S Babišovými „odposlechy“ by vás soudce vyhodil. Dnes není problém vyrobit přiznání kohokoliv, že žere vlastní děti. Promlouvá bývalá ministryně spravedlnosti

13. 5. 2017 11:16

„Poradila bych chlapcům, aby si dali pár dní volna, odjeli na chatu, dobře se najedli, kvalitně pomilovali a chvíli mysleli na něco jiného,“ říká někdejší ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová k tomu, jak se chovají senátoři a také premiér Bohuslav Sobotka, kteří chtějí podat k Ústavnímu soudu tzv. kompetenční žalobu na prezidenta Miloše Zemana. A vůči poslancům, kteří ve středu exhibovali v Poslanecké sněmovně na konto Andreje Babiše, podotýká: „Odposlechy považuji za nezákonné a nemorální, a podobně soudím o každém, kdo jimi argumentuje, vydírá či se jimi jinak jakkoliv zabývá. Technicky dnes není problém vyrobit záznam libovolné osoby, která se na něm přizná k požírání vlastních dětí. Usnesení Poslanecké sněmovny, jež se opírá o odposlechy, je proto nepochopitelné.“

S Babišovými „odposlechy“ by vás soudce vyhodil. Dnes není problém vyrobit přiznání kohokoliv, že žere vlastní děti. Promlouvá bývalá ministryně spravedlnosti
Foto: Hans Štembera
Popisek: Premiér Bohuslav Sobotka
Paní exministryně, sledujete celou anabázi kolem vlády Bohuslava Sobotky a kolem odvolávání-neodvolávání Andreje Babiše? Jak jsem si všimla, tak na Twitteru poznamenáváte k tomu různé postřehy: „Ty dva světy se prolnou jen zřídka: v tom teoretickém platí právo, smlouva a slib; v tom reálném se lže, podvádí a slovo a dluh se neplatí,“ napsala jste kupříkladu. Jak celou nynější krizi vlády vnímáte?
 
Sleduji politickou situaci od roku 2009 neustále, a tak vím, že politika jen odráží vztahy mezi lidmi. Velmi bychom si přáli, aby na nejvyšších místech byli lidé moudří, uvážliví a vševědoucí, kteří by prospěch společnosti vnímali jako důležitější než prospěch svůj. Ovšem i politici jsou jen lidé jako my – skvělí i příšerní, milující i nesnášenliví, omylní, emocionálně nevyrovnaní, s nedokonalou schopností se ovládat. Bývalá kabinetní politika se během let transformovala do politiky on-line, a tak v přímém přenosu sledujeme všechny poklesky, jež nám a našim předkům v dřívějších dobách unikaly.
 
Najednou shledáváme, že nejde o nic hezkého, vznešeného ani velkorysého, ale upřímně řečeno – taková byla politika vždycky, jen jsme nikdy dříve neměli možnosti vidět ji odhalenou. A média svou lačností po aktuálnu tomuto odhalení nejen napomáhají, ale celospolečenskou skepsi zhoršují. Faktů je totiž málo a většina informací žádnými informacemi nejsou – jde o hodnotové soudy, či spíše odsudky, spekulace a urážky. Není divu, že tento guláš vyvolává jen nechutenství.

Krize kabinetu má několik rovin. Ta první se týká demise vlády, kterou ohlásil premiér Bohuslav Sobotka. Když však Sobotka zjistil, že by celá věc mohla dopadnout zcela jinak – prezident Miloš Zeman chtěl podle všeho přijmout pouze demisi Sobotky – tak nakonec demisi nepodal. Vnímáte to jako Sobotkovu chybu?
 
Zpětně se teprve ukáže, které kroky byly chybou (a pro koho) a co naopak geniálním tahem. Situace se totiž mění každým okamžikem a v tuto chvíli nelze odhadnout, kdo z ní vyjde vítězně a kdo naopak ostrouhá. Ve hře je tolik neznámých, že nelze předvídat více než jeden dva tahy dopředu. A posléze se jistě objeví řada vykladačů historie, kterým bude všechno jasné. Ti se také vytasí s mnoha radami, které měly či mohly toho kterého zachránit. Ale takový je prostě život.
 
Může se nám nelíbit, ale to, co sledujeme, je prostě jenom koncentrát, na němž se ukazuje, že právo ve své obecnosti nikdy nemůže obsáhnout všechny případy a nuance každodenního života. To ovšem platí nejen pro Ústavu. Uvidíte, že se posléze budou politici snažit doplnit a zpřesnit Ústavu tak, aby přesně stanovovala, jak by demise měly probíhat.
 
Touto cestou zabedněného právního pozitivismu jde naše právo posledních 50 let. Je to ovšem cesta do pekel, protože právo vždy dohání realitu a žádné zpřesnění nemůže zcela vyčerpat všechny možnosti reality. Víc práva jen poskytne možnost většímu počtu výkladů. My, právníci, se snažíme tento důsledek vysvětlovat politikům, ale nedaří se nám to, a tak máme život zaplevelený spoustou nepoužitelných právních norem, zatímco život se ubírá docela jinými cestičkami. V životě totiž neplatí tolik právo, jako to, co si umíte prosadit. A tak někdy podá premiér demisi za celou vládu bez jejího souhlasu, a projde mu to. Nelze mít na všechno právní normu, a moudrý člověk by to ani neměl chtít.

