Proběhly velkolepé oslavy 30 let od pádu komunismu. Utkvěl vám z nich v paměti nějaký moment? A proč? Inspirovaly vás něčím?
Na mě nepůsobily jako velkolepé, asi proto, že jsem tolik (vůbec) neslavil, protože těch chyb (možná systematických, záměrných chyb?) za těch 30 let vidím příliš mnoho. Důvod k oslavám však určitě měli dosud spíše skrývaní osnovatelé tehdejších událostí z jejich pozadí. Provedli to vskutku mistrně. S uplývajícími roky čím dál více prosakuje, že nešlo o pouze spontánní protest a vzedmutí obyvatel, ale skutečným generátorem a impulsem k tehdejším událostem byl dojednaný komplot stran, osob a mocenských struktur, které se navenek tvářily zcela nesmiřitelně. Již v minulém rozhovoru jsem uvedl myšlenku-otázku, zda bychom byli schopni unést skutečnou pravdu o tehdejších událostech a jejich pozadí.
Co jsem vnímal úplně nejvíce, byla doslova urputnost prezentování statusu svobody. Asi právě proto, aby si lidé tolik neuvědomili, jak jsme o ni systematicky, postupně, tzv. salámovou metodou, nyní okrádáni a obíráni. Ne, určitě nebudu tvrdit, že nyní žijeme v nějaké přímé nesvobodě, tak tomu není. Ztratili jsme však už svobodu ve formě suverenity své země. O našem směřování (a dokonce možném trestání) rozhodují bruselští úředníci a komisaři, nikým nevolená Evropská komise. Regulace, omezení, nařízení vznikají za našimi hranicemi bez reálné možnosti, abychom je mohli ovlivnit.
Naši europoslanci svými pouhými 3 % hlasů nic reálně ovlivnit nemohou (někteří jednají dokonce vyloženě proti našim zájmům) a našim občanům je utajována skutečnost, že ani nemohou sami nic navrhnout (tak jako zákonodárci v našem národním parlamentu), ale pouze mohou hlasovat o tom, co navrhnou jiní (Evropská komise). Takže nově, kromě migračního šílenství, se budeme nuceně podílet i na zeleném klimatickém šílenství EK, které budeme sami také platit a likvidovat své hospodářství a konkurenceschopnost. Členstvím v EU a následně pak zejména přijetím Lisabonské smlouvy bez referenda a bez souhlasu obyvatel (což byl obrovský politický zločin) jsme o svoji svobodu přišli. Tohle ovšem z prounijní ČT09 neuslyšíte.
Fotogalerie: - Babiš v Betlémské kapli
Připomněly nám letošní oslavy nutnost obrany některých hodnot? A kdo je ohrožuje?
Ano, určitě hodnot svobody (skutečné svobody!) a demokracie (skutečné demokracie!) O tom prvním jsem hovořil již v předchozí otázce. Poznali jsme a žili jsme již v prostředí skutečné demokracie? Ti, kteří se jí nejvíce ohánějí a tolik po ní volají a chtějí ji bránit, s ní totiž mají zásadní problém. Za demokracii pokládají pouze tu svoji pravdu. Jiný názor pokládají za nedemokratický. Slovo demokracie si dnes bere do úst kdekdo. Dnes a denně by mělo být připomínáno (a prosazováno), že slovo demokracie znamená vláda lidu. Všichni ti pseudodemokraté o naplnění podstaty tohoto slova nechtějí ani slyšet. Stačí před nimi vzpomenout třeba referendum...
16. listopadu padlo na Letné během demonstrace Milionu chvilek ultimátum pro premiéra Babiše. Jak takový krok hodnotit?
Andrej Babiš (podotýkám, že vůbec nejsem jeho příznivec – právě naopak!) si z tohoto ultimáta dělá asi tolik jako z týden starých zpráv na ČT09. Ten nazrzlý hajzlík Minář (s velkou pravděpodobností řízený a financovaný zpoza Atlantiku tak jako tehdejší finančně protežovaný disident Havel) s akceptováním ultimáta jistě ani nepočítal (tedy spíše nepočítali jeho loutkovodiči). Je to jen další díl snahy ovlivnit dění u nás. Dříve se tomu říkalo cizí vměšování do vnitřních záležitostí země. Neuspěli u lidí se Schwarzenbergem, neuspěli s tančícím králíkářem, marností vyčpí i tento hořčicový Sudeťák.
