Po brexitu tu máme letos další překvapivý výsledek, který by před nedávnem nikdo nečekal. Je zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem průlom, politická revoluce? Co rozhodlo o jeho vítězství? A co lze očekávat od prezidentování Donalda Trumpa?

Myslím, že svým způsobem průlom, možná i revoluce to opravdu je. Začnu poněkud zeširoka. Po dlouhou dobu, minimálně od kontrakulturní neomarxistické revoluce 60. a 70. let, dobývali neomarxisté pozice v mocenských strukturách západních států. Podle ideologie vypracované mysliteli frankfurtské školy měli neomarxisté podniknout tzv. dlouhý pochod institucemi, tj. snažit se obsadit klíčové mocenské pozice v médiích a vzdělávacím systému. Pro tuto myšlenku získali velkou část západní mládeže okouzlenou filozofií absolutní svobody a rozčarovanou válkou ve Vietnamu. S tím, jak tato mládež odrůstala věku hippies a vstupovala do věku, v němž se přebírají mocenské pozice ve státní správě, se jejich filozofie stávala postupně vládnoucí ideologií. Podstatou této ideologie je odklon od tradičních západních hodnot, snaha o rozbití rodiny, dekonstrukce euroamerické kultury, oslabení vlivu křesťanství, a dokonce i odklon od tradičních levicových a marxistických témat, jako je sociální ochrana a podpora dělnické třídy, a naopak se klade důraz na multikulturalismus, feminismus, homosexualismus, ekologismus, podporu menšin včetně muslimské apod. Rovněž velmi významný pro tuto ideologii je odpor k Rusku – buď původně ke stalinskému socialismu, který kladl velký důraz na vlastenectví, nebo k současnému křesťansko-konzervativnímu Rusku, které rovněž klade velký důraz na vlastenectví.

Důsledky převzetí moci těmito neomarxisty je islamizace Evropy, nezvládnutá migrační krize, ačkoliv její zvládnutí není otázka vojensko-technická, nýbrž politicko-ideologická, prosazování homosexualistické agendy, kdy v čele pražského pochodu homosexuálů Prague Pride pochoduje celé americké velvyslanectví v čele s velvyslancem Andrewem Schapirem, norský Barnevernet, svět na pokraji války s Ruskem kvůli Ukrajině a Krymu, tedy územím z pohledu těchto neomarxistů „klíčovým pro obranu západní bezpečnosti“, inkluzivní vzdělávání, které může mít za následek jen úpadek vzdělání národa, a další a další „dobro“, které se na nás valí ze všech stran. K tomu všemu vláda politické korektnosti a společenská ostrakizace nekorektních názorů. Navíc tato moc již začala v Evropě přecházet i k přímé kriminalizaci nekorektních názorů, začala se objevovat první trestní stíhání v případech kritiků islámu, jako byl například Geert Wilders, Marine Le Penová a další. U nás se jedná například o docenta Martina Konvičku, advokátku doktorku Samkovou a další. Dominance těchto lidí se zdála neotřesitelná a mnoho lidí prostě rezignovalo tváří v tvář této zdánlivě absolutní moci kontrolující kromě vlád i banky, nevládní agentury, tajné služby, armády a policii a další mocenské páky.