Jaký je váš pohled na protesty v České republice? Ať už proti Miloši Zemanovi nebo Andreji Babišovi?
Chápu je a sympatizuji s nimi. Kolem nás se stávají samozřejmými věci, o kterých bych si ještě před pár lety nemyslel, že nastanou. Trestně stíhaný premiér byl prostě dříve něco naprosto nemyslitelného, prezident pronášející nehoráznosti a zjevně nahrávající Rusku a svérázně interpretující zprávy českých zpravodajských služeb také ne.
Souvisejí demonstrace s neschopností části voličů se smířit s výsledky demokratických voleb? Platí to u prezidenta nebo premiéra? Nebo to souvisí spíše s pochopitelnými důvody vzhledem k aktuálnímu dění?
Neschopností smířit se s výsledky voleb by si to Miloš Zeman rád, milosrdně vůči sobě, vysvětlil. Když to řeknu za sebe: já bych se s výsledky voleb smířil docela dobře, kdyby se prezident nechoval tak, jak se chová. Není to tedy tím, že bych byl zklamán neúspěchem svého favorita, v demokratických volbách zkrátka rozhoduje většina. To ale neznamená, že pak nemohu kritizovat chování prezidenta, když s ním hluboce nesouhlasím.
S jakými pocity sledujete tanečky kolem sestavování vlády?
Komunisté se dostávají k moci – a to reálně. Formulují si vůči chystané vládě své požadavky a premiér s nimi musí jednat o podmínkách. Svým způsobem je to zpochybnění polistopadového vývoje. Ale to teď vidíme všude kolem sebe: zpochybňování našeho členství v Evropské unii nebo v NATO, dokonce zpochybňování liberální parlamentní demokracie jako takové. Nedovedu si představit, že by nám ještě v době Topolánkovy vlády bez důvěry někdo namlouval, že je stejně plnohodnotná jako vláda s důvěrou.
Miloš Zeman znovu jmenoval Andreje Babiše premiérem, a to bez ohledu na referendum ČSSD. Proč to, podle vás, dělá? Říká se, že je velmi dobrý taktik, souhlasíte s tímto výrokem? O jakou taktiku mu jde v tomto případě?
Jen připomenu, že kdysi chtěl sto jedna podpisů poslanců, aby měl jistotu, že se vláda bude ve Sněmovně opírat o většinu. Nyní vydal už podruhé Andreji Babišovi bianco šek. Nevím, jestli je za tím nějaká hlubokomyslná taktika. Docela o tom pochybuji. Je to jen vyjádření spojenectví s Andrejem Babišem? Nebo cesta z tristního stavu, kdy měsíce vládne vláda bez důvěry? Čekání na výsledek referenda ČSSD by tento stav jen prodlužovalo. Na druhou stranu ta dlouhá doba vládnutí kabinetu v demisi je zase zapříčiněná tím, že prezident dlouho po demisi vlády vůbec nekonal a dostal se tak, dle mého, na samou hranu Ústavy.
Minule jste mi řekl: „Babišova vláda bez důvěry se teď omezuje na sliby a rozhazování virtuálních peněz, nebo ještě spíše pouhých slibů na všechny strany – tu na obchvat, tu na školku. Bez ladu a skladu, bez koncepce. Ale ano, u řady lidí s rozdáváním dárků přirozeně uspěje.“ Váš výrok se ztotožňuje s výrokem senátora Jaroslava Kubery, že všichni mají rádi dárky. Jenže některé jsou danajské. Jaké „dary“ Andreje Babiše a jeho vlády byste vy sám pojmenoval jako danajské?
Tak to každý vidí jinak. Já bych třeba rád viděl koncepční řešení učitelských platů. Místo toho vidím billboardy, ze kterých na mě shlíží tvář premiéra a slib, že učitelé budou mít do čtyř let plat čtyřicet pět tisíc. Ale zároveň se musí rozfázovat školská reforma, protože není dost peněz. To prostě rozum nebere.
Již nyní se reálně ukazuje, že sliby hnutí ANO nebude vzhledem k omezenému rozpočtu možné splnit. Ukazují to i různé analýzy včetně té od Českomoravské konfederace odborových svazů před podzimními volbami. Naletí Češi lehko na sliby, že bude líp, že se o nás někdo postará, o důchodce, matky samoživitelky, zvedne důchody, platy, sníží daně i odvody…? Kdy jim dojde, že takové sliby nejsou jednoduše reálné?
To nevím, kdy to voličům dojde. Rozhodování při volbách je často výsledkem pocitu, emoce. Babišova vláda vsadila na heslo: slibem nezarmoutíš. A jak ukazují preference, zatím jí to vychází a prochází.
V komentáři Petra Holce zaznělo, že „Miroslav Poche měl být dávno politický nebožtík.“ Jak vy sám hodnotíte jeho politiku a přínos pro Českou republiku?
Tak nehodnotil bych politiku pana Pocheho. Pokud něco vnímám, tak politiku ČSSD, se kterou často nesouhlasím, ale to je něco jiného. Pan Poche je europoslanec a v domácí politice se v posledních letech příliš neangažoval, alespoň ne nějak viditelně.
Nakonec ještě odkaz Václava Havla. Jak jeho přínos demokracii, který se nyní často dostává pod palbu kritiky, hodnotíte dnes s odstupem času? A ctíme stále jím deklarované hodnoty?
Nesmíme zapomínat, že Václav Havel prosazoval koncept „nepolitické politiky“, což je poněkud protimluv a možná se nám teď po letech vrací jako bumerang. Ale jeho přínos byl velký – hodnotil českou politiku, kritizoval, polemizoval, provokoval, a to argumenty. Leckdo byl nekriticky nadšen, leckdo naopak pohoršen – ale byly to diskuse, ne bonmoty a urážky. A to vůbec nemluvím o přínosu v zahraničí – za vše hovoří množství pozvání z řady zemí.
Co by na dnešní situaci řekl právě Václav Havel, podle vás?
To si troufám jen vzdáleně odhadnout. Myslím ale, že by mu vadilo ohýbání Ústavy a zcela určitě by mu vadil populismus, který se pomalu stává v české politice dominantní.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
