Pane profesore, máme více než sedm měsíců po sněmovních volbách a naše země stále nemá vládu s důvěrou poslanců. Je to něco, co bychom měli považovat za bezprecedentní a alarmující, jak někteří tvrdí, nebo se tím nijak neznepokojujete?

Jde samozřejmě o situaci formálně a procesně u nás nezvyklou. Žádný vnitřní nepokoj v sobě ale nepociťuji. Voliči v parlamentních volbách rozdali počet mandátů podle svého přesvědčení a politici by se s tím měli vyrovnat. I ti, kteří u voličů zcela propadli. Možná právě proto, že tak vytrvale seděli v různých vládách, které důvěru poslanců měli. Myslím tím různé stabilní vlády, za jejichž působení (v zájmu voličů?) byly rozkradeny stovky miliard korun, které mohly být investovány do zdravotnictví, školství, sociálního systému. Na loupežích veřejného majetku se průběžně přímo i nepřímo podíleli i ministři, jistě dvacet bych jich dokázal vyjmenovat. Po takových vládách s pevnou důvěrou Poslanecké sněmovny, na jakých se podílely ODS a ČSSD, rozhodně netoužím.