Profesor Malý: Evropa za sto let už nemusí být bílá. Nápad ministerstva na podporu porodnosti pomůže možná jen skupinám závislým na dávkách

Jak se z pohledu lékaře díváte na populační trendy v Evropě s ohledem na realitu příchodu velkého množství imigrantů?

Porodnost klesá a silné ročníky už jsou pryč, kromě toho se změnilo socioekonomické myšlení žen, které posunuly své přání mít dítě na pozdější dobu, a méně z nich chce mít dítě před třicítkou. A dá se očekávat, že i do budoucna bude tento trend pokračovat. V současnosti je průměrný věk pacientek, které přicházejí do centra reprodukční medicíny, protože se jim nedaří počít kolem třiceti pěti let a pokles plodnosti se týká i mužů. Mezi uprchlíky, kteří přicházejí do Evropy, je věk rodiček výrazně nižší a objevují se i prognózy, že pokud budou zůstávat v Evropě, za sto let už nebude bílá. Opatření českého Ministerstva sociálních věcí podle mě nepovedou k výraznému zvýšení porodnosti české populace. Možná pomohou určité skupině, která je závislá na sociálních dávkách, ale v běžné populaci se lidé takovými pobídkami nijak výrazně ovlivnit nedají.

Někteří politici pod hrozbou uprchlické vlny volají po obrodě významu rodiny. Myslíte, že mohou uspět?

Tyto snahy vycházejí hodně z křesťanských kruhů, ale asi to zůstane jen v úrovni přání. Nemyslím, že by tímto způsobem mohlo dojít k zásadnímu přehodnocení významu rodiny. Polovina manželství se rozvádí. Je ale pravda, že v západní Evropě není výjimkou mít tři děti, je to tam spíše běžné. Jestli tento trend přijde i k nám, to si netroufám říci.

Co považujete v současném světě za největší rizika?

Je to radikální islám, ale bohužel i současná politika Kremlu. Slyšel jsem fundovanou analýzu ruských novinářů a historiků žijících v zahraničí, kteří v ní vysvětlovali motivy současné ruské moci. Plyne z toho, že Putin svou rétoriku a jednání nezmění. Pokud je historie učitelkou života, je možné cítit jisté podobnosti mezi propagandou Německa před 80 lety a současným Ruskem. Radikální islám nás zase ohrožuje prostřednictvím tzv. Islámského státu, který vyvolává masivní imigraci, jež zatím není nijak kauzálně řešena. Snaha je léčit důsledek, ne příčinu. Evropa si s ní neví rady stejně jako s politikou Ruska.

Jak se díváte na to, že u nás má Vladimir Putin spoustu sympatizantů, kteří o roce 1968 dnes znovu říkají, že šlo o bratrskou pomoc?

To si neumím vysvětlit, je to pro mě smutná skutečnost. Věřím, že jich tak mnoho není, ale média jim věnují pozornost, a tak se na takovém obraze trochu podepisují.

Může se v situaci zvýšeného ohrožení evropský přístup změnit?

Ano, líbí se mi, že už i z nevyšších pater české politiky jsou slyšet slova o tom, že je nešťastné, jak Evropa láká k imigraci sociální péčí. Ta je nastavena pro Evropany, kteří se o své výhody zasloužili desítkami let práce a budováním sociálního systému. Ekonomičtí imigranti na tom nemají žádný podíl a chtějí systém jen využívat. Politici správně říkají, že je jejich povinností dbát v prvé řadě o bezpečnost vlastních obyvatel. Podle mne je třeba brát v úvahu zájem evropských obyvatel. Navíc zdaleka ne všichni imigranti se budou schopni nebo ochotni integrovat do společnosti, logicky se dostanou na periferii a z nich se při současném stavu islámu mohou rekrutovat islámští radikálové. Výjimkou jsou imigranti z válečných oblastí, kde jde skutečně o holý život.

