Ministři financí zemí Evropské unie schválili pravidla, která umožní používat obecný systém přenesené daňové povinnosti známý jako reverse charge. Česká republika o takovou možnost velmi stála. Ač nejste odbornicí na daně, můžete říci, zda vám jsou bližší názory těch, co si pochvalují, že se omezí prostor pro daňové podvody, nebo těch, co namítají, že profesionální podvodníci si najdou jiné cesty a zavedením tzv. reverse charge stoupne byrokratické zatížení podnikatelů?
Můj subjektivní dojem je, že v rámci zběsilého honu za – mnohdy fiktivními! – daňovými úniky se tím zas o něco víc přesouvá povinnost na ty firmy, které z logiky věci nemohou být viníky. Prostě nepostihuje se tu nepoctivý viník, ale odskáčou to slušní. A ti, kdo chtějí podvádět, budou podvádět dál. Myslíte si snad, že řada vietnamských obchodníků, která před zavedením EET nepřiznávala příjmy, je po zavedení EET platí? Neplatí! A kontroly jsou na ně krátké. Akorát poctivým obchodníkům se zvýšily náklady. No a přesně v této logice bude podle mého soudu fungovat i reverse charge.
Tentokrát je to Itálie, která zkouší zavést základní nepodmíněný příjem. Před volbami ho chudým Italům slibovalo Hnutí pěti hvězd a podle jeho šéfa a zároveň místopředsedy vlády Luigiho Di Maia bude zaveden postupně od ledna ve formě předplacené nákupní karty. Může být takový model úspěšnější než třeba finský experiment, při němž se vybrané skupině obyvatelstva vyplácelo 560 eur, nebo jsou Italové nepoučitelní z předchozích nezdarů o zavedení nepodmíněného příjmu?
Ne, nemůže to být úspěšné. Vždy, když nějaký politik chce někomu dát něco za nic, je to jednak krádež z kapes těch, kdo poctivě pracují, jednak je to dlouhodobě nefunkční a dřív či později se to zhroutí. Pouze ekonomicky nevzdělaní lidé mají pocit, že se vždy přišlo s něčím „novým“. Nepřišlo. Takové nápady tu byly už před 200 lety. A vždycky to skončilo stejně. Bankrotem.
Itálie je přitom mnohem ohroženější pokusný králík než Finsko. Itálie totiž má už dnes dluh na úrovni 133 procent HDP a je jednou z nejzadluženějších zemí na světě. Je tedy mezi posledními, kdo si takhle může se socialistickými experimenty zahrávat.
Psali jsme:
Ministr zemědělství Miroslav Toman uvedl na Žofínském fóru, že by chtěl uzákonit, aby se potraviny v České republice nedaly prodávat za podnákladové ceny. Rád by zavedl princip zákazu prodeje se ztrátou pro každý jednotlivý výrobek a každý článek potravinářského řetězce. Jeho resort momentálně zjišťuje, zda řetězce více nepodporují dovozové potraviny na úkor tuzemských. Například máslo z dovozu se v prvním pololetí prodávalo v tuzemských slevových akcích průměrně za 126,09 koruny za kilogram, české pak za 166,52 koruny za kilogram. K čemu může jeho snaha o podporu českých zemědělců a výrobců potravin vést?
To je absolutně šílený zásah do soukromého podnikání. Prostě čas od času se třeba stane, že se podnikatelský záměr nepovede. Jako podnikatel neodhadnu dobře, jak se budou moje výrobky prodávat. Ušiji boty, které jsou natolik bláznivé, že se skoro nikomu nelíbí. Já jako švec si ale myslel, že o ně bude dračka. Prostě jsem to špatně odhadl. Co teď s tím?
Když nechám cenu vysokou, neprodám nic a budu mít ztrátu obrovskou. Když cenu snížím hluboko pod své náklady, prodám aspoň něco. Zákazníci si řeknou: „Ty boty jsou sice hnusné, ale za tu cenu je budu nosit aspoň do garáže.“ A já jako švec sice pořád budu mít ztrátu, ale aspoň nebude tak vysoká, jako kdybych neprodal ani pár bot.
