V Evropské unii v posledních dnech zaznívají hlasy o tom, že sedmadvacítka musí předvést „energetickou solidaritu“ a pomáhat si při nedostatku plynu. Očekáváte na základě zkušeností z minulosti, že si členské státy budou takto pomáhat i na úkor vlastního pohodlí?

Odpověď na vaši otázku už přinesl život. Všechny státy EU, které mají zajištěny vlastní zásoby plynu, se dělit odmítly. Nijak se jejich politikům nedivím, protože to, co Evropská komise považuje za „energetickou solidaritu“, spíše připomíná principy válečného komunismu. Ten také prosazovali rudí komisaři. Řekl bych, že to mnohé vypovídá o ideových kořenech a praxi Evropské unie.

Místopředseda EK Timmermans kromě toho tvrdí, že nedostatek plynu by měl být impulzem k dalšímu urychlení evropského projektu dekarbonizace. Co na to říci?

Pan místopředseda je učebnicovým příkladem fanatika, který po zjištění, že jeho návrhy vedou ke katastrofě, nikdy neuzná svou chybu, ale naopak dojde k závěru, že je to způsobeno jejich liknavým prosazováním. Proto na energetickou krizi způsobenou gryndýlem zná jediný lék – více gryndýlu!

Českým internetem koluje video z Evropského parlamentu, kde Petr Fiala pokorně poslouchá předsedu frakce ALDE Verhofstadta, žádajícího zrušení práva veta pro členské státy slovy „chovejte se jako Václav Havel“. Tlak na omezení práv členských států ve jménu jednoty a „světové role“ EU stále více stoupá. Mají se občané obávat, že se bude rozhodovat o nás bez nás?