Ve svém prohlášení jste v pátek uvedli, že Nejvyšší soud se svým rozsudkem postavil proti mínění soudů nižších instancí a de facto otevřel cestu k masivním finančním kompenzacím pro podnikatele a firmy, kterým během covidu ze dne na den vláda fakticky zastavila živobytí. Je rozsudek skutečně průlomový? Jak to vnímáte?

Ten rozsudek je opravdu průlomový. A to hned ze tří důvodů. V první řadě prolomil judikaturu nižších soudů, které byly o správnosti svého názoru naprosto přesvědčeny. Na vlastní kůži jsem zažil bohorovnost, se kterou obvodní soudy i městský soud žalobce přesvědčovaly, že v těchto sporech nemají šanci uspět. Navíc myslím, že řada podnikatelů to po neúspěšném odvolání již vzdala, protože neměla finanční prostředky ani nervy na další boj. A ten v té době opravdu vypadal beznadějně. Za druhé proto, že vláda krizový zákon při covidové pandemii zneužila zcela unikátním způsobem. U soudu pak argumentovala tím, že část krizového zákona, zaručující právo na náhradu škody, v tomto případě nelze použít, protože s plošnými opatřeními zákonodárce nepočítal. Fakticky tedy tvrdila, že část zákona platí a část ne. S tím pak souhlasily i soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud dal jasně najevo, že selektivní výklad zákonů prostě takto uplatnit nelze. Za nejdůležitější ale považuji obecný význam tohoto rozsudku. Nejvyšší soud totiž konstatoval, že k zásahu do práva osob může dojít i jen tím, že někdo je nucen dodržovat vládní či ministerské opatření. Není tedy třeba ho porušit a v tu chvíli jednat nezákonně. I dobrovolné dodržování nějaké nesmyslné povinnosti by tak v budoucnu mělo být považováno za zásah do práv a svobod člověka. Myslím si, že právě tahle myšlenka najde široké uplatnění i v mnoha jiných případech.

Do jaké míry bude tento rozsudek Nejvyššího soudu počátkem dlouhého procesu mnoha sporů a nároků stovek či tisíců podnikatelských subjektů a cestou k napravení toho, co tito lidé vnímali jako křivdu?

Máte pravdu v tom, že nyní celý proces teprve začíná. Zbavili jsme se absurdního výkladu krizového zákona. Teď bude potřeba, aby každý žalobce prokázal existenci a výši škody i její příčinnou souvislost s konkrétními opatřeními. To, samo o sobě, vůbec není jednoduché. Umím si představit mnoho argumentů, jimiž vláda bude nároky dále zpochybňovat. Přesto věřím, že soudy již budou postupovat vůči lidem korektně, v souladu s právem, a nikoliv ideologicky, jako doposud. Pokud jde o to, nakolik se otevřou nové soudní spory, to je otázka. K velké části zásahů do práva podnikat v rámci nouzového stavu docházelo v první polovině roku 2020, kdy navíc neexistovaly ani žádné podpůrné programy pro podnikatele. Tehdy vzniklé nároky již mohou být promlčeny. Navíc, s účinností pandemického zákona se začal uplatňovat nový princip náhrady škody, vztahující se již jen na opatření, která soud uznal jako nezákonná. Úprava náhrady škody v pandemickém zákoně, kterou, pokud se nemýlím, do zákona prosadili Piráti, hlásil se k ní snad i poslanec Jakub Michálek, úspěšné vymožení nějaké kompenzace prakticky vylučuje.

Psali jsme:

„Falšování dat, podvod!“ Byla u výzkumu vakcíny. Vše odhalila. Šokující materiál ke covidu

Začalo to „dezinformátorem“. Co se stalo pak, uvidíte sami. Zásadní soud s ČT! Má rozkrýt „nálepkovací“ praxi

Jako ty respirátory. Snižování teploty a svetry. Máte se bát. Právník Nielsen jasně

Pozor: ČT pokárána za urážku „dezinformátor“. Černé na bílém

Neobáváte se toho, že mnozí lidé a podniky už rezignovali a nebudou se chtít vysilovat dalšími soudními spory s nejistým výsledkem místo toho, aby se soustředili na své přežití? Současná krizová doba je nelehká sama o sobě…

Vymáhání práva je u nás opravdu dost náročné. Časově i finančně. U náhrady škody to platí dvojnásob. Nezapomeňme také na to, že stát v té době nabízel jakési, byť pokřivené a často zcestné, programy na pomoc podnikatelům. I s tím je potřeba při podání žalob počítat. V každém případě rozhodnutí o tom, zda se lidé u soudů bránit budou, nebo ne, je jen a jen na nich. Záležet bude i na tom, jak se soud postaví k požadavku uplatnit škodu u orgánu krizového řízení ve lhůtě 6 měsíců, kterou však lze ve zvláštních případech prodloužit až na 5 let. Myslím, že Nejvyšší soud dal přesto určitou naději, že právo přece jen ještě někdy funguje.

