Koho nejvíc chcete ve 2. kole volby prezidenta? Anketa
V pátek a v sobotu nás čeká třetí přímá prezidentská volba. Dvakrát měl levicový volič koho volit. Před deseti lety vybíral mezi Milošem Zemanem a Jiřím Dienstbierem, kteří v prvním kole získali dohromady přes dva miliony hlasů. Před pěti lety získal Miloš Zeman sám v prvním kole téměř dva miliony hlasů. Po kom může levicový volič sáhnout letos, když navíc odborářský šéf Josef Středula na poslední chvíli z volby odstoupil?
Letošní volby nejsou primárně volbami mezi pravicí, středem a levicí, protože v podstatě všichni kandidáti se profilují výrazně středopravicově. Nejvýraznější je to u paní profesorky Nerudové, která je evidentně výrazná liberálka nebo spíš neoliberálka. Přes všechna doporučení, která mají někteří mí bývalí šéfové směrem k voličům, aby ji volili, se obávám, že to není kandidátka levice. To v žádném případě.
Jediné ženě mezi kandidáty na hlavu státu by tedy levicoví voliči hlas dát neměli. Komu tedy?
Moje odpověď zní: volte toho, kdo už v minulosti prokázal, že jeho smýšlení a jeho reálné kroky v reálném životě mají na levici kladný vliv a že dělá opatření ve prospěch široké škály zaměstnanců včetně živnostníků. Žádného z kandidátů jmenovat nebudu, protože už mezi nimi není můj favorit Tomáš Březina. Bohužel. Jak známo, nějaká komise na vnitru konstatovala, že má neuvěřitelných třicet procent chybných podpisů sesbíraných od občanů, což je statisticky nonsens, to prakticky není možné. Myslím, že Tomáš Březina byl z volby vyšachován.
Tak proč se neodvolal jako třeba Karel Diviš, jehož původně lidé z vnitra také svými chybnými výpočty nepustili do voleb, ale on se nedal a uspěl?
Když jsem se ho ptal, proč se neodvolává, řekl mi, že je to pod jeho důstojnost, čemuž věřím. Když si budu porovnávat jednotlivé kandidáty, tak se budu ptát na to, co udělali pro zaměstnance, co udělali pro živnostníky. Když odstoupil Josef Středula, tak mezi nimi už zbývá jediný člověk, který prokázal, že je ochoten jít do obrovského konfliktu s velkou většinou Parlamentu, a který prosadil velmi silné a velmi drahé, ale nezbytně nutné anticovidové balíčky. Ty zabránily tomu, aby dnes stály na úřadech práce tisíce nebo desetitisíce živnostníků, o zaměstnancích ani nemluvě. Někdo tomu říkal rozhazovačnost, marnotratnost a zbytečné krvácení veřejných financí. Ale to je, jako když se ptáte, kolik stojí transfúze člověka, který by bez té dávky z krevní konzervy zemřel. Cena té konzervy může být libovolná, ale lidský život je neocenitelný. Takže to je moje odpověď. Pokoušel jsem se toho člověka nejmenovat, ale myslím, že si většina lidí pamatuje, kdo byl v pozici, že o té covidové pomoci s cílem zmírnit důsledky covidu rozhodoval.
Psali jsme:
Také si to pamatuji, a proto se zeptám. Mohl by představu levicového voliče naplnit Andrej Babiš, jehož hnutí ANO odčerpalo nemálo voličů tradičním levicovým stranám ČSSD a KSČM?
Nemůžu mluvit za levici, můžu mluvit sám za sebe. Podotýkám, že s panem inženýrem Babišem se známe deset – možná víc – let. Ale takových známostí, jako jsem já, má ne-li tisíce, tak vyšší stovky osob. A přestože si nepadáme přátelsky do náruče, to ani náhodou, tak na druhé straně jako levicově orientovaný makroekonom musím říct, že bych se pod 99 procent jeho rozhodnutí velmi rád podepsal, kdyby o to stál. Nebyl jsem členem jeho vlády, ale rozumím jeho krokům.
Prostudoval jsem si je, a ať si kdo chce říká, že miliardář nemůže mít sociální cítění, tak Andrej Babiš toto heslo a tuto zásadu dlouhodobě popírá a patří mezi tu výjimku, která potvrzuje pravidlo. Ale jak říkám, nejsem s panem Babišem v žádných kamarádských vztazích. Několikrát jsme si podali ruku, máme k sobě korektní vztah, i když moje současná pozice jako penzisty je naprosto bezvýznamná. Možná dřív jsem byl v nějaké pozici, kde jsem byl jeho partnerem, to připouštím, ale samozřejmě o dvě patra níž, ale vždycky jsem s povděkem kvitoval jeho naprostou férovost a otevřenost.
