Prezident Miloš Zeman se nedávno navezl do tuzemské kontrarozvědky. O Bezpečnostní informační službě (BIS) hovoří jako o čučkařích a o její práci jako o zbytečném plácání. Co vy na to?
Jako prostý občan samozřejmě nevím, čím se naše kontrarozvědka a rozvědka konkrétně zabývají či nezabývají, byť na jejich chod i já přispívám placením nemalých daní. Považuji však za správné, aby naše země takovéto instituce měla, především pro ochranu klidného života nás občanů.
V reakci na výroky pana prezidenta Zemana si proto netroufám sdělit své názory, protože na rozdíl od prezidenta či předsedy vlády, potřebné objektivní informace o výsledcích práce obou tajných služeb samozřejmě nemám. Předpokládám však, že pan prezident - vrchní velitel ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, ale i pan předseda vlády jistě mají nejvíce informací o konkrétních výsledcích práce rozvědky a kontrarozvědky pro bezpečnost naší země, pro bezpečnost našich občanů. Zaráží mě proto skutečnost, že oba nejvyšší ústavní činitelé se ve svých hodnoceních tajných služeb tak kategoricky liší!
Nevím, co si o tom mám jako občan myslet. Jako bývalý profesionální voják mohu říci jen své osobní dojmy po přečtení obou zpráv určených veřejnosti. Obě výroční zprávy jsou podle mého názoru i pro veřejnost opravdu příliš obecné a jednostranně zaměřené. Ale mně osobně to až tak nevadí.
Daleko více mi však vadí, že z nich naprosto jednostranně čiší tvrzení, jako by se v Česku na každém kroku pohybovaly desítky a stovky ruských a čínských špionů. A jako by v naší zemi nepůsobili i špioni všech dalších desítek a desítek zemí, kteří zde samozřejmě působí a Česko monitorují. Ať již jako nelegálové nebo pod pláštíkem diplomatického krytí. Mám proto z těchto výročních zpráv obou tajných služeb značně rozpačité pocity!
Ptám se, protože jste byl několikrát v souvislosti s BIS zmiňován v médiích přinejmenším jako strategická zájmová osoba Služby vnější rozvědky (SVR) či Hlavní rozvědné zprávy (GRU), tedy ruských zpravodajských služeb…
A taky nevím, co bych tajného těm cizím špionům o České republice prozradil? Jména českých spekulantů, kteří naše občany okradli o desítky a stovky miliard korun státního majetku stejně všichni znají a žádná jiná velká tajemství v Česku neexistují. Všechno, co se cizí špioni potřebují dozvědět, se dříve či později dočtou v médiích či na internetu. A nepochybuji o tom, že i tajné účty a majetek některých našich bývalých i současných politiků v zahraničí již dávno tajné služby určitě také znají! Vždyť dnes již žádné bankovní tajemství doma ani ve světě fakticky neexistuje. Dokonce ani ve Švýcarsku. Jen si vzpomeňte na nedávný případ vyvedení miliard korun z Mostecké uhelné a další podobné případy. A myslím si, že tajemstvím již nejsou ani milenky některých politiků, stejně tak to, kdo kterého politika zkorumpoval či stále ještě skrytě korumpuje.
A že se o mne naše tajné služby zajímaly a stále možná ještě zajímají? I to mně vůbec nevadí! Protože dlouhodobě obchoduji jak s Ruskem, tak i s mnohými dalšími zeměmi bývalého Sovětského svazu, jako například s Moldávií, Běloruskem a Kazachstánem. Nyní začínám i s Uzbekistánem, ale například se snažím obchodovat i s Vietnamem, Izraelem, Marokem, Íránem, Rakouskem, Německem a samozřejmě i s Čínou. Prostě všude tam v zahraničí, kde mají ještě o české výrobky zájem. A proto péči tajných služeb o mou osobu dokonce považuji za správnou! Vždyť tajné služby jsou tady především proto, aby na prvním místě chránily zájmy, zdraví a životy nás, občanů České republiky, včetně podnikatelů. A budu všem tajným službám velmi vděčen, pokud mě někdy upozorní, že ten či onen zahraniční obchodník, který se mnou jedná či chce jednat, je ve skutečnosti špion cizí země, abych si na něj dal pozor. Zatím se mi to, díky bohu, za osmadvacet let, co podnikám, ještě ani v jednom případě nestalo. Takže předpokládám, že se mi i cizí špioni vyhýbají, protože asi vědí, že mě česká kontrarozvědka a rozvědka dobře chrání. A ze stejného důvodu se mi zřejmě vyhýbají i skuteční zločinci.
