Pane doktore, máme novou vládu. Jmenována bude dnes v devět hodin. Máte radost, nebo je vám to tak nějak jedno?

Protože jsem nebral vážně Petra Fialu a torzo jeho pětikoalice, nemyslím si, že půjde o všechno. Ale zase tak jedno mi to není. Pokud bych si na chvilku pomyslel, že zloba a zášť nechť už pominou, jak si přál Jan Amos Komenský a nevzpomínaný autor textu rituální písně Marty Kubišové Petr Rada, jistě mne z takového snu někdo probudí. Právě proto, abych si nemyslel, že dnem jmenování vlády se změní způsoby mediálního zneužívání způsobů mediálního handrkování. Většinou ve prospěch zesměšňované pravdy a lásky se postarají otroci dutých slov o to, abychom nezapomněli, že právě prázdné nádoby zní nejhlučněji. 

Zejména obdivovatelé odcházející, ale nevzdávající se politické třídy, kteří investovali tolik marného kapitálu do své minulosti a budoucnosti, se budou snažit, abychom dále přihlíželi jejich soubojům. Dnes sice víme, že ta „druhá strana je nahraná“, a oni mají o nějaký ten hlas víc. A navíc krví podlité oči, kterým na druhé straně propůjčují kouzlo své osobnosti profesionální umělci „s hlasem i bez“, se už rozhlížejí okolo sebe a hledají krajinu, kde zakázali práci.

Osobní útoky na ty, kteří mají jen trochu jiný názor, než je ten jediný správný, jistě nepřestanou, ale snad se budeme moci těšit, že se tyto souboje budou odehrávat za zavřenými dveřmi k tomu vyhrazených arén. Prostor, jakými jsou Poslanecká sněmovna a Senát PČR, ke kterým se v několika posledních týdnech připojily i kuloáry Pražského hradu.