Docent Martin Konvička z Jihočeské univerzity se nedávno pro své protiislámské postoje stal předmětem další kontroverze. Advokát Jakub Backa na něj měl podat podnět k etické komisi školy. Ta poté rozhodla, že Konvička svými výroky na internetu poškozuje dobré jméno vzdělávacího ústavu. Je podle vás pravda, že Konvička na internetu překračuje jakousi mez chování, které je širokou společností akceptováno?
To je nebezpečné téma. Na zmíněnou kauzu jsem poukázal v minulém rozhovoru pro Parlamentní listy. Krátce po zveřejnění článku mi pak JUDr. Jakub Backa pohrozil podáním žaloby na ochranu osobnosti. O co šlo?
V zásadě o možnost udat cizího člověka. Jen tak, aby měl problémy v zaměstnání. Nebo s ním byl, ideálně, rovnou rozvázán pracovní poměr. Důvod? Na Twitteru Martina Konvičky se zpětně našlo pár peprných slovíček. V komentářích. A jak známo, Konvička zastává dlouhodobě některé závadné názory. A přitom docent, a přednáší na univerzitě. Tedy stále ještě. Ideální terč. Dostatečně viditelný a nikdo si nebude chtít pálit prsty, aby se zrovna jeho svobody slova zastával. Masokostní moučka a fingovaná znásilnění neuspěla, tak je na čase zkusit něco pokročilejšího. Třeba sepsat seznam Konvičkových twitterových hříchů a poslat je jako podání k Etické komisi Jihočeské univerzity. A oni už ho budou muset řešit. Úspěšnou cestu podnětu akademickou byrokracií je pak nejlepší kopírovat rovnou na Twitter. Ať každý vidí, že to nebyla jen legrace a může si následné Konvičkovy trable vychutnat také...
A zde je jádro problému. Legrace. Profesní likvidace názorových oponentů jako legrace. Poťouchlá twitterová šikana, schovaná za hájení akademické morálky a etiky. Zlomyslný lynč trolla, podložený hlavičkovým papírem z advokátní kanceláře. Námaha a riziko? Minimální. Zábava a úspěch? Zaručen. Běda bylo, jakmile informace o této kratochvíli prosákly mimo původní sociální bublinu. Tam byl svět ještě v pořádku. A na rozdíl od twitterových followerů netleskal. A s vlastní etikou byl náhle konfrontován i sám udavač. A nelíbilo se mu to. Inkriminovaný tweet se zbrklým rozhodnutím etické komise, předtím hrdě vystavený, byl náhle smazán. Jeho osobnost tím zřejmě došla k újmě a jako zadostiučinění se chce bránit žalobou. Jiné vysvětlení pro reakci pana Backy nemám.
Přitom nešlo o ojedinělý exces. Jako příznivec Pirátů přispívá Backa dlouhodobě na Fórum Pirátské strany. Tam si můžete snadno najít například podání trestního oznámení na bývalého místopředsedu Ivo Vašíčka. Za příspěvek z 11. dubna 2018, vlákno o hrozícím útoku na Sýrii. Backovi evidentně nedělalá problém kriminalizovat názory lidí z vedení strany, za kterou se přitom nechává doporučit k nominaci do rozhodčí komise. Nyní, na konci srpna. Naštěstí neúspěšně, i u Pirátů zřejmě funguje jakýsi pud sebezáchovy. V příspěvku z 19. srpna pak Backa vysvětluje, proč vlastně trestní oznámení podává: „Když dojdu k názoru, že se nějaká veřejně činná osoba, placená z veřejných prostředků, může dopouštět trestného činu, tak beru jako svou občanskou povinnost podat trestní oznámení. A neřeším u toho, jestli jde o člena Pirátů, SZ, SPD nebo Strany přátel piva. Snad bys nechtěl, abych tohle zohledňoval?“ Když si dopřejete pár minut s vyhledávačem, najdete lehce další střípky z digitální stopy občanských povinností tohoto veskrze ušlechtilého člověka. A můžete si obratem položit otázku, zda je ohledně nakládání s veřejnými prostředky srovnatelně ostražitý i v případě jiných subjektů. Třeba managementu České televize, neplnícího dlouhodobě hned několik zákonných povinností najednou...