A co nám vlastně říká pan ministr Toman? Říká nám: „Milý ševče, rozhodl jsem se, že si přeju, abys měl ztrátu tu nejvyšší možnou, protože v žádném případě nesmíš prodat pod svými výrobními náklady.“ Tomu fakt říkám vydařený sociální program.
Myslí si snad někdo, že je to nepochopení, jak trh funguje…? Sotva. Nahrává to byznysu několika velkých českých producentů na úkor těch malých.
Vyřešení bytové situace v Praze bylo nejčastějším předvolebním slibem letošních komunálních voleb. Podle analýzy organizace Arnika k jejich splnění zastupitelé buď nemají pravomoci, nebo by se jednalo o nezákonné zásahy do územních řízení. Studie Deloitte tvrdí, že právě v Česku je z evropských zemí nejhorší dostupnost bydlení, když nový byt přijde na 11,3 průměrného ročního platu, zatímco v Belgii 3,7 násobek, ale i v nominálně nejdražší Velké Británii vyjde na 9,8 násobek. Čím je to způsobeno, že se u nás trh s nemovitostmi tak splašil a co vysoké ceny znamenají pro domácí ekonomiku?
Má to dva hlavní důvody a řadu vedlejších.
Za prvé katastrofální povolovací stavební řízení. Developeři prostě nemohou získat povolení stavět.
A za druhé je za tím politika České národní banky. Ta vedla k tak nehoráznému snížení úrokových sazeb na jedné straně a současně tak nehoráznému přehřátí hospodářského růstu na straně druhé, že to vybičovalo lidi k často nerozumnému braní si hypoték. A to logicky vyhnalo vzhůru ceny nemovitostí.
Bohužel, nedělám si iluze, že by se to s kompetentností ČNB v nejbližší době zlepšilo. Naopak mám dojem, že v ČNB stále víc ubývá odborníků a přibývá vysloužilých politiků s trafikami. Dost špatná zpráva – nejen – pro domácí ceny nemovitostí.
Volební kampaň pro senátní a komunální volby stála spoustu peněz. Vy sama jste měla pocit, že vás některá strana či konkrétní politik přesvědčili billboardy, poutači, hesly, předvolebními setkáními, při kontaktních kampaních nebo jinak o tom, abyste jim dala hlas, i když jste to původně nezamýšlela?
Samozřejmě že ne. Buď daného politika či politiky znám, anebo neznám, ale rozhodně se nenechám přesvědčit hloupounkými hesly. Vždy se rozhoduji na základě znalosti minulého fungování té které strany. Pokud daná strana jeví známky například roztříštěnosti, vypovídá to o ní, že není schopná se domluvit, rozpadne se na frakce a nic nedokáže. A tak dál.
Pokud jsou správné propočty Liberálního institutu, tak v České republice stráví průměrná malá firma papírováním 233 hodin ročně, což odpovídá práci jednoho člověk pět týdnů na hlavní pracovní poměr. Pozorujete, že by se o snížení byrokracie někdo snažil, nebo je nezměnitelným faktem, že se může jen a jen zvyšovat?
Jen 233 hodin? Mně to někdy připadá jako ještě mnohem víc… Skutečně pozoruji, že mnoho úředníků a politiků vyvíjí výraznou činnost ohledně byrokracie. Ovšem na zcela opačnou stranu. Byrokracie neustále roste. Obchodníci v maloobchodu si například mysleli, že když přešli na EET, už si zažili křest ohněm a buzerace skončí. Ale to se mýlili. Už se na ně valí další. Obchodníci budou muset od ledna odevzdávat státu informace o každém nákupu, a to až do úrovně EAN! Takže podnikatelům se bude dýchat zas o něco hůř.
Psali jsme:
Když noční můra se stane skutečností: Vinou zvůle státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou „rozvinutý stát“ kvůli své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě… - OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
