Zažíváme nejvíce nespokojeností a protestů od sametové revoluce. A přitom si žijeme velmi dobře, i když nad poměry a na úkor budoucnosti. Proč tento národ je tak nespokojen?

Nad poměry a na úkor budoucnosti si podle mého názoru rozhodně nežijeme. Naopak, vzhledem ke svému pracovnímu výkonu, nasazení a kvalitě a produktivitě práce a ve srovnání s jinými evropskými národy by si obyvatelé České republiky zasloužili výrazně vyšší mzdové ohodnocení. Nespokojenost některých lidí vyplývá pravděpodobně z podvědomého tušení, že jsme zdaleka nevyužili příležitosti a potenciál, kterým jsme disponovali v roce 1989. To, že si žijeme relativně dobře, vyplývá především z celkového materiálního a technologického pokroku, který uskutečnila v uplynulých třiceti letech globální civilizace jako celek. V roce 1960, v době komunistického totalitarismu, byla v Československu rovněž bezpochyby vyšší životní úroveň než v roce 1930, kdy vládl demokratický režim.

Obávám se, že ke všeobecnému hospodářskému, kulturnímu, sociálnímu a intelektuálnímu rozmachu českého národa, který byl očekáván v listopadu 1989, nedošlo. To není žádná tragédie, jestliže by na základě této negativní zkušenosti byly provedeny žádoucí politické, hospodářské a legislativní reformy. Bohužel, část politických elit, která z větší části ovládá mainstreamová média, se snaží této nespokojenosti, jež by měla vyústit v pokus o obrodu národních sil, využít pro své politické cíle, jejichž smyslem není dosažení prosperity, ale uspokojení osobních ambicí. Tím v zárodku podrývá vůli k pozitivní změně. Za dávných časů se pro podobné osoby používalo přiléhavé označení „zemští škůdci“.