Protestní strany? To je manipulativní termín, kterým berou lidem jejich práva. Omezování protestů, tomu se říká totalita, vzkazuje exministr a psychiatr Ivan David

Sledoval jste, jak se poslanci a ministři chovali při mimořádné schůzi k lithiu? Jak na vás působila jejich vystoupení jako na lékaře-psychiatra? (Kdo z nich by nejspíše potřeboval lékařský dohled?)

Ne, nesledoval, panoptikálního divadla jsem si užil dost v letech, kdy jsem byl poslancem. Jak mi tehdy na konci volebního období řekl jiný kolega: „Čtyři roky mezi těmito vzácnými charaktery úplně stačí.“ Když jsem se tam pak objevoval jako „návštěva“, tak mi mnozí pokračující bývalí kolegové dost často „vtipně“ říkali: „Ahoj, hledáš nové pacienty?“ Pokud vrcholoví politici trpí duševními poruchami – takových není mnoho – tak jde většinou o poruchy osobnosti, které se stejně nedají léčit. I „normální“ lidé se ovšem pod tlakem situace často chovají jako „magoři“.

Je třeba zakročovat proti zahraničním společnostem, které od nás odvádějí zisky, případně je nutit, aby zvedly lidem platy? Anebo si za to všechno můžeme my kvůli naší vlastní neschopnosti?

Zakročovat? Vyvádění nezdaněného zisku je bohužel legální, v tom je ten problém. Proto je nutné zavést „daňovou domestikaci“ jak to od začátku První republiky zavedl ministr Rašín (zastřelen anarchistou, jmenuje se po něm nábřeží v Praze). Podnikáš v ČR? Pak tady budeš platit daně! Anebo budeš sankcionován, anebo tady nebudeš podnikat. Tečka. To je ovšem proti zásadním principům EU. Korporace určují pravidla, kterým se „naši představitelé“ ochotně podvolují. Onen volný pohyb kapitálu znamená také vyvádění nezdaněných nebo téměř nezdaněných příjmů z ČR. Další „krásný“ princip je volný pohyb zboží. Budeme u vás prodávat svoje zboží v našich supermarketech a tím vás vytlačíme z vašeho vlastního trhu.

Cla byla zavedena již ve starověku, aby chránila domácí trh. Jsme sice exportní ekonomikou, ale vyvážíme za cenu levné práce. Obecně nízké příjmy za spolupůsobení volného pohybu osob zaručují vykrádání mozků a svalů z ČR a dovoz ještě větších chudáků, kteří se neuplatní jinde a stlačují dál cenu práce. Evropskou unii s jejími slavnými zásadami nám byl čert dlužen. Že se líbí politikům levně pronajímajícím naše občany a sloužícím podnikatelům těžícím z levné práce, to nám nemůže být jedno. „Naši představitelé“ jsou hlavními zemskými škůdci, kterých je třeba se zbavit, jinak naši národní komunitu čeká temná budoucnost. Už současnost je temná, ale jen ti bystřejší to už postřehli. Samozřejmě „naši představitelé“ mluví o úspěších.

Co naše země potřebuje úplně nejvíc? Je něco fatálního, co politici zanedbávají a co by od nich volič měl ve volbách chtít? Je naše země v ohrožení?

Od těch, kteří nám svojí činností nebo nečinností škodí, nelze chtít nic. Při volbách nelze nic chtít a po volbách již na zvolené nemáme páky. Mohu čtenáře ujistit, že pro ně je nejdůležitější, když rozdělují naše peníze. Vedle toho se starají, abychom nepostřehli, že na občany kašlou. Podle mě má politik být advokát. Nemusí být hezký ani sympatický, ale vybrali jsme si ho, aby hájil naše zájmy. Když tak nečiní, dáme „plnou moc“ jinému advokátovi.

Většina voličů ale bohužel volí podle „mediálního obrazu“ – nejkrásnější mají často ty největší lidské stvůry. Lidsky to chápu. Podle čeho mají volit, když s výběrem neztrácejí čas a spoléhají na povrchní dojem u tak klíčového rozhodnutí? K čemu je všeobecné rovné a přímé volební právo, když současně většina voličů je tak snadno manipulovatelných? Jedinné východisko je vést lidi k občanské odpovědnosti. Jenže pro politiky, kteří jsou nositeli svěřené moci, je výhodné, že mohou voliče manipulovat vybranými zkomolenými zprávami a demagogickými komentáři. Mají zájem na občanské neodpovědnosti.

