Pane režisére, protiepidemická opatření se začínají rozvolňovat. Jak vy jste zvládl tu dobu koronavirovou?
Já jsem během té koronakrize pracoval. Natočil jsem internetový seriál Škola mého života. To se nám podařilo, než to úplně zavřeli. I když nějaká ta opatření už byla. A zaplaťpánbůh jsem v červnu a v červenci stihl natočit film Stáří není pro sraby. Teď jsme dotočili Bastardy čtyřku. A ve dvou jiných filmech jsem hrál. Takže jsem vlastně točil jako o život korona nekorona.
Do Poslanecké sněmovny může být zvolen občan, kterému je alespoň 21 let. Je tato hranice správná?Anketa
Jak moc vás ta protiepidemická opatření při práci omezovala, co jste museli při natáčení na place třeba měnit?
Například měly být obrazy, kdy bylo třeba hodně komparzu, to se muselo upravovat. Ta opatření to prostě nedovolovala. Říkal jsem tomu epidemická cenzura. (smích)
Jak moc stát pomáhal v době těch omezení právě filmařům? A celkově, jak jste spokojen s ministrem Zaorálkem, na kterého si někteří lidé z kultury už dlouhodobě stěžují?
Já jsem žádnou podporu nežádal. Nevím od kolegů, koho a jakým způsobem podpořili, nebo nepodpořili. Nebudu ministra Zaorálka hodnotit, protože bych byl neobjektivní, neboť jednu chvíli to vypadalo, že ministrem kultury bude jeden z mých opravdu velmi dobrých kamarádů. Ale nakonec byla taková velmi zvláštní rošáda kolem toho... Takže hodnotit pana Zaorálka nebudu. Já jsem po něm nikdy nic nechtěl, takže ani nemohu říct, co fungovalo, a co ne. Pro mě je to už takový politický matador, takový nemastný, neslaný...
Velkou diskusi před časem vyvolal určitý názorový střet mezi houslovým virtuozem Pavlem Šporclem a právě Lubomírem Zaorálkem. Šporcl napsal otevřený dopis, ve kterém mimo jiné uvedl, že stav kultury v ČR je katastrofální. Rok po vyhlášení prvního nouzového stavu je podle něj kultura na konci zájmu vlády i prezidenta. Ministr kultury Zaorálek argumentoval pak mj. tím, že právě Šporcl, respektive jeho agentura, na „podpoře“ pobral přes 700 tisíc korun. Co na tuto určitou slovní přestřelku říkáte? Někdo říkal, že Zaorálek se vrátil do doby Milouše Jakeše, někdo zase, že si Šporcl a vůbec kultura tedy nemá na co stěžovat...
Zásadní problém je, že se hrozně zobecňuje. Kultura, to je tak široký pojem... Už jsme se o tom bavili v minulém rozhovoru v souvislosti s herci. Čeští herci, to nejsou čtyři lidé, kteří jdou z filmu do filmu. To jsou desítky, stovky lidí i v regionech. A ti prostě potřebují podporu.
Opakuji, nejsem kritik vlády. Ta si covid nevymyslela. Ani premiér určitě není nadšený z toho, že je pandemie. I jeho to třeba bude stát řadu politických bodů. A nejsme přece jediní, kteří s covidem bojují. Nejen nám dělá problém ta epidemie i opatření proti ní. Myslím, že kdyby se lidé podívali, jaká opatření a jaké sankce při jejich nedodržení mají v jiných státech, tak by zjistili, že na tom nejsme nejhůř.
Problém je, že se vždy ustoupí tlaku veřejnosti. Vláda něco vymyslí, nařídí, pak zjistí, že je to chyba. A pak si lidi říkají – panebože, kdo to tam tedy vymýšlí, když se nezamyslí nad všemi okolnostmi. A tím potom lidé té vládě a jejím nařízením nevěří. Takže je to spíš taková neprofesionálnost, ukvapenost.
Je jasné, že se to musí stále nějakým způsobem měnit, protože i ta křivka se mění. Nicméně, někdy je to komunikované zvláštně. A mně hrozně vadilo, zkraje, jak se to uvolnilo, když bylo zřejmé, že premiér podlehl tlaku veřejnosti, ať už před létem nebo před Vánoci. A právě tohle pak vytváří dojem, že je to neprofesionální.
Kultura stejně jako mnoho dalšího začíná znovu ožívat. Co říkáte na podmínky, které jsou pro kulturu nyní nastaveny? Ať už je to třeba omezená kapacita diváků, testy, roušky, nesmí se jíst v kině...
