Prezidentská návštěva v Rakousku byla českými i některými rakouskými médii prezentována na základě jediné události, projevu Miloše Zemana ke krajanům, v němž „zkritizoval“ přítomného vídeňského exstarostu Michaela Häupla.
Jenže věci často probíhají jinak, než mohou následně působit a jak jsou prezentovány. V sále české ambasády ve Vídni, kde setkání Miloše Zemana s krajany probíhalo, po celou dobu panovala pozitivní, ne-li veselá nálada. Nejinak tomu bylo během samotného projevu prezidenta.
Miloš Zeman je znám jako milovník bonmotů a vtípků, které během svých projevů hojně využívá. Když pronášel kritická slova (založená na chybné informaci od české velvyslankyně) na adresu Michaela Häupla, ani na sekundu neměl vážný výraz ve tváři, naopak zářil úsměvem. Stejně tak exstarosta Vídně Häupl se celou dobu usmíval.
Šlo o vysoce neformální setkání s veselou atmosférou. Nicméně, logicky text prezidentova projevu vypadá jinak pro přítomné v sále, když je pronášen, či na videozáznamu, a zcela odlišně potom v holém textovém přepisu, kde není popsána atmosféra a reakce v sále.
Jediné médium, které kompletní videozáznam z akce přineslo, byly ParlamentníListy.cz, které projev hlavy státu vysílaly v živém přenosu na sociální síti Facebook:
Reakce, které Zemanovo vystoupení vyvolalo, i celý kontext prezidentské návštěvy Vídně pro ParlamentníListy.cz komentuje diplomat Jan Sechter, který v letech 2013–2017 působil na postu velvyslance České republiky v Rakousku.
Prezident Miloš Zeman čelí drsné kritice za své vystoupení před krajany ve Vídni. Média i opozice mluví o ostudě, buranství apod. Co o tom soudíte vy?
Byl jsem velvyslancem ČR v Rakousku v letech 2013–2017 a setkání se zástupci krajanských spolků jsem pro naše politiky pořádal celou řadu. Díky blízkosti zemí a jednotlivým fázím, v nichž se v Rakousku český život utvářel, je toto společenství mimořádně různorodé a mnohdy politicky i názorově vyhraněné. Řekl bych, že starousedlíci, tedy potomci generace Čechů z 19. století, i jednotlivé vlny po roce 1948, 1968 i ta nejnovější jsou díky své historii politicky mimořádně vnímaví, sledují situaci u nás doma a představitelé spolků jsou součástí rakouského českého světa.
Prezident ČR Miloš Zeman má ve Vídni tu výhodu i nevýhodu, že jej krajané znají jako politika, a to dlouhodobě jako předsedu Poslanecké sněmovny, premiéra i prezidenta. Znají jeho názory, někteří krajané jsou i jeho dlouholetí přátelé. Asi všichni vědí předem, že je příznivcem jaderné energetiky nebo naopak odpůrcem různých obstrukcí s výstavbou dálnic a že se se svými názory netají. Diskuse s krajany je svého druhu domácím, více důvěrným prvkem v programu státní návštěvy. Měla by být založena na upřímnosti a oboustranné důvěře, jedině takto může mít ryzí smysl.
Informace, které prezident v projevu o financování české školy použil a které se ukázaly jako nesprávné, mu prý poskytla naše velvyslankyně a média to vytrhla z kontextu. Jak na vás celá ta mediální smršť působí? A jaké máte sám s prezidentem zkušenosti? Hostil jste ho ve Vídni před pěti lety jako velvyslanec…
Žijeme ve světě informačních faux pas. Přijdou občas nějaká. Někdo si na nich smlsne a myslí si, že získá politický bod či dva. Tyto pomíjivé věci ale odcházejí, pokud se správně vysvětlí. Co ale zůstává, je dlouhodobě vytvářená důvěra a vztahy.
