„Konzervatismus je punk doby,“ prohlásil Václav Klaus mladší při brněnském sněmu Trikolóry. Jak byste tento výrok komentoval? Je konzervatismus „in“?

Výrok Václava Klause mladšího odráží paradox politické situace v západních zemích spočívající ve skutečnosti, že konzervatismus, ztotožňovaný se snahou udržet tradiční řád, se náhle stal revoltující a nonkonformní silou.

Tento vývoj není překvapivý. V osmnáctém a devatenáctém století se na Západě zrodila modernita založená na spojení étosu politické svobody, technologického a průmyslového rozvoje a sekularizace. Zmíněný proces osvobodil lidskou materiální a intelektuální tvořivost, přinesl nebývalou prosperitu a vysokou kvalitu života a učinil ze Západu nezpochybnitelného světového hegemona. Zdálo se, že konzervatismus zdůrazňující význam tradičních hodnot a historie se stal zbytečným anachronismem. Sehrál sice určitou úlohu v boji proti nacistickému a komunistickému totalitarismu, ale kdo by se hlásil ke konzervatismu počátkem devadesátých let dvacátého století, kdy triumfující neoliberalismus sliboval celosvětový blahobyt a fukuyamovský „konec dějin“?    

Poté se ale ekonomická chamtivost neoliberalismu, usilující za každou cenu o nejvyšší zisky, spojila s progresivismem a s neomarxismem, paralyzujícími ve jménu utopických vizí západního ducha. Výsledkem je civilizační úpadek Západu, ztráta jeho prestiže ve světě a katastrofální zhroucení mimoevropských států, v nichž byl západní model vesměs násilně prosazován. S tímto znepokojivým vývojem kontrastuje dravý dynamismus autoritářských asijských zemí, jejichž ekonomický a technologický rozmach poprvé od raného novověku zastínil evropskou hospodářskou výkonnost.

V dané situaci se konzervatismus může stát očistnou silou, která zohledněním tradice a lidské přirozenosti rehabilituje zdravý rozum a západní racionalistickou tradici. Ponaučení z dějin by mělo vyústit do pragmatické a realistické politiky vůči ostatním civilizačním okruhům. Konzervatismus tak není pouze punk, ale rovněž zdravý rozum, pragmatismus a realismus. Hlásit se v naší době k těmto hodnotám znamená být skutečným rebelem a revolucionářem.