Co politici fatálně zanedbávají? Naše zájmy, co jiného! Co naše země potřebuje nejvíc? Asi vás překvapím. Pravdivé informace. Podle nepravdivých se totiž nelze správně rozhodovat. Volič by měl chtít objektivní veřejnoprávní média. Toho lze dosáhnout, není pravda, že to nejde. Pokud jsou média soukromá, musí být zřetelně uvedeno, komu patří. Od médií, která nepatří „všemu lidu“ objektivitu očekávat nebudeme, ale můžeme si je jako čtenáři, posluchači nebo diváci vybrat, pokud zastávají stejný subjektivní názor.

Významné procento mohou ve víkendových volbách získat politické strany, které jsou považovány za protestní. ANO, KSČM, Okamurova SPD, kterým se také někdy říká „strany pomsty“. Bylo by ohrožením demokracie, aby většinu ve Sněmovně získaly právě ony? Anebo si zbylé „tradiční“ strany zaslouží vypráskat?

Všechny strany jsou protestní, když vyjadřují nesouhlas. Je vysoce manipulativní sdělovat občanům, že některé strany jsou „protestní“, protože správné je přece souhlasit a „protestovat se nemá“. Jsme přece slušní a máme si všechno nechat líbit. Podsouvá se nám, že „protestní“ tak nějak nejsou v pořádku. Jenže protestovat je naše občanské právo, které nám samozřejmě chtějí vzít, aby měli „klid na práci“. Snaží se, abychom zapomněli, kdo a čím protesty vyvolal.

Máme právo podporovat protestní strany, pokud se s protestem ztotožňujeme, a odmítnout strany, proti kterým je důvod protestovat. To je demokracie. Omezování protestů, to je totalita. Jiná otázka je, zda ti, kteří protestují, umějí také řešit reálné problémy. Obávám se, že to už bývá slabší. Ale ti, proti kterým je masivně protestováno, zjevně dokázali, že nechtějí, nebo neumějí řešit problémy ve veřejném zájmu. Vedle toho jsou jiné protesty shora organizovány, jsou jim rozdávány karty a dáván prostor v médiích.

Největším tématem voleb je postava Andreje Babiše a témata s ním spojená: Případ Čapí hnízdo, nařčení ze spolupráce s StB, střet zájmů, dotace Agrofertu, autoritářské sklony. Jeho příznivci by spíše řekli, že tématem jsou Babišovy mimořádné vize o investičním rozvoji naší země, snaha o dobré manažerské řízení státu a boj proti korupci. Mají pravdu?

Promiňte mi lékařskou terminologii. „Babiš“ je příznakem nemoci společnosti. Čapí hnizdo? Že ten, kdo se zmocňuje majetku a proto je superbohatý, to nás přece nemůže překvapovat. Jaképak nařčení! On objektivně spolupracovníkem STB byl. Ale nebyl disidentem, který podlehl tlaku v tíživé situaci. Byl privilegovaným, který si chtěl takto pojistit svá privilegia. Na druhé straně vytýkat jakémukoli šéfovi „autoritářské sklony“ je nesmysl. Kdo je plachý, slabý a nejistý, nemůže být úspěšným šéfem nikde a ničeho.

Je-li hlavní silou šéfa, že je bohatý a může každého zaměstnance vyhodit z práce? To je ono řízení státu jako firmy. Co to má společného s demokracií? Demokratická strana musí být demokratická uvnitř, to ale hnutí ANO není. ANO a jeho úspěch je příznakem mizení demokracie. Je-li strana podnikatelský subjekt seshora určenou hierarchickou strukturou a získá výrazně dominantní postavení, pak můžeme zapomenout na demokratickou soutěž politických sil.

Přejete úspěch stranám, které chtějí vystoupit z EU, případně si od ní drží odstup?

Přeji úspěch stranám, které odmítají vnucovanou zásadu, podle které o členství země v jakékoli organizaci nesmějí občané rozhodovat. Nesmí existovat žádný veřejný zájem o kterém by občané nesměli rozhodovat. Když jsme svázáni, tak jaképak držení odstupu? Buď se nám svázanost líbí anebo nelíbí. Demokracie znamená mít právo rozhodovat. Pokud ho někdo občanům upírá, je už za hranou. Věříme snad, že nám překážejí pro naše dobro? Samozřejmě vím, ze skalní příznivci EU a NATO trvají na tom, že o členství nesmějí občané rozhodovat, protože doufají, že EU a NATO je udrží u moci. To ovšem nejsou demokraté. Rozhodně přeji úspěch demokracii.

