V minulosti jste byl dlouholetým členem ODS. Poté, co jste ze strany vystoupil, jste kandidoval do sněmovny za Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. To se však rozpadlo a vy jste později s Okamurou založili novou politickou stranu Svoboda a přímá demokracie, kde nyní působíte jako místopředseda. Kde je podle vás příčina, proč se nově vzniklé subjekty brzy tak rozpadají?

Naprosto nebudu spekulovat o příčině rozpadu různých politických seskupení. Obecně řečeno se česká politika rozpadla programově. Jestli Sobotka i Kalousek vládnou zcela podobně, jde o faktický rozpad politiky, která by měla být programovým střetem. Dnes je to pouze imitace. Takzvané zavedené strany imitují politiku. Politika se určuje v Bruselu a Česká republika fakticky nemá suverenitu pro zásadní rozhodování. V této situaci máte dvě volby. Především můžete přijmout úlohu dalšího imitátora, anebo vystoupíte jako zásadní opozice proti tomuto systému. SPD zvolila druhou cestu a tvoří široké opoziční hnutí. Cílem tisíců našich členů je přímá demokracie a obnovení suverenity České republiky

Podle nejnovějšího průzkumu společnosti SANEP si ale SPD získává stabilní voličskou podporu a je vážným adeptem na volební úspěch v letošních sněmovních volbách. V únoru by SPD získala podporu 6,4 % hlasů. Co je cílem strany? Jaký výsledek byste považoval za úspěch?

Naším cílem je vytvoření vlastního poslaneckého klubu v Poslanecké sněmovně s takovou silou, abychom mohli v maximální míře prosadit svůj program. Volby do Poslanecké sněmovny jsou jen jedním z dalších kroků v politické práci našeho hnutí. Tvoříme početnou dobře organizovanou politickou sílu s jasným programem. Po úspěchu v krajských volbách nyní pokračujeme v prosazování svého programu na celostátní úrovni.

V krajských volbách strana mnohé překvapila, když se dostala do zastupitelstev deseti krajů. Tehdy jste ale kandidovali společně s SPO. Proč jste nyní nabídku na spolupráci odmítli? Pokud se totiž nemýlím, paradoxně vaše snaha sloučit stranu s SPO byla jednou z příčin rozpadu hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.