel takový úspěch neměl.
Hlasy pro skupinu Ortel je tedy třeba vnímat jako určitý vzkaz?
Já z toho mám pocit, že Ortel brali lidé jako protestní hlas, že to ani není tak, že by ta kapela byla tak výtečná, ale že to je opravdu protestní hlas. A za to nesou odpovědnost ti, kteří na ten Ortel upozorňují. Bude-li se vytvářet ještě větší tlak, bude odpovídající protitlak. A jak někdo v diskusi hezky napsal, ten Banga dělá všechno pro to, aby Ortel příště vyhrál. Pokud se pořadatelům ankety na kapele něco nelíbí, že nesplňuje nějaká pravidla a podmínky, tak ať ji vyřadí. Ale kapela ani zpěvák vyřazeni nebyli, tak mohli dostávat hlasy. Je to úplně to samé, jako se dnes relativizuje a paušalizuje, kdo volil Clintonovou a kdo volil Trumpa, aby z toho vyznělo, že Trumpa volila méně spokojená část Ameriky, nezaměstnaní, nespokojení bílí muži ze Středozápadu, kteří tím dali najevo nějaký svůj protest. A tím se implicitně vykáže, že vzdělanější část Ameriky ho nevolila. Tak ještě pár takových popisů a ta situace bude horší. Já takhle svět nevidím, a proto jsem napsal tu Dalmatinskou výzvu. Takhle to nefunguje, ale hlavně to je neužitečné, protože to vyvolá obrannou reakci. Přece z toho, že nesouhlasím s tím popisem situace od Radka Bangy, jeho právo odejít z toho vyhlašování mu neberu, ale s tím pozdějším popisem nevyplývá, že jsem skalní posluchač Ortelu a že jsem vlastně xenofob. To tak není, já ho neposlouchám. Ale právě na základě toho jsem si našel Ortel na internetu a pustil jsem si pár jeho písniček. Jinak by mě to vůbec nenapadlo. Takže ta kauza ve mně vyvolala zájem, že jsem se na internetu podíval, jak na Ortel, tak na Bangu.
Co si myslíte o vlně nevole části společnosti vůči ČT a mainstreamovým médiím jako takovým? A co říci naopak ke kampani některých médií, že „alternativní“ média šíří propagandu a manipulace a je třeba proti nim bojovat, viz třeba Chovancův útvar na ministerstvu vnitra?
Já jsem na tohle hodně citlivý, protože se v médiích pohybuju dvacet let. V momentě, kdy jedno médium začne dělat, že je jediné objektivní a šíří tu ten správný názor, a když je tu jiné médium, které má jiný názor, tak ho začne dehonestovat, tak si myslím, že je někde problém, protože to médium podle mě na to vůbec nemá právo. Každé médium je nějak tvořené, má nějakého majitele, nějaké redaktory, nějakou strukturu. Dokonce veřejnoprávní média – Česká televize a Český rozhlas – by měla mít přísnější kontrolu, od toho mají také vysílací rady, protože jsou placená z peněz daňových poplatníků, zatímco ostatní média nejsou. A čistě teoreticky si ta ostatní média mohou napsat, co chtějí, protože je člověk neplatí a nemusí je číst nebo sledovat. U České televize a Českého rozhlasu tomu tak není a platí to, že jakmile se vyvolá jednostranný, jednoznačný a na jednu stranu nekritický a na druhou extrémně kritický tlak, tak to vyvolává úplně přirozený protitlak. Ono se to netýká jenom České televize. Podívejme se třeba v Americe, kdy média poprvé v historii a celkem znatelně dávala najevo sympatie ke Clintonové a byla evidentně proti Trumpovi. Ve výsledku se ukázalo, že to vůbec nepomohlo, ba naopak, lidé pak mají tendenci vyvažovat. Ale ukazuje se, že pak ta média nejsou pouze pasivním šiřitelem nějaké informace, ale tvůrcem dění. To mi připadá jako zneužití té mediokracie. Teď je aktuální skandál v Německu, že veřejnoprávní televize neodvysílala informace o vraždě studentky migrantem z Afghánistánu.
Co může být důsledkem takového zatajování „nevhodných“ informací ze strany veřejnoprávních médií?
Když se něco takového stane, tak se dostává prostoru a sluchu spekulacím typu, že kdyby se na té vraždě nepodílel imigrant, tak by se to odvysílalo, nebo kdyby naopak nějaký imigrant někoho zachránil a byla to pozitivní zpráva, že by se to odvysílalo. Potřesení rukou kancléřky Merkelové s tou malou holčičkou, imigrantkou, bylo všude v médiích, zatímco tohle se tam dostávalo horko těžko a se zpožděním stejně jako ty události o loňském silvestru v Německu. Tohle vyvolává otázky a pnutí, jestli pod pozitivně znějícím cílem nevyvolávání zbytečných emocí a pod kuratelou politické korektnosti tu náhodou není tlak tyhle negativní věci nevysílat a nešířit. A to je otázka. Tu si samozřejmě potom lidé kladou. Tím někdy až absurdním tlakem a preferováním jednoho směru uvažování a upozaďováním toho opačného jsou vyvolávány otázky, z nichž se pak líhnou spekulace. A ty mohou být pravdivé, nebo nepravdivé, ale v každém případě už pak žijí svým životem. A pak se ti představitelé médií diví, že nějaké spekulace jsou. Nebyly by, kdyby nebyla ta příčina.
Odkdy se dá pozorovat ta až urputná snaha zatajovat události, co nezapadá do linie toho jediného správného názoru?
U nás jsem zaznamenal tenhle extrémní pohled v době, kdy televize, která má dát neutrální pohled, aby si lidé mohli udělat obrázek sami, což se nestalo, informovala o událostech v Kyjevě na Majdanu. Tehdy se to podle mě zlomilo, kdy se ty události a to dění kolem lidem tlumočilo jednostranně. A pak to, co se nedostalo do mainstreamu, se začalo objevovat v jiných médiích nebo na Facebooku včetně videí a šířilo se to dál. Pokračovalo to kampaní kolem Brexitu, pak kolem toho výsledku a tak dále. Takže v důsledku tahle mediální politika – a ukazuje se to potom na konkrétních výsledcích – je nakonec škodlivá pro toho, kdo má pocit, že může lidem říct, co si mají myslet. Tím dlouhodobým jednáním a směrováním můžou taková média v lidech vyvolat nějakou pachuť. A pak přijdou ty spekulace, spiklenecké teorie a podobně, ale to všechno má nějakou příčinu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
