Školství vládní prioritou nikdy nebylo. Není jí ani za Babiše, říká předseda Pedagogické komory Sárközi

Slibovaný, výrazný nárůst platů pro učitele, se zatím nekoná. Co je tomu hlavní brzdou? Prospěla by učitelskému stavu stávka?

Ukazuje se, že česká vláda sama od sebe platy ve školství nezvýší. Největší brzdou bylo podle mě úzké propojení vedení školských odborů s ČSSD, která byla vládní stranou a měla na starost ministerstvo školství. Vedení odborů upřednostňovalo před zájmy vlastních členů a řadových učitelů dobré vztahy s ministerstvem školství a vládou. Stejně tak vedení CZESHA, což je střešní unie sdružující asociace ředitelů a škol, preferovalo dobré vztahy s paní ministryní Kateřinou Valachovou a dalšími ministry za ČSSD před zájmy řadových ředitelů škol.

Ani jinde ve světě politici platy ve školství nezvyšovali dobrovolně, většinou si o ně museli zaměstnanci škol hlasitě říci. Pedagogické komoře ale nejde pouze o platy. Usilujeme o to, aby se navýšil celý rozpočet školství. Jen pokud budou pracovníci škol adekvátně zaplaceni a školy budou mít finance na vybavení technikou, podpůrný personál nebo pomůcky, může být zajištěno kvalitní školství. Také prosazujeme, aby rozhodování o změnách ve vzdělávání bylo koncepční a opíralo se o odborné analýzy, nikoliv o lobbování zájmových skupin, jak tomu bylo doposud. A rádi bychom ulehčili školám od zbytečné administrativy, aby se učitelé mohli soustředit na kvalitní výuku a přípravu na ni a ředitelé měli čas na vedení své školy.

V posledním týdnu pobouřil hlavně přesun 400 milionů korun mimo školství, který je interpretován tak, že se jím má de facto pokrýt výpadek peněz způsobený financováním slev jízdného pro studenty a důchodce…

Přesouvat peníze mimo školství, které je silně podfinancované, považuji za nepřípustné. Pokud vláda našla nějaké rezervy v rozpočtech ministerstev a dalších organizací, měla by je naopak přesunout právě do školství, nikoliv je vyplýtvat na slevy jízdného. Obzvláště, když sami studenti SŠ a VŠ veřejně vystoupili proti.

Spolky Otevřeno a Česká středoškolská unie zveřejnily otevřený dopis „Odmítáme levnou jízdu za horším vzděláním!“, kterou během pár dní podepsalo již 3 000 lidí. Pedagogická komora jejich aktivity oficiálně podpořila.

Babišův kabinet bez důvěry přitom definoval školství a vzdělávání jako svou prioritu…

Školství je sice podle programového prohlášení současné vlády v demisi prioritou, ale realitou je pravý opak. V současné době chybí ředitelům škol více než 1 miliarda korun na osobní ohodnocení zaměstnanců, protože kraje přednostně financují inkluzi. Například Moravskoslezský kraj školám poslal o 400 korun měsíčně na zaměstnance méně.

Fakticky tedy dochází ke snižování platů zaměstnanců škol. V médiích se stále opakuje nepřesná informace, že učitelé dostali loni přidáno 15 procent. Pravdou je, že se o 15 procent zvýšila pouze tarifní část platu, ve skutečnosti byl tudíž nárůst platů u učitelů pouze 12,5 procenta a nyní dochází ke snížení růstu platů na 11 procent oproti stavu před rokem.

Dále chybí mateřským školám 2 miliardy na tzv. překrývání učitelek (jde o dobu, po kterou jsou v jedné třídě MŠ dvě učitelky zároveň, aby například mohlo jít 28 dětí společně na procházku mimo areál mateřské školy). Tento problém je zásadní, protože jsou některé ředitelky mateřských škol nuceny kvůli nedostatku financí propouštět učitelky, které překrývání na 2,5 hodiny denně v každé třídě doposud zajišťovaly, nebo jim snižovat úvazky.

