Předák poslanců ČSSD: Strašení džihádem či zánikem evropské civilizace odmítám, horší nebezpečí než terorismus je radikalismus občanů

25.12.2015 6:16

ROK 2015 – A CO DÁL? Místopředseda poslaneckého klubu ČSSD Antonín Seďa říká, že nelegální migrace je vážnou hrozbou zejména pro EU, ale v současné době nějak nezasahuje do české bezpečnostní situace. „Já osobně se než terorismu více obávám radikalismu ve společnosti,“ dodává Seďa.

Předák poslanců ČSSD: Strašení džihádem či zánikem evropské civilizace odmítám, horší nebezpečí než terorismus je radikalismus občanů
Foto: Daniela Černá
Popisek: Antonín Seďa, poslanec ČSSD

Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Otázku i odpověď bych rozdělil na dvě části. Na tu bezpečnostní, o které hovoříte a na tu, která se bezprostředně dotýká našich občanů. Nelegální migrace je vážnou hrozbou zejména pro EU, ale v současné době nějak nezasahuje do české bezpečnostní situace.  Nicméně zhoršená bezpečnostní situace na Ukrajině, na Blízkém a Středním východě, ale i v oblasti severní Afriky či Sahelu, se dotýká i našich občanů. A to posilováním rozpočtů armády, policie či zpravodajských služeb, přijímáním řady novel zákonů, například branné legislativy.

Na druhou stranu se České republice v tomto roce dařilo zvyšovat hospodářský růst, snižovat nezaměstnanost a tím i zvyšovat životní úroveň většiny občanů. Vládní koalice prosazuje své programové prohlášení, například v podpoře rodin s dětmi, zlepšení podmínek pro sociálně potřebné či zdravotní péči. A je také jasné, že bezpečnost občanů musí být na prvním místě zájmu nás politiků.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

V současné době se číslo nelegální migrace blíží milionu lidí a je nutno si uvědomit, že celkem 14 milionů Syřanů je nyní mimo svůj domov. Pokud se týká Evropy, pak zejména selhala Evropská komise, která podcenila dopady nelegální migrace na bezpečnost a nezajistila ochranu vnější hranice schengenského prostoru. Evropská komise nevyužila všech možností, která měla, včetně možnosti použít vojenské jednotky Battle groups. A také nedala na rady zemí V4 k přijetí řady opatření. To, že se v poslední době mění názor evropských elit je sice dobře, ale je pět minut po dvanácté.

Jinak si myslím, že postup české vlády i přijatá opatření zaručily bezpečnost v naší zemi. Tolik kritizovaná detenční zařízení zafungovala, tak jako je zřejmé, že naše azylová a migrační politika je výrazně přísnější než v jiných zemích. Za úspěch považuji přijetí řady opatření EU k tomu, aby se nelegální migrace konečně zastavila, včetně zahájení jednání s Tureckem, Libanonem a Jordánskem.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

U dvou nejvyšších ústavních činitelů bych nehovořil o nenávisti, ale o výměně názorů. Což je v každé demokratické společnosti běžné. Kritika prezidenta republiky a některých politiků, kteří zneužívají migraci ke svému zviditelnění, má jiný základ. ČR není na tom z pohledu negativních dopadů nelegální migrace tak, jak některé jiné státy. Proto si myslím, že šíření strachu v naší společnosti nikomu a ničemu nepomohou. Naopak způsobuje dělení společnosti, růst xenofobních a nacionalistických nálad a také nárůst neklidu v doposud klidné muslimské komunitě. Já osobně vidím problém v podpoře extremistických názorů, které žádné řešení nenavrhují. A pokud něco vůbec navrhují, tak je to v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Já osobně se než terorismu více obávám radikalismu ve společnosti. Ten povede k rozdělení společnosti a to pro řešení bezpečnostních i dalších problémů nikdy není dobré. Ona totiž soudržnost společnosti je v každé krizové či složité době nutná. A nejen v ní.

To samé se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...

Právě poslední regionální volby ve Francii jsou jakýmsi lakmusovým papírkem vzestupu radikálních politiků. Těch příčin je několik. Souhlasím s tím, že řada politiků a politických stran dlouhodobě neřeší sociální problémy, zejména nezaměstnanost, zanedbává spravedlivé rozdělení národního bohatství a podléhá lobbistickým tlakům globálního kapitálu. Také takzvaná korektní politika řady představitelů EU vede k neřešení problémů a v mnoha případech, například při migrační krizi, vede k problémům novým. Pak se není co divit změně kurzu voličů a k postupné radikalizaci společnosti.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jejím dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? Přinese to vyřešení problému Řecka? Zůstane Řecko v eurozóně a pokud ano, je tomu tak dobře?

