Tak je to tu. Turecký prezident Erdogan do toho praštil a vstupuje do Sýrie. Prý aby „osvobodil obyvatelstvo od ozbrojených band“ a připravil terén pro umístění syrských uprchlíků. První otázka je jednoduchá: Co se děje v tuto chvíli? Jak z pohledu útočníka, tak z pozice obránců?

Dovolím si upozornit, že turecká armáda volně operuje v Sýrii už roky, ať už je řeč o Idlíbu, Al Bábu kousek od Aleppa, nověji o Manbídži nebo Afrínu. Takže všechny ty titulky o tureckém vpádu do Sýrie jsou lehce zavádějící, řečeno eufemisticky. A v Sýrii taky působí američtí vojáci. A Britové nyní připouštějí, že mají v Sýrii stále stovky příslušníků speciálních jednotek, což je řádově vyšší údaj, než se doposud přiznávalo. A přítomni jsou tam ilegálně i příslušníci dalších armád NATO. Zkrátka, vypichovat najednou Turecko a vydávat je za jakoby jediného útočníka proti Sýrii, je prostě nonsens. Nebo lépe, pokus o dezinformaci.

Ale jinak ano, Erdogan po měsících hrozeb o víkendu cosi dohodl s Trumpem, o čem toho ve skutečnosti zatím moc nevíme. Pak konzultoval s Ruskem, podle reakcí nejspíš i s Íránem a zřejmě i Sýrií a o čtyři dny později zahájil útok proti severovýchodu Sýrie, který za svůj považují Kurdové. Zatím Turci opakují, že cílem je vytlačit kurdské ozbrojence od hranic čili vytvořit s Amerikou dojednané „bezpečnostní pásmo“, které by se mělo táhnout snad víc než 400 kilometrů a zasahovat asi 30 kilometrů do syrského vnitrozemí. Jeho stíhačky ovšem bombardují i 50 kilometrů od hranice, turecká armáda vstoupila do Tal Abjádu a bojuje o centrum města, prý zasáhli 181 cílů, ale když bombardují, tak se soustředí na perimetry měst. I proto dosavadní ztráty z řad civilistů nejsou naštěstí nijak vysoké, po ránu jsem kdesi zahlédla číslo sedm. Třeba ve srovnání s „běžným“ saúdským bombardováním Jemenu nebo další vybombardovanou svatbou v Afghánistánu je to zanedbatelné, cynicky vzato…