Pane doktore, máme novou vládu. Jmenována bude dnes v devět hodin. Máte radost, nebo je vám to tak nějak jedno?

Protože jsem nebral vážně Petra Fialu a torzo jeho pětikoalice, nemyslím si, že půjde o všechno. Ale zase tak jedno mi to není. Pokud bych si na chvilku pomyslel, že zloba a zášť nechť už pominou, jak si přál Jan Amos Komenský a nevzpomínaný autor textu rituální písně Marty Kubišové Petr Rada, jistě mne z takového snu někdo probudí. Právě proto, abych si nemyslel, že dnem jmenování vlády se změní způsoby mediálního zneužívání způsobů mediálního handrkování. Většinou ve prospěch zesměšňované pravdy a lásky se postarají otroci dutých slov o to, abychom nezapomněli, že právě prázdné nádoby zní nejhlučněji. 

Zejména obdivovatelé odcházející, ale nevzdávající se politické třídy, kteří investovali tolik marného kapitálu do své minulosti a budoucnosti, se budou snažit, abychom dále přihlíželi jejich soubojům. Dnes sice víme, že ta „druhá strana je nahraná“, a oni mají o nějaký ten hlas víc. A navíc krví podlité oči, kterým na druhé straně propůjčují kouzlo své osobnosti profesionální umělci „s hlasem i bez“, se už rozhlížejí okolo sebe a hledají krajinu, kde zakázali práci.

Osobní útoky na ty, kteří mají jen trochu jiný názor, než je ten jediný správný, jistě nepřestanou, ale snad se budeme moci těšit, že se tyto souboje budou odehrávat za zavřenými dveřmi k tomu vyhražených arén. Prostor, jakými jsou Poslanecká sněmovna a Senát PČR, ke kterým se v několika posledních týdnech připojily i kuloáry Pražského hradu.

Asi proto nás ani tyto volby nenechají v klidu, ale měli bychom se snažit poznat a rozeznat dobré od zlého a nesnažit se mávat prapory a tasit šavle jen ve prospěch jedné nebo druhé strany. Může se stát, že se ukáže být těch stran hned několik. A tak můžeme zůstat někde ve stínu. A pak je marnost nad marnost a po křesťansku dodejme, že všechno je marnost.

Premiér Babiš se chce snažit, aby naše země byla nejlepším místem k životu na světě. Vy asi podobně vzletná slova neslyšíte poprvé?

Ano, slyšel jsem nejen podobná, ale dokonce i stejně optimistická slova opakovat mnohokrát. Dokonce i s větší barevností, kterou jim dodávali češti básníci různých dob, jejichž srdce byla na levé straně a barva krve rudá. Později došli navíc k poznání, že kapsa je vpravo, a uměli se podle toho zařídit.

Tentokrát je to navíc opakováním rituálního hesla prezidenta Spojených států Donalda Trumpa, dokonce doslova a se stejnými úmysly. A tak nám nezbývá než k tomu dodat také tak trochu starobyle – Hic Rhodus, hic salta! – Hleď Rhodos, tedy skoč!

Na Babiše se snesla kritika za to, že nechce ručit za úvěr Ukrajině, protože potřebujeme peníze „pro naše lidi“. Je to důvod k nadávkám? Ukrajině může každý dát ze svého, nemusí k tomu zavazovat své spoluobčany.

Ta kritika je nevhodná. Žijeme v době „zlatých koupelen“ a „zlatých toalet“ a k tomu ještě ani nevíme, zda se na českém MNO nezacházelo marnotratně s nákupem a výprodejem vojenského materiálu, zařízení a materiálů týlového zabezpečení. Ani Spojené státy si nemohou dovolit posílat peníze do černých děr na Ukrajině a v jejím okolí bez toho, aby nedosadily na citlivá místa obchodních operací své auditory.

Pokud naše zlatoústá média mluví pravdu, pak jsou už dnes v Kyjevě dvě hlavy FBI, a proto předpokládám, že i česká vláda bude opatrně zkoumat, jak bude likvidace ukrajinských dluhů postupovat, protože se podle mého názoru jedná o horizont daleko překračující existenci Babišovy vlády, ale i několika vlád po ní následujících.  

