Jak hodnotíte poslední vývoj u soudu ve Vaší kauze?
Těžko teď něco hodnotit. Víme, že Ústavní soud rozhodl o tom, že minimálně půl roku mé vazby bylo protiústavní, což je docela silná rána „nové justici“. Tak já říkám těm, kteří to celé vymysleli, připravili a doteď řídí. Asi si to představovali jinak. Teď jsou označeni za lidi, kteří porušili ústavu. Očekávám, že se budou chtít zase pomstít. Nevím ještě jak, ale jistě můžou vytvořit různé habaďúry, provokace, cokoliv. Myslím, že by se neštítili sáhnout i k té nejhorší kriminalitě, kterou si lze představit. Byť se navenek snaží vypadat jako lidé práva a spravedlnosti, k těžkým zločincům mají, aspoň tedy mentálně, velmi blízko.
Budete s tou protiústavností vazby něco dělat?
Zvažujeme všechny možnosti. Byl bych hrozně nerad, kdyby za chyby konkrétních lidí nesli odpovědnost občané této země tím, že by museli platit nějaké odškodné. Podíl na tom má státní zastupitelství a soudce Pacovský, jehož tři rozhodnutí byla zrušena a označena za protiústavní. Správné by bylo, kdyby odpovědnost byla vyvozena vůči těmto.
Jak hodnotíte výkon soudce a státního zástupce ve Vaší kauze?
Státní zástupce je od začátku jasně zaujatý, postupuje mimo intence zákona i dobrých mravů. Je vidět, že shora dostal zadání, jak to má vést, a této vůli se snaží vyhovět. S objektivitou to nemá nic společného. Pan předseda Pacovský se snaží navenek hrát roli objektivního soudce, lépe to maskuje, ale je to dost podobné jako u státního zástupce.
Novinář Jan Hrbáček z chování soudce odhaduje, že dostanete velmi přísný trest, který bude následně zmírněn odvoláním. Co o takové prognóze soudíte?
Nelze ji označit za nepravděpodobnou, protože soudce Pacovský mi přijde zaujatý. Možná si vnitřně říká, že by si mohl vysloužit ostruhy tím, že v mediálně známé kauze vydá nějaký šokující verdikt. Možná ale uvažuje velmi chybně. Už teď by mu mělo být jasné, že pokud dosud rozhodl třikrát a vždy protiústavně, tak jeho snaha zalíbit se kdesi nahoře způsobí nakonec pravý opak. Místo strmé kariéry by se naopak mohl zapsat jako soudce, který porušil ústavu a lidská práva lidí.
Nedávno byla otevřena nová věznice, jejíž standard vysoce převyšuje věznice stávající. Po Vaší vlastní zkušenosti s vazbou jste hlasitým kritikem poměrů ve věznicích. Berete to tak, že jste i Vy sám přispěl k proměně českého vězeňství?
Raději bych byl člověk, který výrazně změnil české zdravotnictví. Možná, že částečný vliv na stav vězeňství moje kritika mít mohla. Je to hrozně nepopulární oblast. Když si sednete do hospody, všichni vám řeknou: „Mají tam teplo, dostanou chleba, válejí se na posteli, tak co by ještě chtěli, ti muklové…“ Často to říkají ti, kteří tu v práci ukradli pytel cementu, tu nezaplatili daně, takže by jim potencionálně přísným prokurátorem mohl být vyměřen rovněž trest. Zapomíná se, že ve vězení je spousta normálních lidí, kteří měli své životy a udělali chybu nebo uklouzli. Nikdo není stroj a stát se to může komukoliv. Jak se říká, příležitost dělá zloděje. Měli bychom být tolerantnější a čerpat inspiraci v zemích jako je Německo, Rakousko či Finsko. U nás je to pořád ten poststalinský svinčík. Pořád si ho oprašujeme a myslíme si, že je to to nejlepší. Vězení by nemělo lidi ponižovat a ničit, ale naopak dát jim novou šanci do života.
Fotogalerie: - Absurdní proces Davida Ratha
Jak hodnotíte rýsující se vládu, máte výhrady?
Těžko hodnotit něco, co ještě nespatřilo světlo světa. Pevně věřím a doufám, že přinese změnu oproti tomu, co jsme zažívali s Nečasovou a Topolánkovou vládou. Nyní bych neprognózoval. Dejme jim nějaký čas, ať ukážou, co dokážou.
Podle Blesku premiér Sobotka doložitelně užívá fiktivní adresu, a tím nás všechny okrádá o 300 000 korun ročně. Může být člověk s takovýmto škraloupem premiérem?
