„Dá se předpokládat, že počet teroristických útoků bude v Evropě stoupat. Dá se předpokládat, že atraktivita útoků velkotonážními vozidly bude také narůstat, protože jde o jednoduše proveditelný způsob bez náročné přípravy a zvládnout ho může téměř kdokoliv,“ řekl jste mi před dvěma lety v rozhovoru. Po posledních událostech se zdá, že jsou to hlavně střelné zbraně, které útočníci využívají. Je to jen odlišná část celé věci? Čím to je, že se nyní vybírají střelné zbraně?
Přesně tak tomu je, když se snažíme vpasovat do nějakého pořádku, co můžeme a nemůžeme čekat. V době, kdy jsem o tom hovořil, bylo útoků vozidly více, což neznamená, že už k žádnému nedojde. Obecně bych řekl, že pro každého pachatele teroristického útoku je způsob provedení rozhodující v tom, k čemu má nejblíže. Jestli se dostane ke zbraním, umí s nimi zacházet, jestli je pro něj jednodušší si půjčit velký nákladní vůz a podobně. Tady je důležité, aby příprava nebyla odhalena, aby měl šanci celou věc dokončit a nebyl přistižen ještě dříve, než k takovému útoku dojde.
Pokud nejste pitomcem v Barceloně, kdy si jdete půjčit auto a nevíte, na co máte řidičák... půjčit si auto je běžné a nikdo zatím nevidí žádné podezření. Důležité je to, co si člověk může nejlépe opatřit, nebo už to má a umí s tím zacházet. Samotná realizace je v uvozovkách normální chování a těžko se dá takovou věc odhalit preventivně. Je to dáno také tím, čím jsou lidé schopni se inspirovat.
Co říkáte na upozornění ministra Jana Hamáčka po útocích v mešitách na Novém Zélandu, že policie prošetřuje nenávistné komentáře na internetu. Co to znamená? Jde o destrukci svobody slova, nebo o potírání rostoucí nenávisti ve společnosti?
Podle mne je nepřiměřeně vysoko potrestán a část jeho trestu by si měli vzít za svůj ti, kdo hloupou protimuslimskou politikou, kterou dávali dohromady s migrací – jež byla samozřejmě velmi špatně zvládnutá v Evropské unii, o tom není pochyb – vytvořili pocit, že muslimové, kteří jsou u nás, jsou špatní. A zároveň se vytvořil ve společnosti pocit, že Česko bylo obětí migrace. Žádná migrační krize u nás nehrozila, my jsme ji jenom vytvořili. To, že už na internetu koluje řada vymyšlených záběrů a podobně, je fakt.
Jestli si Hamáček uvědomil, že to nenávistnými reakcemi, schvalováním zabíjení dětí už někdo přehnal – a teď nemyslím ty, kdo reagovali, ale ti, kdo vzbuzují onen pocit – je to dobře. Policie by tohle sledovat měla, protože nelze schvalovat zabíjení nevinných lidí, a navíc ještě malých dětí. To je stejné, jako bychom schvalovali holokaust, nebo bychom tvrdili, že neexistoval. Pokud jsou lidé zabíjení v rámci nějaké ideologie a takovým způsobem, neměli bychom to nikdy v žádném případě tolerovat.
Kromě Donalda Trumpa v Bílém domě navštívil Andrej Babiš i CIA. Nebývá to úplně obvyklé. Co si o tom myslíte? Předává americký prezident jakési noty českému premiérovi, jak si spolupráci představuje? Čím je taková cesta přínosná? A jde o otázku prestiže?
Z hlediska mezinárodního – když je premiér jakékoliv země pozván do Bílého domu, můžeme si myslet o obyvatelích Bílého domu, co chceme, je to prostě prestižní záležitost, o tom není pochyb. Nepochybuji, že tímto uvítáním, které bylo o maličko menší, než kdyby byl ubytován v Blair House, nepochybně musí něco být. Náměstek Landovský sdělil, že koupíme od Spojených států vrtulníky, takže už se asi dohodli. Já to nijak nerozporuji, obecně armáda České republiky vrtulníky potřebuje, zcela jistě se tam hovořilo o Huawei, jaderné energetice a o dalších věcech, to je prostě pravda.
Návštěva v Langley, v sídle CIA, je zvláštní z pohledu toho, že protějškem CIA není Bezpečnostní informační služba, ale ÚZSI – Úřad pro zahraniční styky a informace. Jinými slovy, CIA není kontrarozvědka, ale rozvědka, a i to mi přijde trochu zvláštní. Proč si místo Koudelky nepozvali šéfa civilní rozvědky… nějaký důvod to muselo mít, ale já to nevím. Ale je to zvláštní. Ale že by šéfka CIA byla druhá po Bohu, když přijme nějakého politika… není zase tak výjimečné dostat se do centrály CIA. Obecně si myslím, že v rámci rozvíjení všestranných vztahů se Spojenými státy byla návštěva premiéra Babiše dobře.
Nemělo by jít o rozvíjení vztahů jen se Spojenými státy, ale i s jinými zeměmi. Nemělo by to být jednostranné, což si nemyslím, že by v případě české zahraniční politiky bylo. Řekl bych, že ta návštěva byla přínosná, nějak bych ji nedémonizoval, ani bych ji nezlehčoval. Nebyl to první premiér České republiky, nebyl to první představitel České republiky v Bílém domě.