Jak posoudit vystoupení Pavla Novotného v ruské TV?Anketa
Pískání a nadávky provázely při pokládání květin na Národní třídě premiéra Andreje Babiše i předsedu Trikolóry Václava Klause mladšího. Zatímco na premiéra křičeli: „Táhni odsud, estébáku,“ Klaus ml. slyšel z davu mnohem horší věci. „Ty zkurvysyne,“ musel si vyslechnout poslanec se svou malou dcerou, když chtěl uctít 17. listopad. Podle některých neměl Václav Klaus mladší na Národní třídu vůbec chodit, jiní mu vyčítají, že s sebou neměl brát dítě a že ho bral „do války“. Co k tomu říci?
Smutné, velmi smutné, až kam jsme se to dostali. Nevraživost mezi lidmi i politiky roste. Neschopnost respektovat (demokraticky respektovat!) názor druhého je téměř nulová. Výrazová vulgarita roste – ve filmech, v televizi, dokonce i v pohádkách! A samozřejmě tak i běžném životě a v politice.
Podezřívají Václava Klause ml., že to byl z jeho strany cíl být opět středem pozornosti. Nevím, možná, snad. Nechci mu to podsouvat. Ale probůh proč by si nemohl vzít s sebou své dítě v tento sváteční den (v jakýkoliv den kdykoliv, kamkoliv), když máme tu svobodu (a demokracii)? Typická ukázka toho, o čem jsem hovořil před chvíli – právě ti nejhlasitěji volající po demokracii mají s jejím respektováním a dodržováním největší problém.
Říká se, že jsme odstraněním komunismu vykročili vpřed do lepší doby, plné svobody a možností. Jak jsme na tom dnes? Pokračujeme v nastoleném kurzu, nebo se nám ona cesta za demokracií poněkud vychýlila?
Správnější je, že jsme vykročili, a pořád jsme někde kousek za startem. A navíc jsme ještě velmi záhy zabloudili – bloudíme sami na místě a navíc jsme zabloudili i do Evropské unie. Z komunistického socialismu jsme se dostali do toho eurounijního. Chtěli jsme přece svobodu, samostatnost, rozhodovat sami o sobě. Nebýt na nikom závislí. Nechtěli jsme dále regulace, zákazy, příkazy, šmírování, přerozdělování. Rudý socialismus jsme opustili a hloupě a blbě jsme rozběhnutí vletěli do toho modrého s ještě více zlatými hvězdičkami. Věřím a pořád doufám, že po tom tápání budeme opět schopni nabrat lepší směr.
Ke stinným stránkám dnešní doby – statisíce lidí skončily v exekuci, dle průzkumů podstatná část občanů nic neuspoří. Naučili jsme se za 30 let zvládat svobodu nakládat s penězi? Poznamenává nás v tom stále zkušenost se socialismem?
Tato otázka exekucí je tak obsáhlé téma, že by vydalo ne na jeden rozhovor, ale na celou sérii rozhovorů na toto téma. Obecně socialismus nás poznamenal mnohem více, než jsme schopni sami rozpoznat a připustit si. A zbavovat se toho budeme také mnohem déle, než jsme si mysleli. Stopa socialismu a exekuční problémy spolu ale podle mne vůbec nesouvisí. Ty bych přisoudil naopak drakonickému projevu honby za ziskem (někteří čtenáři si zde jistě dosadí slovo kapitalismus) a cílené legislativní lumpárně, neřku-li přímo zločinu.
Exekuce a exekuční problematiku je třeba rozlišit do více škatulek, tedy úhlů pohledu a povahy. Kdo si koupí dovolenou nebo drahý mobil za 20 tisíc, když na to nemá, na spotřebitelský úvěr s vysokými úroky, tak to je prostě blb nebo idiot (nehorázná výše úroků a drakonické sankce už je pak věc jiná – další). Jinak je pak třeba se dívat na exekuce, kde věřitelem jsou obce, když např. dlužník neplatí za odvoz odpadů, nebo povinně připojený odběratel za vodu a energie. Proč by to za něj měli platit jiní? A pak je určitě velká spousta mnoha různých případů mnoha okolností a povah, kde chyby jsou jak na straně věřitelů (poskytovatelů a dodavatelů), tak i dlužníků (příjemců a odběratelů).