Já bych to neviděl zas tak dramaticky. Každý člověk udělá někdy nějaké chyby. Pokud to nějak rozumně zhodnotí a napraví, tak to zase není takový problém, který by měl vést k nějakým zemětřesením. Beru to jako drobný přešlap, jakých člověk za život udělá mnoho, a možná i větších. Jsme národ chytráků, je to taková národní vlastnost. Všichni tak trochu chytračíme, někdo víc, někdo méně. Dáno je to asi i historickým vývojem, kdy nás neustále někdo utiskoval a my jsme se mu mstili právě tímto.
Je premiér Sobotka silným charismatickým vůdcem ČSSD?
Je to nepochybně člověk, který je velice solidní, pracovitý a inteligentní, člověk, kterému jde skutečně o věc. Není to jen pozér, který káže vodu a pije víno. Co se týče například srovnání s Jiřím Paroubkem, je hned vidět, že každý je úplně jiná povaha. Bohuslav Sobotka je spíše tišší a klidnější typ. Jak uspěje v tom tvrdém prostředí, se uvidí. Mám o něj ale lidsky trochu strach. Prostor politiky se u nás totiž vyvinul do zcela brutální podoby – vzpomeňme jen na likvidaci premiéra Nečase, ten se taky snažil chovat mírně a s každým se domluvit. Semlelo to ale i lidi s tvrdými lokty – Topolánka, Paroubka a koneckonců i já jsem patřil mezi ty ostřejší a udělali ze mě guláš.
Jak pozorujete atmosféru ve společnosti, nehrozí, že by ze stávající situace těžili extremisté či komunisti?
Cítím zklamání a apatii. Lidi jsou otrávení a moc už ani nesledují, co se děje. Někde jsem napsal, že mi nynější doba připomíná období normalizace. Hospodářství klesá, lidé chudnou, mají čím dál větší problém uživit sebe a své rodiny. Na radosti jim nezbývají peníze, nemají čas anebo oboje. Někdy máme tendence plácat se po zádech, jak se tady máme dobře. Jenže srovnávat bychom se neměli s rovníkovou Afrikou, ale se státy jako je Německo či Rakousko. Proti nim jsme pořád ušmudlánkov. Tohle všechno se promítá do nálady lidí. Atmosféra tady není dobrá a Slávkovi Sobotkovi budu držet palce, aby se mu to podařilo změnit.
Co by se muselo stát, abyste opět uvažoval o vstupu do politiky?
I já, podobně jako většina lidí, cítím z politiky velkou frustraci. Ztratil jsem i vnitřní chuť sledovat, co se v politice děje. Já, který dvacet let denně sledoval zprávy, četl noviny, dnes sleduji zprávy v televizi zhruba jednou týdně, na internet se podívám jen zběžně. Mám pocit, že to pro mě ztratilo náboj a přitažlivost. Připadá mi to nudné, stále stejné. Většina politiků jsou pro mě lidé nezajímaví a jakoby šediví, kteří nebudí emoce. Chuť se do toho vrátit rozhodně nemám.
Ani kdybyste byl u soudu očištěn?
Moje děti mi řekly, že jsou rády, že jsem z té politiky vypadl. Byť mám za sebou vězení a chodím furt k soudu, řekl mi syn, že mu to přijde přirozenější a normálnější, než když jsem byl v jednom kole. Vlastně má pravdu. Bylo to zajímavé, byl to adrenalin a jízda na horské dráze a to napětí vás děsí i baví najednou. Neustále se něco děje. Buď jedete nahoru, nebo padáte dolů. Emoce tam jsou, ale je jich tam až příliš, takže nakonec zjistíte, že na okolí svých nejbližších už nemáte čas, že je zanedbáváte. Navíc česká politika je mimořádně brutální v tom, že někdo někoho neustále likviduje. Lidí, co tam jsou, je mi teď z pohledu diváka vlastně líto. Jsou v tom, takže to nevidí, ale utrácejí svůj život a své zdraví, nikdo to neocení, všichni jim jen nadávají. Nakonec se jen čeká, kdo koho zlikviduje.
Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Mohlo by to platit i u Vás?
Musíme se něčím utěšovat, abychom vůbec přežili. V Čechách moc pozitivně myslet neumíme, tak alespoň tohle přísloví je toho náznakem. Snažím se v tom něco dobrého hledat, už jen proto, abych se z toho nezbláznil. Kdybych měl myslet jen negativně, tak si rovnou můžu vzít špagát a jít se oběsit na první větev. Život je i o tom, když se člověku nedaří, což je v tomto období i můj případ. Dobré je například to, že moje děti to hodnotí paradoxně velmi pozitivně, protože se jim vlastně vrátil táta. Myslím, že mají mnohem větší radost i z toho, že jsem zase doktorem a ne politikem.
Fotogalerie: - Soudní proces s Davidem Rathem
Fotogalerie: - Rathova kancelář
Další rozhovory z rubriky Na hraně s Xaverem:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Luboš Xaver Veselý