Víte co, když jdu na akci a musím mít test, předpokládám, že ho mají všichni a jsou tedy negativní. Tím pádem podle mne už nepotřebuji roušku, můžu si vzít třeba i ten popcorn. Ale to je můj subjektivní názor. Nejsem lékař, epidemiolog. Ale z logiky věci mi přijde, že klíčová informace pro mě je ta, že všichni na té akci jsou zkrátka negativní. Negativní ve smyslu covidu, pozitivní ve smyslu uměleckém. (úsměv) Takže si myslím, že už jsou další věci zbytečné. Ale to je skutečně jen názor nevystudovaného režiséra. (smích)
Je to opravdu složitá doba. Já – kromě toho, že točím filmy – provozuji restauraci. Zatímco s vámi mluvím, tak krájím řízky, griluji hermelín, dělám smažáky... Kuchaři prostě odešli do jiné branže, v této se teď bojí pracovat, zcela logicky. Je to nejistota. A jsou další věci, problémy, které ta pandemie přinesla.
Ale znovu opakuji, covid si nevymyslel Babiš, vláda, Zaorálek nebo kdokoliv jiný. Vadí mi ale, že i tato situace nedonutila některé lidi nebýt sobci. A časem se ukáže, jestli a kdo této situace využil na to, aby třeba zbohatl.
Jak moc se kultura podle vás změní, až pandemie odezní? Bude o ni mezi lidmi, kteří sami jsou v mnoha případech kvůli pandemii finančně na dně, zájem?
Pevně věřím, že se lidé vrátí do divadel, do kin... Chvíli to asi potrvá, ale vrátí se. Víte, ať je to, jak je to, Češi jsou kulturní národ, máme například obrovské množství divadel. Jak se kolikrát snaží nám někdo naznačit, že jsme nějaký národ Švejků a podobně, tak co se týče kultury, tak rozhodně na tom nejsme špatně. Takže je hrozně důležité, aby se lidé ke kultuře vrátili. Ale že se bojím, že to bude složitější... to ano, to se opravdu bojím.
Psali jsme:
Když odbočíme od tématu covid... Nedávno jsme si připomněli výročí konce druhé světové války. Z některých stran se ozývají hlasy o určitém „přepisování historie“. Mají pravdu? Jak to cítíte vy?
Já vám to řeknu upřímně. Když čtu články na některých serverech, tak mám někdy pocit, že válka vlastně začala v květnu 1945. Opravdu ten pocit mám. A říkám si – doprčic, co pro to já osobně můžu udělat? Protože mě historie velmi baví. A myslím, že se musí mluvit o tom dobrém i o tom špatném. Protože každá doba s sebou něco nesla. Vždycky to ve velkém měřítku schytali obyčejní lidé nějakou politickou hrou politiků, diktátorů.
Ale v poslední době mám fakt pocit, jako kdyby se historie motala jen kolem toho, jakým způsobem jsme ubližovali sudetským Němcům. A to, co bylo do té doby, to, v jakém strachu řada statečných lidí, Čechů, tady žila během protektorátu, tak o tom, zdá se mi, se moc nemluví. Je mi to líto. Nerozumím tomu, co je záměrem, číst každý týden nový článek o tom, že tady jsme vyvraždili tyhle Němce, tady tyhle. To mi zkrátka přijde vůči té historii nefér. Ano, mluvit o tom, ale mluvit o všech stranách mince. Jak říkám, v poslední době mi to přijde, jako kdyby válka začala v květnu 1945.
Co tedy jako režisér říkáte právě na filmy s touto tematikou, které v posledních letech vznikají, jako třeba nejnověji Krajina ve stínu?
Krajina ve stínu je samozřejmě filmařsky hrozně krásný film. Ale je to přesně to, o čem mluvím. Když jsem se na něj podíval, tak jsem měl pocit, o kterém hovořím. Já úplně nejsem fanoušek jakýchkoliv děl, filmů nebo skladeb, čehokoliv, kdy se vyloženě plive na ten svůj vlastní národ. Je jedno, jestli jsou to zprávy nebo cokoliv o tom, co dělá ten a ten politik, čím nám ubližuje. Nejsem zastáncem toho, že musíme pořád mířit do vlastních řad. Kritika je klíčová; být kritický sám k sobě, to beru. Ale mít to jako jedinou náplň své tvorby, to je zvláštní.
Takže pro mě je Krajina ve stínu přesně ten příklad toho, o čem jsem mluvil. Mimochodem, když běžely Želary, nádherný český film, tak jsem se ptal jedné mé velmi dobré kamarádky, jestli už na něm byla. A ona mi tehdy řekla hrozně zajímavou myšlenku. Říkala – hele, byla. Jenom jsem po tom filmu měla pocit, že jediné, proč sem ta Rudá armáda přišla, bylo, aby znásilňovala, zabíjela a kradla hodinky. To byl asi jediný důvod. Všichni ti mrtví, kteří tady zemřeli při osvobozování nejenom našeho státu, ale i ostatních, tak asi byli nic. A my si budeme pamatovat, že znásilňovali a kradli hodinky.
A na této historce já dokládám to, o čem mluvím. Prostě tak, jako se za komunistů zapomínalo na to, že nás osvobodila ještě jiná armáda, tak dneska, třicet let po revoluci, zase vnímáme to, že Rudá armáda tady zřejmě kradla, zabíjela a znásilňovala. A já si myslím, že obojí je špatně.
