Byli jsme svědky masových násilných protestů proti summitu G20 v Hamburku. Byly to legitimní protesty? Mnozí tvrdí, že podobné bitky se budou opakovat častěji, neboť kapitalismus jako takový se prý již vyčerpal a je třeba politických změn... Co by se asi stalo, pokud by se takto začaly organizovat například nespokojené skupiny migrantů nebo národnostních menšin? Zvládla by to policie?

Důvod protestů byl nesporně legitimní. Pochod Zombie byl dobrou myšlenkou, včetně závěru. „Pouliční boj“, vypalování obchodů a aut včetně tvrdých zásahů na obou stranách – to už bylo za hranou. Pokud jde o migranty, ti už v některých místech vytvářejí dnes velmi specifické prostředí a v některých velkých městech západní Evropy tak policie hlásí „no-go zóny“, a navíc se v těchto místech uplatňuje prakticky jiný právní systém než ve zbytku země. Přitom policie a státní orgány mají na tento vývoj poměrně omezený vliv. Národnostní menšiny v současné Evropské unii získaly relativně významné postavení a dnes je 90 tzv. tradičních národnostních menšin uznáváno a mohou se v rámci států EU rozvíjet. Jiná je otázka povědomí veřejnosti o tradičních a „nových“ národnostních menšinách. Postavení nových národnostních menšin je legislativně odlišné od těch tradičních, ale přitom jsou veřejností daleko více vnímány jako skupiny lidí, kteří jsou jiní než většinová společnost – jde např. o Turky a Kurdy v Německu, Maročany v Belgii, Magrebien ve Francii aj. Pokud jde o současný kapitalismus, ten vyžaduje skutečně výrazné změny, je ale málo pravděpodobné, že rozbíjení obchodů, vypalování aut povede k žádoucí změně.

Donald Trump a Vladimir Putin se v rámci summitu G20 dohodli na příměří v jihozápadní Sýrii. Prezident USA k tomu sdělil, že je třeba „pokročit v konstruktivní spolupráci s Ruskem“, přitom i nadále kritizuje ruské akce na Ukrajině. Jak tento rozpor v jeho postojích „čtete“? Jaký vývoj vztahů mezi USA a Ruskem lze do budoucna nejspíše očekávat?

Prezident Trump při vší neusazenosti a neujasněnosti v řadě důležitých otázek musí nutně jednat se svými největšími partnery. Jde zejména o vedení Evropské unie, Číny, Ruska, Indie a dalších významných států světa. Když abstrahujeme od tradičních odkazů na Boha, které patří ke všem oficiálním projevům ve Spojených státech, zjistíme, že se pohybuje mezi tlakem domácí politiky USA a snahou nehrotit problémy s hlavními partnery. Tomu nasvědčuje i poslední jednání s Putinem na summitu G20. Hysterie části americké politické scény po neformálním rozhovoru s Putinem, obětavě papouškovaná našimi sdělovacími prostředky, ukazuje na složité postavení současného prezidenta USA. Každý náznak příměří nebo posunu k mírovému řešení v jakémkoliv konfliktu současného světa je nesporně úspěchem. Současná Ukrajina je velkým problémem nejen pro Trumpa, ale i pro vedení EU a NATO. Zdá se, že i Donald Trump začíná mít, při vší obecné rétorice, problém s nepřehledností tamní politické situace. Obecné fráze, které opakuje, jsou právě výrazem těchto rozpaků. Zdá se, že nás v nejbližší době čeká nový posun ve vnitropolitické situaci na Ukrajině. Trump zjevně tápe, a proto v jeho výrocích k danému tématu nevidíme nic nového. Není ostatně sám. Situace na Ukrajině je v poslední době velmi nepřehlednou i pro vedení EU.

A co vztahy Trump vs. Angela Merkelová, či Trump vs. francouzský prezident Emmanuel Macron? Jak se díváte na tvrdý postup Trumpa vůči Evropě, na kterou chce uvalit vysoké celní tarify a kterou poslal „kamsi“ s ochranou klimatu?