Jak jsme na tom se školstvím v rámci Evropy? Minulý rok vyšly dvě poměrně nelichotivé studie, ze kterých vyplynulo, že co se týče objemu peněz, které Česko do školství dává, to není žádná sláva.

Nejnovější statistický údaj, který je k dispozici, říká, že podíl školství na hrubém domácím produktu země činí v České republice 3,7 procenta, což je nejméně v novodobé historii ČR. Ještě v roce 2011 to přitom bylo 4,3 procenta, ale od té doby poměr stále klesá. Průměr EU je přitom přes 5 procent na hrubém domácím produktu.

Ve školství tudíž chybí 66 miliard ročně. Bez těchto finančních prostředků nelze kvalitní vzdělávání v České republice zajistit. Z těchto statistických dat je zřejmé, že školství nikdy prioritou žádné vlády nebylo. Aktuální vývoj jen dokazuje, že prioritou není ani v současnosti.

V programovém prohlášení současné vlády se píše, že učitelské platy dosáhnou do konce volebního období 150 procent platů učitelů z roku 2017. Je to reálné?

Již ministryně školství Petra Buzková slibovala, že průměrné platy učitelů dosáhnou 130 procent výše průměrných mezd v České republice. Tomuto cíli se ale platy učitelů do dneška významně nepřiblížily. Současná Poslanecká sněmovna přijala usnesení, aby vláda zajistila zvýšení platů učitelů o 15 procent již od 1. září 2018 a aby učitelé dosáhli 130 procent průměrné mzdy ve státě nejpozději v roce 2020.

Těžko říci, jaká bude průměrná mzda v roce 2020. Zatím růst učitelských platů připomíná známou aporii Achilles želva, podle níž udatný Achilles nikdy želvu nedohoní, protože ta vždy ujde kus dopředu. Želva je zároveň vhodným symbolem, jakou rychlostí proces zvyšování učitelských platů v České republice probíhá… Přes dosavadní negativní zkušenosti to za reálné považuji. Díky činnosti Pedagogické komory by se to mohlo povést. Začali jsme tím, že navrhujeme zvýšení příplatků za třídnictví a za výkon specializovaných činností na 2 500 až 3 500 korun měsíčně.

Může onen přesun 400 milionů korun, který se aktuálně Babišovi vyčítá, dopadnout i na platy učitelů?

Vláda i ministerstvo školství argumentují tím, že se přesun 400 milionů korun nijak negativně neprojeví ani na platech, ani jinde ve školství. To je možná pravda, ale oněch nevyužitých 400 milionů korun by se mohlo využít jinde ve školství, které je značně podfinancované. Rozhodně jde o velmi špatný signál směrem ke školám. Vláda ukazuje, že pro ni není prioritou financovat školství, ale že chce dotovat na jeho úkor například dopravu žáků do škol. Jen aby měl ještě kdo tyto žáky učit…

Naznačujete, že učitelé ze školství odchází z finančních důvodů, že jich může být nedostatek….

Finanční situace učitelů totiž není vůbec dobrá. Nedostatek učitelů se už začíná projevovat.

Čeští učitelé mají nejnižší platy v Evropské unii a to s přihlédnutím k průměrné mzdě vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců. Poměr výše platů činí u učitelů vzhledem k ostatním vysokoškolákům pouhých 55 procent. Například v sousedním Polsku je to již 83 procent a v Německu dokonce 98. I na Slovensku je to ale více, a sice 61 procent. Důsledkem této situace je, že učitelé některých aprobací už nejsou k dispozici. A reálně hrozí, že nedostatek učitelů se z regionálního problému stane celostátním. Neznám zemi, kde by byl nástupní plat učitele střední školy nižší, než je nástupní plat pokladní v Lidlu. Nástupní plat učitelky mateřské školy dnes činí pouhých 19 850 Kč hrubého měsíčně, u učitelů základních a středních škol je nástupní plat 25 470 Kč. Kdyby se těch 400 milionů rozdělilo mezi učitele, připadne na každého 3 000 Kč ročně v superhrubé mzdě, což sice není mnoho, ale byl by to aspoň signál, že se vláda o učitele zajímá.