Říkáte, že se vám nelíbí určitý pohled na historii i v některých filmech a že přemýšlíte, co byste s tím vy sám mohl dělat. Znamená to, že chystáte film z té doby?
My opravdu přemýšlíme o jednom projektu, který je velmi důležitý. A má právě dokreslit to, jak lidé fungovali během okupace. Není to film, který by se tedy věnoval letům 1945 a dál, ale právě tomu období 1939 až 1945. Scénář se psal na základě regulérních vzpomínek. Je to skutečně film, který si nevycucal umělec prstu, ale „vycucali“ nám ho lidé, kteří tu dobu zažili. To bych rád zrealizoval, ale víc o tom zatím bohužel mluvit nemůžu. Je to opravdu velký projekt. Ale určitě budete jedni z prvních, kterým o tom řekneme víc.
Když jste zmínil, že dnes je často podivný pohled na osvobození Rudou armádou... Naše vztahy s Ruskem jsou v současné době na bodu mrazu kvůli kauze Vrbětice. Jak vy ji s odstupem několika týdnů, kdy se informace dostaly na veřejnost, hodnotíte? Co si o tom myslíte?
Nechápu, proč tady může operovat cizí důstojník nebo agent. Tomu nerozumím. Já opravdu žiji v tom, že jsme svrchovaný stát, kterému se toto neděje. Jasně, že mi na to každý řekne – prosím tě, vždy víš, že je to celé válka mezi Východem a Západem a my jsme tady jen taková malá zemička… Tady se bojuje o vliv.
Asi to tak je. A je poměrně děsivé, že se to takhle vůbec děje. To, že se tady vůbec agenti cizí velké mocnosti takto pohybují a domlouvají nějaké kšefty, ať už to bylo jakkoliv, mně prostě přijde vůči nám nefér. To je celé.
Takže věříte té verzi, že to byli ruští agenti? Národ se v tomto směru opět názorově rozdělil...
Na toto je těžké odpovědět. To musí vyšetřit policie nebo tajné služby. Ale ať je to tak, nebo ne, je špatně už to, že se tady dva ruští agenti pohybují po našich muničních skladech. Ta pravda stejně vyjde jednou najevo. Můj názor je ten, že tady tajní agenti cizích mocností nemají co dělat a už vůbec ne se motat kolem muničních skladů. Jestli pak vyjde najevo to, že jsme ty zbraně chtěli my někomu, jako blbci, prodat, nebo nechtěli... Ale podle mě to stejně nemá řešit agent tajné služby jiné mocnosti. Tomu nerozumím.
Když jste mluvil o tom, že ohledně historie se musí mluvit o tom dobrém i o tom špatném, že obojí k historii zkrátka patří, každá doba s sebou něco přinesla… Co v této souvislosti říkáte například na odstranění sochy maršála Koněva v Praze 6? A celkově, je dobře odstraňovat sochy?
To je přesně otázka pro mě. Moje obrovské celoživotní dilema je, jak posuzovat jakékoliv osobnosti. Jestli podle toho, co dokážou, nebo podle toho, jací jsou to lidé. Jaký odkaz tady po nich zbude? A vlastně, jak s tím pracovat? Když víte, že je někdo geniální herec, ale jako člověk je to kurva, budu ho obsazovat, protože vím, že mi ten film udělá lepší? I za tu cenu, že se s ním na place nesnesu?
Ale zpátky k těm sochám. Maršál Koněv není Robin Hood, to určitě ne. Ale je součástí historie. Ve své době byl klíčovým hráčem. Kdo zná historii, tak ví, že po smrtí Stalina byla úloha Koněva velmi zásadní. A opravdu nerozumím tomu, proč se ta socha musela odstranit. Ano, byl kontroverzní osobnost. Ale tak se k té soše měla dát cedulka s informacemi o tom, kdo opravdu byl. Ne tu sochu odstranit. Ti lidé, kteří dnes ty sochy odstraňují, riskují, že za sto let někdo odstraní tu jejich.
Jestliže se v Americe odstraňují sochy Johna Wayna, jestli zapomeneme na to, co dobrého udělal sir Sean Connery, jen kvůli několika jeho výrokům o ženách...
Ano, společnost jde dál, ale tu historii nezměníte. Nevymažeme, že se holt dříve na ženy nahlíželo jinak a třeba i špatně. Nevymažeme, že to neměly například ve filmovém průmyslu jednoduché. My musíme bojovat za to, aby to teď bylo jiné, ale nevymazávat to z historie. To je prostě špatně.
Vadí mi odstraňování jakékoliv sochy. Jestliže je někde socha Stalina, ať tam zůstane a ať se pod ni napíše, kolik lidí zemřelo kvůli jeho charakteru, vlastnostem... Ale když tu sochu odstraníte, tak si to jen pár pamětníků bude předávat dál. A za padesát let se někdo zeptá, proč tam není ta socha... a hrozí, že si z toho Stalina začnou dělat hrdinu jen proto, že někdo před lety jeho sochu odstranil. Nevymažeme z historie Caligulu, Hitlera a já nevím koho... Jen se musíme poučit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: David Hora
