Pane Dědici, jak se díváte na to, co se kolem Vás děje?

Úvodem bych rád uvedl, že považuji deklarovanou právní kvalifikaci, sdělenou v Usnesení o obvinění, za nezákonnou, a to z důvodu, že jednočinný souběh trestních činů, ze kterých jsem obviněn, je podle trestního zákoníku vyloučen. Na uvedené jsem upozornil státního zástupce ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, na kterou Nejvyšší státní zastupitelství reagovalo po více jak roce s odkazem na vnitřní metodický pokyn Nejvyššího státního zastupitelství.

Pokud má být justice České republiky postavena na demokratických zásadách a těmito zásadami má být vedeno i každé řízení v trestní věci, pak jediným oprávněným k výkladu zákona může být pouze soudce a soud. Pokud bych jenom na chvíli připustil variantu, že k výkladu práva je příslušný státní zástupce, pak by se jednalo o ústup z demokratických zásad soudního řízení trestního a zařazení české justice k státům, zejména diktátorského politického zřízení, kam zcela jistě nepatří.

Obvinění vůči Vaší osobě již padlo, to je nepopiratelný fakt. Jak to vypadá s vyšetřováním? Jsou již některá konkrétní zjištění? 

Policie, ani státní zástupce se po více jak dvou letech vyšetřování a rok od sdělení obvinění nevypořádali se skutečnostmi, které sami uvedli v obvinění. Měl jsem údajně páchat skutky v usnesení uvedené, a to “dosud nezjištěným způsobem“. V rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství o podané stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání se uvádí, že ke skutkům, ze kterých jsem byl obviněn, cituji: „…z dosud provedeného šetření nevyplývá a nebylo šetřením zdokumentováno…“. Naopak se vyšetřováním a výslechem svědků prokázalo, že se tyto skutky ani udát nemohly.