Vy jste dlouholetým členem sociální demokracie, působil jste na nejrůznějších postech ve vysoké politice. Když sledujete dnes situaci ČSSD na politické scéně, co vás napadá jako první?

Když jsem odešel do Rakouska, pomáhal jsem exilové sociální demokracii. Pracoval jsem také v tiskovém oddělení u rakouských sociálních demokratů jako student, přímo pod tehdejším rakouským kancléřem Bruno Kreiskym. Jsem sociální demokrat čtyřicet let, můj děda byl sociální demokrat, byl tiskař, sazeč a během celého období první republiky pracoval v Lidovém domě a tiskl Právo lidu. Jsem sociální demokrat, jak se říká tělem i duší. To ovšem neznamená, že spoustu věcí nevidím kriticky, naopak. A co mě napadá, když se podívám na dnešní situaci ČSSD jako první?

Místo toho, aby si ČSSD uvědomila, že je naší nejstarší politickou stranou, což nemá obdoby jak u nás, tak v ostatním postkomunistickém světě, aby si byla jistá, konsolidovaná ve svých hodnotách, jako jsou solidarita a sociální spravedlnost, které jsou v tomto hnutí 140 nebo 150 let, tak působí nejistě, mnohdy je v základních hodnotách dezorientovaná a mnozí členové ani nevědí, co základní hodnoty jsou. Kdyby to věděli, tak by například nikdy nemohli podporovat Vladimira Putina nebo fandit v Americe multimiliardáři Donaldu Trumpovi. Místo toho, aby zde byla klidná a sebevědomá ČSSD, je z ní strana, jak jsem vám popsal. Vše se ukazuje v průzkumech veřejného mínění a situaci jasně ukázaly podzimní krajské volby.