Státy zavádějí kontroly na hranicích, posilují policejní hlídky. Přitom Německo nejdřív velkoryse nabízelo běžencům pomoc. Ministr Chovanec označuje politiku kancléřky Merkelové za „nekonzistentní“. Co si o tom myslíte?

Kdysi se říkávalo: Krok vpřed, dva kroky vzad. Tato slavná kniha Vladimíra Iljiče Lenina, jež vyšla roku 1904 právě pod tímto názvem, jistě není kancléřce Angele Merkelové, jež byla ve svém mládí odhodlanou mladou komunistkou, zcela neznámá. Její závratná kariéra je ostatně vůbec postavena na této strategii: Každý si bude pamatovat odvahu, kterou jste projevili, když jste se odhodlali ke kroku, jenž lze kvalifikovat jako odvážný.

To je, samozřejmě, v případě uprchlické krize na zcela jiné úrovni než ustrašené výroky našich vrcholných představitelů. Odhodlanost, kterou Merkelová předvedla, když navštěvovala uprchlické tábory a nechávala se fotografovat na selfíčka se syrskými uprchlíky, se mohla zdát příliš kdekomu, ale zapsala se do dějin nejen jako „mutter Merkel“, ale i jako člověk s velkým srdcem. Byl to zároveň mimořádný marketing a super PR pro tuto zemi, jež bývala do nedávna, i v souvislosti s řeckou krizí, viděna optikou nacistické minulosti.

Pokud ale nemáte oporu ve svém aparátu – a poslední dobou se vůči organizaci uprchlické krize a jejímu zvládání začaly ozývat hlasy uvnitř CSU, tedy křesťanských konzervativců, ale i uvnitř mateřské CDU, křesťanských demokratů – učiníte zkrátka jeden dva kroky vzad. Merkelová proto začala s kontrolami na hranicích. Porušila tím jednorázově Schengen. Ano. Ale ona tím sledovala především uklidnění opozice, a navíc tím vytvořila velký dobrý nátlak na své partnery, kteří se tváří, že se jich to téma netýká, nebo že staví ploty a chystají se do uprchlíků střílet (Maďarsko).

Je třeba vidět, že Merkelová tak učinila před summitem ministrů vnitra Evropské unie. Byl to tedy krok více manifestační než restriktivní. Agitaci i propagandu zkrátka kancléřka Merkelová umí již od mládí. Kdysi kupovala svým soukmenovcům v mládežnické FDJ (Freie Deutsche Jugend) lístky do kina a do divadla, ale klasiky marxismu-leninismu umí rovněž. Přál bych si, aby se z Lenina (a od Merkelové) poučil i prezident Miloš Zeman, který ho jistě také velmi dobře zná. On ale v poslední době působí, že čte spíše Trampoty brouka Pytlíka od nezapomenutelného spisovatele Ondřeje Sekory.