Převládající přesvědčení, že jednání s ním není nic jednoduchého či příjemného, tedy nesdílíte?
I když jsme se ve spoustě věcí výrazně neshodli, tak nebyl nikdy nefér, nikdy nepoužíval podpásovky. Je prchlivý, a musím říct, že je ještě prchlivější než já, takže to dokážu pochopit. Já jsem těžký cholerik. Andrej se mnou v tomto soupeří a někdy by mohl i vyhrát. Ale chápu, když mu někdo šlape na kuří oko a bezohledně, že křičí a že se ožene velmi vehementně. To nedávno prokázal v tom neuvěřitelně slabomyslném stíhání kvůli Čapímu hnízdu. To je jedna z nejostudnějších kampaní, kterou si mohla pravice vůči Babišovi vymyslet.
Ale rozumím tomu, že ti pravověrní pravičáci musejí být na Babiše nesmírně naštvaní, protože – abych tak řekl jako starý levičák – on zběhl z toho pravicového zbohatlického praporu a přepádloval na druhou stranu hájit spíš ty lidi ze spodních příček společenského žebříčku. A to se neodpouští, aby miliardář mluvil za ty dole, to si dovolil dost, to si naběhl víc než Miloš Zeman. Ale Babiš je frajer a ustojí to. I když vím, že ho to stojí spoustu sil.
Ing. Miloš Zeman
Když koukám na osmičku prezidentských uchazečů, nemůžu pominout toho z nich, kdo byl 25 let členem ČSSD a rovněž i ministrem v Zemanově menšinové vládě. Jaroslav Bašta představy levicového voliče nenaplňuje?
Určitě ano. Já mám navíc k panu Baštovi velmi uctivý vztah. Neříkám, že jsem v předklonu, ale na Jardovi oceňuji to, když vypustím Václava Klause, který byl pouze exkomunikován z Ekonomického ústavu Akademie věd, ale neprošel kriminálem na rozdíl od Havla, od Husáka, vězněni byli Novotný i Zápotocký, že drží tradice československých prezidentů, že cesta na Hrad vede přes kriminál.
Nynější prezident Miloš Zeman do basy nešel, pouze byl exkomunikován z vysoké školy a z Akademie věd a v podstatě vegetoval dvacet let zastrčený někde díky milosti Antonína Himla, šéfa ČSTV, v nějaké obskurní organizaci. Tam měl na druhé straně spoustu času a spoustu možností na sobě pracovat. A také se jeho odborná úroveň během dvaceti let, kdy byl mimo jakoukoli oficiální zónu, výrazně posílila. Dlouhou dobu z toho velmi těžil. Měl jsem možnost s ním v 70. a 80. letech spolupracovat. Ale zpět k Jardovi Baštovi. I to, že byl za katrem, jasně mluví v jeho prospěch a svědčí o tom, že to je člověk velmi charakterní a pevný. Jestli budu volit, tak se budu rozhodovat právě mezi bývalým premiérem a mezi Jardou Baštou. Mám k němu hlubokou úctu.
Bc. Jaroslav Bašta
V souvislosti s volbami se občas používá bonmot, že lidé volí podle stavu peněženky. Při volbě prezidenta tomu tak sotva bude. Ale i tak, může hlava státu směrem ke stavu peněženek českých občanů alespoň něco ovlivnit?
Moje odpověď je velmi skeptická. Prezidentovy pravomoci jsou extrémně, pokud jde o peněženky lidí, omezené, prakticky nulové. Jediné, co může udělat, je odvolat bankovní radu včetně guvernéra. Tu ale Miloš Zeman nedávno jmenoval a jmenoval ty nové členy už v situaci, kdy se inflace rozjela naplno. Kromě toho prezident nemá prakticky žádnou jinou možnost, leda snad nějaké zákony nepodepsat, vetovat. To je tak všechno, co může udělat. Může plamenně hovořit, může vyzývat Fialovu vládu, aby proti inflaci bojovala tak, jak proti ní bojoval Václav Klaus a jeho vláda před třiceti lety. To znamená alespoň slovními intervencemi. Vláda buď nezná, nechce znát, nebo nechce využívat zákon č. 526/1990 Sb., tedy zákon o cenové regulaci, bojí se toho jak čert kříže. V tomhle směru může pan prezident pouze nabádat k tomu, aby vláda postupovala velmi razantně a hledala všechny možnosti, jak vysokou inflaci stlačit do přijatelných mezí.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Co jsou podle vás přijatelné meze z pohledu nynější dvouciferné inflace?