Psali jsme:
Nenarazil jste za svého někdejšího působení v armádě na dnes již bývalého předsedu vojenského výboru NATO Petra Pavla?
Generála Petra Pavla osobně neznám, i když absolvoval stejnou střední a vysokou vojenskou školu jako já, ale až o deset let později. Nenarazil jsem na něj osobně, a proto si ho netroufám objektivně hodnotit. Ale od mých spolužáků, kteří mu bezprostředně po nástupu z vysoké vojenské školy osobně v Prostějově veleli, vím, že v roce 1983, to jsem již velel tankovému pluku v Českých Budějovicích, nastoupil jako mladý poručík, člen KSČ, k elitní výsadkové brigádě do Prostějova jako velitel čety. Fyzicky byl prý velmi dobrý, uměl francouzsky a snad i anglicky. Ale jako velitel čety a poté i velitel roty prý nebyl nic moc. Nevím, nemohu to posoudit.
Měl však prý dobré kádrové hodnocení i kvůli rodině. A tak po pěti letech služby u elitní výsadkové brigády v Prostějově byl vyslán na Vojenskou akademii Antonína Zápotockého do Brna, kterou ukončil v roce 1991 a hned poté nastoupil kariéru důstojníka na generálním štábu československé armády, do sekce vojenského zpravodajství. Další můj spolužák, nyní generál ve výslužbě, jehož jméno uvádět nebudu, protože by si to nepřál, si ho v roce 1991 vybral právě kvůli výborné fyzické přípravě a znalostem jazyků do štábu prvního československého praporu UNPROFOR, který se připravoval na misi do Jugoslávie v Českém Krumlově. Mimochodem vybral si tam i další dnes známou osobnost, tehdy nadporučíka, nynějšího armádního generála a náčelníka generálního štábu Aleše Opatu. A také tehdy dalšího poručíka, dnes bývalého ministra obrany Jaroslava Tvrdíka, coby vojenského finančníka, který měl na starosti příslušníkům praporu v Jugoslávii vyplácet měsíční finanční náležitosti.
A v letech 1992 až 1993 tento československý prapor působil v mírové operaci OSN ve válce v Jugoslávii. A právě od mého spolužáka, tehdy podplukovníka - velitele prvního praporu UNPROFOR - jsem slyšel podrobně vyprávět i o tom, jak to tehdy bylo se záchranou obklíčené jednotky asi padesáti francouzských vojáků. Protože to byl on, kdo určil tehdy již majora Petra Pavla, důstojníka svého štábu, aby francouzskou jednotku z obklíčení Srby i Chorvaty s asi třiceti našimi vojáky evakuoval.
Celá událost byla několikrát podrobně popsána, konec konců i samotným Petrem Pavlem. Psalo se i o tom, jak Petr Pavel se svými vojáky padl do zajetí Srbů. Bezpochyby si hoši prošli tehdy peklem a riskovali několikrát i svoje životy. A i díky jazykovým znalostem Petra Pavla, a bezesporu i kvůli respektu obou válčících stran k Československu a k československým vojákům, byli nakonec propuštěni a francouzské vojáky mohli odvést z obklíčení a bojový úkol se ctí splnili. Za to si všichni, v čele s Petrem Pavlem, zaslouží bez jakýchkoliv pochybností velké uznání.