Nezbývá než dodat, že vysoce oceňuji postoj rektora Jihočeské univerzity v dané kauze. Etická komise je orgánem, který má sloužit k dohledu nad fungováním instituce z hlediska etiky. Tedy k řešení vnitřních sporů, kontroverzí a přešlapů. Nikoliv k vyvozování pracovněprávních důsledků z banálních verbální prohřešků, posbíraných na soukromých diskuzních profilech zaměstnanců. Snaha o zneužívání komise k umlčení nepohodlných názorů či osobní mstě je jak vystřižená z 50. let. Doufám, že tato praxe zmizí zpátky v propadlišti dějin, a to stejně rychle, jako ji z něj pan Backa vydoloval.
Fotogalerie: - Dezinformace a mediální manipulace
Vy jste se stal nedávno terčem českých elfů, kteří vás zmínili ve svém přehledu dezinformační scény. Vaše rétorika je prý rasistická, jste agresivním a urážejícím trollem, a co hůře, publikujete prostřednictvím dezinformačních a rasistických, či dokonce neonacistických webů. Jak se vám takové řádky čtou? Považujete to za poškozování dobrého jména? Člověk, který vás nezná, si o vás na základě těchto vět může udělat dost nelichotivý obrázek.
Nejsem rasistou, ale... tato věta, jak známo, rozpaluje české protirasistické bojovníky do běla. Ač si za ni mohou vlastně sami. Diví se, že se někdo brání nesmyslné nálepce? Je to prosté. Při posuzování práv odmítám brát zřetel na rasu či etnicitu. Všichni mají mít stejná práva. Ale i stejné povinnosti. Dnes ale může být, optikou pozitivní diskriminace, vnímán i takový postoj jako rasistický. Pozitivní diskriminace je totiž rasismem naruby. V důsledku vede k postupnému rozvalu evropského právního systému. Dovedete si představit, že se zbavíte dokladů a s vymyšlenou identitou vyrazíte, v počtu stovek tisíc, zažádat o azyl do vybraného afrického státu? Jen abyste tam mohli trvale žít na náklady tamních daňových poplatníků? Nota bene, pokud budete přispívat několikanásobnou měrou třeba k násilné kriminalitě? Asi sotva, že? Vzpomeňte na šedesátá léta a metody, kterými se africké státy vypořádávaly se zbytky bílých osadníků. Ostatně v Jihoafrické republice je můžeme sledovat právě nyní. Svět zavírá oči, humanistické apely a mantry v tomto případě nějak utichly.
Základem spravedlnosti je přeci rovnost, reciprocita a rovnováha. Pseudoumanita, která vede k privilegiím na základě rasy či etnického původu, je z principu rasistickou daleko více než všechny vtipy a příspěvky na Internetu dohromady.
Pokud zde někdo dlouhodobě dezinformuje, jsou to paradoxně sami Čeští elfové. Na alarmistické výplody ohledně ruských či čínských agentů jsme si už zvykli. Ale virtuální agent se dost špatně chytá. A ještě hůř veřejně pranýřuje. A tak přišel, zcela nepřekvapivě, na řadu prostý občan. Občan s neschválenými, závadnými názory, co odmítá držet ústa. Pokud není závadný přímo názor sám, jistě obsahuje alespoň nějaké závadné slovíčko. Nebo se dá vyložit v závadném kontextu. Nebo by tak mohl být někým chápán. Nebo... moment, nezažili jsme tohle usměrňování před nějakými třemi desítkami let? Svoboda slova buď je, nebo není. Že se cenzuruje jen to, co se ideologii protiví, je přeci účelem každé cenzury. Nechápu ten dvojí metr. Cenzura není cenzurou, pokud není úplná, kdežto svoboda slova zůstává svobodou, ač osekaná? Ideologická tupost, útočící na samotné principy logiky...
Že jsem se dostal do hledáčku Českých elfů, beru jako svého druhu poctu. To, co říkám, patrně vadí. Tedy zřejmě to nebude tak úplně neškodné plkání, ale relevantní postoje. Na které oni neznají argumentační odpověď. Kdo mé názory publikuje nebo šíří, je už věcí těch, kteří tak dobrovolně činí. Na rozdíl od zmíněných neziskovek za to nemám, a ani na to od nikoho nedostávám jedinou korunu. Vlastně bych měl spíš asi napsat, že ani jediný rubl. Nebo juan? Je to celé absurdní. A nikdy bych nevěřil, že se takové doby zase dožiji.
Fotogalerie: - S Karlem na Žofíně naposledy
Jaký obrázek si o mně kdo vytvoří, je každého osobní věc. Pokud tak někdo hodlá činit na základě Pravidelného přehledu české dezinformační scény z pera Českých elfů, tedy od pánů Romana Mácy z Evropských hodnot a Institutu pro politiku a společnost, nebo Bohumila Kartouse z EDUin a dalších, budiž. Nebudu nikomu doporučovat, co si má myslet, ani na základě čeho. Doporučit mohu jen to, aby se toho procesu účastnil mozek, pokud možno.