Rozhodně ji dostat co nejdříve pod deset procent, pak pod pět procent a následně na dvě až tři procenta, což už je snesitelné. A uvědomme si, zde bych reprodukoval rozhovor s panem inženýrem Jaroslavem Ungermanem, že tato republika zažila tak strmý pád životní úrovně, který nepamatuje. Když se inflace sníží z dnešních 16, 17, 18 procent podle toho, jestli tam započtete imputované nájemné, tak to pořád znamená, že se životní úroveň snížila většině lidí o deset až patnáct procent podle toho, u koho byla vláda štědřejší. Dala víc vojákům, dala víc policistům, hasičům, zaplať pánbůh za to. Ale už se vykašlala na lidi ze sociálních péčí, zdravotníci taky ostrouhali, o kantorech ani nemluvě. Prostě vládě otrnulo, další volby jsou v nedohlednu.
Protože má prezident v ekonomické oblasti minimální kompetence, není tedy podstatné, zda se v ní sám orientuje, nebo ne?
Když si vezmu plejádu těch osmi uchazečů o Pražský hrad, tak jediným, kdo té ekonomice skutečně rozumí, je právě bývalý pan premiér. Ten velmi dobře ví, jak inflace zacloumala s úsporami domácností, jak zacloumala s hypotékami, do jak neřešitelné situace dostala celou střední generaci, v jakých problémech jsou dnes živnostníci, do jakého maléru se řítí i velké firmy. Včera jsem si vyslechl v obchodě, kde nakupuji, rozhovor jednoho zákazníka s vedoucím prodejny. A ten šéf prodejny byl psychicky úplně na dně. Říkal, že vůbec netuší, co má dělat, protože nemůže vypnout chladicí boxy, kde jsou uzeniny a další potraviny, které potřebují mít čtyři, pět stupňů, ale když se podívá na fakturu, tak prý to nebude schopen zaplatit a možná do Velikonoc bude nucen prodejnu zavřít, protože nebude mít na zaplacení. Kdyby to promítl do cen zboží, tak na to lidé nemají. A nemá nervy na to, aby koukal, jak babka obchází regál a váhá, jestli si může koupit tři rohlíky, nebo dva. Nebo taky jen jeden. Tak v téhle situaci si nedovedu s výjimkou právě pana Babiše představit někoho, kdo by v tomto směru měl větší sociální cítění, než má on.
Ale abychom si rozuměli, to není jenom otázka sociálního cítění. On dobře ví, že pokud se zhroutí poptávka domácností, tak se zhroutí půlka potravinářského průmyslu. Pak se zhroutí prodej spotřebního zboží. Čili ekonomiku drží nad vodou ze dvou třetin spotřeba domácností. To je základní problém. Když ta nebude, tak půjde ekonomika ke dnu. A kombinace vysoké inflace a záporného ekonomického růstu, to je katastrofa. Tomu se od 70. let minulého století říká stagflace čili stagnace a inflace k tomu. To je kombinace, která je smrtelná pro každou ekonomiku.
Ve druhém kole se nedává Andreji Babišovi skoro žádná šance, ať už v něm bude jeho soupeřem kdokoli. Ale to už bude úplný konec ledna, kdy lidé nejspíš citelně zaznamenají negativní důsledky zdražování začátkem roku. Nemohou voliči vzít v potaz zmiňované sociální cítění a právě z toho důvodu předsedu hnutí ANO zvolit?
Tady bych byl hrozně opatrný, protože lidé jsou ve stresu už skoro tři roky. Nejprve covid, spousta nemocných, spousta mrtvých. Do toho v minulém roce inflace, válka na Ukrajině. Lidé jsou vystrašení. A jestli tahle hrůza bude trvat ještě mezi prvním a druhým kolem přímé prezidentské volby, tak už to nebude hrát velkou roli. Protože existuje něco jako „idiotské prognózy“, tak já bych si dovolil jednu „idiotskou prognózu“ vyslovit.
Pondělní rozhodnutí pražského městského soudu ohledně té šaškárny s Čapím hnízdem těm zbylým sedmi kandidátům totálně vyrazilo jejich trumf z ruky. Mít na Hradě odsouzeného prezidenta tedy padlo. Pokud se dozorový státní zástupce Šaroch nebude odvolávat, o čemž pochybuji, i když ho může někdo tlačit, aby odvolání podal. Ono by se taky klidně mohlo stát to, co se stává tu a tam ve stejně organizovaných volbách do Senátu. Tam je také x kandidátů a do druhého kola postoupí první dva.
Ale také se může stát, že některý z těch uchazečů tak oslovil veřejnost, že mu voliči dali více než 50 procent hlasů, a žádné druhé kolo se tak už konat nemusí. Vůbec bych se nedivil, a to je ta moje „idiotská prognóza“, kdyby volby skončily v prvním kole tak, že Babiš bude mít přes 50 procent, a celé volby skončí. To by bylo kyselých obličejů těch manipulátorů, co roztáčejí Čapí hnízdo už tolikátým rokem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