Můžete prozradit, jaký tipujete výsledek voleb?

Ptáte se, jak bude mediální masáž úspěšná? Myslím, že je úspěšná stále méně, jak postupně režim ztrácí autoritu a jeho média také. Ale stále ještě bude masáž dost úspěšná. Zvítězí tak opět ti „správní“, tedy „neprotestní“. Uvidíme jakou měrou. To, co chybí, je dobrá nabídka, protože není odpracováno. Není dobře stanoven cíl a proto ani není popsána cesta, která by k němu měla směřovat. „Neprotestní strany“ nemají jiný cíl, než setrvat u moci. Národní komunita cíl nemá. Pokud to tak zůstane, dopadne to s ní špatně. Připomnělo mi to aforismus Milana Růžičky: „V životě to je jako na opeře. Kdo nemá program, nerozumí ději.“

Podstatná část českých občanů má pocit, že EU, případně západní státy s nimi nakládají jako s občany druhé kategorie. Ať už jde o platy, o autoritativní rozhodování, případně o jistou pachuť, když Angela Merkelová uplatnila svou moc ve věci migrační krize. Je třeba měnit náš kurs nastavený po roce 1989?

Nejde o klamný pocit, je to tak. S tím kursem po roce 1989 to není tak jednoduché. Neexistuje jediná možná trajektorie a směřování buď tam a nebo zpátky. V roce 1989 se iniciativy chopili ti, kteří byli připraveni. Na co byli připraveni, to vidíme na výsledcích. Pokud chceme trajektorii odchýlit od směřování do horoucích pekel, musíme být také připraveni. A musíme být připraveni na odpor.

Miroslava Němcová nedávno překvapila tím, když srovnala poměry v naší zemi za vlády komunistů a nyní. „Každý člověk se dívá kolem sebe kriticky. Ale zároveň nesmí zapomenout i na tu druhou stranu mince, že žijeme v nejúžasnější době, v jaké česká společnost kdy žila. Máme bezvadné ekonomické podmínky, neustále se zlepšující; na každé vesnici, na každém náměstí ve městě je vidět, kam se náš život pohnul. Opravené domy, fungující a dobře vybavené školství, systém zdravotnictví, který nám v řadě států závidí,“ uvedla. Souhlasíte s ní?

Miroslava Němcová je zvláště povedená postava zdejšího politického panoptika. Překvapit by mě mohla jen nějakým chytrým výrokem. Já se také dívám kolem sebe a vidím něco jiného, asi nejsem dost povrchní. Na rozdíl od paní Němcové přicházím často do styku s invalidními důchodci, bezdomovci, vídám „ubytovny“ a spoustu lidí, kteří jaksi nemají uplatnění. Takové jsem na začátku své profesionální dráhy potkával méně. Ano, může být hůř. Pracuje se na tom.

Prezident Miloš Zeman je v médiích přítomen neustále, ať už jde o jeho výroky na téma Krym, či o pochybnosti komentátorů v souvislosti s jeho zdravím. Jak hodnotíte jeho poslední kroky? Má šanci být znovuzvolen?

Miloš Zeman je v médiích neustále, ale v naprosté většině případů jako ten, o kom se mluví, tedy ne ten, komu je dovoleno promlouvat. Je přítomen jako terč útoků a pokusů o zesměšňování a zpochybňování a nikoli nesestříhaný a nezkomolený. Kroky? Ano, chodí o holi, neuropatie je svinstvo. Pokud jde o hlavu a myšlenky, ty kráčejí daleko jistěji, než jeho nohy. Nevolili jsme kladeče věnců, ale politického stratéga s čitelnými cíli. Politika je umění možného. On se často pohybuje na samé hranici, aby získal manévrovací prostor.

No a pokud jde například o Krym, všichni přece víme, že Rusové neodevzdají klíče od hlavní brány. Nechtějí přestat existovat. Zabrat území, které předtím ovládal někdo jiný, samozřejmě anexí je. Československo po válce anektovalo Sudety, USA po válce (1999) anektovalo Kosovo za účelem vybudování vojenské základny. Miloš Zeman samozřejmě věděl, že svým výrokem přinutí některé politiky k povinným tancům, které budou vypadat velmi nevěrohodně. Pokud ale Žantovský (myslím toho malého ředitele Bakalovy knihovny) řekl, že nás prezident svým výrokem poškodil v zahraničí, tak jeho se to určitě netýká, protože nemluvil za věrné sluhy. Miloš Zeman šanci na znovuzvolení má.