Objevují se názory, že Miloš Zeman chtěl Bohuslava Sobotku veřejně zostudit a tak z toho důvodu na Hradě připravil aranžmá pro přijetí demise. Jak na vás tento okamžik na Pražském hradě zapůsobil? Za koho jste se v tu chvíli styděla víc?
 
Sleduji nejen českou, ale i zahraniční politickou scénu a nemám dojem, že by byli naši politici výrazně odlišní od politiků zahraničních. Asi je naším národním rysem masochismus. Možná bychom se měli přestat bičovat stesky nad tím, jaké příšery nám vládnou či co by se jinde stát nemohlo. I jinde se totiž dějí roztodivné věci, jen o nich nejsme informováni takto bezprostředně. Současné dění mi v každém případě připadá velmi zajímavé a jsem zvědavá, jak vše nakonec dopadne a jak se události uplynulých dnů promítnou ve volebních preferencích.
 

Ze světových politiků jsme vybrali:

Jean Claude Juncker, předseda Evropské komise: Nazdar, diktátore...
 
 
Nastávající francouzský prezident Emmanuel Macron: Vy maloměšťáci...
 
 
Hillary Clintonová bojuje o voliče tak,  že je nazve bandou zoufalců...
 
A někde se s tím nepářou vůbec...
 
... a klidně i v členských zemích EU
 
Namísto studu mám spoustu otázek: Proč někomu lež a sprostá slova projdou a jinému nikoliv? Proč daňová optimalizace vadí, zatímco dotační podvod nebo vražda ne? Proč je někdy odposlech zločin a jindy v pořádku? Na tyto otázky by mi odpověděla psychologie, nicméně daňový poplatník by je měl klást zejména veřejnoprávním médiím, jež se přece zaštiťují objektivitou. Ta soukromá nechť si píší cokoliv, co jim generuje zisk.
 
 

Senátoři a také premiér Sobotka chtějí podat k Ústavnímu soudu tzv. kompetenční žalobu na prezidenta Miloše Zemana a to kvůli tomu, že Ústavní soud může prý prezidentovi potvrzení premiérského návrhu na odvolání ministra nařídit. Senátoři ale také rozvažují, zda na hlavu státu nepodají ústavní žalobu. Jak se na smýšlení senátorů a jejich konání v tomto směru díváte? Zdá se vám vhodné, aby ÚS řešil nyní chování prezidenta?
 
Poradila bych chlapcům, aby si dali pár dní volna, odjeli na chatu, dobře se najedli, kvalitně pomilovali a chvíli mysleli na něco jiného. Třeba by mohli po vzoru našich dávných předků vyvěsit na víkend bílý prapor a mezitím zchladit hlavy. Věřte, že o žádnou skutečnou katastrofu nejde. Takovou by bylo zemětřesení, útok mimozemšťanů nebo mor. Vždyť i my bychom si potřebovali trochu odpočinout a věnovat se trávě na zahradě, zlobivým dětem, knize či vlastním, nikoliv koaličním, partnerům. Vždyť venku už zuří nefalšované jaro.
 
Takto vysvětloval premiér Sobotka své dilema z Andreje Babiše:

Konání vicepremiéra a ministra financí Andreje Babiše ve středu odsoudila Poslanecká sněmovna. Jenže těsně před touto mimořádnou schůzí vyšel na webu Českého rozhlasu článek novináře Janka Kroupy k odposlechům Babiše. Ten prý zjistil, že za novinářem Markem Přibilem, známým z nahrávek s Babišem, stojí bývalý policista Stanislav Hájek, který kdysi zastával jednu z vedoucích pozic na Útvaru zvláštních činností a novinář Přibil údajně teď pro něj pracoval. Kroupa má navíc za to, že Přibil pracoval pro dvě strany a byl za to také placen. „Přibil se v té situaci nechová jako novinář, ale jako obchodník s informacemi nebo, ošklivě řečeno, práskač. Prostě donáší oběma stranám,“ poznamenal Kroupa. Nezdá se vám divné, že tato stránka kauzy poslance zřejmě vůbec nezajímá?
 
Odposlechy považuji za nezákonné a nemorální, a podobně soudím o každém, kdo jimi argumentuje, vydírá či se jimi jinak jakkoliv zabývá. Technicky dnes není problém vyrobit záznam libovolné osoby, která se na něm přizná k požírání vlastních dětí.
 
Usnesení Poslanecké sněmovny, jež se opírá o odposlechy, je proto nepochopitelné – soud by totiž záznamy odmítl jako nezákonně získaný důkaz. A to se schválně nezmiňuji o presumpci neviny. A jak se praví v pohádce: Největší úctu k zákonu musí mít zákonodárce sám.
 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Olga Böhmová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Klaus ml.: Czexit? Pád Babiše? NATO a Rusko? Co na to Trikolóra? A kousavě o ODS

4:40 Klaus ml.: Czexit? Pád Babiše? NATO a Rusko? Co na to Trikolóra? A kousavě o ODS

ROZHOVOR K novému politickému hnutí Trikolóra Václava Klause mladšího se hlásí tisíce lidí. Pro Parl…