EU řeší následky a ne příčiny. Je nutno chápat, že v Řecku existují velké investice, kryté zejména německými bankami. Proto rozhodnutí EU o pomoci Řecku i o jeho setrvání v eurozóně vnímám spíše jako jistou ochranu národních zájmů zemí EU, zejména Německa či Francie. Podle mého názoru se má měřit všem členským zemím stejně a ne per partes posuzovat individuální přístup k tomu či onomu. Osobně jsem přesvědčen, že Řecko nebude ani politicky, ani ekonomicky stabilizované. Reformy, vynucené věřiteli,  jsou přijímány řeckou veřejností velmi negativně a je jen otázkou zda nebudou brzy zrušeny. Odpor vůči vládní politice může radikalizovat celou společnost  a proto mám obavu z možného nedemokratického vývoje Řecka v budoucnu.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii na radikály z Islámského státu?  

Pod vedením prezidenta Putina se Ruská federace vydala na cestu nové velmocenské politiky. Rusko hodlá posílit svoji pozici nejen v  zemích bývalého společného státu, ale i ve vlivových oblastech, včetně Sýrie či Iránu. Nejen anexe Krymu či události na východní Ukrajině ukazují, že tato změněná strategie byla dlouhodobě připravovaná, například mnohaletou modernizací ruské armády. Zhoršení vztahů mezi Tureckem a Ruskem v současné době hatí vídeňská jednání o budoucnosti Sýrie. Jsem přesvědčen, že pokud se jednotlivé velmoci, které mají své zájmy na teritoriu, kde operují jednotky Daesh, nesjednotí na společném nepříteli a budoucnosti Sýrie, nebude možno porazit teroristy a stabilizovat tuto zemi. Mezinárodní koalice proti ISIL čítá dnes 54 zemí včetně České republiky. Další koalice představuje Ruská federace a vládní jednotky prezidenta Asada. Situace je o to složitější, že proti prezidentovi Asadovi zároveň bojují syrští rebelové, které představují rozličné skupiny s různorodými zájmy. A že situace je velmi složitá, ukazují poslední události kolem sestřelení ruského letounu.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii, Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentniListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

To, že se mění bezpečnostní hrozby, je zřejmé. Tak jako je zřejmé, že terorismus je největší hrozbou. Pro migrační vlnu musejí být důvody a ty mohou být různé.  Od úprku před válkou či ochranou před islamistickými radikály, až po ekonomickou migraci či touhu po lepším životě. Netroufám si, na základě mých získaných informací, tvrdit, že se jedná o ideologický boj. Tohle neplatí, protože mezi uprchlíky nejsou pouze muslimové. A také je třeba rozlišovat mezi islámem jako náboženstvím, a islamismem, což je ideologie vzešlá z tohoto náboženství. Ale také islamismus má různorodé formy, od obhajoby žití v souladu s Koránem až po vzývání práva šaría či vedení svaté války proti bezvěrcům.

Nejen evropské země, ale i Ruská federace či USA, mají své problémy s teroristy. Tak jako mnohé další země po celém světě. Také se hovoří o hybridní válce , vedené nestandardními metodami. Tohle vše je nutno vzít v úvahu při posuzování současné situace a já osobně varuji před jakoukoliv paušalizací. Na druhou stranu souhlasím, že nekontrolovaná nelegální migrace je bezpečnostním problémem, který se nesmí podcenit. Včetně provázanosti migrantů s teroristy či teroristickými skupinami.

Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA, nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – útěk pracovních míst na Východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…?

Nedávno jsem četl ekonomickou studii o zmrazené ekonomické krizi, která se očekává velmi brzy. Každá ekonomika se pohybuje cyklicky a státní politika může tento vývoj  jen korigovat. Tak jako je velmi těžké se v globální liberální ekonomice bránit přílivu či odlivu zahraničního kapitálu a jeho vlivu na domácí trh. Základní otázkou pro mne samotného je nastavit podmínky pro trvale udržitelný rozvoj a nikoliv celé dění poměřovat růstem či poklesem HDP. A také je nutno spravedlivěji rozdělovat národní bohatství. Pokud budou převažovat ekonomické přístupy k řešení sociálních i společenských problémů a  pokud budou dění ve světě řídit nadnárodní korporace, pak se nic nezmění. Budou nadále pokračovat problémy a ty se budou jenom prohlubovat. Já bych robotizaci, automatizaci a technickou modernizaci výroby nevinil ze současných ani budoucích problémů. Naopak je třeba využít tohoto vývoje ke zvyšování životní úrovně, ale nikoliv pouze majitelů firem či držitelů akcií, ale za pomocí přerozdělovacích mechanismů pro zlepšení života všech občanů.

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?