Po návratu z Jugoslávie se však z Petra Pavla stal evidentně klasický zpravodajský důstojník. Byl prý i dva roky vojenským diplomatem v Belgii, poté rychle za sebou absolvoval několik západních vojenských škol a zpravodajských kurzů a rychle stoupal nahoru po pomyslném kariérním žebříčku české armády na zpravodajských štábních funkcích na ministerstvu obrany. Již v roce 2002 obdržel hodnost brigádního generála, v letech 2002 až 2007 byl postupně velitelem specializovaných sil, zástupcem velitele společných sil a zástupcem ředitele sekce ministerstva obrany. Od července 2011 do června 2012 byl zástupcem náčelníka generálního štábu Vlastimila Picka, kterého prvního července 2012 ve funkci vystřídal. Do funkce náčelníka Generálního štábu Armády ČR byl jmenován prezidentem republiky Václavem Klausem v červnu 2012. Bohužel, podle mne mu však chyběla podstatně vetší praxe ve velení bojovým jednotkám a útvarům, o brigádě nemluvě, a to se na jeho výkonech samozřejmě odrazilo.
Psali jsme:
Právě Petr Pavel několikrát prohlásil, že aktivity Ruska jsou pro Česko větší hrozba než mezinárodní terorismus. Jak to hodnotíte?
Když se zamyslím nad jeho kariérou a tím, co dnes prohlašuje, tak se vlastně ani nedivím, že se z mladého důstojníka, který již ve škole vstoupil do komunistické strany, a jistě i obdivoval Varšavskou smlouvu a Sovětskou armádu, stal do rána jiný člověk, který nás všechny nyní na každém kroku, po vzoru NATO, straší Ruskem. Nechci mu křivdit, ale stačí si přečíst, jak nyní Petr Pavel zdůvodňuje před veřejností svoje členství v KSČ. A tak si myslím, že i v jeho případě stále platí staré dobré přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.
Vůbec totiž není pravdou, že kdo chtěl tehdy k výsadkářům, musel být již na škole členem KSČ! Řada mých spolužáků, výsadkářů, tehdejších nadřízených Petra Pavla, vám to může potvrdit.
Proč podle vás leží některým vlivným Čechům Rusko tak v žaludku?
Je to přeci velmi prosté! Tito pánové si přeci musí před veřejností zdůvodnit, proč tak velké finanční prostředky evropské členské země NATO a i Česko musí vynakládat na zbrojení a na své odměny. Takže musí přeci před vlastními občany vytvořit obraz silného nepřítele! To je ten hlavní důvod!
Jsem hluboce přesvědčen, že ze strany Ruska nám žádné nebezpečí nehrozí! Proč by nás mělo Rusko ohrožovat? Čím malá Česká republika, navíc s bezvýznamnou, „papírovou armádou“, ohrožuje Rusko? Nebo čím jsme Rusku my vlastně nebezpeční? Tím, že nadále z Ruska po rozpadu RVHP a Varšavské smlouvy kupujeme za světové ceny ruskou ropu, zemní plyn a další strategické suroviny, bez nichž se neobejdeme?
Prezident Putin by musel být padlý na hlavu, kdyby si chtěl zničit tak velké lukrativní příjmy ze surovin v dolarech či v euro, které dostává z trhů zemí EU, včetně Česka! A kromě toho má Rusko dost svých a podstatně složitějších starostí, například s radikálním islámem uvnitř vlastní země a s řadou radikálních islámských zemí a i základen NATO kolem své státní hranice! Jsem proto zvědav, pokud někdy i v Česku dojde k případům mezinárodního terorismu, jak je dnes například vidíme v sousedním Německu, Francii, Belgii či ve Velké Británii, jak to bude generál Petr Pavel, dnes sice již ve výslužbě, našim občanům vysvětlovat? Vždyť i on má velký podíl na tom, že naše armáda je za posledního čtvrt století totálně zdecimovaná a na hraně bojeschopnosti! Proč právě o tom generál Pavel mlčí? Protože na katastrofálním současném stavu české armády má i on velký podíl osobní viny!