Fotogalerie: - Otevřené i zavřené zahrádky

Fotogalerie: - Česko bez hospod

Jakkoli může být rozhodnutí Nejvyššího soudu pro mnohé zadostiučiněním, už jen z důvodu, že jim prostě dalo zapravdu, není to pro stát svým způsobem nebezpečné? Vláda mluví o nutnosti úspor, opozice ji kritizuje za její rozpočtovou politiku, a pokud by do toho přišly tisíce a tisíce rozhodnutí o náhradě škody, nebude to pro státní kasu jistě snadné...

Přece nemůžeme přijmout myšlenku, že si vláda a úředníci mohou od teď dělat, co chtějí, a lidé se nebudou schopni domoci náhrady škody, protože na to stát nemá. Takový směr uvažování nikam nevede. Problém ale vidím jinde. Už jsem slyšel názor, že podobná rozhodnutí jsou nespravedlivá, protože náhrady podnikatelům zase zaplatíme my, daňoví poplatníci. I když tento názor chápu, nesouhlasím s ním. Krizový zákon je postaven na celkem jednoduché logice. Pokud je potřeba pro záchranu životů, zdraví nebo majetku, ohrožených nějakou akutní pohromou, jakou je povodeň, rozsáhlý požár a podobně, využít majetku soukromé osoby, krizový zákon to státu umožňuje, protože je to v akutním zájmu celé společnosti. V takovém případě považuji za zcela spravedlivé, aby se pak celá společnost, jejíž zájem byl chráněn, podílela na škodách, které tím vlastníkovi použité věci vznikly. Náklady za ochranu společnosti by přece měla nést společnost, ne konkrétní člověk. V případě covidových opatření vidím problém jinde. Vláda na základě zcela neodborných a neústavních postupů uzavřela společnost. Podle mě postupovala naprosto v rozporu se zákonem. A za její chyby bychom teď měli platit my všichni. Je na čase začít se zamýšlet nad tím, jak přenést na politiky nejen politickou, ale i právní odpovědnost. V tuto chvíli by to bylo možné zejména v rámci trestního řízení. Pokud by odpovědní politici byli uznáni vinnými z trestných činů, jichž se mohli při řešení pandemie dopustit, pak by se na nich stát mohl domáhat i náhrady škody. Byť si neumím představit, snad s výjimkou bývalého předsedy vlády, že by kdokoliv z nich měl takový majetek, aby miliardové škody zaplatil ze svého. Napadá mě i další řešení, ale berte to prosím jako nadsázku. Nechť škody z dob pandemie zaplatí ti, kdo tehdy lockdowny, zavřené školy, testování dětí a jejich vyřazení z výuky, sportu a jiných aktivit, a další omezení podporovali. Proč bychom škody za opatření měli platit i my, kdo jsme se celou dobu aktivně stavěli proti nim? Je to absurdní a nerealizovatelná představa. Pokud se ale někdo chce bavit o spravedlnosti, nechť se zamyslí i nad tímto názorem. Ale vážně – ve věci náhrady škody podnikatelům za uzavřené provozovny existuje z hlediska práva jen jediný viník. A tím je vláda, která tato opatření zcela nesmyslně zavedla a dlouhodobě udržovala.

Psali jsme:

Jde to z vysoka. „Báli se o peníze, tak chválili lockdowny.“ A následky?

Toto nám hrozilo. Česko a covid: Polije vás pot

Soukromníci: Na kompenzace se vláda úplně vykašlala

Svobodu pro neočkované, ale ať jsou v izolaci! Co to je vůbec za lidi... Profesorka Syková se neudržela

V případě, že by skutečně toto rozhodnutí spustilo vlnu finančních odškodnění, nelze v tom vidět jistou nespravedlnost vůči zaměstnancům, kteří v době lockdownů přišli o práci? Jim jejich zrušená místa a ztracené výplaty nikdo nenahradí. Nebo je tento pohled chybný?