Ta se již projevila přenosem národních zájmů USA do Pacifiku či nastartováním ekonomické spolupráce s EU. Studená válka skončila díky ekonomické převaze Západu, což si mimo jiné v současné době uvědomuje prezident Putin. Na jedné straně je nutná ekonomická síla, ale ta musí být využita efektivně a ve prospěch občanů. Pokud tomu tak nebude, pak mohou přijít revoluce namísto evolučního vývoje. Je zřejmé, že Čína se stává velmocí, se kterou se musí počítat. To ovšem neznamená, že ekonomický vývoj, pokud není dlouhodobě udržitelný a zdravý, přinese v budoucnu pouze pozitiva. Může dojít a již dochází k postupné devastaci životního prostředí, což bude mít negativní vliv na zdravotní stav či vývoj populace. A co se týká mezinárodních vztahů, tak v drtivé většině zemí je ekonomika úzce propojena s politikou. Proto vznikající nové velmoci vyžadují rozšiřování svého vlivu po světě, což se v případě současných velmocí děje téměř na každém kroku.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

To je věštění z křišťálové koule, ale osobně nepředpokládám, že by globální vývoj nějak přímo ovlivnil výsledek prezidentských voleb v USA. Ale rozhodně to mohou ovlivnit zvolená témata v kampani. Mohou to být bezpečnostní otázky, terorismus, ale i domácí ekonomické otázky. Nicméně volební systém v USA je poněkud odlišný a je velmi zatížen výší volebního fondu toho kterého kandidáta. Jako sociální demokrat bych byl rád, aby zvítězil demokrat.

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Strašení džihádem či zánikem evropské civilizace je liché a já to odmítám. Stačí si připomenout historické události vývoje v naší společné Evropě. Přesto situace z pohledu bezpečnosti není dobrá a nelze ji podceňovat. Takže já si přeji, aby rok 2016 byl rokem zastavení nelegální migrace mimo prostor EU a schengenského prostoru. K tomu je třeba stabilizovat Sýrii a to nejen bezpečnostně, ale i politicky a ekonomicky. Takže věřím v dohodu všech aktérů, protože Daesh je opravdovou hrozbou pro každý demokratický stát. A boj proti mezinárodnímu terorismu je stále nekončící. To je nutno si uvědomit.

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Po pravdě řečeno těžko říci, kdo je nejvýraznější figurou české politické scény. Bylo by proto nutno říci, podle jakých kritérií. Jednou věcí je vážnost prezidentského stolce, jinou věcí je zodpovědnost premiéra za vládu i Českou republiku, jinou je popularita předsedy hnutí ANO 2011. Miroslav Kalousek je bezesporu výraznou postavou opozice a české politiky. Ale já osobně považuji za nejvýraznější a nejvýznamnější politiky dneška pana prezidenta Zemana a premiéra Sobotku.

Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

Opět věštění z křišťálové koule. Mám přání, aby voliči ocenili práci sociální demokracie pro obhajobu demokracie, svobody, bezpečnosti a sociálních jistot v naší zemi. Předpokládám vyrovnaný boj mezi ČSSD a ANO 2011 v krajských volbách, vstup nových populistických hnutí na politickou scénu a pokračování v oligarchizaci české politiky. To, co je pro mne podstatné je, aby další politický vývoj byl v demokratických mantinelech.

Někteří politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše a Miloše Zemana. Přiblíží se příští rok cosi takového?

Strašení se zřejmě v naší zemi stává jistým hobby sportem. To, že po volbách v roce 2013 se změnila politická mapa České republiky je jasné. A to způsobila provázanost politiky s ekonomikou, chcete-li oligarchizace naší politiky. Nejsme přitom jedinou postkomunistickou zemí, kde se tento vývoj odehrál či odehrává. Otázkou je, zda budoucí vývoj půjde cestou k rozvoji demokracie západního střihu nebo cestou, kterou můžeme vidět na východ za hranicemi EU. Já bych si přál budovat demokracii a občanskou společnost než jakoukoliv diktaturu osvíceného jedince.

Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho? Nebo lze očekávat uklidnění v Sýrii či na Ukrajině?

Slyšel jsem řadu vyjádření, dokonce od čelných evropských politiků, že jsme ve válce. Tu s terorismem, tu s islamismem. Válka je strašná a já jsem rád, že ji osobně znám pouze z dokumentárních filmů, dokumentů či z vyprávění těch, kteří ji opravdu zažili. Nepřeji nikomu válečný stav, a proto bych byl rád, aby války na východní Ukrajině či Sýrii a Iráku skončily. Tuto odpovědnost mají na svých bedrech politici a proto bych si ze srdce přál pouze moudré politiky a státníky.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kdyby Slonková s Kubíkem lezli do domu v Americe, tak je zastřelí. A ty demonstrace, to bylo typické chování Pražáků, říká advokát Kříženecký

20:29 Kdyby Slonková s Kubíkem lezli do domu v Americe, tak je zastřelí. A ty demonstrace, to bylo typické chování Pražáků, říká advokát Kříženecký

ROZHOVOR „Sabina Slonková s Jiřím Kubíkem chtěli vyvolal senzaci. Ale kdyby je Babiš zaplatil, tak t…