Fotogalerie: - Nečas u soudu
Určitě sledujete diskuse, které se u nás vedou o vztahu k Rusku. Máme na ně nahlížet v době blížícího se 70. výročí konce druhé světové války optikou jeho nynějšího angažmá na Ukrajině, nebo tohle nesměšovat s jeho výrazným podílem na vítězství nad tehdejším Německem a osvobozením valné části našeho území?
Druhou světovou válku vyhrál Sovětský svaz, to je úplně jiný stát. To je diskuse lidí ne moc kvalifikovaných a bulvárních. To přece není tak, že by nás osvobodilo Rusko nebo třeba Ukrajina. Nás osvobodil Sovětský svaz.
Hlavní město dříve tedy Sovětského svazu a nyní Ruska navštíví 9. května český prezident Miloš Zeman. Co říkáte na kritiku, která se na něj snáší za to, že v Moskvě bude jedinou hlavou státu Evropské unie, která se vzpomínkové akce zúčastní?
Nevím, jestli se jí úplně zúčastní. Poslední vyjádření bylo, že se nezúčastní vojenské přehlídky. V tuto chvíli nikdo neznáme přesný program jeho cesty, tak ji ani nelze komentovat. Jestli půjde k hrobu neznámého vojína u Kremlu, tak to je asi správně, protože těch lidí umřelo hrozně moc. Ale neumím předjímat, co se tam stane. To má opravdu smysl komentovat, až k něčemu dojde, hodně bude záležet na definitivním programu. Podívejte, den nato tam jede Angela Merkelová, to je také nepochybně hlava Evropské unie. A není důležité, jestli tam bude devátého nebo desátého, ale to, jak se tam bude chovat a co tam bude dělat. Jestli tam přijede a dá kytičku k hrobu, tak je to v pořádku. I když z našeho pohledu by to mělo být osmého, protože válka skončila osmého. Ale opravdu záleží na detailech. Může to být opravdu v extrémech, které se tu v médiích popisují, od toho, že se tam setká s někým, koho nechceme, až po to, že to udělá velmi decentně. Takže bych počkal, jak to dopadne.
Psali jsme:
Oproti původním plánům se prezident nezúčastní vojenské přehlídky. Vítáte tohle jeho rozhodnutí?
To je jednoznačně správný krok, protože v době, kdy se zvyšuje vojenské napětí, tak asi přítomnost na vojenské přehlídce není v tuto chvíli ideální mimo jiné s ohledem na Ukrajince, kteří nás také osvobodili. Možná když jede pan prezident do Moskvy, tak by byl třeba dobrý nápad zastavit se v Kyjevě. Mimochodem Kyjev osvobodili Češi, tak to by mi přišlo docela namístě.
Fotogalerie: - Babiš a "zloděj" Kalousek
Právě cesta do Moskvy byla příčinou prezidentovy roztržky s velvyslancem Spojených států v ČR Andrewem Schapirem. Co si myslíte o Zemanově vzkazu americkému diplomatovi, že má dveře na Hrad zavřené?
Tak prezident to pak vzal hodně zpátky. Jak jsem pochopil ten poslední vývoj, tak řekl, že má velvyslanec zavřené dveře na jednu událost. Diplomatické to od něj není, ale je to o nějaké pozici, kterou si pan prezident buduje, která se mně osobně třeba nelíbí, ale to je jeho obrázek, který o sobě vytváří.
Myslíte si, že důsledkem přímé prezidentské volby vždy musí být rozdělení společnosti tak, jako je tomu nyní, protože převedeno na tu zatím jedinou volbu, ten, kdo volil Karla Schwarzenberga, nebude nikdy souhlasit s kroky a slovy Miloše Zemana?
Já jsem si to, co říkáte, také myslel, ale Slováci mě trošku přesvědčili o opaku. Všimněte si, že ze slovenské volby prezidenta, která byla také poměrně vyostřená, vzešla osobnost, která Slovensko z docela velké části – nikdo se nikdy nezavděčí sto procentům – spojuje. Ale jinak se domnívám, že přímá volba prezidenta v našem systému byl nešťastný krok, a to z mnoha důvodů. Od toho, že bychom se neměli hádat o prezidentovi, přes to, že přímá volba už rovnou vyřazuje spoustu velmi kvalitních lidí. Já si třeba nejsem úplně jistý, jestli by v prosinci 1989 byl zvolený přímou volbou Václav Havel. Přímou volbou rovnou dáváme do popředí lidi, co jsou extrémně známí, co se snaží mít své pevné voličské jádro, které vždy přijde k volbám. A to jádro samozřejmě zmobilizují tím, že nadávají na ty ostatní. To je typické pro strany. Kdo známe politiky, tak víme, že zdaleka nejsou tak hloupí a arogantní, jako jsou výroky, kterých používají, aby nadchli své stoupence. Pan prezident musí pořád přilévat do ohně, aby měl šanci být znovu zvolený, a to je samozřejmě neštěstí.
