Prezident má sloužit úřadu, ne naopak, říká profesor Drahoš pro PL. V politice se prý příliš prosazují laciná gesta

29. 4. 2017 15:54

ROZHOVOR „Osobně si myslím, že vnucovat do kterékoli země migranty z jiných států není správné,“ konstatuje v rozhovoru pro ParlamentniListy.cz kandidát na českého prezidenta a bývalý předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš. Své názory ohledně uprchlické krize pak ještě upřesňuje: „Sám ale ani nevidím problém v tom, že bychom nedokázali pomoci těm, kteří ji opravdu zoufale potřebují. Kvóty však samy o sobě nemohou moc fungovat. Jsem rád, že to je i politika naší vlády.“ Ve svých dalších odpovědích pak Jiří Drahoš vyvrací i různé zvěsti o tom, že by měl být „favoritem“ některé z politických stran.

Prezident má sloužit úřadu, ne naopak, říká profesor Drahoš pro PL. V politice se prý příliš prosazují laciná gesta
Foto: jiridrahos.cz
Popisek: Jiří Drahoš

Co vedlo předsedu Akademie věd ČR a úspěšného vědce k tomu, aby se rozhodl kandidovat na hlavu českého státu? Stála za tím například nespokojenost se současnou  atmosférou v české společnosti?

Chci změnit hlavně atmosféru ve veřejné sféře, v politice, obnovit důvěru v politiku. Chci spojovat, ne rozdělovat, chci dostat z lidí v politice to nejlepší.

Atmosféru ve společnosti samotné nevnímám negativně, rozumím některým obavám lidí. Vadí mi ale, že se v politice stále častěji prosazují laciná gesta místo řešení. Že stačí poslat pár slov v nějakém tweetu a hned si myslíme, jak si skvěle vedeme. Jenže dosáhnout něčeho, co dává smysl, nebývá vždy jednoduché – to víme všichni ze své práce, z rodiny; tak proč věšet lidem na nos bulíky, že se všechno vyřeší samo, jen se stačí spolehnout na tu či onu tvář z billboardu nebo z televize.

Pokud byste byl zvolen, a mnozí politologové vám dávají i nemalé šance, čeho byste chtěl především dosáhnout v České republice a také na mezinárodním poli?

Určitě chci, aby lidé opět vnímali prezidenta jako někoho, kdo dává přednost starostem o jejich problémy, namísto budování slávy a popularity své osoby; někoho, na koho se mohou spolehnout, že v dobrých časech bude pracovat pro budoucnost a ve zlých časech udrží hlavu vzhůru. Zkrátka jako někoho, kdo dá svoji osobu do služeb své funkce a nikoliv naopak.

Naši zemi čeká řada důležitých rozhodnutí. Chci otevřít debatu o tom, co jsou naše národní zájmy. A nastolovat diskusi o tom, jak se vyrovnat s moderním světem, který klade tolik otázek najednou – jak bude vypadat práce a život v příštím desetiletí? Jak obstojíme v globální konkurenci? Jak se dokážeme postarat o svoje blízké v jejich stáří? Jak si zachovat v době převratných změn to, co nám je blízké? A co vlastně jsou ty hodnoty, které stojí za to hájit?

Na mezinárodním poli bych rád napomohl tomu, abychom si více uvědomili, kam skutečně patříme, kde a za co si nás mohou vážit a kde naopak budeme jen nějakým nástrojem pro úspěch někoho jiného. Pomoci své zemi vyvarovat se chaosu a současně neztratit kontakt s těmi nejlepšími.

Jak byste reagoval například na situaci, coby už hlava českého státu, kdyby Německo pod taktovkou buďto Angely Merkelové nebo Martina Schulze chtělo státům V4, v rámci uprchlických kvót, vnutit tisíce migrantů? Souhlasil byste s tím?

Osobně si myslím, že „vnucovat do kterékoli země migranty“ z jiných států není správné. Sám ale ani nevidím problém v tom, že bychom nedokázali pomoci těm, kteří pomoc opravdu zoufale potřebují. (Nepřáli bychom si snad my sami se svými rodinami, aby nám někdo pomohl, pokud bychom se ocitli bez střechy nad hlavou a pod palbou fanatiků?) To bychom jistě dokázali. Ale kvóty samy o sobě nemohou moc fungovat. Jako řada jiných lidí jsem přesvědčen, že problémy s migrací musíme řešit s našimi partnery a spojenci společně. A jsem rád, že to je i politika naší vlády, která se snaží podílet na ochraně vnějších hranic celé Evropy před příliš masivní migrací z těch míst, kde by si lidé měli pomoci sami, tedy neutíkají-li před válkou. To je moje odpověď na kvóty.

Někteří politikové i komentátoři vám „vyčítají“ vaši politickou nezkušenost. Naopak vaši příznivci argumentují tím, že se vám podařilo zachránit českou vědu od definitivního úpadku, k čemuž jste šikovnou diplomacii při jednání s politiky určitě potřeboval. Jak je to tedy s vašimi schopnostmi uspět v politice?

Co to je, politická zkušenost? Pokud to znamená umění ignorovat fakta, věnovat více energie útokům na konkurenty než diskusi o řešení problémů, nebo se jen usmívat z plakátu, tak takovou zkušenost opravdu nemám. Já ovšem vnímám schopnost uspět v politice jinak. Pokud dokážu lidi přesvědčit, že mi jde o to, aby se jim žilo lépe a byli v bezpečí, a že pro to budu pracovat nepřetržitě pět let, 365 dní v roce, pak jsem politicky uspěl.

