Přehnaný význam akce na Staromáku. Štětina myslí, že jsme ve válce a bubnuje na bubny, ale je za tím pocit vlastního selhání. Intrikán Juncker. Smršť Kateřiny Konečné je tady

Všimla jste si, kolik demonstrací se konalo v Praze v den, kdy jsme si připomínali 17. listopad 1989 a 1939? Máte nějaké vysvětlení pro to, proč se lidé uchylují k demonstracím čím dál tím více? Mnozí by na to možná reagovali větou, že za to může napětí ve společnosti a její štěpení...

Víte, mně nepřijde, že na 17. listopadu je nějak více demonstrací. To může tak být vidět z Prahy, ale jinde to tak nebylo. V Praze je mnoho novinářů, kteří o demonstracích rádi píší a často přehánějí jejich význam, což platí zejména o té na Staroměstském náměstí, která měla sloužit k urážení prezidenta Zemana a odstartování prezidentské kampaně podnikatele v hazardu Michala Horáčka.

S datem 17. listopad si spojujeme především osobu Václava Havla. Nedávno jsme si připomínali jeho nedožité osmdesáté narozeniny, brzy vzpomeneme i na to, že je to již pět let, co umřel. Opět se tak bude o jeho osobě hovořit a opět se tak v souvislosti s tím vyrojí i mnoho názorů i o tom, že vlastně Havel pošpinil svou polistopadovou politikou svůj obraz bojovníka s komunismem před pádem režimu. Jak tohle vnímáte? Co nám Havel dal a případně vzal?

Václav Havel především způsobil zklamání z polistopadového vývoje, on umožnil nástup pravicových konzervativních kruhů, které způsobily přerozdělení majetku ve prospěch několika vyvolených. Podpora Václava Havla agresivní politice USA v bývalé Jugoslávii byla zločinná. Václav Havel neustále mluvil o občanské společnosti, ale odmítal mluvit s částí politického spektra a vylučoval ji z občanské debaty o směřování české společnosti. Pod pojmem občanská společnost si Václav Havel představoval zejména své kamarády a lidi, kteří adorovali jeho názory. Takže já jeho působení na české politické scéně považuji za jednoznačně negativní.

Už několik týdnů si politici napříč spektrem vyčítají, že jejich partaj nedopadla ve volbách zrovna dobře. Zápasí se v ČSSD, těsně po volbách se spekulovalo i o tom, že budou padat hlavy v KSČM... S čím do roku 2017 vykročí komunisté? A jak vlastně hodnotíte snahu premiéra Sobotky oživit vládu novými tvářemi?

KSČM půjde do nového roku jako strana, která má vůli a schopnost přesvědčit voliče, že pouze ona představuje reálnou šanci na společenskou změnu. Nestojí za námi žádní miliardáři, špinavé finanční machinace, cizí zájmy apod.

Premiér Sobotka vzal výměnu ministrů dost zvláštně, aniž bych se odvolaných ministrů nějak chtěla zastávat, tak s výsledkem krajských voleb měli jen málo společného. Špatný výsledek ČSSD bych spíše dávala za vinu neschopnosti prosazovat skutečně sociální levicový program ve vládě, a proto si myslím, že výměna ministrů ČSSD u veřejnosti nepomůže. Myslím, že měl z vlády ještě odejít minimálně ministr kultury Daniel Herman a ministr dopravy Dan Ťok.

Rozhádané politické scény využil politolog Petr Robejšek a založil novou politickou stranu Realisté. Ta má být konzervativní stranou, která bude hájit rodinu, bezpečnost a národní zájmy. Už se ale objevily politologické rozbory o tom, že Robejšek bude mít poměrně složitou práci při získávání voličů, protože se o podporu stejné části spektra uchází už nyní víc subjektů. Co myslíte - budou Realisté bičem vůči hnutí ANO Andreje Babiše, jehož nemůže žádná ze stran ve volebních preferencích pokořit?

Já už ani nevím, jestli má cenu tyto nové strany nějak hodnotit nebo analyzovat. Těchto projektů jednoho muže, či případně jednoho miliardáře, nebo jednoho muže s podporou miliardáře jsme už viděli dost a zůstalo vždy jen u velkého zklamání. Na jednu stranu je sice zajímavé sledovat štěpení na pravicové straně spektra, ale domnívám se, že občané této země by si již zasloužili více stability a méně ohlupování populistickými sliby. KSČM je určitě alternativu s jasným názorem a tradicí.

Bude pro tuto zemi dobré, když příštím premiérem bude Andrej Babiš?

Pokud bude řídit stát jako firmu? Rozhodně ne. Tato utopie patří do propadliště dějin. Pokud chcete vidět příklad vládnutí ANO, stačí se podívat do Středočeského kraje. Jeden z prvních kroků nové hejtmanky za tuto stranu - kraj přestane hradit žákovské jízdné.

