V minulých letech se v Evropě řešilo především klima, migrace či terorismus. V loňském roce se však tyto hrozby řešily jen okrajově, protože ve veřejném prostoru vše přebila koronavirová pandemie. Znamená to, že nešlo ve skutečnosti o tak podstatná témata, nebo je naopak covid-19 neprávem odsunul z centra pozornosti a sám důležitosti tří zmíněných problémů nedosahuje?
To se určitě nedá takto říct. Všechna čtyři témata mají svůj globální význam a dopady a souvislosti, jen řešení a přístupy k řešení se liší. Tím rozhodně nelze bagatelizovat kterýkoliv z nich.
Koronavirová krize ukázala, jak jsme jako společnost na všech úrovních zranitelní a jak jsou mechanismy spolupráce – ať už OSN jako globální nástroj nebo EU jako subkontinentální nástroj – těžkopádné a zatížené politickými hrátkami nevedoucími k efektivnímu řešení problémů.
Má vláda otevřít horská lyžařská střediska?Anketa
Stejně tak terorismus – zcela jistě z bezpečnostního hlediska největší a nejvýznamnější problém současnosti. Složitý, obtížně řešitelný problém a do budoucna zcela jistě narůstající. Ne, my budeme nadále hrát trochu nablblé velmocenské hry, kdo je důležitější a kdo významnější nepřítel. Pozůstatky myšlení desetiletí 20. století, desetiletí studené války. Přitom řešení všech uvedených problémů by bylo mnohem snazší a účinnější, kdyby se velmoci byly schopny domluvit a jednat v zájmu obyvatel planety, a ne svých nesmyslných politických, náboženských, ideologických her a zájmů. Jenže to evidentně není jejich snahou a zájmem a dost se bojím, že ještě dlouho nebude. Tak se strašíme Ruskem, uvalujeme na ně různá, převážně málo účinná a obcházená embarga a rusofobové slintají blahem. Místo cílené snahy na domluvu a účinné řešení problémů.
Totéž migrace – je zcela jistě spojena s nebezpečím terorismu. Největší problém této planety, jak stále opakuji, je nárůst počtu jejich obyvatel. Nekontrolovatelný, jen obtížně regulovatelný, spojený s velkými ekonomickými problémy. Přesun velkého množství lidí z jednoho kontinentu na druhý nic neřeší. Navíc jsou to lidé převážně bez vzdělání a přicházející s vizí života na podporách. A pokud ty budou vysoké a téměř časově neomezené, nepovede to k efektivní integraci a bude jen vyvolávat sociální problémy a nárůst kriminality. A můžeme si to lakovat narůžovo, jak dlouho chceme.
Zatím jste nezmiňoval problémy klimatu, přitom k této oblasti máte jako odborník na technologii ochrany životního prostředí nejblíže. Neberete je jako zásadní hrozbu?
Problémy klimatu zcela jistě nejsou nejvýznamnějším problémem životního prostředí. Tím jsou naše přístupy k řešení prostředí jako celku a spojují v sobě problémy všech složek prostředí, jejich znečišťování, management, přístupy k řešení, a hlavně efektivita jejich řešení na jednotlivých kontinentech, v jednotlivých zemích. Nikdy jsem nepopíral žádný z problémů prostředí na planetě a jejich význam pro další vývoj prostředí, společnosti. Za posledních 50 let se v oblasti řešení problémů životního prostředí udělalo neuvěřitelně mnoho. Bohužel, čím pomalejší je postup řešení, tím současně narůstá počet obyvatel na planetě, tím se řešení řady problémů jen zpomaluje, odkládá a není účinné tak, jak bychom potřebovali, že by mělo být.
Takže jsem přesvědčen, že žádný z těchto čtyř jmenovaných problémů nezmizel, nezmizí, neztratí svůj význam – a potřebuje efektivní řešení. Jen se znovu ukazuje malá efektivita řešení, často jen formální přístupy blokované politickými, náboženskými a jinými důvody. Malá ochota, a hlavně schopnost se na něčem skutečně účinně domluvit.
To je, bohužel, realita nynějšího světa. A ještě dlouho bude.
Pro koronavirový rok je příznačné i to, že není moc slyšet o ekologických aktivistech. Nejen mezi nimi, ale i politiky a veřejností však vyvolalo velký rozruch opakované znečištění řeky Bečvy. Co tedy soudíte jako expert na chemii a technologii ochrany životního prostředí o této ekologické havárii a jejím dopadu na vše živé v dosahu?
Ano – Bečva je skok od globálních problémů prostředí, možných globálních změn k lokálnímu problému, který také jasně ukazuje, jak efektivní jsou naše přístupy k řešení.