Pavel odchází do vojenského důchodu s tím, že zahálet nehodlá. Trochu se spekuluje o tom, že by mohl kandidovat na prezidenta. To by byl první český prezident s profesionálními zkušenostmi z armády…
Dlouhodobě sleduji českou vnitropolitickou scénu, protože se každého z nás, ať se nám to líbí či nelíbí, bytostně týká a rozhoduje o naší existenci. A jsem bytostně přesvědčen, že veškerý ten mediální humbuk kolem generála Petra Pavla, počínaje jeho jmenováním do nejvyšší vojenské funkce předsedy vojenského výboru NATO v roce 2015 a konče jeho současným teatrálním odchodem do důchodu, včetně jeho nedůstojné kritiky současného prezidenta Zemana, byl předem připravený, cílený zpravodajský krok. Podle mne to vše má za cíl vytvořit generálu Pavlovi před národem perfektní image generála, hrdiny, bojovníka proti tomu zlému Rusku, Číně a - proti Zemanovi!
To vše proto, aby mohl ještě před ukončením mandátu prezidenta Miloše Zemana kandidovat na jeho místo, volby vyhrát a stát se vůči NATO naprosto loajálním prezidentem malé české země se strategickým umístěním uprostřed Evropy. Mimochodem prezident republiky je, jak jste si snad všichni všimli, současně i vrchním velitelem ozbrojených sil a bezpečnostních sborů Česka. Navíc, jak ukazuje současná vnitropolitická scéna a dění, má i ve společenském systému parlamentní demokracie obrovské politické pravomoci! A o to tady jde!
Vždyť za normálních okolností by přeci žádný generál – tím spíše náčelník generálního štábu, který se výrazně osobně podílel na zdecimování vlastní armády, nikdy nemohl velet NATO, ale byl by suspendován a s ostudou by odešel do důchodu! A proto, pokud bude kandidovat, ho samozřejmě volit nebudu! A doufám, že tuto hru rychle prohlédne i většina naší veřejnosti! Česká republika by si totiž zasloužila mít i nadále důstojného prezidenta či prezidentku, a nikoliv převlékače kabátů, který bude rozhodovat tak, jak mu někdo za jeho zády bude „pískat“!
Již několikrát jste zmínil katastrofický stav české armády. Americký prezident Donald Trump chce zvyšování nákladů na armádu, přitom v té české se nedokáží proinvestovat ani dosavadní finance. Nechybí zde nějaká trvalejší koncepce?
A to, že jsme dosud nedokázali řádně a smysluplně proinvestovat obrovské výdaje vynakládané na malou českou armádu? Jen se ohlédněte několik málo let nazpět na všechny ty kauzy nesmírně předražené vojenské techniky a materiálů! Vždyť většina našich takzvaných „stratégů“ na ministerstvu obrany rozhodovala o předražených nákupech zahraniční bojové a speciální techniky a vůbec jim nevadilo, že nebyli ani den na vojně a této složité bojové a speciální technice nerozuměli! Bez mrknutí oka souhlasili s přemrštěnými cenami tak, jak jim to nařídili ti, kdo je na ta rozhodující místa ve vedení ministerstva obrany zalobbovali. A nepochybuji o tom, že si pak mnozí lobbisté v zahraničí jistě shrábli od výrobců i tučné provize. Jen si vzpomeňte na kauzu paní ministryně Parkanové a dalších! Mám pokračovat? Raději nebudu. Chci však věřit, že současné vedení ministerstva obrany a generálního štábu v těchto šlépějích již nepůjde a bude obrovské peníze vyčleňované ze státního rozpočtu smysluplně utrácet za to, co skutečně naše armáda nyní potřebuje.
V čem je tedy hlavní problém Armády ČR?
Naší armádě chybí dlouhodobá, reálná, strategická koncepce jejího rozvoje a cílová struktura! Ale kdo ji měl vypracovat? Generál Petr Pavel? Generál Josef Bečvář? Nebo ministři obrany – civilisté a ještě civilnější jejich náměstci? Byli bychom přeci naivní, kdybychom si mysleli, že ti, kteří se podíleli čtvrt století na likvidaci armády, na své hříchy nyní najednou zapomenou a budou schopni vytvořit reálnou a potřebnou strukturu budoucí české armády, která bude odpovídat skutečným problémům naší země, jak v současnosti, tak i hrozbám v blízké budoucnosti! Mimochodem navýšení rozpočtu české armády na budoucí až dvě procenta HDP představuje zvýšit armádní každoroční rozpočet z nynějších asi šedesáti miliard postupně až na sto dvacet i více miliard korun! Pokud se zásadně nezmění struktura naší armády, vzniká logicky šílená otázka, co s těmi obrovskými penězi bude armáda dělat?
