Prezident republiky Miloš Zeman 17. listopadu na Albertově řekl, že by odpůrci islámu a imigrace neměli být nálepkováni jako extremisté, rasisté, xenofobové, islamofobové či fašisté. Podle Jiřího Dienstbiera Miloš Zeman překročil všechny meze a „sdělil ´svému´ národu, že fašismus nemáme nazývat fašismem, islamofobii islamofobií, rasismus rasismem a xenofobii xenofobií´“. Co si myslíte o tom, co řekl Miloš Zeman, a jak na to reagoval Jiří Dienstbier?

Nemá ani smysl Jirku Dienstbiera moc komentovat, protože v něm je stále zapšklost z neúspěchu v prezidentských volbách, kdy vypadl na čtvrtém místě. Závist vůči Miloši Zemanovi z něj prýští při každém jeho vyjádření.

Obě strany vyjadřující se k migraci, vítači i odmítači, se vzájemně nálepkují. Myslím si, že každý extrém, ať už na jednu či na druhou stranu, není dobře a je potřeba, aby se ta věc řešila věcně a byly brány do úvahy mnohdy oprávněné obavy lidí. Migrace je jenom jedním z důsledků války, která probíhá na Blízkém východě. Paříž ukazuje, že se ta válka přenáší i na území EU. Francie požádala EU, aby se aplikoval článek o napadení a ten se aplikuje v případě války. Takže teď je nutné oplakat padlé a hledat řešení. Nemá smysl jedny nazývat sluníčkáři a druhé xenofoby a fašisty. Český národ není ani xenofobní, ani fašistický. Jsou zde extrémy na jednu i na druhou stranu a bohužel to končívá i fyzickým napadáním.

Nyní se objevila další věc, kdy ministr spravedlnosti z hnutí ANO Pelikán řekl, že ti, kteří kritizují islám či jsou odpůrci islámu, by měli být trestně stíháni. Co si o tom myslíte? Víme, že v průzkumech se například 80 procent lidí vyslovuje proti islámu...

Řekl bych, že osobní právo každého je věřit, čemu chce a pokud by mu někdo bránil, aby mohl vyznávat svou víru, tak tam ten právní postih určitě existuje. Druhá věc je, zda mám na něco názor a zda se mi něco líbí, či nelíbí. Pokud ortodoxní zastánci islámu i jiných náboženství začnou vnucovat svou víru vyznavačům jiných náboženství či nevěřícím, tak tam překračují hranici svobody vyznání. Svoboda vyznání končí tam, kde omezuje jinou svobodu vyznání.