Třicet let působím jako expert OSN a školím experty v desítkách zemí v tom, jak řešit některé z problémů především znečištění prostředí, jeho jednotlivých složek – jak řešit problémy znečištění ovzduší, vod, půd, jak řešit staré zátěže, co s odpady, jak tyto problémy monitorovat, jaká to přináší rizika pro prostředí a zdraví člověka a co s nimi. Vždy uvádím Českou republiku jako příklad řešení a přístupů.
Bečva mě ovšem vede k osobnímu zamyšlení, zda občas tak trochu nekecám, zda to u nás zdaleka není tak optimální, abychom se mohli dávat za příklad jiným.
Na rozdíl od aktivistů, politiků a veřejnosti mám v tuto chvíli tu výhodu, že mám k dispozici pro posouzení většinu, ne-li všechna data k danému problému. Oficiální řešení a vysvětlení je odloženo do konce března a, bohužel, vzhledem k řadě chyb při charakterizaci tohoto problému především v počáteční fázi, je dnes skutečně velmi obtížné určit jednoznačně původce. A teď to myslím zcela odborně objektivně, bez jakýchkoliv politických her kolem.
Zcela jistě tento případ ukazuje na řadu nedostatků v činnosti a postupech zodpovědných orgánů a institucí, které bude nezbytné urychleně změnit. A určitě se k němu ještě vrátíme.
Psali jsme:
Pro loňský rok se ujalo označení ,,annus horribilis“, hrozný rok, a to z medicínských, ekonomických, společenských a psychologických důvodů. Může pro naši zemi být tím, čím byly roky 1929, 1938, 1939 nebo 1968, tedy téměř osudovým?
Ty to roky, co jmenujete, se lišily, a každý jinak poznamenaly dění v Československu, každý z jiných důvodů. Měli své globální důvody – světová ekonomická krize, světová válka, i důvody týkající se hlavně našeho státu – okupace v roce 1938, 1939, 1968.
Co byste chtěli, aby se znovu otevřelo?Anketa
Zrovna jsem mluvil s několika členy jedné rodiny v Madridu – jejich opatření například kolem uzavírání obchodů a restaurací a barů jsou mnohem méně drakonická, ale zdá se, že Španělé jsou mnohem více ukáznění v dodržování osobních opatření, a proto je tam i přes některá volnější opatření ve srovnání s námi, situace méně dramatická. A prý mnohem méně zbytečně remcají, jak je u nás národním sportem.
Jaké neblahé následky pro naši zemi tedy koronavirová pandemie může mít?
Zcela jistě se to projeví ekonomicky na různých úrovních, a především na úrovni drobných podnikatelů či OSVČ, což je už pozorovatelné. Jak ekonomické problémy budou pokračovat, nechci předpovídat. Byl bych rád, kdyby byly minimální a minimalizovatelné, ale vzhledem k tomu, že pandemie představuje globální problém, nebude to snadné. A rozhodně bych byl rád, kdyby k tomu naše vláda nepřispívala chaotickými rozhodnutími, která mohou narůstat, jak se budou blížit volby. Tedy zase bych byl mnohem raději, kdyby tomu tak nebylo. Ale bojím, bojím.
Za další problém považuji vztahy mezi lidmi. Polarizace společnosti související s politickou situací se v průběhu epidemických problému prohloubila a dále prohlubuje.
Může covid-19 a vše, co s ním souvisí, způsobit změny v chování a uvažování lidí? Třeba příklonem k duchovnějšímu či alespoň skromnějšímu životnímu stylu a tím, že přestanou tolik lpět na majetku a pohodlném životním stylu? Nebo ani pandemie myšlení výrazné většiny společnosti u nás ovlivnit nedokáže?
Covid sám o sobě určitě ne, ale vše s ním spojené ano. O tom svědčí narůstající problémy mezi lidmi, pokud jde o přístup k řešení – odpírači versus rouškaři. Minule jsem tu hovořil o respektu k přírodě, k nepoznanému, tedy i novému viru. Máme z čeho vycházet, máme znalosti, máme metody, ale přesto snadno podléháme zaručeným informacím, konspirativním teoriím, informacím v médiích. Je to chytlavé, lákavé. Nevím-li, nejsem-li schopen se v problematice kolem problému orientovat, snadno uvěřím směsi polopravd, pololží, pravd, nepravd, lží.
Já osobně jsem velkým příznivcem konspirativních teorií – v literatuře, ve filmu, v diskusi u vína či piva. Ale dovedu si to srovnat s existujícími informacemi, přebrat možné i nemožné. Zcela jistě je mnoho nepoznaného nebo málo poznaného, kde se alternativa nabízí. Navíc mám problém – rád provokuji – zvláště určité typy zarytých příznivců toho či onoho. Sociální sítě jsou pro to úplně ideální místo. Je tu spousta „zaručených nositelů pravd“ a ti jsou snadnou obětí dobře cílené provokace. To si pak člověk vychutná, i když u těchto lidí potom skončí s označením třeba úplný idiot nebo -fob/-fil. Ale když mně to prostě nedá.