A jak z toho tedy ven?
Samozřejmě, že je reálná cesta, jak současnou zdecimovanou českou armádu postupně opět postavit na nohy! Nebude to však hned. Koncepce budoucí armády musí být postavena na tom, že by měla v nejbližších letech na úkor úředníků postupně rozšiřovat bojové útvary schopné předcházet hlavně nebezpečím, která mohou především ohrozit bezpečnost občanů doma, v Česku. A tím hlavním je nebezpečí masového a násilného radikalismu všeho druhu v Evropě. Nejen toho islámského. Že straším? Nestraším! Vždyť se stačí podívat na to, co se nedávno stalo ve Štrasburku či v Paříži, co se dnes a denně děje u našich sousedů v Německu! Na to by se naše armáda měla především připravovat! Zahraniční vojenské mise by měly být až druhotnou funkcí české armády. Dosud je tomu, bohužel, naopak.
A jak by měla Armáda ČR vypadat?
Samotná struktura armády se musí zásadně změnit! Kromě nynější čtvrté brigády rychlého nasazení a sedmé mechanizované brigády by se mělo rozšířit pozemní vojsko v horizontu pěti až sedmi let nejméně o další dvě až tři brigády! Přitom by to měly být útvary podobné té elitní prostějovské výsadkové brigádě, samozřejmě navíc i s bojovými vozidly pěchoty, tanky a dělostřelectvem, k jaké generál Petr Pavel nastoupil jako poručík v roce 1983, a jejíž příslušníci s ním byli na misi v roce 1993 v Jugoslávii! Naše země potřebuje pružnou armádu, jejímž základem nebudou úředníci, ale špičkoví, fyzicky a psychicky výborně připravení universální profesionálové umějící bojovat nejen v terénu, ale například i v hustě osídlených městských aglomeracích! A samozřejmě musí umět zvládat veškerou, dnes velmi složitou a sofistikovanou bojovou, speciální i dopravní techniku pozemních sil!
A to přeci není nemožné. Když jsme tehdy naučili devatenácti až dvacetileté hochy - vojáky základní služby - za dva roky konkrétní náročnou vojenskou profesi, například střelce či řidiče tanku, BVP, obsluhu raketometu, výsadkáře a podobně, proč bychom dnes nenaučili profesionály za tři až čtyři roky zvládat postupně veškerou základní bojovou i speciální techniku pozemních sil? Dnešní doba si přeci vyžaduje především universálního bojovníka - profesionála! Stačí, když si generál Pavel a další vzpomenou, jak byli v mládí v Prostějově perfektně vycvičeni. Přitom byli původně na vysoké škole cvičeni jako vševojskovci - motostřelci či tankisté! Nechť si vzpomenou, co vše se museli u svých útvarů v praxi - i s vojáky základní služby - rychle naučit! A naučili se to!
Samozřejmě je nutné rozšířit i další bojové speciální útvary. Potřebujeme zkvalitnit i malé české bojové letectvo, když dnes máme fakticky pouhou letku Gripenů, necelé tři letky cvičných stíhaček L-159 a dva tucty starých sovětských bojových vrtulníků Mi-24 a polských Sokolů. Je tragédií, že to celé velkohubě nazýváme letectvo! Potřebujeme mít do deseti let alespoň malou, smíšenou leteckou divizi, i s raketovými útvary protivzdušné obrany státu. Ale i s technikou například na likvidaci v současnosti se masově rozmáhajících dronů!
Já osobně totiž považuji drony za jednu z nejnebezpečnějších zbraní v rukou teroristů, přitom lehce dostupnou! Když to trochu málo přeženu, stačí na malý dron zavěsit půl kila semtexu a na dálku ho panu prezidentovi otevřeným oknem posadit do jeho kanceláře na pražském Hradě a pak ho na dálku telefonem odpálit… Že přeháním? Vůbec ne, vzpomeňte si, jak nedávno dva drony, bez semtexu, vyřadily v Anglii na den z provozu druhé největší anglické mezinárodní letiště!