Došlo kromě zmínky o vás v onom přehledu „české dezinformační scény“ ještě k něčemu dalšímu? Elfové také zmínili, že se pohybujete stejně jako Konvička v univerzitním prostředí. Také jste čelil nějakým tlakům na vašeho zaměstnavatele?
Ano. Naštěstí jsem v minulém semestru, kdy na mne chodila různá udání a Mácou zkonstruovaná kauza „opice“ vrcholila, neměl vypsaný žádný předmět. A tedy, coby externista, formálně nebyl v žádném pracovněprávním vztahu s katedrou. I tak se k tomu ale vedení jedné z fakult, paradoxně úplně jiné, než na které působím, cítilo potřebu úderně vyjádřit. Což jen potvrzuje, jak tyto nátlakové akce fungují. Důležité je zaujmout navenek správný postoj a minimalizovat tak možné dopady hrozící mediální štvanice. Skutková podstata nakonec nehraje roli. Takže už zase zaujímáme postoje, místo abychom stáli, jak zpíval rok před smrtí Karel Kryl?
Vrací se podle vás doba, kdy se jednotlivé skupiny navzájem nahlašují autoritám pro své názory? Proč k něčemu takovému dochází?
Nejde ani tak o jednotlivé skupiny. Tenhle proces je až pozoruhodně jednosměrný. Vezměte si, že někteří redaktoři veřejnoprávních médií porušují etický kodex opakovaně a v podstatě systematicky. Přitom nejde o žádnou vágní interní směrnici, ale samotný zákon, ukládající povinnost informovat ve veřejném zájmu a vyváženě. Česká televize navíc už léta odmítá zveřejňovat plné znění smluv, výši platů svého vedení či klíčových redaktorů a odůvodňuje to tím, že „společnost není připravena“. Co to je za argument? Na co není připravena? Na dodržování zákona ze strany instituce se sedmimiliardovým ročním rozpočtem? Kterou si nedobrovolně musíme platit? A vidíte, žádná udání a trestní oznámení se nějak nekonají. Zvláštní, že? Připadá mi, že zatímco mlčící vetšina hraje slušně a podle starých pravidel, tak ta nová, progresivní menšina si je už dávno stihla přiohnout dle svého a drze toho zneužívá.
Nedávno český internet zaplavila iniciativa „JsmeTu“, jejíž členové se hojně slétávali do diskuzí o různých tématech a navzájem propagovali své názory o toleranci a proti předsudkům. Později ovšem vznikla i parodická skupina, která se těmto aktivistům posmívala a lze říci, že se recesistům podařilo původní skupinu zcela vytlačit. Co vznik „JsmeTu“ a následná česká reakce vypovídají o Češích?
Nejde o žádnou spontánní iniciativu. Jde o převzatou nátlakovou aktivitu #Jagärhär Miny Dennert a švédských sluníčkových progresivistů. Oficiálně provádí takzvanou kultivaci diskuzí. Přitom jde, vzhledem k metodice, spíš o destrukci a překřičení, na principu zneužívání nastavení řadících algoritmů pro komentáře pod příspěvky na Facebooku. S tříletým zpozděním pak tuto iniciativu přebírá naše neziskovka Člověk v tísni, pod kolektivistickým názvem #jsmetu (ačkoliv překlad původního hashtagu by byl v jednotném čísle, #jsemtu). Upřímně, už nápadně vysoký počet koordinátorů právě z této neziskovky, dohledatelný mezi zakládajícími členy, byl výmluvným vodítkem. No a nedávno toto podezření svým výrokem potvrdil na Facebooku sám Šimon Pánek: „Pomohli jsme přenést nápad do Česka a založit i zde skupinu #jsmetu.“ A je to venku. Srovnejte tuto informaci s mediální propagací iniciativy v jejích začátcích. Mimochodem, zakladatelkou české stránky #jsmetu a poměrně úpornou kultivátorkou diskuzí je trutnovská málemzastupitelka Zdenka Prouzová (kandidovala za uskupení Žít v Trutnově). Zajímavé je, že zatímco bojuje proti anonymním trollům a nenávistným či neslušným příspěvkům, sama označuje své diskuzní oponenty za „bezcenné trolly“ nebo „trapné stádo“ a používá smyšlené, zjevně neexistující příjmení Strašnýpesová. Což také nebude úplně v souladu s komunitními pravidly Facebooku, na která tito lidé tak rádi důležitě poukazují. Po dotazu na tento rozpor paní Prouzová odpověděla lapidárně: „Můj profil, moje věc.“ A je to. Škoda, že si tuto vpravě libertariánskou benevolenci šetří jen pro svou maličkost a názorové souputníky...
