Politické dění vám nedá spát, i když jste deklaroval svůj komentátorský důchod. Ve vašem posledním rozhovoru jste mluvil o podobné neschopnosti Fialovy vlády, jakou kdysi projevovaly zatracované vlády bolševika. Změnilo se na vašem pohledu něco?

Je to trochu toporné přirovnání. Ale stejně jako tehdy máme ve vládě politiky postrádající odbornost, máme sešikovanou koalici národní fronty umožňující přežití nevolitelných, máme dozorce EU stejně jak kdysi RVHP, máme opět společného vojenského nepřítele a snažíme se poroučet klimatu jako kdysi větru a dešti. Tehdejší despotický režim fungoval v symbióze jednostranné politiky, řízené ekonomiky a vnucované zákonitosti, kdy základní principy právního státu byly porušovány, protože právo (ne)lze přizpůsobovat dané politické či ekonomické situaci. Jakkoliv se tehdy bolševické právo upravovalo, pak už bylo těžké s tím skoncovat, a to v jisté nežádoucí extrapolaci platí v politice dodnes.

Ke zmíněnému komentáři můžu dodat, že byl dosažen sjednocující politický trend před- a po-polistopadové ojedinělosti názorů všech vládnoucích složek (Poslanecká sněmovna, Senát, Úřad prezidenta a i Ústavní soud), o které je všestranně postaráno a které se těší maximální ochraně. Tento stav se upevnil souhlasným výrokem Ústavního soudu k nastoleným úsporným opatřením, bez kterých by jinak mělo dojít k nevratnému poškození hospodaření státu a nastolení retroaktivity, což by ale spíše měl být verdikt ekonomického fóra. Navíc takovéto Nejvyšší rozhodování by mělo být časově konzistentní, zatímco se nachází, jak trefně okomentoval fyzik profesor Jiří Chýla, v rozporu s rozhodnutím Rychetského Ústavního soudu v roce 2011, které se týkalo úsporných ustanovení v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Bohužel, zůstává tu hodně nezapovězených otázek, ale adresování výhrůžek si soud nezaslouží, protože ústavnost porušena nebyla!

Co si musí myslet obyčejný volič a plátce daní o vývoji v zemi po dvou a půl letech řízení státu pětikoaliční vládou v čele s Petrem Fialou?