Jak to iniciativa Pedagogická komora má s obdobným projektem, který nese název Učitelská platforma? Zaregistroval jsem na sociálních sítích, že mezi vašimi iniciativami probublávají nějaké spory…

Mně osobně nejvíce vadí, že představitelé Učitelské platformy v oficiálních rozhovorech pomlouvají Pedagogickou komoru a její představitele. Podle mě tím poškozují hlavní vizi, s níž Pedagogická komora vznikla – propojit v jedné organizaci co nejvíce pedagogů. Učitelská platforma vznikla jako trucpodnik pár lidí po naší úspěšné petiční akci, která byla korunována neschválením kariérního řádu Poslaneckou sněmovou. Byla založena během opakovaných jednání současného vedení Učitelské platformy přímo na MŠMT – pod taktovkou ministra Stanislava Štecha, který veřejně označil skoro 22 tisíc signatářů naší petice proti kariérnímu řádu za „textově negramotné“, a jeho politického náměstka za ČSSD Petra Pavlíka.

S jakým záměrem podle vás vznikla?

Jejich záměr byl zřejmý – rozděl (učitele) a panuj (jim). To se naštěstí nezdařilo. Pedagogická komora získala velmi rychle podporu velké části pedagogů. Aktuálně máme více než 1 900 členů, spravujeme facebookovou skupinu Pedagogická komora – diskuze o školství, kde je přes 5 300 diskutujících, a jsme nejpočetnějším školským spolkem v České republice, který působí na více než tisícovce škol. Oproti tomu Učitelská platforma má jen několik desítek členů (na konferenci, kterou nedávno pořádala, přišlo asi 20 lidí). Ovšem velmi mě překvapuje, jak velký mediální prostot Učitelská platforma získala. Přičítám to její úzké spolupráci s organizací Eduin, s níž je personálně propojena, například přes Michala Kaderku, který přímo pro Eduin pracuje. Zdeněk Sotolář, vtipný glosátor dění ve školství, tuto organizaci pojmenoval AntiUčitelská platforma kvůli překvapivým názorům jejího vedení. I mně často zůstává nad jejími prohlášeními rozum stát.

V tiskové zprávě Pedagogické komory zazněla informace, že budete chystat protestní akce, pokud od září nedostanou učitelé nějak výrazně přidáno. Kolik by to mělo být?

Pedagogická komora usiluje o to, aby 130 procent průměrné mzdy v ČR dostali učitelé co nejdříve, tedy nikoliv až koncem volebního období. Těch 15 procent doporučených Poslaneckou sněmovnou považuji za minimum.

V případě, že ke zvýšení platů nedojde, jaké budete plánovat akce?

Máme zkušenosti s organizováním elektronické výzvy senátorům za nepřijetí kariérního řádu, kterou podpořilo 7 400 signatářů, a tištěné petice, kdy se nám podařilo během 14 dní sesbírat 21 609 vlastnoručních podpisů učitelů z 1 150 škol. Domnívám se, že otevřený dopis nebo petice už nebudou stačit. Je třeba použít důraznější prostředky, minimálně stávkovou pohotovost.

Radek Sárközi

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem (obor český jazyk a literatura – dějepis pro SŠ). Na státním i soukromém víceletém gymnáziu, základní škole a střední odborné škole vyučoval češtinu, dějepis a informatiku.

Je autorem Elektronické učebnice literatury a tvůrčího psaní. Kromě jiného založil internetové stránky Česká literatura na internetu, Šotkoviny a Čtenářská gramotnost a projektové vyučování. Je rovněž zakladatelem Učitelského odborového klubu a občanského sdružení Abeceda.

V současné době vyučuje učitele v kurzech zaměřených na čtenářskou gramotnost, moderní vyučovací metody a reformu školství. Je předsedou učitelské iniciativy Pedagogická komora. Ve volném čase koordinuje její aktivity. Byl pověřeným zástupcem petičního výboru petice proti kariérnímu řádu bývalé ministryně školství Kateřiny Valachové, kterou podepsalo 21 609 učitelů. Organizoval rovněž výzvu senátorům proti kariérnímu řádu, kterou podpořilo 7 400 pedagogů.