Který světový státník je váš nejoblíbenější?Anketa
Na Ukrajině se podařilo dosáhnout dohody o oboustranném příměří jednáním mezi zástupci Kyjeva a proruskými radikály, které v Doněcku zprostředkuje Rusko a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Čemu přičítáte ten obrat, když až dosud Kyjev vyhlašoval, že s teroristy jednat nebude?
Samozřejmě to, co Kyjev říká, je věc jedna. To, co musí nakonec dělat, aby dosáhl urovnání sporu, je věc druhá. Je potřeba vidět, že za těmi veřejnými prohlášeními politiků, jež často bývají nasměrována k vlastnímu voličstvu nebo obyvatelstvu, je také řada diplomatických jednání za zavřenými dveřmi, která zcela evidentně vedou k tomu, že je potřeba s těmi separatisty jednat. Já schválně neříkám teroristy, ale separatisty. A přece není možné jenom říct, že vyhlásíme do pátku příměří, ale nebudeme s nikým vyjednávat. Takováto prohlášení nemohou vést k tomu, co je cílem, tedy k uklidnění situce.
V minulosti jsme také slýchali řadu různých prohlášení, že s teroristy se nevyjednává. Ale například bez vyjednávání se Sinn Féin, která byla politickou odnoží či politickým vůdcem Irské republikánké armády, bychom neměli dohody o Severním Irsku, tzv. Dohodu z Velkého pátku. Nebo Naváz Šaríf v Pákistánu také vyjednává s částí Tálibánu, byť armáda zahájila před měsícem rozsáhlé protiteroristické operace ve Vazíristánu a podobně. Takže jedna věc je, co se říká, a druhá věc je, co se dělá. A mě ten fakt, že se vyjednává, nepřekvapuje, protože je to jediná cesta, jak dosáhnout nějakého zklidnění situace.
Fotogalerie: - Hlavní město Tatarstánu
Po oboustranném příměří má dojít k jednání o vyřešení situace. Je tedy už na místě optimismus?
Jak úspěšné ty rozhovory mohou být, to si skutečně v tuto chvíli netroufnu odhadnout. Těch faktorů je tam celá řada a Kyjev bude muset zcela pochopitelně nabídnout separatistům – a on už to Porošenko také udělal – nějaké ústupky k tomu, aby ta země byla opět pod jednotnou vládou v Kyjevě a zároveň lidé neměli buď umělý, nebo také skutečný strach z toho, co označují jako banderovce, fašismus a podobně.
Psali jsme:
_635388700344356294.jpg&id=23490)
Co chcete na ParlamentníchListech.cz číst v létě?Anketa
Co říkáte sestavě, která vedla jednání o příměří, a především tomu, že ukrajinskou vládu zastupoval bývalý prezident Leonid Kučma?
To, že se ho účastnil Kučma, je asi dáno tím, že jako bývalý prezident přece jenom ještě nějakou váhu v zemi asi má. A zástupkyně OBSE je výrazem toho, že OBSE je zřejmě jedinou mezinárodní organizací, se kterou by ti proruští separatisté byli ochotni usednout za jeden stůl. Neumím si představit, že by se tam dnes angažoval někdo z Evropské unie. Vždyť její vyjednávání, bohužel, částečně vedla ke stavu, který tam je, a také ke krachu dohod z konce února, když Steinmeier a Sikorski cosi dojednali, a to pak platilo zhruba přes noc. Teď je otázka, do jaké míry OBSE bude mít jako organizace nějakou sílu a váhu, že ji budou podporovat i mezinárodní strany a samozřejmě aby to přijali i proruští separatisté. Vůbec se nedomnívám, že ta jednání budou lehká. Určitě je budou poměrně dost ovlivňovat i ty lidské ztráty na životech a materiální škody, k nimž, bohužel, jako negativní součásti celé krize došlo.
Do rozhovorů se zapojila i silná skupina prorusky orientovaných ukrajinských politiků, například důvěrník prezidenta Vladimira Putina Viktor Medvedčuk nebo bývalý ukrajinský poslanec Oleh Carjov, který byl za extrémně proruské postoje zbaven mandátu a je na Ukrajině celostátně hledanou osobou. Lze jejich účast na vyjednávání o příměří brát i jako Putinův úspěch?
Když řekneme úspěch, tak to bude samozřejmě znamenat, že ti, co více viděli problematiku celé krize na straně Ukrajiny, tak vlastně potvrdí roli Putina, který se spíš v tomto pohledu bude jevit jako mírotvorce. Ti druzí, kteří Putina odsuzovali s tím, že za tím vším stojí, to budou brát jako jeho prohru. Ale dnes je podstatné to, aby Putin svým vlivem dokázal, že proruští separatisté u toho stolu budou a budou se snažit najít řešení. Jeho problém je v tom, že nemůže dát příliš najevo, že je ovládá. Tím by potvrdil, že je ovládal po celou dobu, že je byl vlastně schopen řídit a byl jim – když to tak řeknu – schopen říkat, co mají dělat a co nemají dělat.