Ke kterému politickému směru máte největší sympatie? K levici, k pravici, anebo k velmi „pragmatickému“ stylu politiky bez skrupulí, jaký nyní prezentuje u nás například Andrej Babiš? Kterých politických osobností ze současnosti či nedávné minulosti si nejvíce vážíte, a za co?

Odpovím obecněji. Cením si všech politiků, kteří umějí vyslechnout názor druhých. Ve sporu neútočí na osobu, nýbrž na argumenty protivníka, kteří nelžou a hlavně se nebojí riskovat i ztrátu popularity, když hájí správnou věc. Myslím, že skoro v každé demokratické straně u nás se takoví najdou, stejně jako jejich opaky.

Role prezidenta určitě není zasahovat do střetů mezi parlamentními stranami – je na voličích, aby si zvolili vládu, ať už levicovou, nebo pravicovou. Přímým úkolem prezidenta ale je, aby se tento střet odehrával v mezích Ústavy.

Osobně samozřejmě mám konkrétní názor na řadu tradičních témat, která lze zařadit do toho či onoho tábora, ale chci a zároveň budu stát nad tímto dělením – nebo řekněme mimo něj. Rád bych, aby mne lidé v této souvislosti vnímali spíše jako nestranického rozhodčího, toho, kdo hlídá, zda se dodržují pravidla hry. A samozřejmě toho, kdo stráží morální a lidské rozměry politiky. I proto si vážím Václava Havla – jen připomínám, že on byl pro pravičáky příliš levicový a pro levičáky příliš pravicový, a přitom vlastně každý věděl, oč mu jde.

Koho z vašich současných soupeřů o prezidentské křeslo anebo z těch, kteří o tom seriózně uvažují (například Martin Stropnický) považujete za největšího rivala? A v čem vidíte vaše přednosti, jak uspět?

Teprve se ukáže, kdo budou největší rivalové. Rok je v politice dlouhá doba, za tu dobu se může vytratit mnohý favorit a naopak vyrůst někdo nový. Vzpomeňte, jak se v prvních všelidových volbách v roce 2013 vyvíjela kandidatura Jana Fischera. Jednu dobu skoro jasný vítěz a nakonec ani druhé kolo.

Pokud jde o mé přednosti, dám všem voličům příležitost, ať to posoudí sami.

Jelikož vám hned v médiích vyslovilo svoje sympatie několik politiků, vaši současní oponenti – Michal Horáček i hradní mluvčí Ovčáček – se měli vyjádřit v tom smyslu, že určitě nejste nezávislý kandidát, ale podporuje vás politická lobby hned z několika stran. Hovořili o části ČSSD i o jiných stranách. Co byste k tomu řekl? Opravdu nejste lídr některých politických uskupení u nás? Jedná se jen o nařčení soupeřů v boji o Hrad, kteří z vás mají obavy?

Lídr politických uskupení tedy opravdu nejsem, a dost těžko někdy budu. Pokud bych jím chtěl být, nekandidoval bych na úřad prezidenta, ale do některé z komor Parlamentu – tedy do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu. Ve své kandidatuře nejsem závislý na žádných politických stranách a ani na politických jednotlivcích. Závislý jsem pouze na faktech a řešeních problémů, to jsem si odnesl z vědy.

Současný prezident Miloš Zeman je sice mezi částí veřejnosti dost oblíbený, zvláště v menších městech, ale nikoliv mezi intelektuály včetně akademické obce. Proč si myslíte, že tomu tak je? A co říkáte na jeho kritiky, kteří mu vytýkají jeho údajnou orientaci na Východ?

Já jsem se opravdu rozhodl co nejméně mluvit o jiných kandidátech, včetně současného prezidenta. Snad jen tolik: Je mi líto, že si pan prezident Zeman více neváží práce a výsledků vzdělaných lidí, kteří mu třeba zrovna nepoklonkují. Vždyť co jiného může naši zemi pozvednout, než naše mozky, práce chytrých a šikovných lidí? Proč tomu tak je, opravdu nechápu. Já sám bych nechtěl, aby se mi stalo něco podobného.

Pokud jde o orientaci na Východ: Naše kultura a životy jsou spjaty s naším prostředím, které bylo a zůstane západní v tom smyslu, že zde chováme v úctě lidskou svobodu a demokracii, pomoc lidem v nouzi a tvořivou práci. Jakmile se všechny tyto hodnoty prosadí i na Východě, budu jako první stát s otevřenou náručí i směrem na tuto politickou světovou stranu. Zatím to tak ale není a v tom musím dát kritikům za pravdu.

Pokud byste uspěl, kam by spíše směřovaly vaše aktivity, na Východ či na Západ? Jak vůbec dnes hodnotíte politiku Evropské unie a členství ČR v ní? Co říkáte na současné působení Donalda Trumpa ve světové politice?

Vlastně jsem před chvílí už odpověděl. Rád budu přesvědčovat naše partnery na Západě, že chceme zůstat věrni této civilizaci a nebýt jen černými pasažéry, a stejně tak budu rád jednat s hlavami států na východ od nás, v čem si můžeme být užiteční, ale i proč si myslím, že lidská svoboda se nesmí umlčovat, a že na to umlčování nakonec doplatí i ti, kdo se jej dopouštějí.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Štěpán

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Tohle vám Bohumil Vostal z Londýna neřekne. Profesor Tomský rozebírá drama, které se dnes odehrává v britské politice

11:40 Tohle vám Bohumil Vostal z Londýna neřekne. Profesor Tomský rozebírá drama, které se dnes odehrává v britské politice

Ve stínu eurovoleb dochází v Londýně v těchto hodinách k velkému politickému třesku. Premiérka There…