Psali jsme:
Takže nějakou změnu v životních postojích lidí v důsledku pandemie neočekáváte?
Změna životního stylu či duchovnějšímu životnímu stylu – ač rozený optimista, trochu se obávám, že to nebude nějak rozšířený proces. Ke změně duchovních hodnot musíte dospět, dozrát nebo projít něčím, co vás k tomu přiměje. To by globální pandemie sice mohla být. Ale zatím kolem sebe něčeho takového moc nepozoruji. Spíše je to o tom, však ono to za chvíli pomine, a tak to nějak vydržme a jedeme dál. Ale určitě se nedá generalizovat, určitě se spousta lidí zamýšlí nad tím, jak dál, co bude dále, pokud jde o ekonomickou situaci, rodinnou, společenskou. Ale, bohužel, je zcela jistě velké množství těch, u kterých převládá to, že je to celé nesmysl, spiknutí, konspirace a co já bych se omezoval nebo respektoval určitá, navíc podle mne zcela jistě nesmyslná opatření.
Ale osobně věřím těm, co jsou schopni se zamyslet nad tím, co tento problém přinesl – jedinci, rodině, obci společnosti, jak byl řešen. A třeba se to projeví i u volebních výsledků blížících se parlamentních voleb.
Stejně jako v jiných evropských zemích jsme i v Česku zažili demonstrace proti covidovým opatřením a výzvy k jejich nedodržování. Na druhou stranu byli k mlčení důrazně vyzýváni ti, kteří měli na řešení covidové krize jiný názor. Které výroky či výzvy, co v této souvislosti zazněly, považujete za nepatřičné, pokud je rovnou neoznačíme za hloupé či nesmyslné?
Obojí je podle mě špatné. Nejsem stádní typ, ale přijímaná opatření týkající se mě jako občana nemusí být člověku příjemná, ale byla přijímána s cílem ochrany populace.
To je taky problém vyjádření odborné, především lékařské veřejnosti. Můj osobní názor je něco jiného než zodpovědnost za zdraví populace a řešení problémů na úrovni obce/města/kraje/státu. Takže důležitě exhibovat na sociálních sítích nebo v médiích je super, ale mít zodpovědnost za řešení toho či onoho problému je o něčem jiném. Jak říkám, ta opatření se mně nemusí líbit, ale jsou přijímána s cílem ochrany zdraví obyvatel.
Osobně s nimi nemám žádný problém, samozřejmě méně chaosu by neuškodilo, ale považuji za velmi stupidní řeči o tom, že to omezuje osobní svobodu člověka, likviduje to demokracii a podobné pitomosti. Pokud by má svoboda a demokracie v našem státě byly založeny na takových vratkých základech, nestály by za nic.
Takže jsem pro svobodné vyjádření svého názoru s tím, že čím větší osobnost nebo expert v tom či onom, tím více by měli vážit možný dopad svých slov.
A těm popíračům – není to chřipečka, o tom svědčí řada faktů, průběhů onemocnění, často velmi vážných, o tom svědčí počet úmrtí. A že se to číslo úmrtí zdá někomu nízké nebo bezvýznamné? Slaboduchý argument.
Často se mluví také o neúctě ke starší, zranitelnější generaci. Osobně jsem to od nikoho přímo neslyšel, ale je možné, že někdo takové názory má. Co dodat? Čas je neúprosný, vteřinu po vteřině měří všem stejně – a co jsme my, budete i vy...
Často frekventovanými slovy se během letoška staly ,,strach“ a ,,solidarita“. Který z těchto pocitů převážil? Strach ze smrti, strach z covidu, strach o své blízké? Nebo solidarita se staršími a nemocnými, o které mluví premiér Babiš? Solidarita dobrovolnictví, pomoci, šití roušek a podobně?
Strach je určitě patrný. Já osobně dávám přednost respektu. Respektu před nepoznaným a s tím spojenými obavami z neznámého, z nepoznaného. Ale pro mnoho lidí je určitě ten strach silný, stejně jako pro jiné je symbolem stádovosti národa – nejsme ovce. Myslím, že ta solidarita se naštěstí za ten rok 2020 také ukázala velmi silně. Ochota pomoci potřebným, jeden druhému byla, myslím, velmi silná a hodně řadě lidí pomohla. Byl bych rád, kdyby to dobré v nás převládlo, bez zbytečných spekulací a blábolů o stádovosti.