Jako europoslankyně řešíte momentálně v EP mnoho věcí: teď to byl vztah k Rusku, k Turecku a ke smlouvě CETA. Na svém facebookovém profilu jste uvedla: „Velký úspěch levicových sil v evropském parlamentu! CETA se nakonec bude hlasovat až v únoru... Jedeme dál a naděje žije.“ Ve vašem hodnocení také nechybí slova o "boji za demokracii" a "transparentnost". Můžete našim čtenářům vysvětlit, o co v této smlouvě vlastně jde a proč je tak rozporuplná?

Ve svých principech se neliší od smlouvy TTIP a byla vytvořena za účelem další privatizace a deregulace veřejných služeb. To v důsledku může vést k ohrožení zdraví spotřebitelů a práv zaměstnanců. Stejně tak smlouva CETA otevírá dveře dalším mezinárodním arbitrážím, které budou stát nad právními systémy jednotlivých států. Výhradní přístup k němu budou mít zahraniční a velcí investoři, státy se budou moci vždy jen bránit. Pro tento systém není žádný důvod, protože jak státy EU, tak Kanada mají dostatečnou právní ochranu investic. Naopak jeho zavedení by podpořilo spekulativní žaloby a utrácení veřejných prostředků na obhajobu. CETA také vytváří nerovné postavení farmářů, které povede na evropské úrovni buď k likvidaci některých z nich, nebo ke snížení produkčních standardů. Rizika plynoucí z CETA jsou oproti hospodářským ziskům obrovská. CETA by měla během deseti let přispět k růstu 0,03 – 0,08% HDP EU a růst reálných mez by měl být 0,06%. Veškeré tyto oficiální odhady jsou hospodářsky naprosto marginální a cena může být velmi vysoká.

Budoucí americký prezident Donald Trump zase prý chce hned první den ve funkci ohlásit odstoupení od transpacifické obchodní dohody TPP, která je součástí politického odkazu dosluhující hlavy státu Baracka Obamy. Je to podle vás dobře? A jaké naděje vkládáte do Trumpa?

Po Trumpovi chci vlastně jen dvě věci. Zaprvé, aby neměl zahraniční politiku Hillary Clintontové, která spočívala v nárůstu nestability v různých částech světa a zejména na Blízkém východě, a koncentroval se primárně na problémy USA. Zadruhé bych ráda, aby respektoval již dříve uzavřené mezinárodní dohody a to zejména tu z Paříže o klimatických změnách.
K TPP bych chtěla dodat to, že se hlavně domnívám, že za těmito smlouvami je špatná filosofie a přístup k mezinárodnímu obchodu. Současné smlouvy totiž kladou důraz především na spolupráci v ekonomické oblasti, ale nezohledňují (nebo jen málo) lidská práva, možný negativní dopad smluv na civilní obyvatelstvo a životní prostředí, soulad smluv se zásadami udržitelného rozvoje a další problémy. Obchod neměl být účelem sám o sobě, ale měl by být naopak prostředkem k dosažení prosperity, spravedlivých pracovních podmínek a udržitelného ekonomického rozvoje a odstranění diskriminace. Při uzavírání smluv je proto nutné brát v potaz především práva zaměstnanců a zvažovat dopad smluv na jejich pracovní podmínky, nikoliv upřednostňovat zájmy velkých společností. Smlouvy by tak měly směřovat především k rozvoji společnosti a vytváření pracovních míst, zajištění přístupu k základním veřejným službám a snižování chudoby. Tento přístup by měl být samozřejmostí i vzhledem k tomu, že dle OSN a práva EU má ochrana lidských práv přednost před ekonomickými zájmy. Vyjednávání by dále mělo být transparentní tak, aby k dokumentům o jeho průběhu a k návrhům smluv měla hned od počátku přístup občanská společnost. Jsem však přesvědčena, že tohle všechno je Trumpovi úplně jedno a chce pouze vlepit políček Obamovi.

„Evropský parlament vyzval ke zmrazení přístupových jednání s Tureckem kvůli postupu vlády v Ankaře po potlačeném červencovém pokusu o státní převrat... Rezoluci předcházela v úterý bouřlivá debata,“ citovala média dění ve Štrasburku. Proč je otázka Turecka tak citlivá? A co v této „bouřlivé debatě“ zaznělo?

Zmíněná rezoluce Evropského parlamentu je především budíčkem představitelům Evropské unie a Turecka, že nemůžeme zavírat oči nad tím, že v Turecku po pokusu o státní převrat jsou zavírány desítky tisíc lidí, další stovky tisíc lidí byly vyhozeny z práce. A to vše bez rozhodnutí soudů, že se něčeho špatného dopustily. Je na Turecku, aby dokázalo, že chce respektovat evropské hodnoty, které jsou nezbytnou podmínkou vstupu do Evropské unie.

