V Istanbulu podepsali zástupci Ruska a Turecka dohodu o vybudování plynovodu TurkStream, který má vést plyn z Ruska do Turecka a odtud dál do Evropy. Ruský prezident řekl, že Rusko poskytne Turecku slevu na nákup plynu v rámci širších dohod, které zahrnují vybudování plynovodu. Moskva také zruší embargo na dovoz tureckého zboží. Tiskové agentury hovoří o tom, že se Rusko s Tureckem dohodlo na posílení kontaktů i ve vojenské oblasti, na intenzivnějších kontaktech svých ministerstev obrany a tajných služeb. Co tyto dohody znamenají pro Evropu?

Především je to důkaz tragicky slabé pozice EU, která se snaží vystupovat jako jakási světová supervelmoc, ale není schopna ochránit vlastní bezpečnost a pořádně prosazovat svoje zájmy. Vyjednávání o imigrační dohodě s Tureckem byl v podstatě jenom turecký nátlak až vydírání a evropské ústupky. A teď Turecko vyhrožuje, že pokud nedostane bezvízový styk, celou dohodu vypoví. Jestliže pominu to, že celá ta dohoda je nesmyslná a na faktické situaci stejně nic nemění, vědomí Turecka, že může takto na Evropu tlačit a ona se vždycky podvolí, je velmi smutnou výpovědí o tom, kam to rádoby elity evropské politiky dopracovaly. Upřímně, netuším, co pozitivního by mělo vzejít ze sbližování Evropy s Tureckem, a tudíž ani nechápu, proč se o to část evropské politické scény tak dlouho a tak silně snaží. Ale přesně naopak je to s Ruskem, protože to je přece gigantický zdroj surovin a současně obrovský trh pro výrobky i služby. Ve shodě s Milošem Zemanem tvrdím, že Západ a Rusko mají být partnery, kteří si ve spoustě věcí mohou vzájemně pomoci. To samozřejmě neznamená, že spolu nebudou soupeřit v tom či onom, avšak striktně racionálně platí, že z napjatých vztahů mezi Západem a Ruskem může profitovat jen společný protivník obou dvou, tedy islamismus, který je dnes ztělesňován (mimo jiné) také islamistickou vládou AKP v Turecku. Západu totiž zoufale chybí realismus a odhodlání tvrdě prosazovat svoje geopolitické zájmy.

Někteří politologové už dříve hovořili v souvislosti s utužováním vztahů nejen s Tureckem o pozoruhodné diplomatické ofenzivě Ruska a vytvoření eurasijského spojení. Svědčí aktuální dění právě o tomto trendu, nebo si lze vysvětlit situaci jinak?