Po brexitu tu máme letos další překvapivý výsledek, který by před nedávnem nikdo nečekal. Je zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem průlom, politická revoluce? Co rozhodlo o jeho vítězství? A co lze očekávat od prezidentování Donalda Trumpa?
Myslím, že svým způsobem průlom, možná i revoluce to opravdu je. Začnu poněkud zeširoka. Po dlouhou dobu, minimálně od kontrakulturní neomarxistické revoluce 60. a 70. let, dobývali neomarxisté pozice v mocenských strukturách západních států. Podle ideologie vypracované mysliteli frankfurtské školy měli neomarxisté podniknout tzv. dlouhý pochod institucemi, tj. snažit se obsadit klíčové mocenské pozice v médiích a vzdělávacím systému. Pro tuto myšlenku získali velkou část západní mládeže okouzlenou filozofií absolutní svobody a rozčarovanou válkou ve Vietnamu. S tím, jak tato mládež odrůstala věku hippies a vstupovala do věku, v němž se přebírají mocenské pozice ve státní správě, se jejich filozofie stávala postupně vládnoucí ideologií. Podstatou této ideologie je odklon od tradičních západních hodnot, snaha o rozbití rodiny, dekonstrukce euroamerické kultury, oslabení vlivu křesťanství, a dokonce i odklon od tradičních levicových a marxistických témat, jako je sociální ochrana a podpora dělnické třídy, a naopak se klade důraz na multikulturalismus, feminismus, homosexualismus, ekologismus, podporu menšin včetně muslimské apod. Rovněž velmi významný pro tuto ideologii je odpor k Rusku – buď původně ke stalinskému socialismu, který kladl velký důraz na vlastenectví, nebo k současnému křesťansko-konzervativnímu Rusku, které rovněž klade velký důraz na vlastenectví.
Důsledky převzetí moci těmito neomarxisty je islamizace Evropy, nezvládnutá migrační krize, ačkoliv její zvládnutí není otázka vojensko-technická, nýbrž politicko-ideologická, prosazování homosexualistické agendy, kdy v čele pražského pochodu homosexuálů Prague Pride pochoduje celé americké velvyslanectví v čele s velvyslancem Andrewem Schapirem, norský Barnevernet, svět na pokraji války s Ruskem kvůli Ukrajině a Krymu, tedy územím z pohledu těchto neomarxistů „klíčovým pro obranu západní bezpečnosti“, inkluzivní vzdělávání, které může mít za následek jen úpadek vzdělání národa, a další a další „dobro“, které se na nás valí ze všech stran. K tomu všemu vláda politické korektnosti a společenská ostrakizace nekorektních názorů. Navíc tato moc již začala v Evropě přecházet i k přímé kriminalizaci nekorektních názorů, začala se objevovat první trestní stíhání v případech kritiků islámu, jako byl například Geert Wilders, Marine Le Penová a další. U nás se jedná například o docenta Martina Konvičku, advokátku doktorku Samkovou a další. Dominance těchto lidí se zdála neotřesitelná a mnoho lidí prostě rezignovalo tváří v tvář této zdánlivě absolutní moci kontrolující kromě vlád i banky, nevládní agentury, tajné služby, armády a policii a další mocenské páky.
Kdyby Donald J. Trump přijel do Česka, jak by ho měl Miloš Zeman přivítat?Anketa
Nicméně události v Maďarsku, kdy v roce 2010 usedl do křesla premiéra národně orientovaný Viktor Orbán, nicméně ukázaly, že je možné se této síle postavit a vyhrát. A poté následovala řada podobných politických událostí jako vítězství premiéra Fica na Slovensku, vítězství Práva a spravedlnosti v Polsku v roce 2015, prezidentské volby v Rakousku, kde antisystémový kandidát Hofer prohrál jen očividným volebním podvodem, takže tento výsledek zrušil soud, a samozřejmě sem patří i vítězství našeho prezidenta Zemana v prezidentské volbě v roce 2013, navzdory mohutné podpoře všech mainstreamových médií, kulturně-umělecké fronty i zahraničních sil pro jeho protikandidáta Karla Schwarzenberga. Potom přišel vážný úder pro neomarxistické síly – brexit a nyní zcela zásadní a průlomové vítězství Donalda Trumpa ve Spojených státech. Takže ano, s trochou optimismu lze říci, že tento výsledek je průlomový v tom, že svět se začíná pomaličku, pomalu, ale přece jen vracet od všech těch sociálně inženýrských experimentů s politickou korektností k normálu a že ani masivní dlouhé dekády trvající vymývání mozků, vnucování pocitů viny a studu apod. nestačilo úplně udusit základy zdravých instinktů a zdravého selského rozumu v lidech.
O vítězství Donalda Trumpa rozhodla především nespokojenost lidí právě s těmi sociálně neomarxistickými experimenty ve spojení s ekonomicky neoliberální ekonomikou, kdy v rámci zvyšování zisku byla americká ekonomika outsourcována. To pak vedlo ke zchudnutí mnoha lidí, kteří navíc nebyli spokojeni ani s americkou zahraniční politikou, protože výsledkem amerického vývozu demokracie vojenskou silou je rozbitý a totálně nestabilní Blízký východ, vznik Islámského státu, rozbitá Jugoslávie, rozbitá Ukrajina a nová studená válka s Ruskem. Tedy výsledky zahraniční politiky opravdu tristní.