Ing. Miloš Zeman
Vy jste se v souvislosti se Zemanovým výrokem o norské sociálce na Facebooku vyjádřil, že „Je prostě nemocný, dohnal ho věk a životospráva. Snad to tak pochopí i ve světě“ …
Ale já jsem to opravdu myslel v dobrém, že je to starý a nemocný člověk, takže bych opravdu neřešil každou jeho věc. Myslím, že ho věk opravdu dohnal. Viděl jsem ho na několika akcích ve chvíli, kdy končily, a bylo vidět, že to je pro něj fyzicky velmi těžké. A spousta přešlapů, které udělal, jsou už dané věkem. Když jsem to takhle napsal, tak se na mě jeho příznivci vrhli a ptali se, jestli by byl Karel Schwarzenberg lepší. Měl by úplně podobné problémy, jen by samozřejmě věci řešil úplně jinak. Netajím se tím, že jsem volil Karla Schwarzenberga, přišel by mi jako zajímavější prezident. Ale tuhle funkci by měl člověk dělat asi ve věku malinko nižším. A stejný problém už tu byl i dříve. Já měl rád Václava Havla, ale také byly roky, kdy byl opravdu tak strašně nemocný, že byla otázka, jestli to všechno fungovalo, jak by mělo.
Nestačil jsem dokončit tu předchozí otázku, kdy mi z toho vašeho vyjádření vycházelo, že vyšší věk je pro takovou funkci problematický. Šlo mi o váš pohled lékaře, a to i v souvislosti s tím, že služebním zákonem politici stanovili věkovou hranici pro úředníky na sedmdesát let, což se týká třeba i velvyslanců. Souhlasíte, že pro volené funkce je jakékoli podobné omezení nemyslitelné?
Samozřejmě. Ono je to také případ od případu. Teď přemýšlím, jestli Ronald Reagan nebyl historicky nejstarší zvolený prezident. Ale určitě patřil k nejstarším prezidentům, co kdy byli v Americe zvoleni, a určitě se nedá říci, že by neměl dost energie. A vydržel tam dvě období neobyčejně schopně. Ale jednak to je případ od případu a také jde o to, aby měli lidé větší soudnost. Já mám rád Karla Schwarzenberga, ale když nedávno řekl, že bude ještě jezdit po kampaních a povede stranu do sněmovních voleb 2017, tak si také nejsem úplně jistý, jestli to nebude spíš smutné.
Karel Schwarzenberg
Elánu má ale určitě dostatek předseda hnutí ANO a ministr financí Andrej Babiš, který ovládl českou politickou scénu. Čím si vysvětlujete jeho dlouhodobě vysokou osobní popularitu i nejvyšší preference jeho hnutí, když čelí útokům politické konkurence takřka ze všech stran?
To má několik rovin. Jednak si myslím, že tu hodně vítězí názor řady lidí, že by nám vlastně bylo dobře, kdyby naše společnost byla taková jako v Rusku. Čím dál tím víc lidí dochází k závěru, že jsou prostě lidé, kteří mají vládnout a dělat si, co chtějí, a pak jsme my ostatní, kteří máme poslouchat. A nemyslí si to jen ti bohatí, ale myslí si to i obyčejní lidé. Důkazem toho je, že nejsou v politických stranách. Politické strany a skutečná demokracie spolu souvisejí. Demokracie může být, jen když je hodně lidí zapojených do politiky, ať už jsou členy stran, nebo jako v Americe chodí na primárky, tedy že jsou do politiky vtaženi. Jakmile lidé nejsou ve stranách, což je situace u nás, tak pak si volíme stranu jednoho Andreje Babiše, nebo nějakých devíti lidí. S výjimkou ČSSD se dá říci, že ve všech ostatních stranách rozhoduje tak maximálně deset lidí. Čili taková klasická demokracie to není a my jsme dnes na rozcestí.
Fotogalerie: - Zatýkání A. B. Bartoše
Jaké se nám na něm nabízejí možnosti?
