V první otázce bych se rád dotknul domácího dění. Pokud bychom měli bilancovat rok 2014 z hlediska české politiky, jednoznačně dominovala dvě jména – Miloš Zeman a Andrej Babiš. Co byste vypíchl jako nejdůležitější z letošních událostí?

Budu výstředně subjektivní. Veledůležitou vnitrostátní událostí byla rehabilitace policejního prezidenta Lessyho. Že by náznak žádoucího slepnutí spravedlnosti? Postrádám však vyvození odpovědnosti, nejen politické, vůči všem, kdo se na této špinavosti podíleli.

Důležitou událostí bylo vydání zpravodajských memoárů Jiřího Růžka, v nichž mimo jiné popsal i vznik takzvané „pražské stopy“, informace o údajném pobytu Muhammada Atty v Praze. Důležité je to zejména proto, že ve Spojených státech se znovu zdvihá debata na téma lhaní G. W. Bushe ohledně důvodů agrese do Iráku. Extrémně je to důležité v současné době, kdy se objevují pokusy něco podobného vymyslet proti Rusku.

A ke všemu zemřeli bratři Reynkové, krátce po sobě, a tak se uzavřela jedna kapitola české kultury a vzdělanosti a noblesy a citlivosti a vůbec.

Na světové scéně se toho letos událo hodně. Vyvrcholila ukrajinská krize a válka se tak výrazně přiblížila k našim hranicím, začal se rozpínat tzv. Islámský stát… Co svět (nebo konkrétní země či uskupení) udělal špatně? Nebo ani jedné z oněch dvou věcí nešlo zabránit?

NATO se přiblížilo zhruba o tisíc kilometrů na východ, atakuje ruské hranice. Krize však začala mít jasnější kontury dávno, už když ukrajinský prezident Juščenko začal – v rozporu s ukrajinskou ústavou! – porušovat neutrální statut země a jednat o vstupu do NATO.

Vznik Islámského státu jako by zapadal do strategie popsané bývalým analytikem CIA Georgem Friedmanem. Podle něj Spojené státy budou aranžovat nepokoje na ruských pozemních hranicích, aby bylo Rusko nuceno budovat své pozemní síly – na úkor námořních. V tom je ta pointa, v zachování americké námořní dominance.

Zabránit lecčemus možná šlo. Přiznám se však, že jsem ještě donedávna přežíval v noblesní atmosféře konce studené války, a takový podraz, jako nový „Drang nach Osten“, jsem si prostě nepřipouštěl.

Co se dá dělat nyní? Zdvihnout hlas, podobně jako to udělaly desítky důstojných a zodpovědných lidí nedávno v Německu. Důrazně oslovit politiky, tedy v podstatě na ně zařvat, možná i docela hrubě, aby se vzpamatovali, aby si uvědomili, že nesedí u počítačové hry. Že si hrají s ohněm!

Karl Popper posuzoval kvalitu demokracie podle toho, jak probíhá veřejná debata o politice vlády, a podle způsobu, jakým pak může parlament zprostit funkce nevhodné politiky. U nás je kultura důstojné a důsledné veřejné debaty o politice vlády v plenkách a politici si způsob odchodu z politiky zproštěním funkce nijak neupravili. To jsou oblasti nezbytné kultivace!

Jaká mohou být i s přihlédnutím k Ukrajině a islámskému fundamentalismu bezpečnostní rizika pro svět (nejen) v příštím roce? Nebo se máme spíše obávat Ruska a jeho imperiálních choutek, jak o tom mluví někteří politici? Jinými slovy, hrozí válka v širším měřítku?

Kdyby nebyla situace tak vážná, bavila by mě zoufalost propagandistů, kteří se do roztrhání těla snaží vyvolávat protiruskou hysterii. Vidět to bylo po Putinově tiskovce, kdy ze všeho snažení vyždímali jenom stesky majitelky dolarové hypotéky – jako by to byl problém specificky ruský. Jindy by tutéž situaci vykládali jako kapitalistický standard, někdo holt měl za to, že dolarová hypotéka bude pro něj výhodnější, nepojistil se a nyní brečí. Prostě riziko rozhodování ve svobodném světě. A nyní chtějí ze žalu těchto lidí vinit Putina. Propagandisté v přímém přenosu vaří z vody.

