Stále častěji se mluví o tom, že český zákazník má dát v obchodech přednost českým potravinám. Proč, když velmi kvalitní jsou také potraviny z dovozu?

Běžný český spotřebitel má velmi zkreslené představy o skutečném zpracování zemědělské produkce, jak rostlinného, tak živočišného původu. Jsou nám předkládány trvale velmi pozitivní zprávy o specialitách vyráběných na farmách v Rakousku, Itálii, Španělsku, či Francii a SRN. Určitě je pravdou, že speciální potravinářské výrobky od drobných výrobců s dlouholetou rodinnou tradicí jsou vynikající, i když ve vyšších cenových relacích. Je ale třeba znát celkovou bilanci vyráběné potravinářské produkce v jednotlivých zemích. Jde samozřejmě jen o jednotky procent z celkové zemědělské výroby, resp. spotřeby. Rozhodující výrobu potravin, která zajišťuje potravinovou soběstačnost v jednotlivých zemích i vývoz výše uvedených zemí, se zpracovává a vyrábí v nesrovnatelně větších mlékárnách či masokombinátech než jsou u nás. I proto by čeští zákazníci měli dát přednost českým potravinám.

Nesmyslné výlevy řady našich europoslanců o rodinných farmách, které dokáží nasytit národ kvalitnějšími potravinami je nejen utopie, ale i mystifikace našeho národa. Nepravdivé informace o tom, jak jen rodinné farmy uživí náš národ, jsou směšné. Vážím si každého hospodáře, který hospodaří se svou rodinou na desítkách či stovkách hektarů zemědělské půdy 365 dní v roce a produkuje tržní plodiny, živočišnou produkci, či přímo potravinářské výrobky a dává je na náš trh. Nejsem přesvědčen, že tito hospodáři budou přibývat a výroba jejich potravin bude růst, protože je to neskonalá dřina, která v dnešní době nebude ani náhodou naší mladou generací akceptována. Pocházím z rodinného hospodářství, kde její historie je zaznamenána již od roku 1630, a jako školák jsem práci na hospodářství s rostlinnou i nemalou živočišnou výrobou zažil. Svět se ale vyvíjí zcela jinak a je ho třeba respektovat a přizpůsobovat se mu. Určitě se nezvyšuje počet hospodářství po vzoru Rakouska či Bavorska, které nikterak nedehonestuji, ale reálně ve světe tento způsob hospodaření neroste.

O „skvělé“ budoucnosti malých rodinných farem se ale často mluví také v EU