Psali jsme:
A co tedy onen obchod mezi Českou republikou a Spojenými státy a nákup amerických vrtulníků? A komu bychom měli dát přednost v případě dostavby jaderné elektrárny, proč dát, nebo nedát přednost Američanům před Rusy?
Za prvé, jak Donald Trump – a já to hodně zjednoduším – bouchá na dveře Severoatlantické aliance: více zbrojte, více zbrojte, dávejte více peněz na obranu – má silně v podtextu: kupujte naše zbraně. Když bouchá na německé dveře: nestavte Nord Stream 2, kupujte náš plyn – ekonomické zájmy jsou na prvním místě.
Pokud budeme dostavovat elektrárny, měly by je dostavovat společnosti zemí, jejichž majitelé a země to nebudou zneužívat v nějakém nátlaku na politickou orientaci České republiky. Ale také by to měly dělat firmy, které jsou toho schopny. Nevím, do jaké míry je Westinghouse v takové fazóně, aby toho byli schopni…
… jsou Rusové v tomto ohledu technologicky dál?
Neumím to úplně posoudit. Ale vzpomeňme, když jsme kupovali palivo z jaderných elektráren z Westinghouse místo Rusů. Protože s tím byly problémy, vrátili jsme se k ruskému palivu. Elektrárny tady prostě jsou, dostáváme ruské palivo a zatím jsem si nevšiml, že by se toho Rusové snažili politicky zneužít. Měli bychom zvážit konotace, ale především i odbornou schopnost společnosti dostavbu uskutečnit. Ale politika v tom zcela určitě bude hrát velkou roli.
A co energetická závislost Česka na Rusku? Měli bychom dál odebírat plyn z Ruska? Existuje nějaká alternativa, protože sice můžeme vzít jiný plyn, ale také se může za několik let ukázat, že bude dražší než ten ruský?
My už jsme si dávno diverzifikovali ropu přes Ingolstadt, což myslím, že bylo správné rozhodnutí na začátku devadesátých let. Takže naše závislost na Rusku není taková jako slovenská. Nejsem odborník, ale doprava jiného plynu do Evropy by podle mne byla mnohem dražší, než je plyn ruský. Samozřejmě Rusové mají tendenci proti některým zemím svoje nerostné bohatství používat jako určitý nástroj zahraniční politiky, na druhou stranu samozřejmě chtějí ho prodávat dál, to je logické. Takže možnosti, jak svoje nerostné bohatství využívat jako nástroj zahraniční politiky, jsou limitované. Určitá diverzifikace je vždy dobrá. Ekonomická stránka v tom bude hrát svou důležitou roli.
Je tomu dvacet let, co Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance. Jak je pro nás členství přínosné a co bychom měli změnit?
Já osobně jsem byl vždy přívržencem členství České republiky v Severoatlantické alianci, o tom není pochyb. Stejně jako s členstvím v Evropské unii – i když tam to nebude tak dramatické, ale v Alianci určitě – si naši politici popletli, že vstupem všechno končí. Ne, vstupem všechno začíná. To je vidět na stavu, v jakém je Armáda České republiky především v otázce vyzbrojenosti. Neboť máme armádu, která je v 21. století postavena na technice ruské provenience staré padesát let. Tady je vidět, že jsme tu armádu evidentně zanedbali.
Za další je to přílišné spoléhání se na článek 5 Washingtonské smlouvy, která jasně ukazuje nepochopení celé Washingtonské smlouvy a reality. Článek 3 říká, že je potřeba být připraveni se bránit sami. Každopádně během posledních dvaceti let, co jsme členskou zemí Aliance, úplně nefunguje článek 1, tedy, že Aliance se řídí všemi chartami OSN a že užití zbraní je až na posledním místě. To je také fakt.
Armáda by měla mít větší počet vojáků než dnes. Dnes jsou úplně jiná parta než vojáci v devadesátých letech. Velká řada se jich účastnila v bojových misích a jsou dobře připraveni, o tom vůbec není pochyb. Jinými slovy ale panuje jistá schizofrenie. Dobří vojáci armády plnící svoje úkoly v ne úplně ideálně padnoucí a funkční uniformě. To znamená, že prostředky na vybavení a výzbroj na armádu, především část pozemních sil, dělostřelectva a protivzdušné obrany, se příliš zanedbávaly.
Poslední věc, a ta mi vadí poměrně hodně, je, že vedení armády rezignovalo na přemýšlení a plánování o Armádě České republiky jako celku. Jako Armádě České republiky, která funguje jako celek. Schválně se vyhýbám slovu vševojskové, protože už je dávno pasé, ale my jsme armádu vytvořili jako určitý rezervoár menších bojových brigádních uskupení, která jsou přidělována k vyšším vojenským uskupením cizích států. Tento jednostranný pohled není ideální, měli bychom uvažovat o armádě jako celku. Nikde není napsáno, že tu NATO s námi bude na věčné časy, ale vždy tu bude Česká republika se svými občany.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