Pandemie udeřila na celý svět. Čím to, že Čína, odkud se koronavirus začal šířit, má tak titěrné počty obětí i nakažených?
Třicet let pracuji na různých úrovních pro OSN a mám velmi nevalné mínění o efektivnosti této instituce, pokud jde o řešení problémů a nestranné řešení.
Čína je svět sám pro sebe. Vždycky byla a zcela jistě dlouho bude. Při své ekonomické a politické síle, při v podstatě totalitních přístupech k řešení problémů. A ten systém v Číně s velkým podílem socialistického, i když už úplně jiného, než třeba tomu bylo v době kulturní revoluce, má také stále specifické pojetí pravdy a pravdivosti informací. Takže je někdy velmi obtížné rozpoznat, co je pravdivé a co je totalitní interpretace pravdy. Tak trochu stále staré leninské – zatloukat, zatloukat, zatloukat... a když se to provalí, tak zatloukat, zatloukat, zatloukat.
Přesto, ekonomika Číny se zotavila a ze souboje s vyspělým Západem vychází vítězně. Co loňský rok prozradil o západní společnosti, o její soudržnosti i ekonomické základně?
A pak je evidentní, že soudržnost Západu je tak trochu chiméra. Ekonomické a politické zájmy USA a EU nejsou zdaleka tím, co jsme si představovali při vstupu do EU nebo do NATO. Skřípe to. Byl a jsem příznivcem Donalda Trumpa a myslím, že řada těch problémů ještě naroste s novou americkou administrativou, i když navenek to bude s úsměvy a objetím.
A opět – lépe na planetě bude, až se ty tři super velmoci budou schopny sejít a domluvit a domluvit se s regionálními velmocemi a společně řešit problémy. Tedy efektivně řešit, a ne jen z pohledu priorit té či oné země. Ač stár jsem možná stále naivní, pokud jde o tento přístup, ale pokud k němu nedojde, nebude skutečně účinných řešení globálních, regionálních ani lokálních problémů. Jsme na prahu nového roku – tak třeba za sto let něco takového bude normální. No uvidíme.
V souvislosti s téměř celoplanetárními restrikcemi, které mají zastavit covid-19, se mnozí obávají o ,,elektronický“ průlom do práv a svobod jednotlivce: Digitální monitoring, využívání dat z mobilů a sociálních sítí, narušení soukromí. Není to od nich už ale poněkud zpozdilé, když elektronickým médiím odevzdáváme své údaje dobrovolně?
V podstatě je to zpozdilé, protože už dnes technologie mobilních telefonů a dalších nás mají „pod kontrolou“. Na jedné straně mně to absolutně nevadí v případě třeba kontroly pohybu a výskytu teroristů či různých kriminálních živlů a nejsem v tomto případě ochoten nijak akceptovat jejich „lidská práva“. Člověk, který z nesmyslných náboženských nebo politických důvodu zmařil životy nebo životy jiných, nemá adekvátní lidská práva normálního, slušného občana. Jenže to je problém – právní, sociální politický – co je to slušný, normální občan? Zákony jasně vymezují práva a povinnosti státu i každého z nás. V případech spojených s trestnou činností ovšem posouzení toho, co ten či onen způsobil či vykonal a co to způsobilo, mohou být v rozporu s jeho právy. Stejně tak, jako se často zapomíná obecně na vztah práva a povinnosti občanů. Nemohu mít právo na mzdu, aniž bych pracoval, jsem-li normální, zdravý občan.
Takže se podvědomě bráníme tomu mít čip v těle a být sledovatelný, ale jako normální člověk s tím nemám problém, je mi to úplně jedno. Ale samozřejmě ten problém nastane, když se dopouštím čehokoliv negativního – nevěry, podvodu či něčeho podobného. Pak mě samozřejmě potenciálně bude taková „čipizace“ vadit, a to tak, že velmi silně. Ale jak jsem psal, jsem příznivcem konspirativních teorií, tak ono k tomu stejně dojde dřív, nebo později. Ale určitě to nebude způsobeno vakcínou proti koronaviru.
Problém zneužitelnosti takové technologie vás neděsí?
To se samozřejmě velkoplošně děje už teď. Naše stále poměrně čerstvé zkušenosti s totalitním režimem jsou toho víc než jasným svědectvím.
Takže ten relativně rychle řešený a rozvíjející se problém technologický má velké množství spojených etických, společenských, právních i bezpečnostních aspektů, které budou dlouhodobě vyvolávat silné a emotivní diskuse. Není to jednoduchý problém, ani pokud jde o právní aspekty sledování trestné činnosti, ani pokud jde o možné zneužití. A toho se lidé – zase převážně na základě zkušeností osobních nebo čerpaných z médií – právem obávají.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Jiří Hroník