Od prezidenta Trumpa lze očekávat postupnou deeskalaci vztahů s Ruskem, doufejme, že časem i jejich návrat k normálu, omezení vojenských intervencí ve světě a snahu o ekonomické oživení na domácí scéně a oslabení politické korektnosti. Neočekávejme ze začátku příliš mnoho, americká politika je jako zaoceánský parník, který bude na změny kurzu reagovat jen velmi pomalu.
Někteří prezentují Donalda Trumpa jako „poslední vzpouru bílého muže“ či poslední tón „klasické“ politiky dvacátého století. Jak byste popsal jeho politický projekt vy?
Vidím to přesně naopak, vidím to jako návrat do normálu. Nepřijde mi normální, aby být bílým heterosexuálním mužem ze střední třídy bylo něco, zač by se měl dotyčný apriorně stydět. Nepřijde mi normální, aby děti byly odebírány z naprosto funkčních rodin a umisťovány do náhradní, většinou podstatně horší péče pod záminkou dodržování jejich práv. Nepřijde mi normální, aby Evropu zaplavovaly statisíce migrantů netajících se tím, že přicházejí Evropu dobýt, a aby proti tomu Evropa nic nepodnikla, naopak, aby pronásledovala ty, kteří na tuto absurditu poukáží, a aby své dobyvatele vítala a nabízela jim velmi štědré sociální dávky, o kterých si místní obyvatelstvo může nechat jen zdát a které tito dobyvatelé chápou jako džizju – náboženskou daň.
V moderní historii se občas stávalo, že politici, kteří uspěli v USA, následně „strhli“ řadu světových politiků, kteří se jimi inspirovali. V osmdesátých letech Ronald Reagan, o dekádu později Bill Clinton… Zažijeme podle vás něco podobného nyní s Donaldem Trumpem?
Pevně doufám, že to posílí podobně smýšlející politiky v Evropě a že to zvýší například vyhlídky Marine Le Penové v prezidentské volbě nebo vyhlídky Miloše Zemana při obhajobě jeho mandátu. Zcela jistě by tento úspěch měl psychologicky posílit sebevědomí obyčejných lidí, kteří se až dosud domnívali, že proti elitám nelze úspěšně bojovat.
Psali jsme:
Michael Žantovský ještě před sečtením výsledků na svém twitteru napsal, že „svět, který jsme znali, skončil“. Je to jenom rétorika poražených, nebo můžeme být skutečně na prahu zásadní proměny světa? A co se vůbec dá od Trumpa očekávat ve světové politice?
Ano, svět ovládaný nevolenými psychopatickými elitami dostal minimálně těžkou ránu. Nicméně můžeme očekávat, že se mocní tohoto světa rychle zorientují a nové podmínky si úspěšně přizpůsobí k svému prospěchu. Je dokonce možné, že tito mocní již přešli na stranu „antikavárenských sil“, když si uvědomili, že stávající stav je již neúnosný, a že se sami tyto změny pokoušejí řídit. Něco podobného jsme ostatně mohli vidět i na konci 80. let, kdy se hroutil komunismus a kdy mezi jeho hlavní hrobaře patřili příslušníci bezpečnostních složek, tedy lidé, kteří měli tento systém chránit.
Co se dá od Trumpa očekávat ve světové politice, jsem již uvedl v odpovědi výše, tj. pokus o deeskalaci vztahů s Ruskem a ukončení zbytečných amerických vojenských intervencí.
Od odpůrců Trumpa můžeme slyšet, že bude oslabovat NATO, nebo dokonce že NATO může i zaniknout. Jaký podle vás bude další vývoj severoatlantického obranného společenství?
NATO je už delší dobu v podstatě přežilá, nefunkční organizace, tvořená hlavně Spojenými státy. Význam evropských států v NATO je zcela marginální a irelevantní. Takže rozhodne-li se Donald Trump americkou angažovanost v NATO omezit, tak přesně o toto omezení klesne i význam NATO.
O Trumpovi jeho odpůrci navíc také říkali, že přenechá Evropu vlivu Ruska. Co můžeme očekávat ve vztahu těchto dvou supervelmocí? A jak se bude Trump stavět ke krizím, které zdědil po prezidentu Obamovi? Například k situaci v Sýrii?
O vztazích Donalda Trumpa s Ruskem jsem mluvil již výše. Někde jsem četl, že hrozí to, že na sebe narazí dvě velká ega – Donalda Trumpa a Vladimira Putina. Toho se naprosto neobávám, protože z psychologie vyplývá, že dvě velká ega se vždy bez problémů dohodnou. Co se týče situace v Sýrii, prezident Trump chce zlikvidovat Islámský stát, v čemž má shodné cíle s prezidentem Putinem. Takže je možné, že obě velmoci budou své akce v Sýrii efektivně koordinovat.
Jak se podle vás budou se situací vyrovnávat české a světové elity, které do poslední chvíle před Donaldem Trumpem varovaly?
Těžko, což můžeme pozorovat již například i na sociálních sítích. Tito lidé reagují stejně tak, jako reagovali na zvolení Miloše Zemana prezidentem. Takže budou obviňovat ze svého neúspěchu rasisty, nacisty, xenofoby, islamofoby, staré venkovské nevzdělané burany, bílou chátru, neúspěšné, nevzdělané a frustrované apod. Před několika dny jsem v předchozím rozhovoru napsal, že pravděpodobnost násilných střetů při novém pražském Majdanu 17. listopadu vzrůstá, ale stále je pod 50 procenty. Nyní svoji prognózu poněkud poopravuji – pražský Majdan se vůbec konat nebude, resp. změní se na neškodný happening.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
_profil_top.jpg)