Náhrady škody podnikatelům nemají nic společného s nějakou nápravou minulých křivd. Oni mají na kompenzaci nárok ze zákona. Pak je tu druhá věc, a tou je právě náprava toho, co covidová opatření způsobila lidem. Nejde jen o zaměstnance, ale o děti a jejich psychiku, o seniory, jimž jsme sebrali to nejcennější – možnost strávit poslední dny, měsíce a roky života s rodinou. Tohle jsou věci, které nikdo nenapraví. I proto jsem přesvědčen, že na období let 2020–2022 nesmíme zapomenout, že musíme lidi, kteří za všemi těmito zvěrstvy stáli, dovést k odpovědnosti. Zatím to ale vypadá, že o objektivní posouzení toho, co se stalo, není zájem. Musím v obecné rovině s lítostí konstatovat, že jako společnost jsme v ochraně demokratického právního státu a práv i svobod lidí strašně selhali.

V tiskové zprávě jste vzpomněli na dobu, kdy krizový zákon vznikal a zcela jistě tehdejší zákonodárci nemysleli na situaci podobného rozsahu, jako byl covid. Není na místě uvažovat o změně legislativy, která by stát připravila na to, aby při budoucích krizích podobné velikosti nekrátil podnikatele na jejich právech?

Fotogalerie: - Stop covidové totalitě

Co se obecně covidové doby týče, máme již za sebou relevantní analýzy a vyhodnocení toho, co tenkrát stát dělal špatně, aby bylo možné se poučit do budoucna? Jak se k tomu staví dnešní vláda? Tehdy byli v opozici a nenechali na Babišově vládě nit suchou, kritizovali malou podporu, omezování svobody atd.

Zde si dovolím vás opravit. Zástupci tehdejší opozice, dnešní vlády, v mnoha případech kritizovali vládu Andreje Babiše za to, že jeho opatření jsou příliš mírná. Ostatně i na tvorbě a přijetí pandemického zákona se aktivně podílela současná vládnoucí pětikoalice. Nezapomeňme ani na přelom let 2021 a 2022, kdy ministr Válek váhal se zrušením povinného očkování hasičů, policistů, vojáků a zdravotních a sociálních pracovníků, kdy to dokonce vypadalo, že nakonec pouze vypustí povinné očkování seniorů, ale zachová ho pro členy složek Integrovaného záchranného systému, kdy zaměstnavatelé přesvědčovali lidi o tom, že do konce února 2022 budou muset zvládnout dvě dávky očkování, aby nepřišli o práci, a musí tedy začít již na začátku roku, což byl zcela absurdní výklad. Názor změnil teprve pod nátlakem, když jsme spolu se skupinou senátorů podali návrh na zrušení povinného očkování proti covidu k Ústavnímu soudu. Všimněte si, že současná vláda se opírá o názory naprosto stejných lidí, s nimiž tehdy spolupracovala vláda Babišova. Mám na mysli lidi jako Roman Prymula a Roman Chlíbek, pan Maďar, Smejkal a další. Bohužel, ani současná vláda zatím nedává najevo, že by se chtěla z pandemie nějak poučit. Naopak se dnes snaží svou odpovědnost vyvážet do zahraničí. Proto podporuje koordinaci protiepidemických opatření na úrovni Evropské unie a dokonce i na úrovni Světové zdravotnické organizace. Proto podporuje vznik regulatorních opatření na úrovni WHO, která obecně označujeme jako tzv. Pandemickou úmluvu. I když je přece každému jasné, že epidemie nelze řešit plošnými opatřeními. Že je přece nesmysl, abychom zdravotní situaci řešili stejně u nás, v Itálii a například ve Rwandě, bez přihlédnutí k lokálnímu systému zdravotní péče, kulturním a geografickým podmínkám, bez přihlédnutí k právnímu systému. Je naprosto nutné vrátit se k odbornému řešení epidemií, založenému na cílené ochraně ohrožených skupin, na lokálním přístupu odpovídajícímu lokálním podmínkám.

Psali jsme:

Za tím je něco víc. Doktor Pollert zrušen a začalo dusno

My nikoho nemažeme, jen píšeme reporty. Ve volném čase. Elf Kartous hodinu čelil advokátu Nielsenovi

Varování: Nové hrozby kolem covidu, špinavá hra. Prý už brzy

„Covid? Jen rozcvička.“ Hnízdil a jiní v Praze. Válka, zotročení, cenzura

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.