Zdá se, že v EP máte vůbec velmi pestrá jednání. Evropský parlament měl totiž také varovat před rostoucí propagandou z Ruska. A na to váš kolega, europoslanec Jiří Pospíšil sdělil, že je dobře, že si Brusel všímá ruské propagandy. Podle něj prý dopady ruské propagandy vidíme i u nás. Dá se to nějak okomentovat?

Celá tato debata je samozřejmě velmi citově založená. Štětina mluví o tom, že jsme ve válce a bubnuje na bubny. Já se osobně domnívám, že za těmito reakcemi stojí především pocit vlastního selhání. Na plenárním zasedání jsem se snažila kolegy upozornit, jako už tolikrát v minulosti, že se vůbec nevěnujeme tomu podstatnému. Problém je přeci v tom, že občané Evropské unie mají čím dál menší důvěru v evropské instituce, protože se nedomnívají, že jim evropský projekt přináší užitek. Často řeší velmi složité osobní a rodinné socio-ekonomické problémy a ano, jsou proto náchylní k anti evropským náladám. Co tedy řešit raději to, jak našim občanům co nejvíce pomoci? Co takhle zkusit je více zatáhnout do rozhodovacího procesu, aby věděli, že Evropa jim má mnoho co nabídnout? V posledních letech jim ukazujeme jen to, že bohatší se stávají bohatšími a že předsedové Komise mají luxusní místa v byznysu po tom, co odejdou z vrcholných funkcí v EU. Občané takovou Evropu nechtějí a my jim nedáváme alternativu, po které tak zoufale volají a navíc z nich děláme blbce, které musíme vodit za ručičku.

Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz nebude prý usilovat o další mandát a z čela europarlamentu odejde. V příštím roce ale chce kandidovat do německého Spolkového sněmu a mluví se o něm jako o možném kandidátovi sociální demokracie na spolkového kancléře. K tomu připomenu vaše slova z FB: „Mnoho lítosti popravdě necítím. Schulz se sice často tvářil jako velmi progresivní humanista, ale jeho kroky tomu až příliš často neodpovídaly... Největším vítězem současné situace tak stejně je intrikán a konzervativec Juncker...“. Tak toto opravdu stojí za komentář!

Za velmi podstatnou pravomoc Evropského parlamentu považuji tu, že má na starosti kontrolovat činnost Komise, jíž Juncker předsedá. Je více než pravděpodobné, že křeslo předsedy Evropského parlamentu získá někdo z lidovecké frakce EPP, do které se řadí i Juncker. Jak má tedy Evropský parlament efektivně kontrolovat Komisi, když jak předseda EP, tak Komise budou z jedné strany? I Schulz šel Komisi značně na ruku, ale i určité záblesky transparentnosti a demokratické zodpovědnosti pohasnou, pokud budou hrát lidovci v rámci EU přesilovku. Evropský parlament se pak rovnou může přejmenovat na Instituci bránící neschopnost Komise.

Někde jsem zaslechla, že „Kateřina Konečná obráží obchody v Bruselu...“ Berte to s velkou rezervou, přesto se vás zeptám: Jak se v Bruselu ženě nakupuje? Mnozí možná namítnou, že je tam levněji jak v Česku... a k tomu si ještě nemůžeme koupit to stejné, co Belgičan, Němec nebo Francouz, neboť na to prostě nemáme. Kdy budou mít lidé v ČR alespoň zčásti podobné platy a stejné důchody jako v Belgii? To jsme jako národ tak líní?

To se přiznám, že považuji za velmi úsměvné, protože jsem v Bruselu ještě nikdy nakupovat nebyla. Neměla jsem ani čas z Belgie vidět nic jiného než Brusel, což mě mrzí nejvíce. Ve Štrasburku na cestě domů nakoupím nějaké potraviny pro mého syna, kvůli větší kvalitě a vždycky si zoufám, že jsme pro korporace druhořadými občany EU. Musím v této souvislosti velmi ocenit iniciativu odborů, které svou kampaní "konec levné práce" fakticky upozorňují na obrovský problém rozdílů v platech mezi námi a jinými státy a snad se jim i díky možnosti vyjednávání na tripartitě účinně daří v některých oborech platy zvyšovat. Každopádně v době ekonomického růstu by pro normální vládu měl být primární cíl zvyšovat platy a tlačit také na podniky, aby se chovaly solidárně... Když si spočítáme, že cca půl biliónu ročně ještě pořád ve formě zisku zahraničních společností odtéká z naší země, peněz na platy zaměstnanců nejen těchto společností je zde poměrně hodně. Jen chtít je dát těm, kterým patří a ne odvést svým mateřským společnostem do zahraničí. Považuji za velké selhání vlády, že si toto neuvědomuje. Doplací na to všichni občané i celá ekonomika. ČR je moderní zemí, ve které zahraniční investoři chtějí podnikat, musíme udělat vše proto, aby z toho měli něco i naši zaměstnanci. To musí být priorita každé vlády.