Obecně však platí, že v případě exekucí zejména selhává dozor Ministerstva spravedlnosti nad výkonem činnosti jednotlivých exekutorských úřadů. Že úroky a sankce jsou drakonické a nepřiměřené, je evidentní a známé. Stejně jako vykazované náklady na vymáhání. Za své poslanecké období jsem několikrát navrhoval, aby se Sněmovna zabývala novelou exekučního řádu. Převážně hlasy poslanců z ANO (které má navíc v gesci již druhým obdobím Ministerstvo spravedlnosti), ČSSD, TOP 09 a ODS to bylo vždy přehlasováno a zamítnuto. Ano občané a čtenáři, i zejména hlasy ANO 2011, i když se A. Babiš tak často a rád nechává slyšet, jak problém exekucí řeší a chce řešit. On totiž velmi často jinak mluví a jinak (zcela obráceně) koná.
Fotogalerie: - Realita Hong Kongu
Pro problematiku exekucí by bylo velkým přínosem už jen to, kdyby se dodržovala stávající platná legislativa a Ministerstvo spravedlnosti aktivně a důsledně vykonávalo svoji dozorovou a kontrolní činnost. Což dlouhodobě nečiní, ani po dobu, kdy „spravedlnost“ patří ANO 2011. Ani jeho ministři nepřekročili práh laxnosti hraničící s nečinností. Vždyť jen prostě důsledně dodržovat to, že exekutor nesmí podnikat, a ukončit činnost takových exekutorských úřadů by bylo jednoduché, účinné a zcela v moci ministerstva. Stejně tak s protiprávními exekucemi na základě rozhodčích doložek. Vymáhá-li exekutor protiprávně exekuce pouze na základě rozhodčích doložek, bez jakýchkoliv ale ho úřadu okamžitě zbavit. A že takových exekucí je!
Ale jak jsem řekl v úvodu, tato otázka-problematika by byla hned na několik rozhovorů. Ne všichni dlužníci jsou podvodníci a ne všichni exekutoři lumpové. I když, pokud si sami exekutoři volí prezidenty své exekutorské komory tak, jak je volí, nejsem si tím jist.
Jestli se lidé nenaučili nakládat s penězi? Lidé se hlavně nenaučili nakládat se svým volebním právem, aby si zvolili takové zástupce, kteří budou hájit jejich zájmy. To se týká i exekucí.
Při příležitosti 17. listopadu se objevují informace, jak tehdy vše probíhalo. Například, že Michail Gorbačov vzkázal KSČ, že pokud zasáhne silou, tak Sovětský svaz udeří proti KSČ. Co na to říkáte? A jaké informace se dostaly k vám?
Už jsem to zmínil, nejen před chvílí. Poslední dobou (s odstupem času) dosud vykreslovaný obraz průběhu 17. listopadu dostává čím dál větší trhliny. Že věci se neudály úplně přesně tak, jak dosud bylo vykreslováno, je čím dál zřejmější. Ale o komunikaci Michaila Gorbačova s tehdejší KSČ opravdu nic nevím, ani se ke mně nic nedoneslo. (smích) Daleko zajímavější by bylo znát tehdejší komunikaci dřívějšího profesionálního disidenta Havla s Georgem Sorosem a kdo dostal v první hře do rukou jaké karty a jaké trumfy. Že byly nejspíš pěkně cinknuté, asi vůbec nebude daleko od pravdy.
Dnes nám vládne premiér z de facto protestního hnutí. V Praze vládne strana, která se ve volbách jasně vymezila proti starým zločinům (Piráti). Tradiční strany paběrkují. Pokud byste měl ukázat prstem, kdo jsou viníci této situace?