Fotogalerie: - Nacionalisté v Jekatěrinburgu
Velmi podstatná část Putinova přístupu je to, aby se zamezilo dodávkám zbraní z ruského území. A to nezbytně nemusí znamenat, že je dodávají oficiální místa. Mohou to být lidé blízcí Janukovyčovi, kteří nepochybně mohou mít zájem na destabilizaci země. Ale že by byli schopni ty zbraně a další materiální pomoc posílat, aniž by to úřady v Rusku věděly, to se mi skutečně nechce věřit. Takže hlavní role Putina je podle mého soudu vyvinout takový tlak na proruské separatisty, aby skutečně jednali. Ale bude tam zcela nepochybně i aktivita různých silných miliardářů, kteří drží faktický vliv na Ukrajině a o nichž se hovoří, neboť mají vlastní politiku, své vlastní gardy, které vyzbrojují, kterým dávají peníze a všechno potřebné k tomu, aby mohly vést bojové aktivity.
Fotogalerie: - Den v Kyjevě
Ruský prezident Putin nyní působí dojmem, že má zájem na zklidnění a vyřešení situace. Nevypadá to, že by měl zájem uchvátit Doněckou oblast či cokoli jiného, z čeho byl podezírán. Dokonce požádal o zrušení dekretu Rady federace, který mu dával právo intervence na Ukrajině. Co vlastně v tom konfliktu mohl chtít a copak už z toho dosáhl?
Když se podíváte na má dřívější vyjádření, tak já jsem vždycky říkal, že Putin nechce víc než Krym, že nepůjde vojensky do východní Ukrajiny, do oblasti Doněcku a podobně. A to se také naplnilo. Tehle zájem zcela nepochybně nemá. Jeho hlavní strategický cíl se po mém soudu naplnil už někdy z kraje března. A sice ten, že natolik destabilizovanou Ukrajinu přes všechna politická prohlášení bude málokdo chtít přijmout do Evropské unie, o Severoatlantické unii bych v tuto chvíli asi neuvažoval. Takže to je první strategický cíl, kterého se mu podařilo dosáhnout.
A jaké byly ty další?
Získat Krym. A nevěřím tomu, že by kdy jakákoli síla byla schopna tenhle fakt zvrátit. Putin svým způsobem dosáhl nějakých úspěchů. Do jaké míry se celá tato krize dá označit jako něčí vítězství, fakt nevím. Ale po mém soudu je to velká prohra pro celou střední a východní Evropu, když v 21. století, jak vidíme, lze zažehnout poměrně rychle národnostní konflikty, lze popřít všechny snahy řešit věci diplomaticky. Myslím, že tady ta síla mezinárodního společenství něco s tím konfliktem udělat diplomatickou cestou a vyjednáváním ukázala své slabé stránky.
Zatímco na Ukrajině zaznamenáváme v posledních dnech nadějný posun, přicházejí z Iráku zprávy o tom, že sunnitští povstalci z Organizace Islámský stát v Iráku a Levantě už čtrnáct dní postupují k metropoli Bagdádu. I když s iráckým premiérem Málikím jednal americký ministr zahraničí John Kerry, z jeho slov vyplývá, že USA se nechystají zasáhnout. Čím se to dá vysvětlit?
Začnu Málikím, který nevybíravou antisunnitskou politikou stát v žádném případě nespojil. Nevím, do jaké míry měla být trestem za protišíitskou politiku Saddáma Husajna. K zásahu Spojených států asi tolik, že letecké údery proti relativně partyzánsko-guerillovému způsobu vedení boje jsou velmi komplikované. Jedna věc je, když Američani dokázali leteckou operací zničit pozemní síly Saddáma Husajna, to znamená tankové a obrněné jednotky. Ale pokud se ti lidé dokážou rozptýlit mezi normální obyvatelstvo, tak je velká hrozba v tom, že dojde k řadě ztrát na životech nevinných lidí, kteří s tím nemají nic společného. Pokud by byly letecké údery vedeny proti regulérní armádě, která bude bojovat v nějaké formaci, bude na nějaké frontě, bude někde pozičně rozmístěna, tak tam to má smysl. Ale v souvislosti s typem takové guerilly, kdy se lidé nesourodě pohybují ne v žádných vojenských formacích, ale v městských aglomeracích, tak ta účinnost je poměrně diskutabilní.
Netroufnu si odhadnout, jak to bude vypadat dál, jestli dojde k nahrazení Málikího někým jiným, kdo by byl schopen sestavit vládu s účastí sunnitů. Jen jestli už není pozdě. Zda je vůbec ještě možné tu zemi dát do podoby, kdy se bude nejenom na mapě jevit jako jednotná, ale bude i ve skutečnosti pod jednotným řízením a pod jednotnou vládou. Nevím, jestli už není pozdě.
Lze vůbec věřit tomu, že Spojené státy, které se v této zemi tak výrazně vojensky angažovaly, by se najednou smířily se ztrátou vlivu na tamní dění?
To je skutečně velmi těžká otázka, protože ten vliv tam Američané mohou mít dle mého dvěma způsoby. Jeden už vyzkoušeli. To znamená přímou vojenskou okupaci a kontrolu, kterou ukončili před dvěma roky. Teď už je zbytečné se ptát, jestli to bylo brzy, nebo ne. Pak to jde prostřednictvím kontaktů s místní vládou, která tu zem spravuje. Ale problém je, že Málikí a vláda v Bagdádu nekontroluje příliš velké území. Takže do jaké míry budou Spojené státy schopny cokoli v Iráku podniknout, je velká otázka. Ale na druhou stranu už nejsou tak příliš závislé na irácké ropě, dlouhou dobu pracují na tom, aby na těchto surovinách nebyly tak závislé, jak to bylo v dřívějších letech.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