A co byste udělal s těmi nadbytečnými armádními úředníky? Propustit?
Vůbec ne. Není třeba z armády nikoho ze stávajících úředníků předčasně propouštět! Vždyť oni za ten současný stav nemohou! Je třeba vytvořit novou, pružnou strukturu budoucí české armády a jak budou postupně úředníci odcházet do důchodu, tak jejich tabulková místa rušit. A nově přijímanými mladými lidmi pak naplňovat tabulky nově postavených dalších bojových a speciálních jednotek a útvarů. Musíme však mladé, zdravé muže a ženy nastupující do české armády na základní funkce, umět i dobře zaplatit. Za dvacet tisíc korun měsíčně čistého nečekejme žádné profesionály. Spíše zoufalce! Nastavme proto základní plat čtyřicet tisíc korun měsíčně, kontrakt na službu, tedy sociální jistotu, alespoň na dvacet let a uvidíte, jak se budou mladí lidé do armády hrnout.
A ještě něco. Jsem rád, že současná vláda nakonec konečně začíná podporovat i obnovu českého obranného průmyslu. Vždyť ještě v nedávné minulosti jsme patřili k nejlepším výrobcům zbraní pro pozemní vojsko na světě. Technický potenciál máme v naší zemi stále ještě značný. Ale musíme propojit tyto zájmy i s našimi bezprostředními sousedy. S Německem, Polskem, Rakouskem, Maďarskem a samozřejmě i se Slovenskem. Je jasné, že obnovený český obranný průmysl by se neuživil jen na potřebách malé české armády. Mimochodem, i to je námět k zamyšlení pro naše současné diplomaty v Černínském paláci! Ať si vzpomenou, kdo byl prvním poválečným ministrem zahraničních věcí USA. No přeci americký vítěz druhé světové války George Marshall!
Existuje v Armádě ČR vůbec něco pozitivního?
Ano, chci věřit, že se přeci jen začíná blýskat na lepší časy! Náčelníkem generálního štábu je totiž konečně zase zkušený vševojskový velitel - generál Aleš Opata! Prošel všemi velitelskými funkcemi. Od velitele tankové čety, roty, praporu, byl zástupcem velitele a poté i čtyři roky velitelem výsadkového mechanizovaného praporu v Chrudimi. Působil jako velitel v řadě zahraničních misí v bývalé Jugoslávii, v Afghánistánu, v Kosovu, v Bosně a Hercegovině! Velel čtyři roky brigádě rychlého nasazení v Žatci, byl velitelem operačního odboru sekce rozvoje druhů sil ministerstva obrany a i jejím ředitelem. Čtyři roky byl zástupcem náčelníka generálního štábu, mezitím působil i jako národní vojenský představitel Česka na strategickém velitelství NATO SHAPE v belgickém Monsu.
A nyní je již od května 2018 náčelníkem Generálního štábu Armády ČR. S potěšením jsem se nedávno dozvěděl, že generál Opata již zveřejnil i reorganizaci „mateřského“ výsadkového praporu v Chrudimi, kterému kdysi velel, na výsadkový pluk! Ano, to je začátek té správné cesty k ozdravení nemocné Armády ČR! Fandím mu!
A také jsme se konečně dočkali toho, že zpěvačky a herce v čele ministerstva obrany, nahradil ministr - profesionál! A vůbec mi nevadí, že je to profesionál z řad policie. Naopak, vždyť současné nebezpečí mezinárodního terorismu stírá zásadní rozdíly mezi ozbrojeným policistou například z útvaru rychlého nasazení a příslušníkem armády, například profesionálem z výsadkového praporu. A doufám, že se i pan ministr Lubomír Metnar obklopí skutečnými profesionály ve funkcích svých náměstků, kteří armádu dobře znají, a znají tedy i její složitosti a potřeby. A že společně s vedením generálního štábu potáhnou za jeden provaz.
Psali jsme:
autor: Jan Rychetský