A jistě bude i pozoruhodné, kdo stojí na straně kritiků tohoto zatím jen možného a slíbeného rozhodnutí a kdo jako první se hlásí k tomu, být členem této „koalice ochotných“. A do jaké výše svého ručení bude ochoten se tohoto riskantního podniku účastnit.

Mimochodem, spolek Skupina D z.s., jenž dodává drony na Ukrajinu a který zaštítili Ondřej Vetchý, Karel Řehka, či dokonce sám Petr Pavel, čelí policejnímu zákroku. Zbortil se tím definitivně kult „posvátné pomoci“ Ukrajině?

Pokud je pravda, že tomu tak skutečně je, pak by to byl počinek téměř vlastizrádný. Myšleno z hlediska poškozování národního hospodářství ČR s přesahem na úroveň NATO a EU. Ale snažím se stále ještě věřit, že tomu tak není a že pouze zdivočelá média objevila další potravu pro své krvelačné reportáže. 

Horší by bylo, kdyby to dnes tak populární „reputační ohrožení“ varovalo před významnými osobnostmi Armády ČR, která se právě snaží zbavit zátěže, kterou pro ni byl šéf odboru strategické komunikace a jeho spolupracovníci. My, kteří ještě pamatujeme „semínkového generála“ Jana Šejnu a jeho spolupracovníky, víme, že ve vojenských kruzích se vždy „kšeftovalo“ už za Josef Švejka. Šejnovi se podařilo tehdy uniknout spravedlnosti do Spojených států, ale dnes by taková naděje byla jen hypotetická. Protože je-li z toho pravda jen „několik vět“, mohli by dnešní viníci hledat rozhřešení a spásu jen u dalajlamy.

Z pohledu historika a politologa: známe u nás dost lidí, kteří si z „Ukrajiny“ udělali životní příběh a skoro až smysl života. Proč se k tomuto tématu tak přimkli?

Nechci se chovat jako vševědoucí stařec, ale přece jenom si pamatuji, že v době sociálního neklidu a třeba jen domnělé sociální nespravedlnosti se většina dohodne, že za to někdo může.

Nohavica zpívá, že za to může Babiš, Putin nebo Nohavica. Na Radiu Jerevan se vědělo, že po fázi hledání viníků je třeba potrestat nevinného.

Tak snad je to všechno kvůli tomu, že se nám ta velká sametová tak nějak nepovedla. Ale poznání, proč tomu tak bylo, a obava, že tomu tak i bude, je úrodné pole pro pěstování kdejakých nesmyslů. Přiznat si a poznat, kdo je vinný a nevinný, je v Čechách skoro nemožné. I ten přízrak zloducha Babiše bledne, když se na scéně objeví Filip Turek, kterého jsou dnes záškoláci schopní snad i ukřižovat.

Kdysi bídu světa snímala Greta Thunbergová, které líbal nohy i Otec František a aplaudovalo Valné shromáždění OSN. Dnes ji s podobným temperamentem nenávidí všichni, kdo si myslí, že neměla vzít se svou lodí směr Gaza. Obávám se, aby to zaujetí Ukrajinou, respektive jen částí Ukrajiny, se jednou nezměnilo v nenávist. Přece jenom do českých zemí přišlo náboženství z Byzance, podobně jako na Krym za svatého Vladimira. Trochu reziduí z velké ruské emigrace po roce 1917 stále ještě pamatujeme. A i tato emigrace byla zejména ze zemí, které jsou dnes částí bývalé leninsko-chruščevovské Ukrajiny.

Psali jsme:

Štěpán Kozub si zahrál na romskou věštkyni. Teď má na krku neziskovku

Pavel chce moralizovat Turka? Ševčík vytáhl fakta

„Nedal se koupit.“ Zlo na Nohavicu spustilo reakci

Chybí rozpočet, řekl Moravec. Bankéři vysvětlili, že ten Fialův je skoro v pořádku