Je reálné, že Evropa uchrání své hranice před vlnou imigrantů?

To bude nutné, jinak tok imigrantů bude nekonečnou historií. A názor lidu na imigraci, jak jsem se s ním setkal, není tak vstřícný jako u politiků. To bychom si totiž museli říct, že zachráníme celou Afriku a střední Východ. Tato imigrace není dost dobře srovnatelná například s emigrací z Československa v minulém století, kdy od nás odcházeli lidé, kteří ale byli z jednoho kulturního okruhu a byli připraveni se v novém prostředí plně integrovat. Současná imigrační vlna se skládá z lidí ze zcela odlišného prostředí, u kterých není žádná záruka, že se chtějí a dokážou integrovat. A zkušenosti ze zemí, kde už jsou, jsou zřetelné – vytvářejí se ghetta a určité společenské napětí. Humanitární činnost má své opodstatnění, ale má někde nějaký limit?

Jakou má podle vás budoucnost v současnosti liberální kapitalismus? Je udržitelný?

Všichni imigranti v tento liberální model věří a věří také, že je uživí, když se chtějí napojit na sociální systém, který zde funguje. To je vlastně odpověď na tuto otázku. Nikdo z imigrantů nemíří do Ruska nebo arabských států, všichni věří budoucnosti liberálního kapitalismu.

A co samotný islám?

Myslím, že to, co předvádí Islámský stát, je jakousi krizí islámu. Před více než šesti sty lety se křesťanství také nešířilo jen láskou a křesťané pod ideou šíření víry vyhubili např. různé indiánské národy v Americe a upalovali kritiky. Ale jsme ve 21. století a svět je jinde. Pokud vím, v Koránu se o vraždění nemluví a současné uplatňování islámu dostává muslimy do špatného světla. Islám sám o sobě není agresivní náboženství.

Jak vnímáte ekologické hrozby? Je ekologické uvažování, šetření energiemi apod. cestou, jak se s riziky vyrovnat?

Určitě ano, jsem například nadšený z Norska, kde jsem viděl úplně jiný přístup. Lidé si chrání přírodu, zaměřují se na to, aby si životní prostředí uchovali čisté a zdravé, i spousta aut jezdí na hybridní pohon nebo na elektřinu. Tato snaha se jim daří. Tento trend je i v jiných zemích. V tom má Česká republika velké rezervy. Začíná se sice uvažovat o jiném hospodaření, ale je to běh na dlouhou trať, považuji to za velice správné. V globálním měřítku ale velké země jako Čína příliš ohledy na životní prostředí neuplatňují. Ekonomicky to pak pro Evropu může znamenat znevýhodnění… Vše je věc času, v krátkém horizontu nás to může znevýhodnit, ale je to jen krátkozraká politika. V dlouhém časovém horizontu se i v těchto státech snad dospěje k šetrnému přístupu. Od životního prostředí je koneckonců blízko k reprodukční medicíně, na poklesu plodnosti civilizované společnosti se znečištěné životní prostředí pravděpodobně také podepisuje.

Co přetrvává z dob komunismu ve společnosti?

Myšlení u nás se dá s myšlením v západoevropských zemích obtížně srovnávat. Negativní roli sehrávají populističtí politici a socialismus v hlavách lidí pořád zůstává. Lidé si nezvykli a nechtějí si zvyknout na to, že by se měli spoléhat především sami na sebe. To, že se o ně postará stát, se dobře poslouchá a politici podporují takový přístup i do budoucna. Pochopil jsem, co mi před pětadvaceti lety přátelé v zahraničí říkali. Dvě generace k přeměně myšlení nestačí. Pochopil jsem, že Masaryk měl pravdu, když v roce 1919 pravil, že k vytvoření normální demokratické společnosti je třeba nejméně padesát let klidného vývoje. To se nám ve 20. století nepoštěstilo. Byl omyl myslet si, že snadno a rychle doženeme třeba Rakousko, se kterým jsme si mentalitou velmi blízcí. Ale oni nestojí a nečekají, až je doženeme. Ukázalo se, že v hlavách lidí některé myšlení nelze změnit. Třeba ve zdravotnictví pozoruji, jak všichni naříkají nad nedostatkem peněz, ale přitom slovo efektivita není slyšet!