Většina lidí z toho vidí tu cestu, že když stejně nejsou zapojeni v té demokracii, když vládne někdo jiný, tak si řekli, ať je tady diktatura. A teď už se jenom liší v tom, jaká by měla být. Někdo by chtěl, aby se vrátila opravdu třeba ta stalinská, jiný – a myslím, že Andrej Babiš se o to pokouší – abychom byli něco jako Singapur. Tedy že jedinec bude ve všem vládnout. Třeba v případě Singapuru to pomohlo. Otec zakladatel singapurského státu Lee Kuan Yew, který byl premiérem více než třicet let, měl teorii, že demokracie je možná až na určitém mentálním vývoji lidí. Pan Babiš si možná myslí, že jsme něco jako Singapur v té době. Tedy že si neumíme vládnout, že je zapotřebí, aby deset, dvacet let nám vládl on a pak možná předá moc zase zpátky. No a tohle má velkou podporu. Hodně lidí si říká, ať nám vládne, že to umí, že z těch lidí, co chtějí vládnout sami, toho nejvíc dokázal, vybudoval největší firmu, tak ať je carem a my jsme prostě mužici. Ale tohle já samozřejmě nesdílím. Mně se hrozně líbí v zemích, kde si vládne střední stav, jako je třeba Anglie, Amerika. Ale nemůžu nevidět, že v Česku vítězí takový ten asijský princip, že jsou lidé určení vládnout a že jsou lidé určení poslouchat.
V souvislosti s Andrejem Babišem se rozproudila debata o přímé účasti bohatých lidí ve vysoké politice. Jaké vidíte klady a zápory jejich politického angažmá?
Bohatý člověk samozřejmě v politice může být, má obvykle spoustu schopností, ale musí být jeho byznys od politiky úplně odstřižený. To znamená, že by neměl být závislý na dotacích a na změnách věcí. I kdyby byl svatý, tak má zároveň zodpovědnost za ty firmy, tak nemůže sedět na dvou židlích, prostě nemůže hrát šachy sám proti sobě. Právě Andrej Babiš je jako člověk, který hraje šachy sám proti sobě, hraje černými i bílými, a teď se jenom rozhodne, jestli vyhraje bílý, nebo černý a po kolika tazích. Andrej Babiš hraje černými i bílými, a to je asi nejpřesnější srovnání, co mě teď napadá.
Koho z bohatých lidí naopak za účinkování v politice oceňujete?
Třeba slovenského prezidenta pana Kisku. Vím, že se hodně říká o jeho minulosti, ale on opravdu skončil s tím podnikáním, to už je někde za ním. To je asi ideální stav. Dokážu si představit spoustu jiných lidí, kteří dají peníze do nějaké nadace nebo z byznysu úplně odejdou nebo podnikají v něčem, co se státem vůbec nesouvisí. To pak samozřejmě možné je. Takhle mi z toho vyplývá, že v našich podmínkách se těch bohatých v politice spíš bojím, abych se přiznal. Znám ale jednu výjimku, úplně zářnou, abych ty bohaté trošku podpořil, a tou je Michael Bloomberg, který byl po tři volební období starostou New Yorku. To byl obdivuhodný člověk. Držel v rukách agenturu Bloomberg, i když to se nedá vůbec srovnat se situací u nás, v Americe je konkurence na trhu velká, takže neměl šanci to tak ovlivnit. Ale hodně toho ovládal, byl bohatý a New Yorku moc pomohl. Z toho, jak často tam jezdím, vím, že se New Yorku po něm hodně stýská. A podobně bohatý člověk byl zmíněný singapurský premiér. Ale ten už si na demokracii vůbec ani nehrál.
Právě s bývalým starostou New Yorku a majitelem Bloomberg News se Andrej Babiš setkal ve Spojených státech, kam se v pondělí vydal. Před odjezdem říkal, že se bude zajímat o to, jestli mu také nadávali do oligarchů, jako jemu v České republice. Může mu v něčem tak oblíbený exstarosta poradit?
Může se stát cokoli. Andrej Babiš je rozhodnutý tady vládnout, protože je přesvědčen, že to nejlépe umí, což je jeho správná ambice. Nechce si do toho od nikoho nechat mluvit, což je problém hnutí ANO, že tam zcela záměrně nemá silné osobnosti, aby mu nikdo neodporoval. Ale jakou politiku chce vlastně dělat s Českou republikou, to nikdo nevíme, to záměrně moc neříká. Myslím, že Američani se ho snaží přesvědčit, aby byl něco jako Bloomberg. Myslím, že to je smysl té cesty do Ameriky ho prostě nadchnout pro americké hodnoty, protože Američané cítí, že on si tu opravdu může dělat, co chce. A může se tu stát úplně cokoli, takže by Američané radši chtěli, aby to bylo jako New York za Bloomberga než jako některé – nechci někoho urazit – země v Asii, kde to šlo úplně jiným směrem.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
_635340008670404046.jpg&id=21882)
_635340008670404046.jpg&id=21882)