Ze své osobní zkušenosti mohu potvrdit, že málokterý politik jako Miloš Zeman se za celou svoji politickou kariéru krajanům v Rakousku věnoval. A měl k tomu i mnoho důvodů, nejen sympatií: česká sociální demokracie po roce 1989 vděčí v mnohém rakouské SPÖ a československé exilové sociální demokracii za svoji obnovu. Řada vídeňských Čechů, vzpomenul bych Jiřího Loewy nebo Přemysla Janýra, se do této obnovy po roce 1989 zapojila. Pro velvyslance je důležité, když na české straně je politik, který na toto nezapomíná a vztah udržuje. Již dva Rakušané a jeden Čechorakušan obdrželi od prezidenta státní vyznamenání (bývalý kancléř Franz Vranitzky, vídeňský exstarosta Michael Häupl a patron české krajanské komunity ve Vídni Eduard Harant).
Jan Sechter, poradce předsedy Poslanecké sněmovny a bývalý velvyslanec ČR v Rakousku.
Jak se prezident Zeman stavěl a staví k problematice krajanů a krajanských spolků?
Měl jsem vždy pocit soustavného zájmu, nejen před návštěvami z Rakouska. Pro velvyslance to znamená věnovat se nejen česko-rakouským vztahům, ale projektům, činnosti a udržitelnosti našich spolků. Máte pak radost nejen z práce, že některé spolky dokonce obnovily svoji činnost, ale i z toho, že nacházíte podporu pro jejich aktivity u nás doma, a to v politice nejvyšší. V prosinci 2016 přijal tehdejšího šéfa Vídně (hejtmana) Michaela Häupla na Pražském hradě, aby mu poděkoval za zdánlivě normální pomoc, ale velmi účinnou pomoc jeho úřadu našim krajanům. Ocenil ho také za jeden velmi viditelný čin: za obnovení památky na architekta a mecenáše kultury a vědy Josefa Hlávky, kterému se ve Vídni dostalo zasloužené rehabilitace. Na všech státních protokolárních příležitostech i v Praze (např. při návštěvě Heinze Fischera) chtěl, aby i při státní večeří byli s námi zástupci české Menšinové rady a Spolku Komenský.
Začínají se objevovat různá tvrzení, že otázku krajanů prezident nikdy moc neřešil…
Spíše naopak. Běda velvyslancům, kteří z různých často podivných a malicherných důvodů téma našich krajanů považují za méně významné. Prezidentovi a jeho úřadu navíc záleželo také na vztahu rakouského státu k naší menšině. Nejen na formální stránce, že naše menšina má práva autochtonní menšiny zakotvená rakouskou ústavou. To si jako politik přečtete v podkladech před cestou. Prezident i jeho předchůdci ve funkci, pokud mohu posoudit ze svého úhlu pohledu, patří k politikům, kteří chtějí vědět, co to deklarované právo v praxi pro život menšiny znamená, kde a jak je možné pomoci, chce slyšet, jak může a musí být aktivní velvyslanectví, pokud ovšem samo nechce na svoji roli rezignovat a být jen jakýmsi českým poštovním úřadem v cizině.
Podíváte-li se na průběh současné návštěvy, jak byste to zhodnotil?
Věnoval jsem se ve stejné době oficiální návštěvě předsedy a poslanců rakouské Národní rady v Praze. Ale z programu, který jsem měl možnost vidět a z ohlasů je zřejmé, že před lety zahájená renesance našich vztahů s Rakouskem se podařila. Její součástí jsou dnes nejen prezidenti, vlády, kraje, města a obce, ale i politikové, kteří patří do jiných politických táborů. V případě některých politických stran v Rakousku jde skutečně o zásadní proměnu postoje, protože to není tak dávno, kdy měly ve svých programech aktivní protičeské postoje, nesouhlasily se vstupem ČR do EU nebo bojovaly proti našim jaderným elektrárnám. Toto vše se návštěvou potvrdilo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