Tak tady vůbec nesouhlasím s tím, že ANO 2011 je, nebo vůbec kdy bylo, nějakým hnutím, a už vůbec ne protestním. Od prvopočátku je pouze monopersonální politickou odnoží holdingu Agrofert. Ano, jeho šéf Babiš rád a často sebe a svůj politický subjekt staví do této pozice. Je, bohužel, velmi skvělý manipulátor, demagog a populista a velmi dobře umí prodávat své lži, v lepším případě polopravdy, občas proložené něčím, s čím lze obecně souhlasit. Jeho marketingový tým je výborný a on sám svoji roli také umí hrát velmi dobře. Tradiční strany po zásluze paběrkují a právě ony jsou viníky této situace. Dost dlouho byly u moci a to, co zažíváme nyní, je právě neblahým důsledkem jejich působení. Andrej Babiš je produktem jejich působení. V normální společnosti by ale někdo tak problematický s tak kontroverzní minulostí, jakou má Andrej Babiš, nemohl mít ve společnosti téměř třetinovou podporu. Jenže pro mnoho lidí jsou jeho hříchy, nepravosti, pochybení i mlžení mnohem menším zlem než vzpomínky na vládnutí ODS a TOP 09 se střídavou, občasnou (lidovecky typicky „pevnou a bezvýhradnou“) podporou KDU. A také škody a plýtvání, finanční nepravosti, které po něm dosud zůstávají, jsou pro jeho příznivce menším zlem a jsou menší, než co provázelo vlády ODS a jaké finanční díry a krátery po sobě zanechala. Není to mým názorem, ale je to mým vysvětlením toho, proč měl dosud takovou podporu. S čím souhlasím, je to, že ODS a její spoluvládnoucí strany v minulosti napáchaly daleko větší škody než dosud A. Babiš.
Tyto tradiční strany s výrazným mediálním vlivem však dosud nenechaly vyrůst nový silný racionální subjekt, který by mohl A. Babiše porazit. Profláknutý demoblok svázaný s tzv. kavárnou ho neporazí, ať si najme jakéhokoliv jiného převlečeného bílého koně. Kdokoliv s nimi svázaný neuspěje, nebude to ani Milion chvilek.
Ještě jedna věc stojí za zmínku. Babišovo impérium vzniklo a vyrostlo v silně korupční době, kterou tak rád kritizuje. Nemohlo se mu tak dařit, pokud by se v tomto prostředí neuměl dobře pohybovat. Proč tedy vzniklo ANO? Korupční výpalné už bylo neúnosně velké, nebo další zvětšení impéria už nebylo možné bez přímé provázanosti s politikou a státním aparátem? ANO 2011 rozhodně nepokládám za protestní hnutí. Jeho poslanecký klub je pak spíše spolek cvičených opiček, které poslušně odhlasují to, co Andrej Babiš pro další postupnou privatizaci státu a oligarchizaci potřebuje.
Bude zajímavé nyní sledovat, jak se pan Babiš a jeho ministerská suita popasují s aktuálním verdiktem o jeho střetu zájmů a fixlování s dotacemi. Tohle už bude trochu tvrdší oříšek, tady už koblihy voličům ani zvýšení platů a důchodů nepomohou. Mimochodem soudný člověk s prostým selským rozumem a realistickým vnímáním ke stejnému závěru jako bruselská komise musel dojít také. Jen naši státní zástupci to vidí jaksi jinak...
Dochází podle vás také k jistému úpadku tradičních hodnot? A lze tento proces svázat s krizí politiků a politického prostředí?
Dochází k velkému úpadku tradičních hodnot s velmi neblahými důsledky. To je další otázka na obsáhlé téma, které by náležela širší odpověď. Budu už zde stručný. Tento proces je svázán s krizí politiky a politického prostředí. Důsledky tohoto úpadku se mi, bohužel, jeví jako fatální a už těžko napravitelné. Jsme ve fázi, kdy obě ručičky na ciferníku se blíží dvanáctce.
Fotogalerie: - Roční žluté vesty
Co byste Čechům přál do dalších 30 let svobody, zažijeme-li je?
Abychom tu opravdovou a skutečnou svobodu konečně zažili a užili si ji. Zatím jsme si k ní jen tak na chvíli čuchli. K tomu bude ovšem potřeba opustit Evropskou unii. Jedno, zda jejím rozpadem, nebo vystoupením. Otázka nezní zda k tomu dojde, ale kdy k tomu dojde. A hlavně, zda už pak nebude příliš pozdě.
Přeji všem čtenářům příjemné a pohodové prožití adventu, užijte si předvánoční dobu a Vánoce nejlépe doma v příjemném kruhu rodiny. Bude to tak mnohem lepší než v marnivém shonu za betonovými zátarasy a pod hlavněmi ozbrojených hlídek. Přeji nám všem více tolerance, respektu a slušnosti mezi sebou navzájem i vůči jakýmkoliv názorovým oponentům.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
