Radu České televize čeká velká obměna, poslanci budou rozhodovat o šesti nových z celkového počtu patnácti radních. Může být tak velká obměna televizní rady důvodem k obavám o nezávislost ČT, mj. o to, aby Andrej Babiš ve spolupráci s KSČM a SPD a pomocí nových radních nedosáhl výměny televizního managementu a přeměny ČT na loajální médium, jak od zastánců současných poměrů už také zaznělo?

Moje životní zkušenosti jsou takové, že každá obměna takové riziko přináší. Televize, jak známo, vyhrává volby, určuje vkus i orientaci svých diváků. Může být tedy znepokojujícím činitelem, varujícím nebo uspávajícím. Vždycky to záleží na tom, co si přejí ti, kteří nesou zodpovědnost za ty, které navrhli. A ti zvolení zase mají zodpovědnost za instituci, do které byli zvoleni. Ať je to Parlament, prezidentský úřad, různé mediální rady a tak dále. O nezávislost České televize je třeba se obávat neustále. Stejně jako o charakter a úroveň naší demokracie. Ztráta nezávislosti ČT by ve svém důsledku mohla vést k tomu, že bychom se vrátili do stavu před třiceti lety. Výměna managementu ČT je ovšem jiná otázka, která souvisí s hospodářskými výsledky a úrovní zpravodajství a umělecké tvorby. Tedy s podporou kreativity tvůrců a snahou odstraňovat pohodlné stereotypy, které neustále pramení z malé odvahy i nedostatku nápadů a nenasytnosti celodenního programu, který zachraňuje archiv ČT. Duální systém tu vznikl především proto, aby Česká televize plnila svoji nezastupitelnou funkci a nesoutěžila ve sledovanosti, ale v kvalitě svých pořadů. Samozřejmě je pohodlnější podléhat průměrnému vkusu a dělat si alibi, že ČT je televize pro všechny. Chaplin svého času říkal, že vkus průměrného diváka je na úrovni třináctiletého dítěte. Proto by možná stálo za to, ujasnit si základní zadání.