Módní trend boje za záchranu planety, respektive za řešení takzvané klimatické krize, dorazil i do České republiky. Je letošní či loňské horké počasí argumentem pro to, abychom čistili náš průmysl od „uhlíkové stopy“ a omezovali sami sebe, třeba i ve spotřebě masa?

Nenaskakoval bych hned jen na horké počasí, ale vzal to více ze široka. Snižování uhlíkové stopy nejen průmyslu, ale i další lidské činnosti rozhodně smysl dává. Naopak nedávají smysl argumentační obraty „proč to nedělat“. K diskusi však je samozřejmě to, kde se má začít a co má největší přínos nejen pro omezení uhlíkové stopy jako takové, ale také pro další zmírňování dopadů našeho žití na životní prostředí. Nejsou to jen prázdné fráze, protože věřím, že všichni snad chceme čistější a zdravější životní prostředí a každý by měl přemýšlet jaký svět chce zanechat našim dětem. Tedy jaký vzduch budou dýchat, jakou vodu budou pít (pokud vůbec ještě voda bude), zda nebudou trpět astmatem a alergickými reakcemi a obecně jakou budou mít kvalitu života.

Stále je naše hospodářství příliš závislé na fosilních palivech i jejich těžbě a od vlády neslyšíme oficiální termíny ukončení „doby uhelné” jako v sousedním Německu. Provozovatelé uhelných bloků se stále opírají o výjimky z limitů, na které si nechtějí nechat sáhnout, o samotné těžbě a limitech těžby nemluvě. Laxně zde přistupujeme i k elektromobilitě nebo budování vysokorychlostních železnic, které mají být běžným dopravním prostředkem v cestování na středně dlouhé vzdálenosti, nikoliv něco futuristického a nedostupného, jak se k tomu staví naše současná vláda.

Jsme z dlouhodobého hlediska – při velikosti naší země – velmoc v produkci automobilů, ale ve vývoji a inovacích zaostáváme. Náš stát nepřipravuje dobré podmínky pro to, abychom se technologicky mohli přenést do 21. století. V oblasti e-governmentu jsme podle ročenky OSN čtvrtí nejhorší v rámci EU.

Jste jaderný inženýr. Jaká je podle vás budoucnost jaderné energetiky?