S jakými pocity vnímáte události posledních dvou měsíců od vypuknutí války na Ukrajině?

Během několika měsíců obklopování Ukrajiny ruskými vojsky jsem nevěřil, že Putin (Vladimir, ruský prezident, pozn. red.) bude takový blázen, aby Ukrajinu vojensky napadl, a tím svou zemi dlouhodobě poškodil. Ale stalo se. Převážila imperiální mentalita Rusů spojená s představou rozšiřování ruské říše z doby carské, přes sovětskou až do současnosti. Dnes to vypadá, že Ukrajina možná vyhraje, ale problémem pro ukončení konfliktu je, že Rusko musí mít něco, co by mohlo vydávat za úspěch a neztratit tak tvář, což v Asii platí za největší potupu. Otázka tedy zní, co má Ukrajina Rusku předhodit, aby konflikt byl ukončen, protože vojenské vytlačení ruských ozbrojených sil z veškerého území Ukrajiny před rokem 2014 není reálné. A s nějakým ústupkem Ruské federaci musí souhlasit i ukrajinská veřejnost, což je další oříšek. Dalším řešením je zastavení postupu obou vojenských uskupení a zamrznutí konfliktu na desetiletí jako v Německu nebo v Koreji.

A co o Češích vypovídá jejich chování v této době?

Chování českého obyvatelstva po napadení Ukrajiny vzbudilo u mne ihned otázky a pochybnosti. Jak je možné, že stejní lidé, kteří nechtěli přijmout po roce 2015 ani jednoho migranta podle rozdělovacího plánu Evropské unie v počtu pár desítek nebo málo stovek, se najednou uvolilo dobrovolně, ba s nadšením převzít přes 300 tisíc běženců z Ukrajiny – ovšem, nutno zdůraznit, s výjimkou ukrajinských cikánů, zahraničních studentů na ukrajinských univerzitách. Netrvalo dlouho a už se v České republice objevily výroky o zvýhodňování ukrajinských běženců na úkor sociálně slabých Čechů, takže se vhodnými dezinformacemi může docílit, že po bok nenáviděných českých cikánů přibudou časem podle mínění lidu i Ukrajinci.