Islámskému fundamentalismu lze čelit jako jakémukoliv jinému fanatismu a zaťatosti – příklady lze najít v minulosti, ale i doma, v rodinách. Musí se ovšem jít po příčinách, a to bývá někdy velké překvapení, co se v základech těch sporů nalezne. Surovost islamistů nemožno oddiskutovat, nicméně je nutno ji vidět ve stejném světle jako surovosti, způsobené druhou stranou. Islamisté jen ilustrují, že smrt rukojmích je stejně reálná jako „collateral damages“, například drony pozabíjení civilisté. Je šílené, s jakou netečností Západ přechází ty tisíce obětí svých agresí a s jakou hysterií reaguje na smrt svých jednotlivců. Takto čtu poselství islamistů a jsem tuplovaně konsternován.

Co může způsobit současná ekonomická situace Ruska v geopolitickém kontextu? Je to s ruskou ekonomikou skutečně tak tragické a mohou momentální otřesy rublu předznamenávat ještě horší časy? A nakolik je podle vás reálné, že to bude mít negativní vliv na Putinovu popularitu, která letos vyšplhala do výšin až k 90 procentům?

Myslím, že se jen urychlí již nastartované procesy. Svět dostane novou lekci, proč se začít poohlížet po něčem jiném, než je dolar. Rusko se přeorientuje na Východ, kde se „dějí věci“.  Využije-li této výzvy, má šanci se též hospodářsky dát dohromady.

A leckomu na Západě dojde, že leccos je jinak. Zvlášť v Rusku. Nezapomenu na reportáž o ruské venkovance, která našla kus meteoritu, za nějž jí byly nabízeny „dlouhé prachy“ – a ona řekla, že celý život byla chudá a ke stáří to už měnit nebude. Dlouho jsem neměl pocit tak bytostné důstojnosti. Neztratí-li Putin podporu těchto lidí, nic a nikdo s ním nehne.

Publicista a konzultant Jan Campbell obsáhleji popsal kolující informace o tom, že Rusko hodlá masivně skupovat všechno zlato od svých producentů, čímž by prý mohlo zahnat dolar do kouta, ze kterého nebude úniku. Známo přitom je, že RF výrazně své zlaté rezervy navyšovala už od počátku letošního roku. Nakolik je informace o skupování všeho zlata a s tím spojené odůvodnění o vnějším stlačení rublu podle vás pravděpodobná? A případně, co by to mohlo znamenat do budoucna?

Zlatu nerozumím, ale nemám z toho mindrák, protože tomu, co se děje, nerozumí asi nikdo (vzpomeňte na proslulý rozhovor bankéřů ohledně finanční krize v roce 2008, kdy se shodli, že v City tomu nerozumí nikdo). Vladimír Dlouhý kdysi památně (a „česky“) exaktně přiznal, že ekonomika je „o očekávání“. Obávám se, že přirovnání ke „zhmotňování tmy“ (v narážce na alchymistickou dílnu Rudolfa II. z filmu „Pekařův císař a císařův pekař“) bude docela výstižné.

Současná destabilizace světové ekonomiky vypadá jako naprosto nezodpovědná hra s ohněm. Západem vyprovokovaná, Ruskem tlumená. Rusku navíc skončí na krku saturování škod na Ukrajině, způsobených tímto nezodpovědným chováním Západu. Nezapomeňte, jak škaredě si Západ zahrál v roce 1956 s Maďary, když to povstání nejprve vyprovokoval, a pak to odmával („sorry, chlapci“) a už jen ronil krokodýlí slzy za maďarské oběti a ještě si je pěkně propagandisticky rozmazával po ksichtě.