V čem se to konkrétně projevuje?

Tak třeba poplatky za pobyt v nemocnici – ty byly zcela logické. Jídlo, teplo, prádlo a ubytování není medicínská péče. Když je někdo doma, tyto náklady si platí sám, ale v nemocnici ušetří. Ta to hradí z peněz, které jsou určeny na odbornou lékařskou péči. V západoevropských zemích jsou tyto poplatky samozřejmostí, V Rakousku se před přijetím eura platilo 150 šilinků za den pobytu v nemocnici a nikdo se tomu nedivil. U nás se napřed poplatky zavedly a pak zase zrušily. Jsou to čistě populistické kroky, které nikam nevedou a společnosti v dlouhodobém horizontu škodí. Lidé na to ale slyší. Českoamerický ekonom prof. Zelený říká, že politici musejí vždycky lhát, jinak by nebyli zvolení. Část Čechů chce zřejmě socialismus, který je pohodlnější. Nezajistí sice bohatství všem, ale zajistí, že všichni budou stejně chudí. To jsme již zažili.

V současnosti je společnost poměrně výrazně polarizována, nedávno se čeští vědci obrátili na veřejnost s výzvou k toleranci, prezident zase mluví o lumpenkavárně. Jaká je role elit a co vlastně jsou elity?

Tato otázka není u nás srozumitelně zodpovězena. Obecně v Americe a v západní Evropě jsou to vzdělaní lidé, kteří něco umějí, svým umem něco dokázali, podporují umění, vědu, vzdělání a někam společnost posunuli, a třeba tím i vydělali velké peníze. U nás jsou tyto pojmy poněkud zneužívány. Český národ ve dvacátém století bohužel třikrát přišel o část elit – po roce 1938 byli lidé ze židovské elity vyhubeni nacisty, v roce 1948 byla vyhnána značná část české elity komunisty a část elit odešla po roce 1968. Mnozí čeští emigranti jsou v zahraničí velmi úspěšní, tady ale chybějí. Národ, který nemá elitu, nemá pozitivní příklady. Tady si skutečně úspěšných lidí, podnikatelů, vědců apod. málo vážíme. A bohužel do nešťastných rozměrů se u nás rozrostla závist, která se stala jedním z negativních hnacích motorů společnosti.

Vždyť jsou již zase i zde úspěšní lidé, kteří svou poctivou pílí, nasazením, elánem a prací dosáhli úspěchu a bohatství. Z mého pohledu se jim nevěnuje dostatek pozornosti na rozdíl od různých podvodníků. A když se pan prezident zmiňuje o lumpenkavárně, je to podle mě nešťastné. Národ by měl mít elitu a vzory, které v pozitivním slova smyslu táhnou. Napadají mě také Kennedyho slova: „Neptejte se, co pro vás může udělat Amerika, ale ptejte se, co pro ni můžete udělat vy.“ Rovnostářství není příliš šťastné. Všichni lidé nejsou stejně pilní, pracovití, stejně ochotní obětovat svůj čas ani stejně nadaní. Přirozená je stratifikace společnosti.

Prof. MUDr. Zdeněk Malý, CSc. vede brněnskou Kliniku pro léčbu neplodnosti a ženských nemocí Unica. Od počátku své lékařské kariéry se zabýval gynekologií a porodnictvím v českých i na zahraničních pracovištích, má za sebou manažerskou praxi ve FN Brno a ve vídeňské Frauenklinik des Landeskrankenhauses. Věnuje se reprodukční medicíně a zařízení pod jeho vedením patří k nejúspěšnějším u nás.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.