Fotogalerie: - Sametová kampaň
Recesistům, parodujícím #jsmetu, držím palce. Tato iniciativa je, na rozdíl od výše zmíněné, skutečně spontánní. Byli jsme národem smějících se bestií za Heydricha, Stalina, Husáka, a budeme jím evidentně i za tohoto podivného, vnuceného, multikulturního eurosocialismu. Humor je zdá se stále silnou zbraní a jsem rád, že jsou tu lidé, kteří s ní umí zacházet. A jak je vidět, docela účinně...
Zhoršuje či zlepšuje se podle vás svoboda na internetu? Mám teď na mysli na jedné straně boj různých aktivistů, ale i vlád proti dezinformacím, na druhé straně rostoucí popularitu alternativních médií a webů.
Vzhledem k salámové metodě, kterou utahování šroubů probíhá, jde o postupné, leč trvalé zhoršování. Jeho protagonisté si dávají dobrý pozor, aby nepostupovali příliš radikálně. Je to známý princip Overtonova okna. Nejdřív se opatrně připustí, že by nějaký postih nebyl od věci, pak se začne o podzákonné normě či komunitních pravidlech důležitě mluvit jako o žádoucí společenské konvenci, a nakonec se taková věc uzákoní. Protože se jí beztak už všichni řídí. I cesta k nesvobodě se skládá z drobných, ustupujících krůčků. Proto je důležité bránit se každému z nich a včas.
Domníváte se, že na internetu panuje férová a volná soutěž na „trhu informací“? Nebo dochází k cílenému potlačování některých médií a názorů? Hrají v tom nějakou roli peníze? A co giganti, jako například český Seznam či globální vyhledavač Google?
Nechvalně známá metodologie Frankfurtské školy nové levice, známá jako „dlouhý pochod institucemi“, bohužel, u institucí nekončí. Pak nastupují na řadu velké korporace. To se děje právě nyní. Co jsme s nevolí akceptovali u veřejnoprávních médií a mainstreamu, se nyní děje u technologických korporací. Dokonce už i čistí obchodníci, jako v nedávné době Czech Computer, CZC.cz, tomuto procesu podlehli. Kupujete myš a portál vás požádá o příspěvek na portál Demagog.cz. Zatím dobrovolný, ale proč, proboha? Nebo nabízí powerbanku jako vítaného pomocníka pro výdrž vašeho mobilu při účasti na demonstraci Milionu chvilek na Letné. Co to má být? Chci kus hardwaru za dobrou cenu. A nikoliv pobídku k účasti na demonstraci pseudopolitického subjektu. Nebo sponzorovat uvědomělý studentský portál. Mají málo peněz od Sorosovy Open Society Fund Praha? Zrovna zmíněný Demagog je dlouhodobě poněkud kontroverzní projekt, neváhající označit jako lež i tvrzení obsahující jen drobnou, významově zcela nepodstatnou nepřesnost, zatímco ideologicky správný blábol je pro ně pravdou, i když byl již dávno vyvrácen relevantními argumenty.
Na internetu se stále častěji vyskytuje nesnášenlivost vůči menšinám. Na konferenci Nenávist na internetu to uvedl nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Podle něj jsou nenávistné komentáře nemocí naší doby, kterou je nutné léčit, jinak bude docházet k podobným činům, jakým byl nedávný útok radikála v německém Halle. Sdílíte názor, že naší nemocí je hate speech?
Státní zástupce by udělal lépe, kdyby řešil záležitosti, které jsou v jeho kompetenci, a nezabýval se samoúčelnou kriminalizací internetových výlevů. Ty tu byly, jsou i budou vždy. Jen se přesunuly od hospodských stolů do diskuzí pod články. Mezi emotivní poznámkou či komentářem a realizovaným trestným činem přeci není rovnítko. Ani přímá kauzalita. A dost mne děsí, že by to přesně takto někdo rád viděl uzákoněné.
Jde ze strany Pavla Zemana o jakousi přátelskou radu občanům?
Přátelská moc není. Spíš připomíná tichou výhrůžku. Overtonovo okno se, mimochodem, posouvá přesně takovými výroky. Vypadá to, že bude hůř.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
_profil_top.jpg)
