Myslíte si, že na Rusko dolehnou další sankce, nebo to je jen eskalace dalšího napětí, případně výhrůžek?
V každém případě sankce jsou vyhrůžkou, varováním, pro potěšení je nikdo nevyhlašuje. Diplomacie má několik nástrojů, jak projevit určitý nátlak. Je to varování, pohrůžka sankcemi, uplatnění sankcí různého stupně, přerušení styků. Válka je „zahraniční politika prováděná jinými prostředky“, ale už to není diplomacie. Také sankce mohou být různé – omezené na určité osobnosti – diplomaty, politiky, podnikatele. Nebo může jít až o embargo dovozu či vývozu zboží – od jednotlivých položek po totální, jako to bylo v případě USA proti Kubě. Postihují-li sankce určité osobnosti, nedotýkají se ještě obyvatel dané země, ale jsou signálem o odhodlání jít v nátlaku dále. Proto v nich nejde ani tak o to, postihnout ekonomiku sankcionované země v celku, ale varovat ji, že je to předstupeň nátlaku, který může dál pokračovat. Čím větší země, tím je samozřejmě praktický dopad sankcí zvláště té nižší kategorie menší. Nepředpokládá se u nich, že by mohly také eskalovat vnitřní napětí – tedy vést k nespokojenosti obyvatel s vlastní vládou. Tím spíše, že u velké země je více možností rozvíjet vztahy s jinými zeměmi, které sankce neuplatňují. Proto se rovněž hovoří o jejich dvojsečnosti: paradoxně mohou napomoci vzájemnému utužení vztahů těchto zemí a v případě velmocí měnit poměr sil ve světě. Proto je mnozí politici nepřijímají tak jednoznačně jako účinný prostředek nátlaku, jejich důsledky se mohou stát těžko vypočitatelnými. Totální embargo nepoložilo ani tak malou zemi jako Kuba. Při ruské mentalitě a se zkušenostmi z minulého století by stupňování sankcí mohlo spíše podnítit obyvatele zmobilizovat vlastní síly a vlastní zdroje. To z hlediska vnitřní politiky. Na druhé straně Rusko už dávno není zaměřeno jen do sebe, chce hrát ve světě stále větší roli. To však nemůže, jestliže by stálo mimo tu platformu, kde může svou roli uplatnit. V tomto smyslu mohou být sankce citelné.
Skupina G7 jednala bez Ruska - vlastně ještě nedávno G8.. Co to je však za nejvyspělejší země, když tam sice je například Itálie, ale chybí státy BRICS?
Skupina států G7 vznikala jinak a jindy než sdružení BRICS. G7 se původně, v roce 1975, zrodila jako šestka tehdy nejvyspělejších zemí – USA, Velká Británie, SRN, Francie, Itálie a Japonsko, o rok později se připojila Kanada, v roce 1998 Rusko a tak se stala G8. Tyto země představují 46 procent HDP světové produkce. Původní název BRICS si vlastně vymyslel O´Neill z investiční banky Goldman Sachs v roce 2001 pro teprve se rodící hospodářské seskupení Brazílie, Číny, Indie a Ruska, k němuž se v roce 2010 přiřadila Jihoafrická republika na nátlak Číny, která chtěla otevřít dveře do Afriky. Původně nesourodá skupina se postupně formovala v konkrétní seskupení. Poprvé se jejich ministři zahraničí setkali v Jekatěrinburgu v roce 2008, od následujícího roku se už scházela na nejvyšší úrovni. Postupně narůstala jejich spolupráce, která se projevila například ve snaze vytvořit společnou rozvojovou banku. Poskytovala by úvěry na investice v národních měnách, nikoliv v dolarech, jako to činí jiné podobné banky. HDP zemí BRICS sice ještě není zatím srovnatelný, počítá se v bilionech a nikoliv v trilionech dolarů jako u G7, ale tyto země představují téměř polovinu obyvatel planety, čtvrtinu jejího teritoria a mají dynamicky rostoucí ekonomiky. Odhaduje se, že v roce 2050 budou vedoucími ekonomikami světa. Rusko bylo jediným státem, který byl zastoupen v obou uskupeních. Je-li vyloučeno z G7, zůstává druhé a po pravdě řečeno, dynamičtější. Což dokazuje právě Itálie, o níž jste se zmínili.
Maďarsko i Bulharsko se obávají uprchlíků - nehrozí toto i samotnému Rusku nebo jiným postsovětským středoasijským republikám?
Rusko se zatím přílivu uprchlíků z Afriky a Blízkého východu obávat nemusí. Jednak je po moři těžko dostupné - přes Dardanely, jednak má takový vízový režim a pohraniční kontroly, že si těžko představuji, jak by tisíce běženců pronikaly přes tyto uzavřené hranice. Pro běžence je zatím zdaleka nejpřístupnější k útěku trasa po moři – a jen letmý pohled na mapu naznačuje, kam toky uprchlíků mohou směřovat. Samozřejmě, podle této logiky by ani nám podobné nebezpečí nehrozilo, kdybychom nebyli v Evropské unii, kde se už každé riziko rozděluje na všechny členy společenství. Proto mají obavy i Maďaři a mohou mít další členové EU. Rusko by však mohlo sehrát aktivnější úlohu, kdyby bylo přizváno k vytvoření nové obdoby Marshallova plánu pro ty země, odkud uprchlíci přicházejí. Aby neutráceli tisíce dolarů za svůj útěk, ale věnovali je na rozvoj vlastních zemí. Rusko by to zřejmě uvítalo – pomohlo by mu to vrátit se na ztracené pozice. Ale v tom je právě obava těch, kteří ho nechtějí k tomuto řešení přizvat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
